Zdravíčko.
Ve všech možných vědeckých časopisech,na forech webů a knihách jsem se dočetl,že pud sebezáchovy je nám dán prakticky od narození,a,že je to jakásy bariera našeho těla vůči jakékoliv fyzické újmě.Něco jako neviditelná ruka,která Vás zadrží,a jako by se vás ptala:Chceš opravdu udělat to co chceš? O tom už jsem přečetl mnoho.Avšak nikde,nikdo neuvádí jestli se tento pud dá nějak ovládat,eliminovat,nebo zničit.Pokud vím tak existují lidé s tzv.malým,nebo žádným takovým pudem.Musí být přeci nějaký způsob,jak tuto bariéru prolomit,zmenšit nebo dokonce úplně eliminovat.Čistě akademický zájem.
3x
Pud sebezáchovy od narození? A proto jsou batolata schopná se zabít pádem z čehokoliv, spolknutím či vdechnutím různých předmětů a uškrtit se na tkaničce od bot. Pud sebezáchovy má kojenec, když řve dokud se neuspokojí jeho základní potřeby. Jakmile se začne trochu pohybovat, stává se z něj sebevrah a trvá to až do chvíle, než dostane trošku rozum. Kdyby měli děťátka pud sebezáchovy, neexistovaly by kšírky do kočárků, různé zábrany do dvěří a na schodiště, chrániče rohů atd.atd. Každý den když tahám synka z okenního parapetu si říkám, jak jsme jako druh mohli přežít, když máme tak nedokonalá a neživotaschopná mláďata.
Taky jsem nad tím přemýšlela, jak je to s dětmi. Myslím, že je to tím, že nemají žádné zkušenosti a jejich mozek nedokáže zpracovat třeba výšku, rychlost, sílu... Děti sice nemám, ale zkušenost s pudem sebezáchovy u pejsana. Jako štěně byl schopný skočit z čehokoli. Klidně z balkonu 
, ale jak získal zkušenosti a odhad, už prostě ví. A když ho nejistím třeba někde na vysokém balvanu, tak se mu doslova rozklepou nožičky 
0x
Sebevrah nemá pud sebezáchovy nebo ho má malý. A když přežije, skončí v léčebně, na psychiatrii. Ale už tam neskončí člověk, který rád leze po horách, jezdí hodně rychle autem nebo člověk neopatrný, rád riskující. Člověk má dávat na sebe pozor, aby se mu něco nepřihodilo. Pokud to nedělá, sám sobě škodí, někdy i ostatním. Proč Vás to vlastně zajímá?
0x
Ovšem že se dá zmenšit. Úplně obyčejným cvičením, opakováním úkonu. Jako malá jsem lezla ve stodole po horním trámoví. Nejdřív jsem se bála pustit rukama, zkoušela se posunovat obkročmo...a když mozek zjistil, že jsem to přežila, tak mi dovolil uvolnit ruce a nakonec i dlouhý trám přeběhnout. Takže z panického strachu už byla jen obava. Tak to mají i dospělí, kteří vyhledávají adrenalin. Ten se totiž v takových situacích vyplavuje. Takže cvičit cvičit cvičit.
Dalším faktorem je alkohol. Ten zastře rozum a potom se klidně můžete pokusit zastavit rukou cirkulárku 
To ovšem nedoporučuji 
M .
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.