Váš názor na moderní nábytek. Jaký máte rádi?

Máme v domě všehochuť. Asi by se vám líbila naše ložnice, která už slouží třetí století, neb je z konce století devatenáctého. Horní kuchyně v bílém provedení je asi z dvacátých let minulého století, dolní je naopak jen pár let stará. Podkroví je zase provedeno v borovici kombinované modřínem, nábytek téměř žádný (jen dvě truhly a vojenský kufr z první světové války. Veškeré úložné prostory jsou ukryty v šikmých prostorách pod krokvemi.

Dobrý den, vyrostl jsem v bytě s nábytkem ze 30. až 40. let minulého století, tak k němu mám vztah. Byl to nábytek masivní, těžký, velký a pro více generací. Ovšem, nebyl by vhodný pro byt na sidlišti, protože by se tam asi nevešel. Vysloveně starožitný nábytek je určitě hezký, ale hůře se udržuje (moc plošek pro prach). A moderní nábytek se mně líbí jen občas (těžko si vybrat), ale hlavně jeho tovární provedení je takové "na chvilku". Zdravím!

Já osobně nesnáším moderní nábytek .S ženou ujíždíme na rustikálnu jelikož prostě na takový nábytek jaký bychom si představovali nemáme finance.Postel 400 000,stůl 60 000...to je fakt moc.

V loni jsme zrovna řešili jak maskovat televizi v obýváku protože se nám nehodí vedle brnění,paroží a obložení dřevem.

Dobrý den. Moderní nábytek se mi líbí jen některý. Velmi často jsou moderní kousky nábytku méně kvalitní, nepraktické a nevydrží tolik, co vydržel nábytek starší. Hlavně mi vadí, že moderní nábytek je dodávaný v demontu - už se mi dvakrát stalo, že některé díly byly poškozené asi již z výroby. Jinak se mi taky líbí nábytek starší - a doma mám i pár vlastně už starožitných kousků z 30. a 50.let 20. století.

Mám ráda vše nové a hlavně málo nábytku, minimálně všech těch serepetiček za sklem a hodně místa. Ovšem můj muž má vzpomínky a bohužel se týkají i nábytku a tak s oblibou říkám, že bydlím v muzeu. Na chalupě kde je ložnice (postele, skříně, noční stolky, zrcadlová psIYcha) netuším jaké i, 150 let stará mi to až tak nevadí i když já bych ji střelila a za peníze měla 2 nové. To samé obývák ale vždy se u nás končí větou co používal tchán"Dědictví otců zachovej nám pane".

Líbí se mi střízlivý a praktický design IKEA. (a v jejich případech je to opravdu design.)

Starožitný nábytek třeba z přelomu 19. a 20. století, budiž. Ale 70. - 80. léta minulého století? To tedy opravdu ne.

Atmosféra užitných věcí z 60 až 80-tých let na mě dýchá taky, ale je to vždy směs nostalgie a obrovského hněvu ( z vývoje po roce 89 ).

Donedávna jsme ještě měli 45 let ( ! ) starou, malou, elektrickou troubu, která výborně pekla a celé ty roky bez poruchy fungovala, ale při posledním stěhování jsme ji zapomněli na původní adrese, vzhledem k chaosu, který tam byl při nakládce. Novému majiteli pak připadlo všechno a už mi bylo blbé to dodatečně odvážet. Možná, že funguje dodnes.

Co se nábytku týče, tak ten "moderní" se mi taky nelíbí a co jde, tak si dělám sám z obyčejných prken a hranolů. Když se to nakonec obrousí a potře nějakou lazurou nebo olejem, tak to nevypadá věru zle, slouží to roky a dá se to občas vyspravit. Jen je to taková "znouzectnost", protože uvažovat co se mi "líbí" a podle toho nakupovat dnes mohou jen lidi ze střední ( a vyšší ) příjmové střídy...

Prekariát bydlí obklopen plastem, dřevotřískou a umakartem. Pokud má vůbec kde hlavu složit...

Paneláky jsou na jednu stranu taky hnusné, ale kdyby je za socialismu vláda nenechala postavit, tak dnes dva miliony pravicových voličů nemají kde bydlet...

Takže estetika je dobrá, ale k jejímu uplatnění jsou nutné i určité okolnosti... Ženská, která má poslední odrbaný kabátek taky nebude řešit jestli jí jde barevně ke kabelce, když je jí prostě zima...

Jsem pro staré dobré poctivé. Osud mne ale zavál do paneláku. Aspoň neřeším teplo, kamna ap. Něco jsem renovovala, přečalounila, něco nového ve stylu retro dokoupila, něco vyrobila.. Potřebuji mít kolem sebe věci, co mají duši, co mne osloví a musí spolu ladit, jako váza a lampa z bazaru, hodiny z chalupy. Zezadu zlaceného rámu z obrazu po babičce mám háčky. Na nich visí různé moje korále. Mám ráda tulipány, tak ten motiv mám na obraze a na polštářích, které jsem si ušila z takové retro potahoviny. A v kuchyni zas husičky .Nejen na nádobí. Aby se člověk necítil sám, když otevře, tak jsem si vytvořila koťata, jak vykukují z košíčku na zemi. Nedávno jsem si koupila na výstavě obraz. Malý, ale srdcovka! U smaltované vany jsem odstranila tu přední zástěnu, aby byl vidět její tvar a nastříkala ty nohy černou a ten smalt nad tím do ztracena až do bílé. Co ale nemám na stěnách, jsou namontované skřínky a police, protože se s nimi nedá hnout a nemají svůj "odstup". Taky nemám háčkované dečky ani na stěnách fotky svých dětí ani zasklená puzzle.

miluju staré "krámy", mám pár kousků po babičce, prostě dříve jsme na nové neměli a tak nám staré zůstalo dodnes a slouží. Nábytek ze 70 let jsme měli několik desítek let, ale najednou se mně zdál těžký na manipulaci při malování, při uklízení, tak musel pryč. Koupili jsme nový, z Ikea, smrkové dřevo, lehounké. Sama jsem si celý pokoj smontovala, manžel poutahoval šrouby a bylo to. Místo gauče, či sedačky je postel, je to více vzdušné a člověk si přes den lehne a natáhne kostru. Nám už do smrti vydrží, notabene jsem zvyklá si věci šetřit a vše nám vydrží léta.