Hezký den všem, odpuštění je velmi důležité, umet odpustit druhým, kteří nám ublížili, také aby ostatní odpustili nám, ale neméně důležité je odpustit sami sobě. Zachovali jste se někdy špatně a dodnes si to vyčítáte? Jako holka jsem po delším čase navštívila babičku, ona šla uvařit čaj a že si pak u čaje budeme povídat. Já se na ni tak nejak zaškaredila a jí pohasl úsměv. Vůbec nevím, co mi přelétlo přes nos, jestli už jsem k ní přišla z nečeho rozladená. Dodnes mne to mrzí, občas si připomenu, že je potřeba si to odpustit.
3x
"maky", já si myslím, že lidé si povětšinou odpouští ledaco a pak své chyby opakují, protože k sobě je člověk dost benevolentní. Pokud mně neodpustí druhý nějakou křivdu, tak je mně houby platné, že si odpustím cokoliv...
doplněno 01.12.17 20:17:
jeden citát:
pt, vždycky bude pro vás lepší, když si své chyby odpustíte, bez ohledu, zda vám odpustí ostatní. To už je potom víc jejich problém, nežli váš, když neumí odpouštět. Myslím to takhle, svoji vinu si přiznat, případně napravit, omluvit se za ni a pak si teprve odpustit.
Já si myslím, že to souvisí s tím, jak má kdo koho rád. Moje babička mi občas ubližovala. Ale já, jak jsem ji měla ráda, jsem to hodila za hlavu. Ale mojí mámě, to vadilo víc, protože jí ráda moc neměla. Pokud někdo někoho nesnáší, tak nafoukne to, co mu udělal nebo řekl a nezapomene. Ale svému miláčkovi by odpustil kdeco.
1x
Spíš odpustím cizím, než sobě. A ano, snažím se "si odpustit". Jde to těžko, stále to tam někde uvnitř je.
sebod, znám to, v člověku zůstane taková ta "ublíženost", jakoby se litujeme, že jsme si to nezasloužili a pod. Aby to bylo pořádně, tak odpustit, rozpustit a vypustit.
1x
Dobrý den, neumím si odpustit a možná ani nechci - svědomí je nutné udržovat a "nečistit" si ho samoodpouštěním (potom hrozí jeho oslabení, resp. člověk by se choval jinak a nedělal by si výčitky). Zdravím!
Hezký den,rodině už jsem některé věci odpustila,protože vím,že mě mají rádi i přes to,co se mezi námi stalo špatného. Ale jsou lidi,kterým neodpustím nikdy,protože mi zničili zdraví a život. Vesměs šlo o vrstevníky.
no jo, jde to nekdy těžko, už jenom naše chyby, pro které se na sebe zlobíme, místo abychom si je odpustili.
0x
No tak to jde snad nejhůř. Ono se totiž jedná o svědomí a to má každý nastavené jinak. Já být na Vašem místě, tak jdu za babičkou a řeknu jí babi, já jsem byla posledně nějak špatně naladěná a mrzí mě, že jsem se na Tebe tak divně podívala. A je docela možné, že na to babička už dávno zapomněla. Ale to nevadí, bude ráda, když bude vidět, že vám na ní záleží a Vám se určitě uleví. Daleko horší je to v případě, kdy už člověk za tím dotyčným zajít nemůže. To pak v sobě nosí už napořád. Ale mám pocit, že Vy už asi právě za ní zajít nemůžete. V tom případě se s tím musíte vnitřně vyrovnat. Schválně jste to neudělala a stává se to. A nejenom Vám. Také to znám. Řeším to tak, že si říkám, že až se jednou sejdeme na té druhé straně, tak si to vysvětlíme. Není jiná možnost, protože mě určité věci mrzí stále stejně silně.
Hezké ráno, přečetla jsem vše, co jste napsali k tomuto tématu a napadá mne, že člověk, který nemá žádné svědomí, se ničím takovým netrápí, páchá nejrůznější zlo a je mu to úplně jedno. My něco vyvedeme, druhý nám to již dávno odlpustil, ale my se s tím trápíme dál, sužujeme se a tím si hrozně ubližujeme, o mnoho víc, než jsme ublížili druhému. Odpustit sobě není přínosem jenom pro nás, ale i pro ostatní, protože z nás začne vyzařovat pohoda místo utrápenosti a lidem je pak s námi dobře. To me jen tak napadlo, ale třeba to tak není. Přeji pěkný den.P.S. babička v nebíčku už mi dávno odpustila, vlastně okamžitě, protože babičky takové jsou ...a já jsem to též zvládla. Přeji Všem krásný den.
Nad tím, co jsme v životě "provedli", by měl uvažovat každý člověk s trochou svědomí. Opravdu existují lidé, kteří vám budou tvrdit, že oni mají svědomí čisté (klidně na kameru), a přitom budete mít v ruce usvědčující důkaz. A pak jsou ti na opačném konci stupnice. Ti se zase trápí i pro banální či domnělé prohřešky. A pokud se v tom budou stále patlat a nedokáží se přes to přenést (odpustit si), tak jejich další život je jen přežívání. Většina lidí je někde uprostřed, takže žijí vcelku spokojeně, jen občas staré křivdy vyplují na povrch. Většinou v situacích, kdy jsme oslabeni, v krizi, nebo se situace opakuje.
Máte pravdu. Člověk, který se bere takový, jaký je (se všemi nedostatky i hříchy mládí), vyzařuje pohodu. Lidem je s ním podvědomě dobře. Takže odpustit si? Rozhodně! Už pro dobro ostatních. Ale zapomenout bychom neměli nikdy. Mona
72mona3, krásně řečeno. Ještě uvedu jeden příklad s odpuštěním, už se to bude odklánět od původní otázky o odpuštění sobě. Potřebovala jsem odpustit jednomu človeku, protože mne to neskutečně trápilo, už se mi začaly objevovat různé zdravotní problémy /nemohla jsem to rozdýchat, tak jsem mela málem zápal plic, bylo mi to solí v očích, proto jsem dostala do očí infekci/. Vědela jsem, že on se nezmení. Tak zbývalo jen odpuštení. Nevedela jsem, jak na to, vytiskla různé materiály, modlitby, našla jsem poradnu, odkud mi poslali návod, určitá technika. Půl roku jsem se tomu denně věnovala a pak bum, ze dne na den bylo trápení pryč, bylo odpuštěno. Neznám větší úlevu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.