Psychologické obranné mechanismy

Hledal jsem bližší popis toho co je to Projektivní identifikace a našel jsem toto od Michal Hlavsa.

"převládá projektivní identifikace, druhá osoba je nucena a často vmanipulována přebírat nepřijímané a nepřijatelné součásti osobnosti hraničního jedince" (Michal Hlavsa, diplomová práce "Vnitřní obraz hraniční poruchy osobnosti")

"Ocitnou-li se pacienti s hraniční problematikou v pozici negativního pólu vlastního self, zažívají krajně negativní pocity jako nenávist a zlobu k sobě samým. Jednou cestou jak se s tímto vypořádávají je promítnutí negativních pocitů do druhých lidí, čímž se vlastní self vrátí do idealizovaného pozitivního pólu. Pocity vlastní bezcennosti, agresivity a prázdnoty jsou prožívány na vnější rovině jako charakteristiky druhých lidí. Jedinec není schopen řešit vlastní intrapsychický konflikt uvnitř vlastní psyché, a tak ho promítá do svého okolí, které mu takto poskytuje projekční plátno k promítání vlastního duševního stavu. Druzí lidé jsou takto zároveň nevědomě vmanipulováni do chování, které odpovídá promítanému materiálu a stává se tak, že v nich jedinec svým vlastním chováním a projekcí vyvolává právě nechtěné chování, které zde, jak uvádí Praško (2003) "funguje jako sebenaplňující se proroctví".

Melanie Kleinová, od které pojem projektivní identifikace pochází, zdůrazňuje její odlišení od projekce, kde při projektivní identifikaci jsou promítány části vlastního self na vnější objekt "projektivní identifikace se týká externalizace segmentů ega a snahy získat kontrolu nad nechtěným vlastnictvím mnohdy prostřednictvím vysoce manipulativního chování vůči objektu (Fonagy a Target, 2005).

Projektivní identifikace je daleko těsnější vazba na objekt a v mnohém je podobná závislosti s nutností objekt řídit a manipulovat, aby odpovídal projikovaným obsahům částí vlastního self.

S projektivní identifikací a štěpením velmi úzce souvisí primitivní idealizace a devalvace, kde se rozštěpené pozitivní i negativní reprezentace promítají projekcí či projektivní identifikací, a tím se vnější objekt i samotné self jedince buď idealizuje nebo devalvuje. Obvykle dochází k tvorbě dyád, kde self je idealizováno a vnější objekt je devalvován a naopak." (Michal Hlavsa, diplomová práce "Vnitřní obraz hraniční poruchy osobnosti")

Dnes jsem napsal článek o reaktivní výtvoru (reaktivní formaci). Doporučuji přečíst. Je to dobře vysvětlené na příkladech a vysvětluje i současné politické nálady ve společnosti.

Reaktivní formace (reaction formation) je druh psychologického obranného mechanismu v kterém osoba vnímá/prožívá své potřeby nebo přání jako sociálně (či právně) nepřijatelné - a tak se snaží přesvědčit sami sebe, že opak je pravdou - často velmi přehnaným způsobem.

Reaktivní formace je jednání, kdy osoba příliš prožívá nebo dramatizuje situaci, ve které se necítí pohodlně, ve snaze dokázat opak a skrýt tak své pravé pocity a přání (aby působila jako někdo jiný než ve skutečnosti je).

Ve většině případů je reaktivní formaci velmi snadné odhalit. Chování je přehnané, příliš aktivní, neodůvodněné a dramatické ve snaze upoutat co nejvíce pozornosti ostatních.

Předpokládá se, že reaktivní formace je důsledkem potřeby vyrovnat se s tlakem a stresem způsobeným původním pocitem, se kterým se identifikovali jako s něčím špatným a který vyvolává znepokojení, že bude odhalen druhými.

Mladý člověk, pochybující o své heterosexuální orientaci, bude nevybíravým způsobem hovořit proti homosexuálům, protože uvnitř je přesvědčen že homosexualita je špatná, a sám se cítí za své pocity provinile.

Člověk, který v sobě odhalil fetišistické sklony a v minulosti objevil, že se mu fetiš líbí, najednou dojde k přesvědčení, že je fetiš špatný a začne ho odsuzovat. Přestane se stýkat a kamarádit s lidmi, kteří se o fetiš zajímají. Využívá každé příležitosti k tomu, aby upozornil, že fetish je špatný.

Člověk, kterému se líbili nahaté holky a rád si je prohlížel na internetu, se dostane do prostředí, kde lidi to lidi odsuzují. Aby mezi ně zapadl a působil normálně, nepřizná že si je občas sám prohlíží, protože za tuto činnost cítí vinu. Hlavní ale je že bude společně s ostatními brojit proti prohlížení erotického obsahu na internetu. Současně lze situaci posoudit s odstupem tak, že z rozumného a lékařského hlediska prohlížení těchto věcí není závadné.

Lidé, kteří spoléhají na tuto techniku "obhajoby", mají sklon vidět mnoho věcí v příkrém černobílém kontrastu (podobně jako u Štěpení), takže jejich myšlenky a názory se pohybují v na opačných stranách pólů. Například, místo toho, aby chápali, že existují různé stupně dobra a zla, pouze uvidí věci buď jako dobré nebo jen jako špatné. Stejně tak lidé pro ně budou buď dobří (idealizace: jsou zcela akceptovatelní a bez chyb) nebo zlí (v žádném případě s nimi nelze vyjít, je třeba se jim vyhýbat a případně ještě varovat před nimi své okolí) a není nic mezi tím.

V dnešní době (2017-2018) vidíme tyto fanatické a populistické tendence mezi politiky a novináři, kteří se snaží očerňovat své konkurenty, protivníky kandidáty nebo protivníky demokraticky zvolené politiky/strany/prezidenty. Lze jen ztěží uvěřit tomu, že by novináři a politici nevěděli co dělají, ale spíš se jedná o manipulaci mas - snaží se v lidech probudit toto fanatické a nenávistné cítění. Uměle vyvolávají pocit nespokojenosti ve společnosti, aby ji ještě více štěpili. Připomíná to fašismus nebo marxismus-leninismus. V současné době tedy na politické scéně je velmi mnoho netolerantních lidí, kteří nedokáží snést odlišný názor a diskutovat o něm.

Podobně to je i v případě reaktivní formace. Jedinec je velmi nepřizpůsobivý, což je důvod, proč jeho jednání působí nepřirozeně, neupřímně a pokrytecky. Podobně i lidé na sociálních sítích a na diskusních forech se projevují vulgárně, nenávistně a bez úcty k lidem, chovají se povýšeně. Jejich chování postrádá empatii, zato disponují povýšeneckým a arogantním psaným projevem. Ve skutečnosti, ale nemusí takoví vůbec být, jen se snaží tímto chováním upozornit na to, že oni v žádném případě nejsou a přece nemohou být "blbí". Snaží se přiřadit ke skupině lidí s vyšším sociálním zařazením, k lidem "inteligentním". Z tábora jejich oponentů jsou tito nazýváni elitáři (ti, kteří druhým říkají jak co by si měli myslet; odlišný názor je špatný; kdo prosazuje odlišný názor je populista, fanatik, radikál, nacionalista nebo dokonce fašista, debil či vidlák) - přitom zcela ignoruje legitimitu takového tvrzení (postrádá důkazy), takže se stává jen prostředkem k politickému boji, agitaci. O reaktivní výtvor jde v případě, kdy tito lidé trpí pocitem méněcennosti nebo pocitem nedostatečnosti, nejspíše mají problém s přijetím ve svém okolí. Svým psaným projevem dokazují jak jsou hloupí a jak mají malý smysl pro přijetí lidí s odlišnými názory, chtějí ale zapadnout mezi elitu, takže brojí proti tomu co je samotné trápí. Třeba skutečným důvodem proč herci a umělci Pražské kavárny či "havlérky" tolik brojí proti Zemanovcům je to, že zažili totalitu - za komančů se nemohli prosadit a byli přísně kontrolováni. Nyní, ač to sami považují za špatné, to samí chtějí dělat i druhým.

Reaktivní formace není to samé jako nečestné jednání nebo lhaní. Pocity spojené s vnímáním negativního chování jsou velmi intenzivní a provokují úzkost, takže reakce může být kompulzivní, tzn. že nutkání reagovat je příliš silné, než aby bylo možné to kontrolovat.

Navíc díky jejich nepřizpůsobivosti, se mohou mít pocit, že je jejich povinnost se takto chovat po celou dobu, aby se ujistili, že pravda nikdy nebude odhalena.

Dalším běžným příkladem může být chování, kdy se člověk chová až příliš okatě laskavě k určité osobě, ve snaze zakrýt že tu osobu ve skutečnosti nemůže vystát. Myšlenka, že by měl té osobě sdělit svůj skutečný dojem v něm vyvolává nepříjemný pocit a přinutí ho to zakrýt tímto opačným jednáním.