Umělé nebo živé květiny na dušičky

Důležitá je vzpomínka, nikoliv vnější forma. Jestli se Vám líbí živé květiny, řiďte se názorem svým. Názor tchyně ani názory cizích lidí bych v tomto ohledu nebrala v potaz.

S těmi umělými květinami jsou to nějaké podivné pověry. Já na hrob dávám zásadně přírodní materiály.

Před sto lety se umělé květiny v některých případech používaly i na svatbách.

Jinak je to úplně jedno - záleží jen a jen na vkusu toho, kdo hrob zdobí; někdy ale i na tom okolí. Na jeden hrob v jedné malé vesnici prostě musím dát velký koš s umělými chryzantémami - jinak by "babky" měly pocit, že jsem to "odbyla".

Podle mě se řídit vlastním vkusem. Když občas vidím, co za barevné hrůzy "zdobí" hroby Jenže někomu se to prostě líbí... Já dávám přednost přírodním materiálům, živým rostlinkám. Před pár lety jsem objevila jedno malé zahradnictví, kde dělají korpus z březových větviček a dozdobí ho vřesy, "zelíčkem", Gaultherií, břečťanem... nádhera. Dokonce spousta těch rostlinek přežije zimu. Nemyslím, že existuje nějaké pravidlo, které by určovalo, co je vhodné. M.

Záleží na tom, jak na tom byl/i s oblibou květin ti, co v hrobě leží. Hrob přikrývám živými větvičkami smrku a kytka - mochyně ("lucerničky"). Červené lampičky a umělé kytky mi rovněž připadají jako kýč, spíš pro pohohodlnost.

To je naprosto nepodstatné, vzpomeneme si nejen o svátku dušiček, ale také jindy, často o Vánocích. Výzdoba se tam dává,jak to tak pozoruji, proto, aby nás ostatní lidé nepomluvili. V podstatě na hřitově vlastně ta duše není, tam jsou pouze tělěsné ostatky, ale pravděpodobně by dušičku mrzelo, že hrob neudržujeme upravený a vyzdobený, kdo ví .Záleží, jak to kdo cítí a jak se chce chovat, je to každého věc, záleží na vkusu.

Mám také ráda živé květiny. Dušičky jsou ale v takové roční době, že může přijít mrazík, nepohoda a za den, dva je po parádě. Umělá dekorace vydrží až do Vánoc.

Dnes se prodávají umělé květiny, které jsou od živých takřka k nerozeznání. Udělala jsem košík ze stříbrného smrku, mahonie, bílé řídké statice, do toho 4 menší nažloutlá poupata růží a žlutou stuhu. Decentní, přírodní, pěkné. A vydrží to.

Ve váze mám kytici rostlou, z chryzantém.

Kdysi se prodávaly či doma dělaly ohyzdné umělé květiny. Pamatuji se na růžičky z plátků molitanu či na kopretiny z různobarevného umělého lýka. Či fialové voskované jiřiny. To byl děs. Dneska jsou ty květiny tak krásné, že mi umělé vůbec nevadí.

Pro zajímavost: hřbitov v Bulharsku. Hned nad mořem, žádná hlína, jen slaný písek, kde, až na plevel, nic neroste. Na každém hrobě zastrkané umělé květiny, děsné, bez ladu a skladu. Nic jiného by se tam pěstovat nedalo. Přesto jsem tam chodila podvečer strašně ráda, snad kvůli té odlišnosti českých a tamějších hřbitovů. Kdyby si takhle někdo ozdobil hrob u nás, byl by na Chocholouška. Tam to bylo normální. Jiný kraj...Jaga.

Mám ráda živé ale umělým se nebráním, jen nesmí vypadat jako od kolotoče. Bohužel dnes vše lítá aspoň unás je šílený vítr, všechno a po celém hřbitově pouze věnce jsou na místě ale květináč snad ani jeden, kytky i s vázama.

Po smrti rozprášit a potom neřešit - dám co uznám za vhodné v tom jakém období a svíčku zapálím kdykoliv.dušičky apod... neřeším a mám klid na duši.doma svítí svíčka skoro každý den.

Také mám rád živé květy,ale v tomto ročním období to nejde. Celá krása by byla za dva dny pryč. Líbí se mi věnečky s chvojí a zdobené, třeba umělou větvičkou lupínků, šípku, jeřabin. Nesmí to být příliš divoké, vždyt i mrtví tam nejsou na mejdanu, ale na klidném odpočinku.

A vůbec není nakonec důležité, jestli je hrob blízkých zavalen vhodnou či nevhodnou dekorací, podstatné je přijít, zavzpomínat na hezké chvíle s ními.