Dřív jsem to nějak neřešil, když jsem někoho pozdravil a dotyčný mi 2x neodpověděl, tak jsem ho přestal zdravit. Nevím, jestli to souvisí s věkem, ale v poslední době mě to vytáčí, když někoho pozdravím a on mi neodpoví. Proč mě to vytáčí. Asi proto, že považuju za slušnost když už vás někdo pozdraví mu odpovědět a taky se ze mě nejspíš stává nervák. Může mi někdo namítnout, že ten člověk je zamyšlený a nevnímá to, ale já ten pozdrav opakuji dvakrát, podruhý hlasitěji a stejně nic. Včera jsem to opakoval třikrát - potřetí jsem řekl, tak teda nic. A stjeně žádná reakce. Podotýkám, že šlo o mladší lidi, takže že by trpěli nedoslýchavostí bych neřekl. Ale nemůžu na druhou stranu vyloučit, jestli paní opravdu neptrpí hluchotou. Vydíte, mohl jsem se jí zeptat. Vybavil se mi jeden příběh, který mi vyprávěla má sestra. Šli tak s koleginí po chododbě a pozdravili a dotyčný nic. Tak slečna se otočila, dotyčného pána předběhla, postavila se proti němu a pěkně nahlas, pomalu a důrazně řekla . D o b r ý ý d e n. Jaká byla reakce toho pána už nevím, i když věřím, že jsou mezi námi lidi, kteří by ani tak neodpověděli. Ale tu historku jsem napsal jen tak.Vodím dceru do školky, tam chodí paní a ta mi taky neodpovídá. Hluchá rozhodně není. A tak se to ve mě mele. Jestli jí říct, že je slušnost, odpovídat na pozdrav, nebo že bych se jí zeptal, jestli proti mě něco má a nebo se na to celý vykašlat. Asi přistoupím k tomu, že se na to vykašlu, ale to nic nezmění na tom, že mě to štve.
2x
Těch které to štve, ale pod přesilou hulvátů se na to museli vykašlat jsou tisíce. Vítejte v klubu.
Na druhou stranu, zdravení / nezdravení, je ještě banalita. Horší je, jak se v posledních asi deseti letech rozmohl zvyk v MHD a vlacích dávat si tašky, baťůžky, kabelky ( ! ) na místa určená k sezení a nutit tak ostatní aby se museli doprošovat, pokud si vůbec chtějí sednout na evidentně volné místo. Nebo nohy na otočených sedačkách, takže jeden člověk zabere klidně tři místa ( plus někdy i čtvrté, na které si dá již zmíněnou tašku... ). Kolem prochází nebo stojí plno lidí, ale mládenec či krasavice se dál věnuje svému mobilu či pozorování krajiny...
Tohle je přímý důsledek systémového oslavování sobectví ( nedílná součást ideologie kapitalismu ), absence vzorů ( v médiích, školách, atd. ), a čím dál slabšího státu ( nedostatek dozoru, slabé kompetence průvodčích, slabá ochrana rodin i seniorů, atd. ).
Pozdravím jednou, dvakrát - a víckrát ne. Ale je fakt, že se můžu vymlouvat na slabý zrak 
Nechápu ovšem, proč považujete slušnou žádost o uvolnění místa za "doprošování". Pokud ten stojící místo viditelně nepotřebuje, jak má sedící poznat, že by si chtěl sednout? Telepaticky?
Zase na druhou stranu aby jedna osoba zabírala i čtyři místa, jenom proto, že jí to tak přijde pohodlný.
Když jsou volná, proč ne. Kdokoli snad umí otevřít ústa a říci "prosím, rád/a bych se sedl/a" - a většina na to zareaguje kladně - pokud ne, stejně byste vedle něj asi nechtěl sedět . Nebo má být člověk neustále ve střehu, jestli by ten nebo ona cestující náhodou nestojí zbytečně?
Zřejmě. Vy ji vyžadujete, já si o ni dovedu říct.
doplněno 17.10.17 12:52:
Ad dota - Vy osobně považujete za slušné se někdo roztáhne tak, že zabere čtyři sedadla?
Rozdíl mezi námi je v přístupu - já to prostě neregistruji do okamžiku, kdy ten někdo omezuje mě nebo jiné. Mám zajímavější věci na přemýšlení, než se užírat tím, že mě tu někdo nepozdraví a tam si někdo udělal pohodlí.
Já ji navyžaduji, já předpokládám, že člověj je slušný. Jinak samozřejmě bych si taky byl o to schopen říct, jinak bych z toho člověka měl pocit, že je to chováním nevím jaké slovo použít, tak si raddši půjdu sednout jinam a pak je spokojenost na obou stranách.
doplněno 17.10.17 12:05:
Nedá mi to se nezeptat. Vy osobně považujete za slušné se někdo roztáhne tak, že zabere čtyři sedadla?
Taky si myslím, že to doprošování není, říci si o místo na sezení. Mám pusu, tak se ozvu. Většinou pustí sednout. Někdy cestující sedí na kraji v autobusu, protože za pár zastávek vystupuje. Jinak nedávno se mi stalo v metru, že jsem si dala tašku vedle na sedačku. Metro bylo poloprázdné a bylo plno místa na sezení. Jedna paní přistoupila a řekla, jestli si může sednout. Stalo se mi to i dřive. Jako kdyby to dělali schválně a nechtěli dopřát to pohodlí. Nebo chtějí navázat kontakt. Příště asi řeknu, proč chce sedět zrovna vedle mě, když je tolik volných míst. Ještě se dá odsednout jinam.
2x
Pracuji s lidmi, a to v pozici, kdy by měli příchozí pozdravit mě. Když ne podle situace, tak už proto, že většina mých "zákazníků" je podstatně mladší, než já. A reál? Když nepozdraví, pozdravím já. Když neodpoví, zkusím to znovu. A když nepochopí, na jeho žádost reaguji opět pouze pozdravem. Pak už i největší tupci pochopí, že by měli říci "Dobrý den". A pokud to nepochopí, ode mě se ničeho dalšího nedočkají. Tím moje služba pro ně končí.
Oceňuji originální postup, jenže ten je použitelný pouze v situaci, kdy dotyčný přichází s tím, že něco chce a na vstřícnosti druhé strany je závislý...
U běžného "potkávání" to nefunguje... Dokonce to pro některé psychopaty může být skvělá munice, protože oni touží zraňovat a tak schválně neodpovídají, takže jim zdravící člověk sám na sebe dává znovu a znovu do ruky zbraň...
1x
Je to nevychovanost, co na to říct... K nám do obce se loni přistěhovala starší paní (je to babička našich "skorosousedů" a u nich také bydlí), a ta zase ze zásady neodpovídá na pozdrav mladším lidem. Svoje vrstevníky zdraví i z dálky, sama od sebe, ale když kolem jdu např. já, podívám se na ni a nahlas ji pozdravím, nikdy mi neodpoví. A že ji potkávám často, přičemž ne nějak přes silnici, ale normálně na vzdálenost 2-3 m. Klidně něco prohodí, třeba se zeptá, kam jdu - ale odpovědět na pozdrav, to ne. 
Taky by mě zajímalo, co ji k tomu vede...
Pak jsem dokončil školu a začal pracovat. Po několika letech od mého vstupu mezi pracující mě sám oslovil. Dozvěděl se, že dělám stejnou práci jako dřív on a teprve tehdy jsem ho podle něj byl hoden. Lidi jsou někdy fakt zvláštní.
1x
Řeším to podobně. Když mi párkrát neodpoví, přestane mě zajímat.
Bohužel těch problémů se slušným chováním je daleko víc. Asi už se to fakt nenosí. Od kouření pod nos, přes vykecávání se na chodníku, kdy člověk musí volit cestu jinudy, chození po cyklostezce, hlasité telefonování v dopr. prostředku...
Nebo u nás v baráku. Stává se mi to skoro pravidelně, ale pokaždé s jinými lidmi. Odemknu si, vidím že se někdo za mnou blíží, tak mu nechám dveře otevřené aby nemusel štrachat klíče atd...a než hodím kolo do kolárny, nebo mrknu do schránky, dotyčný mi ujede výtahem. Jedná se tak max. o 5-10 vteřin.
Bohužel nemám v sobě dost hulvátství, abych příště někomu přibouchl před nosem a ujel mu výtahem.
0x
Tak určitě, zdravení je slušnost. Ale na druhou stranu, ostentativně si vynucovat odpověď na pozdrav, mi také nepřipadá moc košér.
doplněno 17.10.17 11:14:
dota@
Především bych se tak trochu uklidnil. Pokud píšeš "...a taky se ze mě nejspíš stává nervák", tak to dotyčný neodpovídající hulvát může vycítit a třeba se tě dokonce bojí.
Tak zdravení je slušnost o odpovědět na pozdrav je tedy co? Já si vždycky myslel, že právě odpovědět na pozdrav je slušnost, ale zřejmě máte jiný názor.
doplněno 17.10.17 10:45:
Mimochodem, já si nevynucoval odpovoděď, ale tu slušnost, ale máte pravdu, slušnost si nejde vynutit.
0x
No, vítejte do klubu 
Je to tak, také si toho všímám. Pozdrav už není v kurzu. Prý to otravuje a obírá o čas. 
doplněno 17.10.17 13:53:
Ale ne, jen jsme se o tom v práci bavili a hledali důvod (teorii), proč to někdo dělá. A tím myslím ty situace, kdy někoho pozdravíte, on se jen podívá, odvrátí zrak a jde dál. Logicky jsme došli k závěru, že dnešní doba je uspěchaná a tím, že sekundu věnujete pozdravu někoho, koho znáte třeba jen od vidění (a nic vám z toho neplyne), pak je to ztracený čas, který můžete využít pro něco (někoho) jiného. No a těch sekund se za den nastřádá dost.
Právě, že nejde o to, vynucovat si pozdrav. Jak píšete, je to slušnost. A pro mě samozřejmost. Nemusím říkat d o b r ý d e n, stačí pokývnout, že dotyčného registrují, vidím, vnímám, respektuji a vím, že existuje.
A nevypadate treba nejak divne nebo dokonce odpudive? Kdyz mne pozdravi nekdo cizi nebo podezrelej tak taky radeji neodpovim, ale znam i lidi slusne, kteri nezdravi nahlas, jenom pokyvnou a ja taky tak nevydam zvuk 
0x
Příklad: Pozdravím, nedočkám se odpovědi, podle okolností to buď přejdu, někdy jaakoby sám pro sebe si nahlas řeknu slůvka typu buran, asi si zapomněla naslouchátko, a podobně.
Obdobně v dopravním prostředku. Proč bych prosil hulváta o místo. Já mu oznámím, že si hodlám sednout. Samozřejmě mimo vlaku, tam se zeptám, jestli je volno, protože dotyčný může být například na záchodě.
Proč bych se stresoval?
0x
Hezký večer
Když mně někdo pozdraví ať je to kdokoliv vždycky odpovím, ledaže bych se opravdu přeslechl nebo přehlédl což se může stát. Pokud někdo neodpovídá na pozdrav mně, pak ho přestanu zdravit, sic se nám to může nelíbit ale každý má právo "odmítnout", nechce-li tedy neodpovídá, pak nezdravím, je to čistě jeho věc, je hloupost si něco "vynucovat" právo na to nemám. Stalo se mi, že jsem zdravil nově přistěhovavšího se souseda s nímž jsem se před tím "seznámil", nikdy neodpověděl na pozdrav, tak jsem ho zdravit přestal za nějaký čas mně začal zdravit on, takže se již normálně zdravíme neboť platí co jsem již psal, pozdraví-li mně kdokoliv vždycky opětuji.
Poslední dobou jsem si všiml jedné věci, sice pro většinu je to asi "stará známá věc" ale i zvířata "zdraví".
Tak to si jenom myslíte - náš pes s námi "nemluvil" kdykoli byl přesvědčen, že se mu stala nějaká újma
Tak zrovinka dnes s námi náš pejsek nemluví a má tak vyčítavý pohled, až to proniká až do srdce. No, byli jsme u veterináře a moc se to našemu pejskovi nelíbilo, spíše se mu to vůbec nelíbilo a dává nám to zřetelně najevo, beze slov, ale ten pohled jeho očí mluví za vše...
culdabulda
U těch zvířat je to takové "roztomilé" Máme na pracovišti kočku dalo by se říci jakoby "služební", když přijdu vždycky velmi slušně "pozdraví", když vidím dříve já ji pozdravím já a ona mňoukne a jde si svou cestou. Někdy se ale stává byť to není často že sedí někde za rohem "zřejmě číhá na nějakou kořist" a "nevidí neslyší" v tom případě její odpověď zní : "Teď neruš opice nevidíš že jsem na lovu"? Jednou příjdu otvírám dveře ona vedle mně a "pozdraví" ohlížím se kde je a nevidím ji (nenapadne mně se podívat "dolů" k nohám) tak krátce "mňoukne po druhé" zase se ohlížím a zase ji nevidím, a tu se ozve "dlouze" a už ji vidím jak mi sedí u noh, tuším že to znamenalo něco ve smyslu "nazdar" "ahoj" "ty jsi slepej nebo co"? (třetí dlouhé upozornění) A někdy přijde stoupne si přede mně a začne mi něco velmi dlouze vysvětlovat, ovšem já většinou nevím co mi "vykládá". Ale je to i u mnoha jiných zvířat...
janm-
zrovna kočky se dovedou pěkně "urazit", když se k nim zachováte podrazácky, ale když si vás zamilují - tak bezmezně - chovají se docela jako pejsek.
Já osobně zvířata považuju skoro za "vyšší bytosti" - možná bychom se divili, co všechno vědí ! - mají tak říkajíc přímé spojení s "Bohem" - zatímco my se - díky dokonalejšímu mozku - plácáme v područí různých idejí, filosofií, bludů, nauk, bez nichž žít nedokážeme a celý život jim vlastně sloužíme.
Pak se nemůžeme divit, že ti chytřejší a bezohlednější z nás této naší závislosti a vlastně "bezmoci" využijí a získají moc nad světem - bůh-nebůh, lidskost-nelidskost, spravedlnost-nespravedlnost ! Je to prostě lidský osud, ale mne štve, že se v tom "vezou" nevinná zvířata a příroda vůbec.
A čím jsem starší, tím jasněji to vidím a jsem vlastně ráda, že za chvíli umřu a nebudu na to muset koukat !.! Proto by mne docela naštvalo, kdyby to všechno smrtí neskončilo - to bych asi "nepřežila". Tak ahoj.
0x
"dota", nás učili, že pozdravit je slušnost a odpovědět na pozdrav je povinnost, ale kdeže ty loňské sněhy jsou. Víte co já dělám? Já zdravím a pořád zdravím, naschvál zdravím furt. Jednou jsem takto zdravila bývalého souseda vytrvale po dva roky, pokaždé slušně "dobrý den". A po těch dvou letech se mu rozsvítilo a začal odpovídat, no není to prima? Člověk učí svým příkladem...Ale je to na Vás, já to dávám jako zkušenost...
0x
Netřeba chodit daleko.Tady na poradně existuje Rádce,který taky pořád zdraví a stejně mu většina ostatních na jeho pozdravy neodpovídá.Tímto je vyzývám,aby na jeho pozdravy odpovídali.Nejlépe stejným způsobem,jak to dělá on.Až se všichni uzdraví.
Tazatel nás taky zapomněl pozdravit a dokonce i poděkovat.
doplněno 19.10.17 15:33:
Já třeba taky tohle nemám ráda, to neodpovídání. Stejně tak nemám ráda, když se s někým bavím třeba na zastávce nebo v autobuse. Rozhovor to je docela příjemný, pro mě. Pak tu osobu potkám znovu a ona dělá, že mě nezná. Potkávám ji opakovaně a dělá, že mě nezná.
nychna
- a jak byste si představoval, že by se zde na Poradně mělo zdravit - neboť pozdravit je slušné, i když jde o virtuální konverzaci. Myslím, že není zrovna slušné a přátelské ukončit příspěvek jen tak tečkou a hotovo. Snad tedy čau vole?! - anebo co byste navrhoval?
Jak bych si to představoval?Normálně.Když někdo přijde na poradnu,pozdraví a já reaguji na jeho příspěvek,tak na jeho pozdrav odpovím,napíši svůj komentář a když odcházím z otázky,zase pozdravím.Kdybych třeba reagoval na příspěvak někoho,kdo nepozdravil,tak samozřejmě nemusím zdravit.Třeba takto: Dobrý den,culdabulda1,...(reakce)... Napřečtenou! (Pozdrav Napřečtenou je modifikace pozdravů Nashledanou,Naslyšenou Naviděnou).Když teda slušnost,tak slušnost.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.