Nejste přihlášen/a.
Zdravím všechny čtenáře
Vždy jsem chtěla žít v Anglii, ale nikdy na to nedošlo, plánovali jsme to s manželem ale bohužel než se to vyřešilo tak jsme se stačili rozvést. . Zůstala jsem sama se svými dětmi, skoro dospělými.
Jednomu je 14 a druhému 19. A popovídali jsme si o tom a uvažovali jsme o tom. Můj bývalý manžel tam pracuje. Děti za nim lítají, má tam byt v pronájmu a pracuje tam už nějakých 10 let. Tenkrát když jsem za ním jezdila, anglie mě okouzlila, líbí se mí jejich styl, lidi a dobré podmínky pro žití. A proto bych se Vás chtěla zeptat, co jako první řešit. A jestli vůbec je to dobré, jestli vůbec si tam najdu nějakou práci nejlépe v kanceláří, rozhodně bych nechtěla už pořád pracovat v továrně, je mi 40 let. Angličtinu tak jakž takž umím, pořád se jí učím, to samé moji "děti".
Máme zde v česku vlastní dům, za který bychom koupili něco v Anglii. Jaký na to vše máte názor, co si o tom myslíte, bylo by to pro nás dobré? Konkrétně bychom žili v Liverpoolu - Wallasey. Děkuji Vám všem předem za rady a tipy.
Jsem pesimista. Pracujete celý život v továrně, česky pořádně neumíte /viz nadpis/ a chtěla byste do kanceláře.
Co byste zaměstnavateli nabídla? Pracovníků z východu tam mají víc než dost, spíše je tendence se obracet proti nim.
Počkala bych, až mladší dokončí základní školu. Má mladší syn nějakou představu, na jaké škole by tam pokračoval?
Británie dostává stále islámštější podobu hlavně ve městech Birmindgham, Bradford, Derby, Dewsbury, Leeds, Leicester, Liverpool, Luton, Manchester, Sheffield atd.
Já bych, když už, tak bych šla do Skotska, ale jsme každá jiná. Ale u mě to nehrozí, já to mám tady ráda, mám tu známé, přátele, rodinu, sousedy, mám raději klid a bezpečí.
Pokud tam chtějí žít děti, tak bych se leda obětovala a pro jejich budoucnost. Vy tam jezdíte, tak víte lépe, jaká tam je situace a nálada. Z mého pohledu ,,zaprděného,, Čecha, který tam nikdy nebyl, bych se obávala.
Podle mě je to krok do neznáma. Možná jste jiného založení, ale já když nevidím každý den obrysy svých Železných hor, asi bych jinde dlouhodobě nevydržela.
Máte problémy s češtinou, jakpak jste na tom s angličtinou? Pokud stejně, nemůžete snít o nějakém místě v kanceláři. Píšete, že ji umíte jakž takž. To není pro kancelářskou práci dostatečné, musela byste ji ovládat opravdu precizně. Navíc mají plno svých lidí, kterým, samozřejmě, dají přednost. Prostě na to nebudete mít. Tady jste dělala v továrně, tady byste se možná mohla i časem vypracovat. V cizí zemi je ta šance nižší. Spíš počítejte s nějakým místem uklízečky apod. Ale i ty jsou potřebné. S kanceláří na Vás ale určitě nikdo nečeká.
Děti se zřejmě dosud samy neuživí. Budete schopná je udržet na studiích? Tady prodáte dům a zavřete si tak navždy vrátka zpátky. A co tam? Co když se nesžijete, neobstojíte? Budete na všechno sama, když nemáte muže, který by Vás podržel.
Říká se, že všude je krajíc o dvou kůrkách. Ale raději budu ten krajíc žužlat doma, mezi svými, mezi příbuznými a přáteli, než živořit někde v cizině. Na druhou stranu, kdyby všichni uvažovali jako já, neměli bychom slavné cestovatele. Takže je to jen na Vás. Bývalý Vás asi s otevřenou náručí nepřijme, kdoví, jak to bude s jeho pomocí Vám i dětem? To vše musíte promyslet, všechna pro i proti. Jaga.
Sledujete dění kolem brexitu? Já jen okrajově, ale i tak tuším, že to lidé, kteří přicházejí do V. Británie teprve nyní a chtějí se tam usadit, možná nebudou mít za pár let lehké.
Věk 40 let není moc, ale s angličtinou "jaký takž"se do sousedských vztahů a různých spolkových činností nezapojíte lehce. Bude vám stačit sedět po večerech u televize a internetu?
Vyhlédla jste si městskou čtvrť, která podle fotek vypadá na první pohled dost konzervativně. I přes informace o velmi multikulturní Británii působí starousedlicky.
Vzpomínám na vyprávění sousedky, která se před nějakými 50 lety vdala do Vídně. Dlouho jí trvalo, než ji nejbližší okolí definitivně přijalo. Vyprávěla, jak tomu napomáhala. Chodila nakupovat ve stejný čas do stejných obchodů, v neděli do stále stejné cukrárny na dortík. Povedlo se jí to. Ale uměla německy dokonale a trvalo to dlouho.
Já vám můžu dát jen pár informací o imigraci v Austrálii oni mají hodně společného, protože s hodně Angličany jsem tam pracovala. Celé rodiny se tam stěhují za lepším bydlem. Dělat v kanceláři, nevím nevím, to musíte umět stejně dobře jako oni a to slovem a písmem a než se to naučíte bude nějaký rok trvat, oni ani netrvají na tom jestli máte maturitu, ale co umíte a co zastanete. Posadí vás a ukaž co umíš. Taky ten věk čtyřicet a někde začínat, to chce hodně velkou dávku odvahy, znala jsem takový lidi, sehnali práci jen ve fabrice, rodiče dřeli do úmoru, aby tam dětičky mohly aspon studovat. Mě bylo 18náct když jsem začínala. Ono takové ty návštěvy, že je tam krásně, líbí se mi tam, chtěla bych tam žít, v reálu pokud tam máte žít, na všechno být sama, vydělávat a k tomu všemu ještě děcka, která ještě nejsou plnoletá, tak vás brzo přejde chut po krásné zemi, která má styl, večer udřená k smrti brečíte do polštáře a přejete si být úplně někde jinde. A to ještě nevíte, co vás čeká, zda se vás za čas ti milí Angličané nebudou chtít zbavit jako méněcenného odpadu z východu, bohužel tak je na nás pohlíženo. Moje rada zní jedte, zkuste si to na vlastní kůži, abyste jednou nelitovala, že vám něco krásného uteklo.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.