Zažili jste vztah - začátek jistého konce?

Píšete o prázdninách. Takže jste oba mladí a zřejmě oba studujete. City se asi nedají domlouvat. Když si budete chybět, budete žhavit mobil, počítač. Za nás /před 50 lety/ jsme si psali dopisy. A ty časem chodily čím dál, tím méně. Každého z nás postupně pohltil život v místě svého bydliště nebo noví kamarádi na koleji. Šlo to do ztracena. Říká se, že vzdálenost malou lásku uhasí, velkou rozdmýchá. Takovej T.G. Masaryk měl lásku přes půl zeměkoule a zůstali spolu.

400 km je v dnešní době nic. Ségra randila s klukem z Itálie - měli to k sobě 1.200km, v současnosti jsou už řadu let manželé, mají syna. Ale jak píšete - na to není šablona, pro někoho je překážkou i 10km...

Láska hory přenáší.

To přece není o vzdálenosti, ale o pevnosti vztahu. Dříve chodili kluci na vojnu třeba na druhý konec republiky a buď vztah vydržel, nebo z něj třeba jeden vycouval. Musíte si s partnerkou vše vyříkat na rovinu, zeptat se jí, nechodit kolem toho jak kolem horké kaše.

Je velký problém dokázat žít okamžikem. Užít si to, co život přinesl. Nekazit si hezké chvíle starostmi, pochybnostmi o budoucnost. A tohle vy děláte. Už se staráte a máte strach z toho, co bude. Nechápu, co řešíte. Nákup kvasnic na svatební koláč nebo nákup stuhy na pohřební věnec? Proč o tom přemýšlíte? Nedělejte to! Nekazte si hezké chvilky! Každý večer, před spaním, poděkujte osudu, že vám dopřál poznat radost! A neřeš! Prosím tě, neřeš! Stejně nic nezměníš, jen pokazíš!

co se má stát, to se stane !

Patrně si každý najdete někoho jiného - ale třeba ne. Moje kámoška se seznámila se svým budoucím manželem velice krátce před vojnou - ale přesto jim ta láska vydržela až dodnes a "pokud neumřeli" ...

Zažila, jezdil za mnou kluk, hodně se snažil, ale vůbec mi to nic neříkalo od začátku, věděla jsem, že s ním nic nechci. Ukončila jsem to záhy, pak si na mne "došlápla" jeho babička, nic však nezmohla, to se nedá.