Má někdo nějaký nápad o co mohlo jít?

Šla jsem na oficielní večeři a bylo samozřejmé adekvátní oblečení. Tedy kostým a tak dál. Tak jsem se vykoupala, nalíčila a začala se strojit. Vyndala jsem si halenku ze skříně a koukám, zrovna nahoře, teda v místech kde by to bylo vidět, byl nějaký flek. Byla jsem naštvaná, protože bylo pozdě na to, abych ji vyprala a tak jsem zírala na ten flek a přemýšlela čím bych ho rychle odstranila. Nakonec jsem blůzu položila na stůl tím flekem navrch a šla hledat nějaký přípravek, kterým bych to nějak odstranila. Vrátila jsem se s lahvičkou a hadříkem v ruce a...flek byl pryč! Koukala jsem jako janek, převracela halenku na všechny strany a flek nikde. Byla dokonale čistá. Tenkrát jsem málem prošvihla tu věčeři, protože mne to tak vyvedlo z míry, že jsem si začala myslet, že mám nějakou "moc" nechat mizet skvrny pouhým soustředěním a pohledem. A tak jsem pak chodila po bytě a hledala všude nějaké flíčky, i na zdi a usilovně jsem na ně zírala v očekávání, že zmizí. Fleky nemizely, ale já byla ještě ve spodním prádle, když pro mne přijelo auto...

Ahoj děvčata. Kdepak, kapka vody to nebyla. Vytáhla jsem tu halenku ze skříně na ramínku a ten flek mne ihned uhodil do čí. Fakt to bylo tenkrát strašně divné. Už je to víc jak dvacet let a když si na to občas vzpomenu, tak to mám znova jasně před očima. Pořád se vidím, jak jsem ten flek napřed zkoumala, od čeho asi tak je a přitom přemýšlela kterým přípravkem bych to dala pryč, aby tam pak nebyla nějaká "mapa". Já jsem celkem racionální člověk, jen tak něco se mnou nehne. Ale tohle bylo fakt podivné. Pak, když už jsem byla na té věčeři, musela jsem smát, když jsem si vzpomněla jak jsem jako blázen chodila po bytě a hypnotizovala fleky na zdi.

Tak to je fakt záhada! Já Vám napíšu svoji zcela čerstvou záhadu. Mladá kolegyně v práci onemocněla, ale musela zůstat do večera, neměla zástup. Bydlím blízko, skočila jsem domů pro nějaké ty bylinné čaje. Ona je takový přírodní typ, vezmu všechno, co by jí mohlo pomoci. Mám na předsíni misku s kameny. Vybrala jsem ten největší, leštěný růženín, a té holčině jsem ho dala, ať si z něj vezme energii. Spíš rituál, na které ona je, ale i psychická podpora. Ráno už v práci nebyla, zůstala na nemocenské. Pustila jsem se do své zahradnické práce v snažila jsem se vyhrábnout listí, co ulpělo nezi trsy vřesů. Něco cinklo o hrabičky a já v listí spatřila růženín! Jiný, menší, ale zase leštěný růženín! A v místech, kde lidé téměř nechodí! Záhada.

/ Už je v misce na předsíni místo toho velkého./

Zkuste si najít na KDE JSME, zda v tom městě nežije někdo Vašeho příjmení / i ženské -ová/. Nebo na fcb.

V televizi bývá takový pořad, jmenuje se VĚŘTE NEVĚŘTE, tak tyto příběhy by se tam hodily.

Mně už se vícekrát zdálo o lidech, které jsem potom potkala (předtím jsem je nikdy neviděla, ani nebyla možnost, abychom se setkali).

Záleží na úhlu pohledu a taky na každém slovíčku, které padlo. Spousta věcí se dá logicky vysvětlit. Byl jsem kdysi svědkem scénky, jejímž hlavním hrdinou bych byl nerad.

Bude to víc než 20 let, s partou nás na vandru večer chytil déšť. Nebylo si kam lehnout /stany jsou pro děti a choulostivce/ a do autobusové zastávky jsme se vleže nevešli, bylo nás moc. Tak jsme posedávali, klábosili a čekali, až ta čina přejde. Hluboko po půlnoci se odhrnula celta, kterou jsme nahradili chybějící dveře a dovnitř nakoukl totálně promočený kluk a ptal se, jestli se může taky na chvíli schovat.

"No jasně!"

Pokusil se pokračovat v komunikaci: "Tam je ale, kurva, počasí..."

To byla nahrávka na smeč pro našeho kamaráda, hýřícího hláškami z filmů, scének a divadelních her: "Bohumile, Bohumile, kurva se neříká!"

V tu chvíli se stalo něco, co nikdo z nás nečekal. Ten kluk sebou trhnul, vytřeštil oči a povídá: "Jak to víte, že se jmenuju Bohouš?"

Odpovědí mu byla jen salva smíchu, měli jsme něco upito a přišlo nám zbytečné cokoliv vysvětlovat.

Bohouš evidentně znervózněl, zmlknul a během pár minut se vytratil zpět do deště. Pokud si dodatečně neuvědomil, že věta, která ho zarazila je hláškou z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag, má dodnes brouka v hlavě.

Myslím si, že nemusíme všemu rozumět.

Šla jsem domů z práce, chci odemknout, ale někdo držel dveře zevnitř, tlačím na dveře nešlo to jak tlačil proti mě vší silou, pak se mi podařilo dveře poootevřít a viděla jsem ve škvíře ruku, která tlačila ty dveře na mě. Byla mužská, bledá, hubená a měla krátký modrý rukáv. Zavřela jsem dveře, volala policii a čekala jsem za dveřmi až přijedou, říkám zloděj je vevnitř. Dveře jsem znovu otevřela, vešli jsme dovnitř a v bytě nikde nikdo nebyl! Není možné, že by odněkud unikl, je to vysoko, nejsou tam balkony prostě nemožné. Policajti na mě koukali a já na ně, ale mohu odpřísáhnout, že se mi to nezdálo a dodnes si tu ruku vybavuji Nemám pro to vysvětlení.

Přece byl za dveřma levou paži opřenou o futro, tu jsem škvírou viděla a celým tělem tlačil na ty dveře. Nevím asi to špatně píšu. Na chodbě jsem nebyla sama byla tam se mnou jedna paní co tam bydlí, ale ta stála na chodbě, jen viděla jak se přetlačuju a nemůžu otevřít, čekala se mnou na policajty.

Mně třeba vrtá hlavou jedna příhoda, která se nevztahuje k tomuto tématu (není to žádná nadpřirozenost), ale záhada to je také. Před několika lety jsem vstoupila do prosluněné kůlny na dvoře a uviděla jsem tam záhadného tvora - maličké "klubíčko" (velikost asi 3 cm v průměru), s dlouhými ježatými chlupy leskle černé barvy - až do modra, skákalo doslova jako blesk po stěnách, ani jsem ho nestíhala sledovat očima. Nakonec skočilo do nějaké dírky v zemi. Nemělo to viditelný ocásek, ani hlavičku, ani tlapičky, ale bylo to tak chlupaté, že všechny tyto části těla tam být mohly (ovšem opravdu maličké). Také to však mohl být nějaký podivný, extrémně chlupatý hmyz bez křídel. Nepřipomínalo to žádného mně známého živočicha.