Exploze v lednici

Burčák se nechladí ! Burčák se pije a nejlépe hned u prověřeného zdroje jak začne pracovat.Chlazením zpomalíte proces,ale už to není ono.Potom už to není burčák.Ještě mi nebouchl - nestihl to.

Koupil jsem "výhodně" v Německu dvoulitrovou PETku limonády: Voda, něco kyseliny citronové, hodně hodně CO2 a cukru ještě víc. Ekobalení se vyznačovalo tím, že stěna lahve byla tak tenká, že se z toho nedalo ani napít. Tvar to drželo jen zavřené, při pokusu o náklon se to bortilo v ruce a tryskalo ven. Takovouhle láhev jsem vezl autem a pamětliv výše uvedených zákeřných vlastností lahve jsem se ani nepokusil napít. Dojel jsem na parkoviště, vystoupil z auta a nedočkavě se vrhl na láhev. Nedala se bez boje. Pokusila se o únik letem střemhlav a protože to evidentně dělala poprvé, skončila na asfaltu. Naneštěstí dopadla přímo na miniaturní, ale ostrý kamínek. V tu chvíli se začalo dít něco, co jsem do té doby viděl snad jen v kresleném filmu. Láhev se zmítala v oblacích sladké mlhy a já stál v centru dění. Od té doby chápu, jak se cítí moucha na mucholapce a kdykoli kupuju limonádu, první, co mě zajímá, je síla stěny lahve.

Burčák ne. Mošt. Děda moštoval, nechal petky v chladné předsíni...a pak se zatopilo... A bylo vymalováno. Doslova. M.

Mně v teple rychlíkového vagonu vyšumělo kyselé zelí v pětilitrovce. Kaluž pod sedadly a smradu, že se cestující raději tlačili v uličce.

V lednici ne, ale v kufru auta ano. Byla to pětka kanistr a ten dlouhodobý smrad (původně vůně) byl nezničitelný...

Burčák se do lednice nedává, nechladí se. To je špatně.

Jinak, bouchla mi PETka s bezovou limonádou. Ve špajzu. Ráno bylo vymalováno a na co jsme pak sáhli, přilepili jsme se jako k mucholapce. Přilepila jsem se k vejcím, ke sklenici okurek, ke krabičce olejovek, k hořčici...a ted si laskavě představte ten úklid. Uvažovala jsem, že by bylo snadnější uleptaný špajz se vším všudy zazdít a postavit si nový. Jaga.

Ale pořád bylo lepší uklízet špajz, než to, co se stalo jedné známé. Manžel se vrátil domů z nějaké divočejší konference a byl "společensky unavený". Dost. Lehl si do postele, po chvíli se mu udělalo zle. Vyskočil jako jelen, uviděl první dveře, rozevřel je a pořádně dovnitř nazvracel. Byla to chyba. Ty dveře nebyly od záchoda, ale od šatní skříně jeho paní a on jí tak znečistil všechny její róby. Bylo to takřka na rozvod.

Burcak svagrovi bouchnul na balkone, jednou jsem mu upoustel petku, ktera uz vypadala jako balon. Proste burcak se neutahuje a pije se kdyz "vari" idealne u vinare. Nekdy se nam podari si dovezt nakvasenou stavu, ktera vari az doma.

ano )) v zavřené lednici )) nebyli jsme u toho, ale dost nás vylekala otevřená lednice po příchodu domu )) při pohledu na strop nám to došlo

Kdysi dávno domácí dýňový džus. Byla jsem malá, nějakých 6 let mi mohlo být a odjeli jsme na víkend a když jsme přijeli, byla cela spíž pokrytá oranžovým lepkavým hnusem

Ale jsou horší věci. Před pár lety jsem jela s partnerem na dovolenou. Vytahovali jsme spotřebiče jako telka, mikrovlnka a tak... No a nějakým nedopatřením jsme vytáhli ledničku. Vrátili jsme se po 10 dnech, smrad až na chodbu... Z mrazáku vytékalo kuře... Po pár záchvatech dávení jsme se ve 4 ráno místo spaní po 12h v autě pustili do uklízení toho nejhoršího, co jsem kdy v životě cítila... Lednice větrala 2 týdny a nakonec jsme ji stejně vyhodili. Fuj.

Vzpomněl jsem si na ještě jednu explozi. V zimě jsme na běžkách vyrazili zkontrolovat zahradu. Všude ticho, klid, půl metru sněhu. Ještě zkontrolovat chatku. Dveře i okno v pořádku, tak ještě koukneme dovnitř a vyvětráme. Za dveřma se na podlaze válelo hrdlo lahve od limonády i s korunkou. Co to ksakru má bejt? Příčinu jsme našli hned: V rohu stála od podzimu zapomenutá žlutá limonáda. Pořád stála, jen lahev už tam z větší části nebyla. To tenkrát ještě byly zimy...