Vlastníte telefon?

Ano taky jsem se ho minulý rok zbavil a v obchodě na mléko se na mě dívali jak na exota když jsem jim řekl, že nemám telefon a nabídl jsem jim email. Nicméně mám ho znovu, protože se stali dvě vážné situace, kdy někdo blízký potřeboval zdravotní pomoc. Mám ho poblíž, a beru ho do ruky jenom abych ho nabil, nebo když jdu ven do lesa aby manželka neměla strach.

Dneska lidi berou všechno jako samozřejmost a kdyby jste šel ven bez bot tak jste za exota taky.

Já telefon mám, ale v porovnání se svými známými ho k telefonování skoro nepoužívám. Počet mých hovorů za měsíc by spočítal na prstech i nešikovný stolař.

Nicméně nemít ho vůbec je pro mě těžko představitelné. Protože současné telefony už zdaleka neslouží jen k telefonování

Kdo nemá telefon, nejspíš nemá ani bankovní účet (protože se bez telefonu těžko ověřují transakce). Kdo nemá bankovní účet, ten těžko může na internetu platit a nakupovat (být odkázaný na dobírky? wtf?). I kdybych s nikým vůbec netelefonoval, tak nemít telefon jako takový je v dnešní době prostě omezující. A vzdát se ho jen proto, že mi může náhodou přijít nevyžádaný hovor? Já takový neměl ani nepamatuju. Kromě toho, vždycky se dá nastavit blokování nebo telefon (případně vyzvánění) prostě vypnout.

Zdravím. Znám pár lidí, co nemají tv nebo pc... ale mobil mi v dnešní době přijde nezbytný. K čemuže? Obyčejný kontakt třeba s rodiči, kteří se často zajímají, jak se mám, domlouvání schůzek, i když člověk lítá a zařizuje, omlouvání dětí z (mých) učebních hodin, kontakt s přítelem, že je v práci a u mě doma všechno ok nebo je něco zrovna potřeba, domluva s kolegou ohledně volných termínů a nových nabídek hraní... a to nepočítám akutní případy, kdy člověk vidí havárku nebo sám potřebuj rychle taxíka/sanitku/nenaskočí auto a je tro třeba ihned řešit. Je toho spousta.

Zajímavé je, že na mě nikdo neútočí, cizí číslo s nabídkou nebo průzkumem mi nevolalo, ani nepamatuji. Asi mám štěstí.

"Úrazy-nehody...jak to všichni dělali před ani ne 20-ti lety"?

Jednoduše, umřeli někde u silnice nebo doma, než přijela pomoc.

Dvacet let zpět to ještě ušlo. To už byly aspoň pevné linky. Dříve se běžně umíralo doma na astmatické záchvaty, děti a rodičky umíraly při porodech, při havárce sanitka rozhodně nebyla na místě do pár minut, jak tomu bývá dnes.

Akorát se o tom nikde nepsalo a nekecalo se o tom ve zprávách.

Já bych bez mobilu existovat nemohl. Zrušil jsem dva jednokartové a pořídil duál. Jsou dny, kdy netelefonuji (vůbec) a dny, kdy mám 30 - 40 hovorů. Někdy se to zkrátka nakupí. Rekord mám protelefonované asi tři hodiny. Když se řeší průšvih, místo realizace zakázky je 50 km daleko, generální dodavatel 300 km, montáž 200 km a šéf sedí doma na zahradě, tak to jinak nejde. Pokud chci mít zakázky, musím být dostupný. Jinak bude někdo jiný rychlejší nebo aspoň dřív po ruce. Tolik k práci. Doma mám ženu a dvě děti. Pořád je něco potřeba. Zařídit, dovézt. Cesta do práce a zpět 80 km. Pořád za volantem, auto má najeto přes 200 tisíc, jednou se rozsype. A tak pořád dál...

Jasně, že mě vytáčejí lidi, kteří zneužívají toho, že jsem neustále na příjmu. No tak to prostě nevezmu, v krajním případě vypnu. A je klid. Dělá to tak spousta lidí. Tohle řešení, jak užívat výhody a nezabývat se nevýhodami vás nenapadlo?

Telefon mám, obyčejný. Hlavně kvůli kontaktu s rodinou.

Váš postoj nechápu. Připadá mi, že jen chcete něčím šokovat, či se odlišit. Chápu, že nechcete být stále "na drátě", ale odsuzovat možnost zavolání pomoci, to už je patologické. Jak to říkají příznivci zbraní? Je lepší mít zbraň a nepotřebovat ji, než ji nemít a potřebovat. To samé aplikovat i na telefon.

Opravte mě (kdokoli), jestli se pletu, ale nelze náhodou volat důležitá čísla i bez simky a kreditu? M.

Mně na tom taky nepřijde nic šokujícího. Kromě vaší prezentace.

Telefony se rozrostly jako houby po dešti. Není vyjímkou, že se některému mladému člověku houpou na zadnici hned dva.

Vzpomínám, jak někdy v 70. letech byly na vsi celkem 3 telefony: JZD, MNV a obchod. Pak byl problém sehnat třeba doktora.

Jenže telefony se rozrostly neočekávanou mírou. Dneska už nepotkáte takřka člověka s úsměvem, ale spíš s nepřítomným pohledem do blba, s telefonem u ucha. Nejhorší je to, když je podobný telefonista na přechodu pro chodce. A nevnímá. Nejvíc mi to vadí:

1/ v obchodě - např. chodí pán s telefonem a křičí do něj: Máňo, taky mají sejry a jogurty a to máslo, co bereš, co mám ještě koupit? Proč si doma předem nesednou a nenapíší si pamatováček? Nedávno pán vybíral u Vietnamce pro paní po telefonu BOTY! Věřte, nebo ne. Ona mu radila a on podle jejích pokynů vymetal regály.

2/ V čekárně u doktora. Minulý týden na urologii při dlouhém čekání pán hlasitě do telefonu vyřešil všechny své rodinné problémy, včetně toho, jak nespokojený byl s včerejším obědem. Kroutila jsem hlavou, jsou věci, které člověk neřeší na veřejnosti. Styděla bych se probírat na veřejnosti domácí kuchyň, problémy v ložnici či potřebu nového oblečení. To se všechno nechá domluvit v soukromí. Že se čekárna bavila, nemá cenu psát.

Jenže lidé jsou strašně neomalení. Nevadí jim, že ventilují na veřejnosti osobní problémy, že se ostatní smějí, či pohoršují. Ale oni prostě KOMUNIKUJÍ. A co je komu po tom? Lidé tak nějak ztrácejí stud.

Telefon mám, asi 15 let starou Nokii. Lze poslat SMS, lze volat, lze udělat jednoduchou fotku /hlavně využívám na houby/. Tím to končí. Loni, před nástupem do nemocnice si koupil telefon i manžel. Abychom byli v kontaktu. Samsunga, asi za 3 stovky. Umí zhruba to, co ten můj. Takže máme 2 hloupé telefony. Jeho se takřka nepoužívá. A můj? Když pleju na zahrádce, je telefon v kuchyni. Když jsem u doktora, zůstal telefon v autě. Prostě jsem si nezvykla ho s sebou tahat. Navíc je velice často vybitý. Dcera se pak zlobí - kde zase máte ten telefon? Nemůžu se dovolat!

Nemohu si prostě pomoci, nepřilnula jsem k němu. Nechci být na každém kroku k zastižení. Obtěžuje mě to. Chci být nezávislá. Vzpomínám na své dětství - mobily nebyly a taťka přísně řekl: Za světla budeš doma! Poprvé se mi to nějak nepovedlo a následovala exekuce. Pak jsem si už dávala pozor. Takže podle mě je to o smyslu pro povinnost a ne o neustálém nahánění po telefonu. Kde seš, kde budeš, kdy přijdeš, s kým, proč...

Jak řekl pan Werich: Ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo...tak proč to pořád někomu kvákat do telefonu? Jaga.

Co si přiznat, že to divný je. Neznám nikoho, kdo nemá mobilní telefon. Nemějte třeba televizi, to je teď moderní!

Dobrý den. Telefon sice mám, ale používám minimálně. Schválně jsem se podíval na přehled mého volání na webové stránky. Za měsíc květen jeden hovor, za červen zatím žádný. Za stejnou dobu 2 SMS. Když jsem na nákupu nebo třeba v lékárně, kam si odskočím z domova, tak ho sebou vůbec neberu. Co se týče příchozích hovorů nebo SMS, tak je ten počet podobný. Teď jsem dostal 2 SMS jako potvrzení o transakci zahraniční platby. Pro objektivitu ale musím napsat, že tak 2- 5 SMS píšu přes SMS bránu z počítače. S kamarády se vidím v hospodě na pivu, kam chodím tak 2- 4x do měsíce a tam si popovídáme. Mnozí jsou sousedy a vidíme se skoro denně na ulici.

Pro opuštěného samotáře možná fajn, ale jinak je vhodné si s někým promluvit a nemuset ho kvůli tomu navštěvovat.

Telefon mám, ale používám ho naprosto výjimečně. Mám e-mail. Jinak jsem taky mladší generace.

Dobrá otázka, zrovna to taky řeším...

Zatím jsem měl po udržení "telefonní hygieny" dvě metody. Když po mě nějací hejhulové suverénně chtěli moje soukromé číslo ( od zaměstnavatele, přes školu, doktory až po různé obchody a prodejce ), tak jsem se vykrucoval slovy, že "zrovna mám s telefonem nějaký problém", což byla v zásadě pravda, jelikož se ten výrok dá vyložit různě.

No a druhá metoda byla měnění čísel, zhuba ve dvouletém intervalu, protože se mi běžně stávalo, že mí známí i přes jasnou instrukci "nikdy nikomu nedávej moje číslo bez mého předchozího souhlasu" stejně zase dali můj telefon nějakým podivným existencím, takže jsem byl občas dosažitelný i pro lidi o jejichž stalking jsem rozhodně nestál... Těžko to však vysvětlovat lidem, kteří žijí ve svém sluníčkovém světě plném obětavých, přátelských lidí, kde všichni všechno myslí jen dobře... Pak ovšem takovým, kteří mě v tomto smyslu zklamali, už nové číslo nedávám...

Přesto se mi to zdá neučinné, protože i zcela nové čísla dokáží najít ( údajně roboti ) a různí pubescenti z call center mě pak otravují s dotazy na vodu po holení, televizi, zájezdy, spoření, antikoncepci, atd.

Mimochodem si vzpomínám, že třeba prof. Jan Keller údajně mobil nemá, neměl a nechce ho...

Takže, jde to i bez mobilu.

Žil jsem desítky let nejen bez mobilu, ale i bez pevné linky. Telefonní budku jsme měli za rohem, v případě potřeby nebyl problém si tam zaskočit. Byly to idilické doby . (Tedy co se telefonu týká, jinak ani omylem). Pevnou linku nám zavedli až po revoluci.

Dlouho, předlouho jsem mobilu odolával, prostě jsem ho nepotřeboval. Pak se ale vyskytl problém, k nejblišší telefonní budce 2 km daleko, nikde nikdo. To mě přesvědčilo a mobil jsem si taky pořídil. Dneska mám primitivní tlačítkový Ericsson, u kterého mám zablokovaný internet. Používám ho na telefonování, SMS, jako diář a jako budík. Občas nějaká dokumentační fotka. Nezbytných hovorů tak 5 - 6 měsíčně. Víc nepotřebuju. Ale bez něj už bych to dneska těžko zvládal, bez elektronického bankovnictví bych se při své činnosti neobešel (mobil při tom používám jen pro příjem ověřovací SMS). Někdy mi ale jde taky na nervy, že jsem prakticky kdykoliv všude dosažitelný. A vypnout? Těžko se pak například přítelkyni vysvětluje, proč se mně nedovolala .