Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
mám dědu, letos v říjnu to bude 42 let, co jsme si řekli ANO. Kdybych tehdy věděla to, co vím dnes, řekla bych asi NE.
Děda je hodný, nepije, nekouří, za cizími babičkami /ani děvčaty/ nechodí, není lakomý. Ale jinak mi téměř každý den připraví překvapení, že vzteky nadskakuju!
1/ Sekali jsme zahradu. Já sekačkou, on dosekával křoviňákem. Předloni jsme koupili 4 nové pěkné keříky rybízu. Dařilo se jim, letos už byly hustě obalené rožničkami plodů. Děda opatrně seká tím křoviňákem okolo rybízů, najednou se zadívá na oblohu /letěla volavka/, přitom dál mává křoviňákem, a šup a jeden keřík je useknutý až u země. Úplně pryč. Nevím, zda znovu obrazí, či je s ním konec.
2/ Navečer jsem ho poprosila, zda by sebral v kurníku vajíčka. Pak jsem to pustila z hlavy. Děda přišel, já měla v obýváku už puštěnou televizi se zprávami. On si hned spokojeně kecl do křesla, najednou se vyšponoval, vylítl z křesla a začal nadávat. Když sáhl do kapsy, vytáhl žluté prsty. Žloutek mu vesele odkapával na koberec. On si ta vejce nechal v kapse a rozbil je.
A tak mám takřka denně nějaký nepříjemný zážitek. Co byste dělali vy? Dá se vůbec odpouštět do nekonečna? Jaga.
Dobrý den, dovolím si trochu černého humoru (ve stylu hry Járy Cimrmana) - nezabíjet, ale nechat zmrznout . Jinak, když se podíváte někam na seznamku pro starší, tak uvidíte, kolik samotných žen by takového dědu chtělo. Buďte ráda, že děda poslouchá a plní Vaše požadavky - určitě je celá řada věcí, které zvládne super. Zdravím!
To se velmi inteligentním chlapečkům stává, věnují svoji pozornost něčemu pro ně důležitému a ostatní je pro ně nepodstatné. To mi kdysi řekla lékařka, když jsem si s obavami o správný vývin zažívaciho traktu dvouletého syna posteskla, že se nemůžeme zbavit plenek.
A podobné věci se pak synovi a nyní i nejstaršímu vnukovi stávaly a stávají neustále. Dva(!) zapomenuté mobily ve vlaku, zapomenutá aktovka ve škole, rozsednutý odložený krajíc na židli... Nebylo a není měsíce, abych se s takovýmto mužným chováním některého ze svých nejbližších nesetkala. Ono to k těm hloubavým mužským asi opravdu patří. Oni za to nemohou. Jsou velmi inteligentní a na blbosti nemají čas . Taková volavka. Ta nelétá nad hlavou každý den.
Proto radím nezabíjet , ale být vděčná za opravdu nečekaná zpestření dne. Podobné scény bývaji ve filmech. My je máme doma zadarmo.
Jago, jsem o dost mladší a jsem si jista, že v mém věku jste Vy už měla prstýnek na prstě a nějaký ten uzlíček v náručí (pokud ne rovnou školáka s aktovkou). Takže rady udělovat nebudu ale zeptám se: Měla byste radši přízemňáka, který perfektně poseká trávu kolem keřů, ale když mu ukážete tu nádhernou volavku, tak se na Vás podívá jako na blázna a ucekne "No a co jako? Ňákej blbej pták mě zajímá?"... Co?
Zlobit se? To ne. Asi vás to musí zamrzet, taková škoda...ale na druhou stranu... není to úmysl. Jak se říká, nemůžeme myslet na deset věcí naráz, chlapi to mají ještě horší. Těm dělá problém dělat dvě věci naráz A myslím, že se sám vytrestal tím, co se mu (ne)povedlo
Je dobře, že ho pak utěšujete houstičkami Mona
Jago, že ty jsi zapomněla, že mužští nedovedou dělat dvě věci současně! To všechno, co tě uvádí do varu, to je ono! A pak! Víš jak by byl váš vztah jednotvárný?! Záměrně nepíšu, tvůj život, protože v pohodě a klidu tě nenechá babča. Jak se má?
Moje maminka, ta občas měla fakt stav, že věděla, že "ho" zabije. Ve velikém fofru vypadla z domu a přijela ke mně. Vypěnila, vyzuřila se u mě. A za chvíli se začala starat, že neví jestli je doma dost chleba a jestli si (to už neříkala on, ale taťka) zajde koupit a vůbec, že v ledničce není příliš velká zásoba. Tak to bylo, většinou, jen na dva dny a jednu noc. Je zajímavé, že tátovi pila taky krev, ne že ne, ale táta nikdy nic neřekl, nestěžoval si. Jen se sbalil a šel do dílny nebo na zahradu.
A už je to všechno pryč! Jakoby to nikdy nebylo. Jen v mé a bratrově paměti.
Marcelko, koukni do vnitřní pošty!
Ano, hlídat, ted zrovna si můj děduch vylil sklenku červeného do počítače, hlásil mi, že ale funguje
Tady není nic k odpouštění. Bylo by zajímavé znát názor vašeho manžela. To bychom se asi hodně divili. Každý to vidí ze svého úhlu a ten většinou není ten objektivní. Co popisuje jsou naprosté malichernosti. Už má věk a právo nebýt neustále manipulován vašimi příkazy.
Dobrý den, holt stane se a stávají se horší věci. Přijde mi to spíš úsměvný než k naštvání. Buďte ráda, že ho máte a že se nenudíte
Ne, rozhodně se s ním nenudím, to máte pravdu.
A za to všechno, když mi včera navečer řekl, že se mu moc nechce jíst k večeři chleba, že už není nejměkčí, upekla jsem mu narychlo domácí krásné houstičky se solí a kmínem.
On do mě kamenem, já do něho houstičkami. Jaga.
Marcelko, Vy jste zlatíčko. Ale já mám doma to samé. Byť jsme od loňského Štědrého večera babi a děda, můj "dědeček" je jarý mladík, aspoň co se nároku na odchod do důchodu týká. Ale podobné historky bych mohla vyprávět taky. Je pravda, že i mně se občas něco takového podaří, i když opravdu zatím jen výjimečně. Bude hůř. Musíme myslet na to, jak jsme se kdysi potkali a byli sebou vzájemně okouzlení. Vidět se pořád těma mladýma očima, plnýma naděje a očekávání toho nejlepšího.
Přiznám se, že ten nadpis mne tak trochu vyděsil. Myslím, že by pro tuto diskuzi šlo vymyslet trochu lebší nadpis. Takové události určitě dokážou člověka naštvat, ale když to někdo nedělá naschvál tak se to snad dá prominout. Nevíme jaci budeme my když budeme ve starším věku a tak se k takovým lidém chovejme tak jako bychom chtěli aby se k nám chovali jiní až někdy možná budeme v podobné situaci a budou s námi problémy.
babojago, aby vám to nebylo líto, jsme spolu 46 roků a jak je můj děduch více dní doma, mám z něho depku a raději někam vypadnu. Ted má zlomenou nohu, tak je tady nasazený pořád a ještě alespon měsíc bude, jak to říci, je to prostě morous.
Znám. A to velice. Můj muž nekouká po nebi, ale ani po tom, co seká. Zařvalo už postupně několik vzácných stromků a nepomůže ani 20 cm bílá laťka, píchnutá ke stromečku, to by musela mít alespoň metr - a kdo nví? Už 2x mi usekl Gingo gilobu a ostatní už ani nespočítám. Naposledy měl zabetonovat trubku na vedení drátu, rozhodl se tak učinit přímo v místě nádherného velkokvětého klematisu. Chtěl ho vyrvat, možná ho i nedostatečně obryl, ale zelená část se urvala akořeny zůstaly v zemi . Nic neřekl, abych si to vyryla a přesadila, normálně to zabetonoval! Když jsem na to 2. den přišla, tak jsem dostala takový amok, že sloupek i s betonem musel ven, vyryla jsem bal a přesadila jinam. Letos obrazil. Prostě nechápu a úplně přesně vím, jak to prožíváte. O mě se často pokouší infarkt. Někdy mám pocit, že systematicky ničí mou práci i radost, nebo je úplně ... (málo chytrej?) Ale v jiných věcech mu to myslí dobře. Je to už asi moje karma, pěstovat si na prsou hada, zahradního škodiče a devastátora. Pak nastane zima, jako letos, a zmrzlo mi definitivně kde co, i bez manžela likvidátora, tak jsem mu částečně odpustila, co kdyby zmrzly i ty jím sejmuté stromky a kytky? Je to věčný boj, ano, "zabít, či nezabít?" Zatím ho nechávám žít, ale příště...?
Není co odpouštět.Vždyt to nedělá schválně,nebo z nedbalosti.Je to prostě věkem,nebo horší koncentací,z jiných důvodů.Věřím,že to není jednoduché,ale musíme to brát jak to je,bude hůře.Ono to také není pro něho jednoduché,vědět,že nezvládl myslet na vše..vzpomínám na babičku,jak se nad dědou zlobila a říkala,jestli jednou budu takto...,tak mě raděj odstřelte
překlep-koncentrace
To mám doma taky .Manžel je mladší než ten Váš ,ale sekačkou posekal dvě arónie a křoviňákem okrasné keříky.Říkám mu ,ať si nebere na obličej ten síťový kryt ,když skz něj nevidí ,ale né to kdyby ho prý neměl ,tak by mu mohl do obličeje vletět kámen.Ale ,že jich na zahradě máme?!
To kolega / 41/ všechno poseká, s trávníkem bere i tulipány, co se chystaj kvést, pivoňku s kuličkami poupat...On to vysvětluje tak, že plocha má být hladká, zelená. Ten to ale dělá vědomě! Ve Vašem případě bych si to psala. Já mám takových sepsaných zážitků z rodiny, že to dá na knihu. Když měl muž kulatiny, tak jsem tam zařadila svoje autorské čtení. To bylo srandy!
Děkuji za Vaše odezvy, kdo mě zná, ten už ví, že jsem to nemyslela až tak úplně vážně, stěžovat si a nadávat, spíš jsem chtěla tak trochu odlehčit neděli. Ale že psí kusy děda dělá, to tedy ano. Jak jste mi tady radili, nebylo by možná od věci si to zapisovat. To by byla tlustá kniha hříchů.
Dík vám, děvčata, i chlapci. Vidím, že mnoho z nás má problémy se svou polovičkou, ale bereme to všichni tak nějak s humorem a s nadhledem. S ním mizerně, ovšem bez něj ještě hůř. A jak vidím, v té zahradě dovedou řádit všichni chlapi jako barbaři, snad to mají nějak v genech. Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.