Nejste přihlášen/a.
Nedávno mi přišel tento email. viz níže. Zajímalo by mne, co si o tom myslíte. Napište své názory.
Gratuluji!
Nám všem , kterým je mezi 20. až 55 lety... Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít... Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili... Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji namontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily
lampy . Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat... Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je! Spadli jsme
ze stromu, řízli se, zlomili si ruku
či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu
- jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si... Blahopřeji! Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě!
I Ty jsi jedno z nich :o).
Tááááákovýhle fousy.
tenkrát byla jiná doba. Jediný domácí spotřebič byla TV a to ještě v počátcích a v ní pořady na pomoc stranickému školení. Dneska mají děcka milióny lákadel na zabíjení času kolem sebe a ani při tom nemusejí zvednout své líné prdýlky. Dá se to změnit jedině dobrou výchovou.
Je to pravda. Do puntíku. Naši rodiče nás tolik nehlídali, nemyli jseme si ruce, když jsme domů přiběhli pro krajíc chleba a vyrostli jsme taky.
Vyrostla jsem na vesnici, hráli jsme si na dvoře mezi slepicemi, hladili psa, kočky, králíky, váleli jsme se na zahradě v seně nebo taky spadli do hnoje a nic se nestalo.
Moje děti vyrostli v bytě, když si o prázdninách u babičky hráli v uhlí, málem mě kleplo, ale byli šťastní jako nikdy.Babičku zase málem omývali, když moje děti chtěli na chleba talířek, aby nedrobili, ona jim ho dala do ruky, jako kdysi nám a nechápala takovou zbytečnost.
Čím víc děti chráníme, tím jsou choulostivější.
Trocha nostalgie není na škodu.Ať si kdo chce co chce říká,kdybych měl možnost vrátit se do dětství,bral bych to.
Dříve, před50 lety, bylo to dětství veselejší. Život byl volnější bez dnešního tempa. Technika život na jednu stranu moc ulehčí, ale na druhou stranu zrychlí. Těch vjemů je strašně moc a lidé jsou z toho časem zmateni. No dalo by se psát. Každá doba má svoje. Ve středověku bych taky žít nechtěla. PT /stařenka/
Nic než pravda. Dcera čeká první dítě a já se nestačím divit co vše je potřeba-přebalovací pult, monitor dechu, chuvičky, ohřívač na lahve, sterilizátor na lahve, vanička co má atest, že neobsahuje ftaláty a td...Zvláštní, že mé dítě vyrostlo bez těchto většinou drahých vymožeností.Měli jsme kamarády, lítali po cizích zahradách a když nám učitel dal pohlavek tak jsme se doma nechlubili neb by jsme dostali od rodičů druhý.No, teď se od školky učí anglicky,slaví stupidní svátky jako je Valentýn a helouín,sledují strašné americké kreslené pohádky plné násilí ,můžou cestovat po celém světě. jen se bojím aby ještě měli někoho o kom mohou i po 50letech říct-to je kamarád! A aby jim to téměř sterilní prostředí co jim od narození vytváříme bylo k užitku.teda já si nepamatuju, že bych holce na zahradě myla švestku nebo jabko, nemluvě o tom, že žádný soused na mě nepodal trestní oznámení když jsem mu byla na jeho úrodě.
Jo. Tomu se rika pokrok. A ten holt zastavit nejde.
Dospeli lide maji vetsinou na sve detsvi krasne vzpominky a nerozumi tomu, co prozivaji dnesni deti. Ty ale jednou vyrostou a take budou mit krasne vzpominky. I kdyz budou pokazde jine, nez predchozich generaci.
Je to skutecne jenom nostalgie a myslenka, ze tak by detstvi melo vypadat a ne jinak. Tak to ale neni. Jina doba si zada i jine detstvi.
Je ale krasne nostalgicky vzpominat. To je pravda. Na valeni se v sene, v uhli, skotaceni na louce, vypravy do starych opustenych domu, pud a sklepu, brouzdani se v potoce, koupani se v rybnice, lezeni po stromech a staveni bunkru, blbnuti na kolech, zavody ve flusani tresnovych pecek do dalky a curani do vysky, hrani kopane kdekoliv a s kymkoliv, rvani se, rozdelavani ohynku, zvoneni na domovni zvonky a uteky pred rozzurenyma duchodcema, jezdeni tatovym autem, kuteni nejruznejsich vynalezu, strileni z praku, rozbite hlavy, nosy, odrene ruce a kolena, vytahane usi a pejzy, roztrzena trika a kalhoty, dostani koprivou na holou, na vsechny kamarady,...
ja to vidim tak ze to co se v tom emailu pise je pravda a sup s nim do kose a KDYZ UZ chcete preposilat tak rozhodne ne s celou historii tech kteri vam to preposlali. totiz smysl toho emailu neni to jaka byla minulost ale to ze si clovek rekne WOW to je pravda musim to hned poslat kamosum.. a ti co s timhle napadem prisli hezky dostavaji dalsi a dalsi emailove adresy na ktere muzou posilat spamy
a co se tyce emailu tak i ja si pamatuju ze jsem domu chodila jenom spat a jist jinak jsme byli s detma z baraku furt venku a hrali jsme takovou spoustu her ze jsme se nikdy nenudili, nebo jsme si kazdy den chodili hrat k nekomu domu nebo kdyz bylo spatne pocasi tak jsme se sesli u nekoho kdo mel video a koukali jsme na horror a podobne hahahah bylo to vzruso nikdy na to nezapomenu. (musim rict ze tohle nebylo v CR ale v jine evropske zemi, v cr ziju od svych 11 let a nic takoveho jsem od te doby uz nikdy nezazila naopak pamatuji ze kdyz jsem sla s kamaradkou po skole domu abychom si odlozily tasky tak jsem se musela schovavat za dverma aby jeji rodice nevideli ze si sebou nekoho privedla hahahahahah ja z toho tenkrat byla uplne paf a absolutne jsem nechapala o co de
) bylo to v cr takhle normalne nebo to byl jenom muj pripad? hodne lidi mi rika ze tady neni zvykem chodit si hrat k nekomu domu a podobne ... bylo to tak vzdy?
Jako dítě jsem se divila, že k nám mohli kamarádi jen pokud byla mamka doma, jako rodič jsem to chápala.Nevím proč by mi měly cizí děti lítat po bytě nebo domě.Dcera měla 2dobré kamarádky a má je dodnes, ty k nám chodili jako malé, dala jsem jim svačinu a chodí i dnes když dcera s rodinou přijede.bylo to tak i když dcera byla u nich.Jasná pravidla: roztažené věci-hračky si uklidit, nelezt do pokoje rodičů.Mimochodem tady v ČR se na návštěvy chodilo a chodí ale jinde ve světě to tedy běžné není.
nevim mozna zalezi v jake zemi.. u nas to bylo neco zcela normalniho a pritel ktery je zase z uplne jine zeme nez ja mel uplne tu samou zkusenost v mladi...
s tim litanim po byte tak co ja si pamatuju tak jsme si hrali s hrackama v deckych pokojicich a protoze velike nebyly tak se tam litat dalo dost tezko .. slo spise o stavebnice same takove blbosti.. litalo se venku coz o dnesnich detech rict nejde
dneska nechavaji rodice radit deti doma takze pak mame pravidelne kazdodeni zemetreseni hahahahahhaha ach jo holt jina doba.
No, ono to mělo taky takový skrytý smysl. Jak známo, děti co neví, nepoví. Tenkrát byl strach a závist na každém kroku a proč tedy riskovat, že někdo něco uvidí a uslyší co nemá a dostane se to tam, kam nemá ...Pár takových zkušeností jsem měl a pocítil i následky.
Nezáviděla jsem lidem před 89, nezávidím jim ani dnes.Strach jsem neměla tehdy a nemám ho dnes.Mimochodem, kamarády si vybíráme ze stejné sociální vrstvy-to je vědecky podložené.Milionář a chudák to není kamarádství ale červená knihovna.Známá žila 12 let v USA říká-nikdo se z nikým nestýká jen z důvodů zábavy, vždy jde o byznys, cizí děti jen do vstupní haly, všichni se mají OK i když to stojí za prd.
Ale pocházím z maloměsta a tam stejně věděl a ví každý o každém.
Dobry den
Kdyz jsem prozival sve detstvi, vyrabel jsem sekery co o nich psal Eduard Storch, luky, sipy a praky. Chodili jsme chytat pstruhy do ruky, krast lusky a jine dobroty na pole, delali jsme ruzna vozidla, treba ctyrkolky a podobne. Byl jsem uz od mala velkym snilkem a i kdyz mam jen tri krizky, pripada mi to jako vecnost, kdyz si na to vzpomenu. Bylo spousty aktivit ktere jsme prozivali pod sirym nebem. Ale opravdu se mnohe zmenilo. Na polich se pestuje vynosna repka, na silnicich je husty provoz a luk si koupite v nakupnim centru kam se chodi nekteri vylozene rekreovat.
Je to dano casem, vzdy nam neco odvane a neco prinese. To detstvi bylo i v tom jine, ze jsme ho proste prozivali. Pamatuji si, ze jsme jako deti mely indianske prevleky domaci vyroby site z jutovych pytlu a v tom jsme chodili do lesa, kde jsme meli ohen a kourili jsme jako dymku miru. Ja si ani neumim predstavit, ze bych sel na houby a tam videl to, co jsem jako kluk delal
Ale coz, doba se tak nejak posunula. Me spise vadi to, jak nam vsem na kazdem kroku nekdo neco podstrkuje. Sama pitoma reklama a masaz jak hrom. Kupte si to ci ono, atak dale. Lide jsou uz jak bez vlastniho rozumu, akorat spitomeli. Nebo zpitomeli.
Camelot
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.