Odříkaného chleba největší krajíc

Význam je v podstatě doslovný. Člověk se něčemu brání zuby nehty, a potom to dělá sám, dobrovolně a více než je běžné.

--------

Satame, to není právě dobrý výklad.

Jenomže v tom rčení ve skutečnosti není "odříkat si", nýbrž "odříkat se" - tedy zříkat se něčeho, mít k něčemu odpor.

Já jsem znala člověka, který při každé vhodné i nevhodné příležitosti vykládal, jak se mu protiví práce na poli a na vinohradě, že nechápe, jak to někdo může dělat apod. Uplynulo pár let a pořídil si rozsáhlé vinice, které obdělává a ošetřuje převážně svépomocně.

Jinak na tem Satamův výklad se dobře hodí rčení: zakázané ovoce nejvíc chutná.

Jednoduchý příklad: Ode dneška se nesmí v restauracích kouřit. Takže se najde spousta způsobů, jak to obcházet a kouřit se bude dál. Takže kouření = odříkaný chleba, největší krajíc = bude se nějak kouřit dál a víc.

@ildika: Výkladů je víc a nemyslím, že by zrovna ten můj významně vybočoval z řady Howgh.

Mně tedy ty předchozí odpovědi nepřijdou dost jasné a hlavně přesně vysvětlující toto přísloví.Já bych použila dvě vysvětlení ze života. Jedna paní od nás z dědiny pocházela z chudé rodiny, doma se pořádně nenajedli a když pak šla do práce, tak se během několika let vykrmila tak, že ji známí nemohli poznat. Nebo náš známý, do 30 let neměl žádnou babu a pak se do 40 stihl 3x oženit a rozvést.

Zatím jsou zde tři dobrá vysvětlení. 1x ildika, 2x jedubaba. Od dajky a satama to jaksi pokulhává.

Za našeho mládí se kamarádce líbili jedině hodně vysocí, výrazní, tmavovlasí chlapci. Nikdy by prý nechodila s blonďákem. A jak to dopadlo? Vzala si vybledlého, malého, obtloustlého blonďáka. A to je ten odříkaný chleba. Jaga.

Měla jsem kdysi šéfa, co vážil nejmíň 120kg. Když jsme mu doporučovali jízdu na kole, tak se ohradil, že on není takovej blázen, aby jezdil na kole a ještě v těch strakatých hadrech jako šašek. Pak se rozvedl a začal mu jiný život po boku nové, štíhlé paní...a ejhle: Jednou jsem ho potkala, jak šlape na kole oblečen právě do takového pestrého dresu, o kterém prohlašoval, že by něco takového na sebe nevzal.. Odříkaného chleba největší kus.

Tohle přísloví se dá aplikovat na obrovské množství situací v životě. Když už, tak ten nejobyčejněší příklad: Doktor řekne, že zítra večer, od 17. hodin nesmíte ani jíst ani pít. V 18 hodin s jistotou dostanu žízeň a hlad. Ikdyž v jiné dny, o této době nic z toho mě nepotká. A tak je to se vším. Co je zakázané, po tom nejvíce toužíme.

Jedubaba to vysvětlila správně dvakrát. To rčení je celkem jednoduché. Ano, člověk si někdy namlouvá že tohle by on teda určitě nesnesl, nebo nemohl dělat a nakonec si uvědomí, že to vlastně bezděčně dělá. Pokud si to ovšem uvědomí. Ale většinou si to on sám nepřipustí. Vidí to pouze ti ostatní, kteří se s ním stýkají. A když mu to řeknou, tak se ještě rozčílí že to tak není.

Také by se to dalo vysvětlit tak, že třeba něčím pohrdáme a nakonec přijde chvíle, že nám přesně to čím jsme napřed pohrdali a nechtěli to, přijde v určitou dobu velmi vhod a nemůžeme se bez toho obejít. Je to takové lidové moudro. Nad ničím neohrnuj nos, protože nevíš co tě může v životě potkat a může se stát, že to čím jsi opovrhoval, se právě tobě dostane nejvíc.

PŘÍKLAD ZE ŽIVOTA: jako díte jsem jezdila na ekonomku do jednoho města a často jsem si říkala:zde bych tedy bydlet nechtěla ani za nic...no...a co myslíte...do tohoto města jsem se provdala a žiji zde již 45 roků. Odříkaného chleba největší krajíc...

ta ostatní přísloví, co zde čtu, se týkají něčeho jiného

Možná vysvětlení jsou tři, otázka je které je správné.

a) Něco jsem dříve nenáviděl, ale dnes to miluji a vrchovatě si toho užívám.

Viz pán s vninicemi,

v dětství to nenáviděl a nechápal jak se v tom někdo pořád může hrabat

dnes má vlastní vinici a stále se v tom hrabe

Nebo ten příklad s nenáviděnou matikou. V dětství nenáviděl matematiku a papírování, dnes dělá účetnictví, počítá vzhůru dolů a pak to zapisuje do účetnictví.

b) Něco mi zakázali a přesně po tom najednou nejvíce toužím.

Viz pan doktor řekl že zítra od 18ti nemůžu pít ani jíst, ale já zítra přesně v 18 dostanu obrovskou žízeň a hlad, a začínají má muka... toužím se pořádně napít a najíst.

c) poslední výklad je, že něco nenávidím, a jakoby za trest se mi toho dostane přehršel... takový výklad jsem zde ještě asi úplně nečetl

Asi bych to shrnul takto

Nenávidím chleba se sádlem a tak se mu celý život vyhýbám. Přijedu do nemocnice, a tam dostávám každý druhý den na večeři chleba se sádlem.

Případně, nenávidím když na konci měsíce nemám ani na suchý rohlík, ale i když zdědím třeba 100tis, příjde mi nenadálý výdaj (zničí se mi auto) a peníze musím dát za nové auto. I když jsem se tedy těšil, že konečně budu mít na účtu alespoň pár měsíců dostatek financí, na konci měsíce nemám zase ani na ten rohlík a takto to pravděpodobně bude i v následujících měsících. Tedy přesně toho co nechci(snažím se tomu vyhýbat jak můžu) stejně dostanu více než by mi bylo milé.

Podle mě je to z křesťanství. Člověk si odřekne nějakou věc a když pak už si ji může dopřát, tak pořádně, co nejvíc to jde.

Tedy když si odříkal chleba nějaký čas, pak si může chleba dát a vezme si ho nejvíc. Naproti tomu toho, co si neodříkával, si bere střídmě, v obyčejné míře.

Je to přece metafora, nebo bychom také mohli říci alegorie. Kdo význam tohoto rčení nepochopí intuitivně sám, nepochopí, ani kdyby mu to tisíce lidí vysvětlovalo. A zrovna u tohoto rčení je význam tak jednoduchý. Je tady velmi dobrý příklad toho pána s vinicemi. Já mám také jeden, zase z jiného soudku. Znám člověka, který si dlouhá léta myslel, že vůbec nepotřebuje udržovat dobré styky s jedním členem své rodiny. Preferoval jiné lidi měl svůj okruh přátel, a k tomuto se choval s opovržením, vyhýbal se mu, dokonce i přešel na druhý chodník jenom proto, aby ho nemusel ani pozdravit. No a dneska, po letech, je to právě tento člověk, na kterém je ten dotyčný naprosto závislý. Když ho všichni ti jeho "přátelé" opustili, a on zůstal sám, a ve velkých problémech, tak mu jako jediný "otevřel dveře" ten, kterým desítky let hluboce pohrdal. Ale bohužel si to ten co pohrdal, dodnes neuvědomuje, a dokonce to asi považuje za nějakou samozřejmost. Vidí to jenom to okolí, a předpokládám že i ten, který mu to jeho chování dokázal "odpustit". Odpustit dávám do úvozovek proto, že si nejsem jistá, jestli jde opravdu o odpuštění, nebo jestli náhodou nejde o velmi silný příbuzenský vztah z jeho strany. Ale ti co jsou kolem, a jsou do toho případu zasvěceni, vůbec nechápou, jak je vůbec možné se přes něco takového přenést, a mít tu pomyslnou náruč pořád otevřenou.