Situace samoty, smutek

To jsou takové chvíle nostalgie. Asi budete víc citlivá než ostatní. Také jsem to mívala když jsem byla hodně mladá, protože jsem měla pocit, že mi něco chybí a že je to všechno na prd. (Ale já jsem věděla odkud to pramení, bylo to úmrtí jediného člověka který mne měl rád. Babička. Máma o mne bohužel nestála, tak jsem se na tom světě cítila úplně sama.) Pak to přešlo, trochu jsem "zestárla" a bylo to pryč, protože jsem najednou začala žít vlastní život a nevěděla kam dřív skočit. No a teď se to chvílemi vrací. Prostě jste taková. S tím asi těžko něco uděláte. Ale nebude to tak v jednom kuse. Prostě budou chvíle, kdy Vám bude smutno. Já to ale opravdu řeším nějakou prací, nebo se začnu soustředit na něco co mi dělá radost. To se časem také naučíte. Musíte se prostě odreagovat. Třeba knížkou. Ono se v tomhle těžko radí, protože jsme každý jiný.

Dělat a hýbat se - to byste nevěřila, jak pomáhá třeba umýt všechna okna nebo si jít pořádně zaběhat.

Splín se tomu říká a míváme ho občas všichni. Patří to k životu a je po něm, když přejde, vždycky lépe. Nesmí však přicházet moc často!

Život přináší všechny stavy mysli a jen se musíme snažit, aby ty příjemné převládali. Kdyby jste ale nikdy neprožila smutek, nepoznala by jste ani štěstí a ani by jste si ho pak dostatečně nevážila. Zkuste na oplátku myslet na lidi, které pro vás něco znamenají a jsou ve vašem okolí. A pokud je nemáte tak si zkuste najít nové přátele a ti vám třeba tu smutnou komůrku ve vašem srdci zaplní štěstím. Držím palce

Já si třeba zajdu do obchodu něco koupit,nebo jdu na zahradu a tam mne to přejde. Chce to mezi lidi...

Asi to tak máme všichni, občas to zabolí, vzpomínky, uplynulý život.

Byla tady diskuze od jednoho pána, že chceme vědět více o člověku, ale jak máme poradit, když nic nevíme. Jste mladá, stará, s rodinou, bez rodiny, bydlíte ve městě, v domku se zahrádkou.

Každému budeme radit trochu jiným směrem.

Mám to všechno vypisovat? Nechce se mi nic do podrobna..

Pokud jste důchodkyně, tak si pořídit pejska, či kočičku.

Pokud máte děti, počkat si na vnoučata anebo aktivně mladým s vnoučaty pomáhat.

Pokud jste ještě středního věku, tak si najít přítele.

Atd. atd.

Jak píší i ostatní, kdo nemá okolo sebe bohatou rodinu na počet členů, tak se samotě neubrání.

Když nám odejde manžel, tak chybí půlka nás.

Kdymě zemřel manžel před 11ti lety, tak byly srosti a byly děti ještě doma. Ale jak vylétly z hnízda a člověk zůstal sám, tak zjišťuji, že ať bylo, co bylo, tak chybí čím dál tím víc. A nikdo ho nenahradí.

Dnes jsem byla na hřbitově a když na desce vidíte ta jména, tak zavzpomínáte a chtěla byste vrátit čas, zase je všechny mít okolo sebe. Bohužel, máme to tak naplánováno, a víme, že jsme na řadě.

Myslím, že je pro nás vhodné zklidnění, meditace, uspořádání života, vyrovnání se se vším i nepřízní osudu, a být pokorný, radovat se z maličkostí.

Sedla jsem si doma k rozkvetlé jucce a pozorovala včelky, jak pilně sbírají a přitom bzučí. A říkejme si, zvládli to jiní, zvládnu to i já.

Cítil jsem se tak dost často, co jsem skončil nedávno vztah. Ikdyž ten vztah stál za ... neboli nestál skoro za nic, vybavují se mi jen ty hezké okamžiky a je mi ouvej. Říkal jsem si, že mám hodně času a často na to myslím. Tak jsem si našel další práci, že na to tak myslet nebudu. Jakože už na to myslím míň, ale pořád to tam je. Takže tak to bude nějak podobně jako u Vás s tím sportem..při sportu vpohodě, ale jakmile si sednete, tak to přijde. A sportovat nepřetržitě nejde že. Akorát tedy, že umřít se mi nechce..jen jsem měl kolikrát choutky utéct někam pryč..prostě se třeba odstěhovat někam uplně jinam, do jiného kraje v naší republice.

Pajko. Nejsi v tom sama. Občas si taky zabulím . Co s tím? Nevím.

- naučit se na to nemyslet.

Smutek není sám o sobě špatný, umožňuje nám prožít a ocenit pocity štěstí a radosti, které jsou opakem smutku. Člověk žije v dualitě, prožíváme bolest a štěstí, radost a smutek, zimu a horko, tmu a světlo...nic z toho bychom nedokázali prožít a ocenit, kdybychom neměli možnost srovnání s tím opačným...nevěšte hlavu, jsme na tom všichni stejně. A jestli se někdo tváří neustále štastně, tak se přetvařuje. Pomáhá mi kousek hořké čokolády, banán/doplnění hořčíku/, čajová směs STRES od bylinné směsi Zdislava, joga prstů pozice "dráp", promasírovat dlaně, chodila-jsou tam akupresurní body celého těla a člověk pookřeje.