Vaše nejlepší zážitky s kámošem/kámoškou

Mám roky dobrého kamaráda, jel jednou kolem našeho domku a spadl s kola. Nic se mu nestalo, jen si rohtrhl šustákové tepláky. Zazvonil u nás, jestli bych mu to nesešila. Manžel byl v práci, syn spal po noční. Kamarád sundal tepláky, pobíhal u nás v trenkoslipech a řekl, že na oplátku, než mu skobu sešiju, něco uvaří k obědu. Dala jsem mu vyžádané suroviny a odešla do pokojíku k šicímu stroji. Stále jsem se pochychtávala té situaci, kdyby někdo přišel, těžko bych to vysvětlovala.

Asi zklamu, nejsem dobrý scénárista, ani režisér. Jsem názoru, že nejlepší scénáře příběhů vytváří život sám. A na nějaké se skutečně nedá zapomenout: Jedu na vandru vlakem s partou kamarádů, sedím na čtyřce proti kamarádce, nohu přes nohu. Ona ve stejné pozici, jen zrcadlově. Naše chodidla se téměř dotýkají a je vidět ten nepoměr: Moje osmačtyřicítka proti její osmatřicítce. V tom přiběhne jeden z kamarádů, zbystří, přitiskne nám chodidla na sebe a povídá: To, jsem zvědav, jestli vy dva spolu jednou budete mít dítě, jakou bude mít nohu. Šílenec? Ne, vizionář! Naše starší dcera právě sedí vedle v pokoji, hraje na kytaru a do rytmu si podupává svojí třiačtyřicítkou. Na podzim jí bude teprv dvanáct. To jsem zvědav, kde budeme shánět lodičky do tanečních.

Kolik máte roků? Něco jiného chce chlapec a něco jiného mladík na prahu dospělosti. Oba mají výhled do budoucnosti. Jenže ten chlapec do hračkárny a do obchodu s pc hrami. Až kam dohlédne ten mladý muž, to nevíme. Kolik máte roků?

mám více zážitků. A jak říká zde někdo výše, život utváří nejlepší situace.

Ať už za mých učňovských let na svařovně, když jsme dělali jako kluci pokusy s napuštěnými plyny ze svař. lahvi v lahvi od kofoly a mistra málem přivedli k infarktu jak to řachlo. :D

Nebo jsme se zhostili úkolu opravy topení na svařovně, div jsme ji celou nevytopili byť jsme uzavřeli okruhy a přehlédli ten jeden důležitý :D a místo toho jsme odstavili vedlejší dvouleté učiliště od tepla, vody. Ale člověk měl zvláštní lišáckou až zvrácenou radost z toho, když jsme se pak dozvěděli že to učilistě, které nám pilo krev jsme v těch největších mrazech odstřihli od tepla a vody a oni pak museli sedět v bundách a čepicích, protože ředitel je nepustil domů, čichal nějakou levárnu od svých svěřenců, netušíc, že to my ze svařovny jsme vinni. naštěstí nás zachránil Náš hlavní mistr, kterého přivolal náš mistr svařovny. Kdy nám s klidným hlasem řekl, kluci, nebojte nic, zavolal jsem Vašeho mistra on nám pomůže. V tom jsme zpanikařili a snažili se utěsnit šroubení i konopím pohled na nás musel být výtečný. Už jen pro to, že náš kamarád se zoufale snažil švajsdrátem zprovoznit kanalizační vpusť v podlaze, která jaksi nefungovala a kladla odpor...a pak na další, kteří s kýbly vody snažili se zachránit svařovnu před totálním zátopem To vše korunováno třemi statečnými, kteří s těsněním, kýblem a konopím se snažili onomu zatopení zabránit. Neb tlak je sviňa a nekonečný proud vody ještě větší.

S kamarádkou jsme si hrály na Nicole Kidman a Toma Cruise. Byly jsme jako nakupovat a vytáhly věci rodičům a sestře ze skříně. Je to více jak 20 let. Já hrála dvouroli, Toma Cruise a pokladní. A jindy jsme vyvolávaly s více holkami duchy. Měla jsem si vzít Dana z Bardějova za muže, podle duchů.

"...s kamarádkou přemýšlíme, co dát do našeho seznamu vtipných věcí, které musíme udělat. Jde o zábavu a vytváření zážitků a vzpomínek." To je špatně (chyba).

Vtipné zážitky ani vzpomínky se nedají "naplánovat", vyplynou samy z různých situací (ani ty většinou nejde dost dobře naplánovat).

Sebelepší naplánování neznamená, že se zamýšlená "vtipná situace" vydaří. Někdy (docela často) je výsledek spíše k pláči. A naopak: nejvtipnější situace přináší sám život.

[Zažila i udělala jsem toho spoustu, ale "návod" nedám.]

Já jsem jednou s kámošema jela vlakem tim způsobem, že jsme si nejdřív hodili kostkou první číslo, které určovalo pořadí spoje a potom další číslo, které určovalo kolik se pojede stanic...vždycky jsme někam přijeli a zase hodili kostkou...měli jsme různý čas na ježdění vlakem, kde jsme hráli nějaký hry a vždycky když jsme někam přijeli, tak jsme si prohlídli okolí než nám jel další vlak (počítaly se jenom osobáky).