Kolobeh zivota

Já věřím tomu, jak říkají budhisté, že smyslem života je dojít k nějakému poznámí, udělat nějaký pokrok a v příštím životě s narodit tak nějak lépe. Ovšem v současném světě to vypadá jako blbost a pro spoustu lidí je nejdůležitější mít něco, o co stejně přijdou a ničemu neporozumí. Já jsem si od dětství stále kladla otázku, proč jsem já já a ne nikdo jiný? Neznám ve svém okolí někoho, kdo by takto přemýšlel, celá léta jsem nad tím hloubala a na stará kolena se pomalu přibližuji k odpovědi. Těžko to vysvětlovat, z hlediska některých lidí jsem chuderka, co je 30 let doma s postiženým chudákem, ale z mého hlediska je můj postižený syn to nejlepší, co mě mohlo potkat, abych docílila nějakého osobního vývoje. Ale jak říkám, pro normálního člověka je to nepochopitelné.

Tak k této položené otázce by se mohly napsat romány.

Myslím, že každý, na koho se podíváte si někdy, /občas, málo, více/ či mnohokrát takovou otázku položí. Záleží, jak je v životě vytížený /zaměstnání, koníčky/, kolik naložil na svá bedra /děti, dům/. Snad jenom jedinci s nižším stupněm IQ jsou stále spokojení a netrápí se takovou otázkou.

Pokud nastane v životě nějaký zlom a předěl, důvod k zastavení /nemoc, kulatiny, nezaměstnanost, úmrtí nejbližších, odchod do důchodu, nemohoucnost apod./ začne mnoho lidí přemýšlet, bilancovat.

Zůstanete ležet na nemocničním lůžku a přemýšlíte, co bylo, co se stalo a co bude. Po pár dnech zjistíte, že jste na světě rád a chcete být venku i kdyby se čerti ženili a byla průtrž mračen. A když se bude rozhodovat o Vašem dalším životě, budete na hranici, tak budete i ten déšť mít rád.

Jak žijete, tak se setkáváte s různými úseky běžného života. Vše je pro nás nové, ale to je nové pro všechny, všichni si tím procházíme, někdo lehčeji, někdo se trápí, nimrá a pitvá, bez peněz, někdo s penězi, užívá si života v radovánkách. Hodně moc záleží na našem početí, do jaké rodiny se narodíme, co dostaneme do vínku, a dnes to můžeme vztáhnout i v jakém státě a světadíle.

Hodně lidem by se ulevilo, kdyby si uvědomili, že nic v životě není stoprocentní. Usilovat o dokonalost v čemkoliv je chiméra. Tedy tu laťku snížit a netrápit se zbytečnostmi. Mnohdy je dobré pustit něco do hlavy jedním uchem, ale hned druhým vše vypustit ven. Netrápit se zlomyslnými poznámkami apod. Ale říkejte to ...náctiletým, vnitřně rozervaným.

Moudrost většinou přichází se stářím. Nadhled, rozum. Možnost srovnání, co je důležité a co lze vypustit. Problém je, že člověk takto dokáže uvažovat nad svým životem, nad svým jednáním, je tu velké ALE. Druhá šance se již nedává. Nevstoupíte dvakrát do stejné řeky.

Já osobně nyní v 60ti - 61ti letech vzpomínám na svoje prarodiče a rodiče. I oni měli tato léta, také se těšili do důchodu, vychovávali vnoučata, šetřili, pracovali na svých obydlích a zahradách, měli starost o svoje zdraví a zdraví svých nejbližších. Historie se opakuje a přesto to je pro každého nové a jiné. Oni se také snažili nějak tuto dobu ustát a já se snažím také. Měli své pochybnosti, stejně jako já. Víme, že náš čas krátí a chýlí ke konci, a nikdo neví, jak to bude. Ale co vím naprosto přesně, co člověka na stará kolena drží v jakési naději a to je pokračování rodu, naše naděje jsou naše děti, vnoučata a pravnoučata. Že jsme nežili zbytečně. Všechny věci, peníze, majetky přestávají být ikonou, modlou, hlavní je, že rod je ve zdraví zachován a Vy vše můžete předat. Pokud to nejsou dluhy.

Takže mě vychází, že zdraví, rodina je v životě to nejdůležitější a ano, to honění a pinožení patří k věci. Jak jinak chcete rodinu zaopatřit a postarat se. Nejsme všichni výherci luterie, ani synové a dcery továrníka.

Není větší štěstí, než když se bezstarostně na Vaši tvář přitiskne hebká tvářička vnučky, či vnoučka a pomazlí se s Vámi.

Jsme jenom živočichové s pamětí, se svými tělesnými pochody jsme na úrovni slona, tygra, psa, kočky, žáby, mravence. Nejsme víc, jenom si více pamatujeme, více dokážeme svými deseti prsty a mozkem vytvořit a myslíme si, že jsme pány tvorstva.

Je to několik vteřin co jsem odpovídala do otázky o prostřenu, kde jistý člověk přezdívkou Kazma natočil video které shlédlo víc jak dva miliony lidí. Je to úspěšný mladý kluk, který měl a má nápady co v životě dělat. Byla jsem plná dobrého elánu a pak jsem si rozklikla tuhle otázku, která je tak depresivní, že mne zamrazilo. Takový obrovský rozdíl a myslím si že jste asi zrovna v letech co je ten Kazma. Myslím si, že je to o člověku. Smysl života rozhodně není pouze v plození potomků. A cíl si musíte určit sám(a). Já jsem například ve věku kdy už mám převážnou část života za sebou a některé své cíle jsem si splnila. I to plození potomků. Ale tím to přece nekončí, protože jsem ještě tady a mám plno plánů. Některé z nich rozhodně ještě uskutečním. A vůbec nemám pocit stereotypnosti, a každý cíl stojí za to. Ale musíte ho mít. Musíte ho najít. Když budete sedět a přemítat o ničem a prázdnotě, tak je to fakt o ničem. Filozofovat a přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta je hezké, také tomu občas propadnu, ale pokud to není Vaše zaměstnání a neživí Vás to, tak toho rychle nechte a pusťte se do opravdového života.

Dobrý den, jo, životní pesimisté tvrdí, že stárnutí a umírání začíná již porodem . Zdravím!

Já to otočím. Jaký má smysl žít třeba 30 let s partnerem, který svou ženu nemiluje a její děti také ne? Naopak smysl má, být s partnerem, který miluje svou ženu a i své děti. Pro mě je nejdůležitější láska. Od ní se totiž vše odvíjí - zdraví, vztahy, spokojenost. Pokud člověk nemiluje nebo není milován, jako by nežil. Láska je jako benzín pro auto, pohon. Pak je důležitá práce, zdraví, peníze. Ale každý člověk má ten smysl života jinak postavený, protože každý jsme jiný a máme jiné životní zkušenosti. Pro někoho mají větší smysl peníze a dobré postavení, pro jiného práce, která uspokojuje nebo mít děti. Jsou ale lidé, kteří děti nechtějí. Není zdravé se jen někam hnát. Nejeden člověk skončil v blázinci nebo onemocněl vážnou nemocí, když se jen někam hnal a pracoval. Vše má své meze.Člověk by měl také umět odpočívat, relaxovat, meditovat. Není totiž stroj.

no vidíte - i část diskuze vymizela, jakoby potvrzení marnosti života !

ben

- nejen pesimisté - ale ani optimisté si toho nemohou nevšimnout !

Opravdu škoda, že včerejší příspěvky zmizely. Ale zase co? Nic se neděje. Tak to bývá. Něco získáš, něco ztratíš. Ale platí:

To filozofování není od věci. Někteří považují např. Evropu za "starou" a že dopředu to už nepůjde. Dneska jeden francouzský spisovatel prohlásil, že za chvíli budme už jenom parkovat před supermarkety. Vyhodit telvize, návrat dopřírody k lesní moudrosti, to je to oč tu asi také běží... Souhlasím se Zemanem, že imigrace islámu je novodobé stěhování národů, už se nás chystají nahradit, mj. proto, že jsou tvrdší než my a nemíní se nikomu a ničemu přizpůsobovat..