Nejste přihlášen/a.
Dobré ráno, druhých šancí člověk dostává ´v životě několik. Moje poslední "druhá šance" a hodně důležitá byla před rokem, kdy mi začalo odcházet koleno. Zde mi nabídli umělý kloub. To se mi nezdálo, pak mne kamarádka objednala do Prahy, pan doktor mi nabídl zákrok na kosti pod kolenem a slíbil, že budu běhat jako v mládí, abych mohla hodnotně žít nyní, hned. Pomoci s vnoučaty, ošetřit staré rodiče, rýpat se na zahrádce, chodit za svými koníčky. Co slíbil, dodržel. Vážím si každého dne, na tohoto ortopeda s vděkem vzpomínám.
Ano, několikrát.
Trpěl jsem asi tři roky křečovitými záchvaty, s nimiž si lékaři nevěděli rady ("přístroje nic neukazují, asi je to psychosomatické, děláte si to sám" a takové kecy. Na to, jak dlouho studují, až moc často spoléhají na metodu pokus-omyl). Nacpali mi na to prášky proti epilepsii, které ze mě udělaly bezduchou trosku. Po mých protestech proti tomu, co se mnou ty prášky udělaly, mi je vyměnili za lepší, ale stejně mě to nezbavilo těch záchvatů. Pak naštěstí dostala maminka nápad jet do Hradce, tam okamžitě věděli, co se mnou, podstoupil jsem sérii vyšetření a hned jim bylo jasné, že potřebuju vyměnit drenáž. Dnes díky tomu mohu normálně fungovat a pracovat.
Další taková situace mě potkala nedávno, kdy jsem o vlas unikl vážné autonehodě. Člověk si pak uvědomí, jak jsou všechny jeho "starosti" nicotné. Hlavně zdraví...
To jsou tedy v Hradci machři a ta málem autonehoda, váš anděl stál při vás, tak si to hezky užívejte
Maky, umělé koleno mám od února loňského roku. Druhá šance bych tomu ani neříkala, prostě, muselo to tak být, bylo to a hotovo. V nemocnici jsem hned druhý den po operaci začala zase dělat legraci, jako předtím. Rehabilitační oddělení - to vůbec byla sranda a lázně? Prima. Teď v sobotu 13. 5. jsem ušla po Krkonoších /místy v rozbředlém vysokém sněhu/ 16 km. Takže prima, povedlo se a věřím, že se povede všem.
Druhou šancí bych nazvala třeba: záchrana z hořícícho domu, vytažení z probořeného ledu, záchrana při těžké autonehodě. Případně zbavení se těžké závislosti /chlast, drogy/. Koleno byla podle mě, prkotina a nestálo to vcelku za řeč. Kdyby bylo třeba jít s druhým, nerozmýšlím se ani chvíli. Ale lepší, když to potřeba není, to je jasné.
Ale to nevadí, každý bereme jinak různé zásahy do života. Sestry mi říkaly, že jsem na sebe dosti tvrdá a dovedu snášet bolest. Takže co pro mě byla brnkačka, jiný třeba považuje za velký zásah. Ať Vám koleno dobře běhá a nezlobí. Jaga.
Jednou jsem udělal dost špatnou věc - nebyla to nevěra, ale pro onu slečnu to bylo ještě horší... Totálně jsem se opil a přišel jsem se jí ukázat na smluvené rande... Měla otce alkoholika (uchlastal se před svým 50tým rokem) a ona ze srdce alkohol a opilce nenáviděla. Tenkrát jsem dostal druhou šanci. Žádné ultimátum, ani debata neproběhla... prostě jsem cítil, jak se její vztah najednou mění, jak byla zklamaná.
No a teď už je to přes 13 let, co jsme svoji, jsme oba spokojení a šťastní. Toto byla největší "druhá šance", kterou jsem v životě dostal a jsem za ni vděčný.
jmlc, gratuluji, že jste nepropásl svoji "druhou šanci" ...a moc vám to přeji, jako ostatně každému.
Dceři byli čtyři měsíce a jeli jsme s manželem si vybrat nábytek, vezl nás kamarád v trabantu kombi plus ještě jeden kamarád. Bylo namoknuto a přeletělo tam práškovací letadlo, napálila to do nás polská delegace, trabant "nametli na lopatku".Vyndali z trabanta tři osoby a pak tam ještě něco kňouralo, já nebyla připoutaná a zajela na podlahu, měla jsem jen zlomeninu pánve. Spolujezdec na mnou na mne vletěl i se sedadlem, takže štěstí, že jsem nebyla připoutána, už je to 44 roků. Byla to druhá šance žít dál, pro nás všechny.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.