Odpovědi HR specialistovi u pohovoru

Zapoměl jste na dotaz "Co nám můžete nabídnout?"

"HR specialisti" jsou blbci. Při případném pohovoru je považuj za automaty, které sice vůbec nechápou, co by měly chtít, ale přesto třídí; automaty tak prostě fungují. O firmě, která HR specialisty využívá, si myslím své, a prakticky mě taková firma dost odrazuje (možná proto mám prd mzdu).

Nijak zvlášť bych se nepřipravoval a na otázky odpovídám po pravdě, takže nemusím nic "správného" vymýšlet. Ale jo, po škole jsem taky byl vykulenej a snažil se odpovídat "správně", i když i tak pravdivě. Dneska? Dneska bych klidně třeba na otázku "proč chcete pracovat pro naši společnost" jako jeden z důvodů uvedl "protože jste blízko a někam daleko se mi nechce dojíždět". A koukal bych, co na to HR specialista.

1) Váš (pokud možno) skutečný důvod

2) Já si to nemyslím, já to vím. A proč si to myslíte Vy?

3) Tam, kde Vy. (2 + 3: Slovem "Vy"míním "HR".)

Mně to nepřijde divné, mně to přijde stupidní. (Proto také takové "hry" nehraju. Obdobně pro ",otivační dopisy".)

I naprostej troba musí někde pracovat. Smutný je, že tahle kategorie lidí rozhoduje o Vašem budoucím životě. Možná důležitější, než co odpovědět, je, jakým způsobem odpovědět a jak se u toho tvářit. Jednu z prací jsem skutečně získal přes konzultantku personální agentury. Ale těch pohovorů bylo mnohem víc a většina (aspoň na začátku) byla dost frustrující. Teď to beru tak, že já jsem "drahé zboží" a ten čičmunda na druhé straně stolu mě má buď prodat nebo koupit. Zkrátka já jsem nad věcí, odpovídám popravdě, slušně, s odpovědí neotálím, ale pokud se odpověď nelíbí, je to problém tazatele, ne můj.

Shoduji se s názory ostatních. Ve svých odpovědích buďte nad věcí a kapka ironie neuškodí.

Tyto hry při přijímání uchazečů o zaměstnání se hrají už dlouho. Před dvaceti i více lety mi bratranec vykládal, že dostal otázku, jakým bych chtěl být zvířetem a proč. Odpověděl, že nejlepší bylo být Růžovým panterem. Je akční, stále vydělává dost peněz, lidé ho mají rádi...

Mě se ptali na jednom pohovoru, co umím a pak, co mi nejde pracovně. To už je těžší otázka. Měla jsem říct, že neumím japonsky a lézt vedoucímu do řitního otvoru.

Kde se vidíte za 5 let - nejdebilnější otázka. Vždyť to nikdo nemůže vědět. Co kdo bude dělat, zda nebude zase nějaká krize a masivní propouštění, nebo se člověk odstěhuje třeba za jinou ženskou na konec republiky nebo bude třeba válka anebo už vůbec nebudu živý.

To by asi koukali, kdyby řekl uchazeč, že se vidí na hřbitově za 5 let ​.