Parohaci mezi kamarady, je to normalni?

Nevěra byla, je a bude ale jen úplný debil o tom mluví a chlubí se tím.

Co se děje? To se jenom k těm primitivům, co mají potřebu si těmihle kecy posilovat své ego v hospodě u piva, přidali další, kterým pocit anonymity na internetu v tomto dává křídla. Jinak se neděje vůbec nic.

Dnešní společnost? To ne. Takhle to bylo odjakživa. Jen způsob předání této informace světu se změnil. M.

Dobrý den. Hm, když jsem si četla některé odpovědi, tak jsem došla k závěru, že za A) ženské jsou mrchy, B) mužové nadržení chlípníci, co nenechají žádnou sukni (legíny apod.) na pokoji. Nevěra byla vždy a bude, dokud bude lidstvo lidstvem. Společnost není horší, než byla. Techtlilo se s mechtlemi nebo bez v každé době. Ženatí ctihodní měšťané navštěvovali hampejzy a smilnili s harapannami o sto šest, zatímco jejich neméně ctihodné manželky otevíraly okénko a dvířka komůrek svým milým. Na statku stačilo hospodáři ukázat na děvečku a hned byla jeho. A když né hned, tak za chvilku. Na šlechtických sídle totéž. Akorát nebyly sociální sítě, parchant bylo sprosté slovo a neprovdaná matka musela chodit kanálama, jinak by si na ni každý ukazoval prstem. V dnešní době je svobodnou matkou a otcem velké procento populace a nikomu to už ani divné nepřijde. Kdekdo má partnera, ale nikoliv manžela...

Ne, není to normální. Normální člověk kamarády ani partnera nepodráží/nepodvádí a k jejich partnerkám či partnerům se chová rozumně.

Ten, kdo je schopen provést něco někomu za zády (týká se i jiných věcí, nejen nevěry), není dobrý kamarád. Stejně tak dívky → ta, která je schopna podvést svého partnera, není dobrá partnerka.

A ten, kdo je navíc schopen se svými podrazy chlubit a sdílet je, je hovado. [Klidně mne smažte, ale slušnější výraz pro toto nemám.]

Co se dříve dělo, děje se i dnes. S tím rozdílem, že dřív to lidé tutlali a styděli se za to, dneska se s tím chlubí. Podle mě není čím.

V sobotu jsme rozbředlým sněhem po kolena dolezli na Labskou boudu v Krkonoších. Je tam přímo malý pivovárek a vaří tam polotmavé pivo. Jmenuje se PAROHÁČ. A reklamní slogan zní:

KDYŽ TI ŽENA S JINÝM SKÁČE, DEJ SI RADĚJ PAROHÁČE!

Jak je vidět, co dřív byl z ostudy kabát, to dnes berou mnozí jako přednost. Nějak se ten svět obrací. Jaga.

Paroháče jsem neochutnala.

Jestli jde o to, že mu občas opráší starou, tak s tím nemám problém, ať si to kamarádi mají mezi sebou jak chtějí. Ale že se s tím chlubí někde na netu, tak je to blbec

Já jsem starší kus, takže věřte, že tohle bývalo i kdysi, akorát se tím nikdo nechlubil písemně. On má totiž každý tu hranici, jak snáší to, co jeho partner vyvádí, někde jinde. U nás v dědině je jedna, která v mládí měla poměr s několika "sousedy" - postupně, všichni to věděli, její manžel dělal jakože nic a dnes, po padesátce, je z nich dokonalý pár, co venčí pejsky. Já to vůbec nedokážu pochopit - jako ženské by mi byla taková hanba, že bych se po těchto eskapadách po určitých letech radši odstěhovala, jako chlap bych babu hnala svinským krokem.