Zdravím,
v půlce dubna jsem se seznámil s jednou slečnou, která bydlí asi 200 km odemně. Seznámili jsme se přes její nejlepší kamarádku - bydlí ve stejném městě jako já a jednou za čas jedna za druhou jezdí. Byli jsme společně na festivalu a bylo to parádní.
Tady ještě asi podstatná vsuvka, že slečna má přítele o kterém se (hlavně ze začátku) čas od času zmínila. Vždycky jsem převedl téma jinam (vesměs to bylo, že jí nedává tolik prostoru a že to vypadá že jsou spolu hrozně šťastný, ale realita je jiná). Na otázku jestli se v tom vztahu cítí šťastná (jediný můj "zájem" o ten jejich vztah, tak řekla že ne).
Od té doby si píšeme, voláme, posíláme hlasovky (naposledy jsme spolu volali večer.. a ráno jsem se probudil a hovor pořád běžel) a podle mého názoru se k sobě máme. Jen... Mám strach aby to nezklouznulo do friendzony (aneb "mám tě ráda jako kamaráda").
Když jsme na tohle narazili, psala že jsem "hrozně skvělej, že děkuje že tu pro ní jsem" tak jsem napůl z legrace napsal "zase žádnej friendzone, jo?! :D " a ona že tam zatím nejsem, ale že se to těžko posuzuje, a když jsem se zeptal jak to myslí, tak odpověděla že když je zadaná tak mě "jakoby nemůže tak dobře poznat, aby věděla kam si mě má zařadit". Od toho uplynulo pár dní a když se mi měla zeptat na nějakou otázku, na kterou jí musím dát odpověď váhala mezi dvěma - jestli jí mám ve friendzonu já a s kolika holkama jsem spal. Odpověděl jsem, že "ne, alespoň zatím", abych jí nedal takovou tu "jistotu".
Snažím se potlačit nutkání si s ní psát co nejvíc, odepisuju dost pomalu, nepíšu jí pořád a snažím se nebýt dotěrný. Ona teď maturuje (je o jeden rok starší), takže moc nepřipadá v úvahu že bychom se viděli. Proč jí vlastně řeším, mimo to že se mi líbí, tak na mě působí že to má v hlavě srovnaný - zajímá jí současný dění, je chytrá, zajímá jí politika (Turecko, Francie, USA, Rusko... dokonce i tak, že o tom ví daleko víc než já např. historie toho Turecka a tak). Máme stejnej smysl pro humor, lehce sarkastickej, na dost věcí máme podobnej názor a celkově je vyspělá než její vrstevnice (ano, jsem na starší holky).
A začínám se do toho docela dost zamotávat a moc nevím, jak postupovat dál. :/
1x
1x
Vztahy na dálku rozhodně nebrat. Vidět se s ní jednou za čas a zbytek je vlastně jen pokec na dálku, je na nic. Navíc, když ještě není tak úplně volná. Naprosto zbytečně se vysiluješ něčím, co stejně velmi pravděpodobně povede do slepé uličky. Pokud se s ní vidíš jen párkrát za rok na festivalu a podobně, stejně se to neposune někam, kam bys ty chtěl. Tohle tipuji, že prostě jednoho dne vyšumí do ztracena. Najdi si holku z místa, kde bydlíš nebo z blízkého okolí. To bude mít smysl pro tebe i pro ní.
Předvčírem se rozešla s tím svým klukem. On jí zakazoval kamarády a tedy i různé akce a teď, když už s ním není spolu pojedeme na festival co se koná na druhém konci republiky. Přesněji řečeno, jedu tam s kamarády, ale máme místo v autě tak jí v Praze naberu.
Moc nevím, jak se k ní chovat. Je mi jasné, že 2 dny po rozchodu jí musím dát čas, rozhodně se o nic pokoušet nechci, ale nechci být zaškatulkován "jako kamarád". Co se týče toho, jsem tam s dvěma kamarády, se kterýma si to také chceme užít a já se bojím toho, jak vyvažovat pozornost (na jednu stranu jí nechci moc dávat najevo sympatie, ale na druhou stranu se s ní taky nějak bavit musím).
Prostě celkově nevím, jak se k ní během toho festivalu chovat tak, abych to celé nepokazil.
0x
Nemůžeš chtít vyjádření, jestli Tě chce nebo nechce. Vžďyť se neznáte. A většinou dobré vztahy přerostou z přátelství. Tam se poznají povahové vlastnosti. Jste oba ve věku, kdy se hledáte. Jestli má přítele, tak to není definitivní. Tam se vztah také někam ubírá. Buď zatím nevtíravým kámošem, netlač na pilu, vsaď na humor, respektuj, že teď má především myšlenky na maturitu a počítej s tím, že asi půjde na vysokou. Vztah se jí možná rozpadne, ale příjde do nového kolektivu a Ty pak budeš dál ten vzdálený. Moc Vám naději na vztah nedávám.
0x
No já myslím že oba k sobě něco cítíte ale oba se to bojíte říci. Na ten festival s tebou nejede jen tak. Určitě si ho všichni pořádně užijte ale navrhuji nějaký společný samostatný výlet. Co třeba ZOO? Nebo nějaký zámek, hrad, zřícenina v okolí?
Co tím vlastně pokazíš. Prostě si zajedete na výlet. Ona třeba připraví sváču, ty vezmeš vodu, čaj, auto a vyrážíte. Nezapomeňte foťák a jedem.
Během jízdy si zpívejte písničky které máte rádi. Více se odvážete a opadne ostýchavost. Více Vás to sblíží
Já například mám ženu ze skoro 40 km vzdáleného města a poznali jsme se na 117 km vzdáleném místě od mého bydliště.
Když to neklapne, máš zkušenost. Když to klapne, máte co vyprávět svým dětem.
Lidi co ti píši, že to nebude fungovat, tak zapomínají, že je 21. století, kdy vzdálenost je jen pojem. Už nejezdíme na koních či drožkách a vlak nejezdí 2x za den. Jaké si to uděláte, takové to budete mít.
Jinak jsem za ní pak jezdil těch 117 km a ona za mnou.
0x
Hezký příběh. Vypadá, že i ona k tobě něco cítí, ale všechno zazdí ta dálka. Teď to bude super, budete si psát, volat, facebookovat, skypovat a postupně to začne uvadat. Víš, co se říká, "sejde z očí, sejde z mysli" a jen blázen věří na nesmysly, jak zpívají Chinaski 
Vztahy na dálku prostě nefungují. A pochybuji, že by se k tobě přestěhovala. Holt, taková je realita.
.
Dovolím si nesouhlasit.
.
Já jsem z Ostravy a moje přítelkyně z hranic u Aše. Kdo vi kde jsou tyto mesta vi, ze vzdálenost je cela délka republiky. Po 4 mesicich skajpovani a facebookovani a 2mi navstevami jsem se k ni přistěhoval. V ostravě jsem dal výpověď dohodou a proste to prubnul. Ted mam 2x tak lepe placenou praci a spokojeně spolu žijeme.
.
Kdo chce tak hleda zpusoby kdo ne hleda duvody.
Souhlas, kdo chce, hledá způsoby.
Měla jsem téměř 5 let přítele z jiného kraje, dojížděla jsem zpravidla já - u nich samostatné patro, relativní soukromí. Kvůli pracovním závazkům však nešlo stěhování k nim z mé strany, tudíž jsem (a prakticky obě rodiny) čekala, že se po letech domluvíme a vyjdeme si vstříci někde na půl cesty. O sestěhování jsme mluvili párkrát, vždy se to nějak zamluvilo. Odmítl do školy, příp. práce dojíždět s tím, že má tady rodinu (jako bych já neměla), a do roka jsme se rozešli. Našel si jinou, která bydlela blízko.
Snad máte pravdu. taky si říkám, že by na ten festival jen tak nejela, ale je dost společenská (komunikativní, nepůsobí lacině), tak otázka, jestli to nebere jako "kamarádský" výlet.
Hlavně se snažím v hlavě nakonfigurovat tak, abych s ničím nepočítal a případné "posunutí vztahu" nebo naznačení vzájemných sympatií by byl jen bonus.
S tím samostatným výletem je to super nápad, třeba v sobotu nic dopoledne nepít a když bude slabší program někam společně vyrazit.
0x
Komplikované? Ano!
Nepravděpodobné? Ano!
No a co? Chcete do toho jít? Tak to udělejte. Život není o tom, že něco je jednoduché a něco je jisté. Moje původní bydliště a bydliště mé ženy je od sebe téměř 200 km. Seznámili jsme se právě na festivalu a setkávali na různých víkendových akcích. Pravda, posunutí vztahu do další fáze jsme měli jednodušší, protože jsem studoval jen pár desítek kilometrů od ní. Stejně ale přišel okamžik, kdy jeden z nás musel zvednout kotvy... Ona měla práci a bydlení, já ani jedno. Volba byla jasná. Za několik let se do vedlejšího bytu nastěhovala o něco mladší dvojice. Prý se seznámili u koní. Ona - moje mladší spolužačka z 200 km vzdálené základky, on z ještě větší dálky. Taky jim to vydrželo. Není to jen o statistikách. Vždyť spolu hned nemusíte zakládat rodinu, tak o co jde...
Hlavně netlač na pilu, buď pohodovej, jednej s úsměvem a důležitý je humor. Obáváš se, že budeš jen za kámoše? Ona kolikrát láska přeroste z přátelství. Přeci hned nenajedeš na izolovaný milostný vztah, když jedete jako parta. V partě se poznají některé vlastnosti toho druhého a určitě budou chvíle, kdy budete sami.
0x
2 roky jsem chodila s mužem, který byl sice ze stejného města, ale dělal v zahraničí. Vždy v pondělí odjížděl ca ve 3 ráno a vracel se v pátek okolo 16h. Trávili jsme spolu tedy jen víkendy. Je pravda, že mi to tehdy hodně vyhovovalo - měla jsem dost času na práci, na koníčky, na kamarády a vztah byl hezký, protože se pořád na protějšek těšíte. A když už jste spolu, tak se nehádáte. I když se občas naskytne příležitost, tak si řeknete - ale, nemá to cenu, za chvíli zase odjede, budeme si to užívat a nebudeme si to kazit.
Jenže s odstupem to za ideální rozhodně nepovažuji. Ani po několika letech s tím člověkem pořádně nežijete, neznáte se. Najednou byla dovolená nebo vánoce, my 14 dní spolu a tam začnou vyplouvat i ty negativní vlastnosti a věci, které jsme před tím přecházeli jsme najednou řešili.
Tedy si myslím, že při vztahu na dálku se druhý jen těžko poznává. Ale zase pokud jde o to zda se dá vydržet třeba rok na dálku (když odjíždí někdo, koho už znáte) tak to se určitě vydržet dá
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.