Rodiče mě chtějí vzít k psychiatrovi

Co byste měl dělat? Poslechnout sestru a rodiče a jít k doktorovi. Je to v podstatě jediné rozumné řešení.

A tomu kamarádovi se nedivte (pokud nepatří ke 4% menšině). Kdyby se pokusil nějaký kamarád políbit mě, dostal by nekompromisně mezi oči (takže jste dopadl ještě celkem dobře).

Když mi bylo šestnáct, měl jsem podobné problémy, k tomu jsem ještě chodil dost za školu. Ve škole mamce navrhli, aby mě vzala k psychologovi. Měl jsem tehdy z toho taky hrůzu, že do mě budou ládovat prášky, nasadí svěrací kazajku a podobný nesmysly. Psycholog je něco jako kamarád, tak se ho neboj. Toho svýho si dodnes pamatuju. Skvělý člověk. Jedna návštěva u něj mi výrazně změnila život. A mým rodičům vlastně taky.

Rodiče za tebe odpovídají. To, co zařídili, je v této situaci to nejlepší, co pro tebe mohou udělat. Nemůžeš utíkat před problémy. Sestra tě omluví a co dál, a co potom? Tvoje chování je nestandartní. Řešte to, neutíkej. Dostal by ses ještě do větších problémů. Zatím jsi toho nadrobil víc než dost.

Možná, že z pohledu tvého kamaráda jsi hnusnej byl ty k němu, tak se nediv, že tě odpálkoval.

- a není dobrý si popovídat s někým chytrým, kdo o takovém problému něco ví? - to já bych docela chtěla ..

Zdravím. Píšeš, že jsi smutnej, že dobře nevíš co se životem, že ani moc nespíš. To se tak někdy člověku přihodí. A ty máš štěstí, že máš sestru a rodiče a je vidět, že oni by ti rádi pomohli a poradili, ale sami nevědí jak. A je přeci normální jít k doktorovi, který poradit umí a ví jak pomoct. Nemysli, že jsi na světě jediný, kdo najednou sám neví, jak věci řešit a má trápení. Když máš angínu, taky se netrápíš doma sám s horečkou a jdeš k doktorovi, krerý si ví s angínou rady. Uvidíš, že se ti uleví. Držím palce. Ida

Nečekat na středu! Již dnes je pozdě.

Pokud se v životě objeví problém (a nebude to jednou), máte dvě možnosti. Jedna je obejít ho, zaleknout se, vrátit se - prostě se mu vyhnout a problém neřešit. Druhá a ta správná je problém vyřešit. Vyřešení tohoto problému člověka posune dál. Někdy mu zvedne sebevědomí, někdy ukáže správný směr, někdy smysl života...

Souhlasím - lékař je v této chvíli nejlepší možné řešení. Jedná se o normální rozhovor se studovaným člověkem, specialistou, který takové problémy řeší denně. Nebojte se mu svěřit své bolesti - pokud neporadí hned, i tak se vám velmi uleví. Jistě budete mít jiný pocit za týden...

Držíme palce !

Běž s rodiči, uleví se ti.

Nějak se mi to nezdá. Přečetl jsem si tu historku 2x, přidal si k tomu nick tazatele a vychází mi, že je buď opravdu zralý na psychiatra nebo je to výmysl a dělá si z nás srandu.

Takhle to dopadá když někdo nemusí nic dělat a tak se fláká a vymýšlí kraviny. A klidně řeknu jak to pokračuje: psycholog, prášky, ztloustnutí a apatie, do konce života po blázincích a v invalidním důchodě... A přitom by stačilo jako dřív pár facek a pořádně práce.

Příčinou všeho ale asi bude spíš přejídání se svinstvy, která mají prokazatelně vliv na mozkovou činnost. Sám se zamysli, co pravidelně jíš. Slazené limonády, coly? K tomu samé sladkosti nebo rychlé občerstvení, žádný pohyb? Důsledkem podobně nevhodné stravy v dospívání bývá akutní nedostatek železa a poškození vyvíjejícího se mozku. Psychofarmaka sice železo dodají, ale bohužel i celkově utlumí, takže stav nezlepší. Zkus si najít nějaký cíl, začni číst knihy, něco dělej, třeba běž ven a běhej kolem baráku do padnutí. Buď se prostě sebereš, zapřeš se a začneš se se životem ihned rvát, nebo skončíš jako naprostá nula. Teď je okamžik kdy si ještě můžeš vybrat, později už to nebude možné.

K tomu psychiatrovi určitě běž. Pomůže ti a uleví se ti. Oni moc dobře vědí, jsou to tvoji nejbližší, proč tě tam posílají. Když máš navíc problémy se spánkem, tak to opravdu běž. Může z toho být později něco vážnějšího a léčbě se stejně nevyhneš. Čím dřív to budeš řešit, tím dřív se z toho dostaneš. Problémy se spánkem je vážná věc a znamená to, že není něco v pořádku buď s psychikou nebo s něčím jiným. Může to být i začátek nějaké vážné duševní nemoci.

Dneska už dávno neplatí, že návštěva u psychiatra je nějaký cejch, co se nedá smýt. Řidičák by ti nedali, pokud by se zjistilo, že máš třeba sklony přejiždět lidi nebo tak něco, ale na to nevypadáš. Pokud už nechceš být smutný a ubližovat si, tak psychiatra navštiv, pomůže ti. Pokud se chceš dál trápit, úzkosti nespat, tak tam nechoď, ale bude to horší a horší. Tohle jsou stavy ze kterých se vlastní silou skoro nedá dostat.