Bojite se závisti nebo vam naopak nevadi? Byli jste nekdy obeti zavisti a museli jste to nejak resit? A jak se branit, kdyz zacne byt nebezpecna? V zamestnani, mezi kamarady, sousedy nebo casto i v rodine dokaze tahle "zakerna choroba" velice zneprijemnit zivot, hlavne zlomyslne pomluvy ze zavisti. Mate nejake zivotni zkusenosti?
3x
Jo, závist, to bych mohla psát na román. Já jsem doma 30 let s postiženým synem a zjistila jsem, že i tohle může někdo závidět! Měli jsme sousedku, velmi zlá ženská, bohužel teď nám znepříjemňuje život její manžel, místní alkoholik s nevychovaným čoklem, no a ta nějak nedokázala pochopit, že celá léta tvrdě pracovala v kravíně a nic se nezmohli, kdežto my jsme z mála spravovali barák. Bylo toho víc, sprostě na mě pořvávala přes plot, že mě mají zavřít za příživnictví a syna odstřelit, ale napíšu jen jednu perličku. jednou jsem takhle katrovala - přesývala přes síto stavební binec - abychom měli míň odpadu do kontejneru a zbytek se rozvezl po zahradě - a baba na mě huláká - válí se celý život doma a pak může celou neděli v klidu katrovat...No, škoda mluvit. Ona se vždy připlížila nenápadně přes keře k plotu a začala mi hrozně sprostě nadávat. Já už byla vycvičená, tak jsem nenápadně začala ustupovat, jak jsem ji uviděla, ale někdy jsem to nevychytala.
Taky jsem to kdysi zkoušela, ale to byla taková sviňa pomlouvačná, že se to fakt nedalo. Já to nedokážu asi přesně popsat, ale ona tak hrozně pomlouvala, že některé lži se u nás v dědině kvůli ní staly pravdou. Třeba o nás vykládala, že jsme jim otrávili psa, což jsem se dozvěděla až po její smrti, paradoxně někteří lidi tomu věřili a neměli mi to za zlé! Samozřejmě, že jsme to neudělali. Nebo u nás byla ředitelka MŠ, o té ta sviňa dlouhá léta vykládala, že rozbila první rodinu manžela. jak prý taková baba může učit ve školce...Úplně náhodně jsem pak od jedné příbuzné zjistila, že ta ředitelka si muže našla až poté, co byl 2 roky s tou první rozveden. To se nedá vypsat, ale někteří lidi jsou fakt takoví hajzli, že jakákoliv diskuse je marná.
Já obdivuji lidi, kteří v takové situaci dokáží udržet chladnou hlavu. Já jakmile na mě někdo chce začít řvát, neoprávněně mě nadávat či se navážet do rodiny, tak to neznam bratra a jdu do něj hlava nehlava. V tu chvíli mám rudo před očima 
samurraj, ... není to z mé hlavy, ale ( i podle mých zkušeností ) platí:
"Rozčilovat se, znamená, ... mstít se vlastnímu zdraví, ... pro hloupost jiných" 
( ... takže chce to jenom úsměv na tváři a hlavně klíííídek 
)
... a pokud z toho "závistlivce" chcete udělat úplného "idiota" ... a velice "dobře" ho "zaměstnat", ... tak na ty jeho "kydy" mu stačí jen povědět: ... a to kdys(te) věděla ještě všechno to ostatní. ( ... a víc nic neříkat, ... no a tomu dotyčnému to nedá a bude pátrat dál, a samozřejmě se toho moc nedoví, protože když se někde bude na Vás ptát - a on bude fakt vyzvídat, ... pak bude skutečně za vola ( a to tolikrát, kolikrát se zeptá ), ... nebo si z něj ještě někdo - k tomu navíc - "vystřelí" a poví mu nějaký trapný blud, o kterém nakonec i sám uzná, že je to nesmyl. Ale "vrtat" v hlavě mu to bude dál. A když se přece jenom k Vám zase ozve, tak se ho ( s velmi milým úsměvem ) zeptejte, jestli už se na Vás "všechno" dověděl. Samozřejmě že nic z toho nebude, takže ta "trapnost" bude zase jenom za Vašim "plotem" ... a máte klid.
... držím Vám palce, protože boj s takovým člobrdou ... je opravdu NEKONEČNÝ !
3x
Závisti se nebojím, neboť s ní žiji celý život. To, že v lidech vzbuzuji závist jsem si napřed ani neuvědomovala, protože jsem sama závistí vůči ostatním lidem netrpěla. Ale po mnoha letech mi došlo o co jde a přišla jsem dokonce i na to, proč v některých lidech vzbuzuji závist. Je to tím, že nemám ve zvyku na něco si stěžovat a mnoho lidí kteří se mnou přišli do styku vůbec nevěděli co prožívám a jak to opravdu prožívám. Takže oni viděli jenom to co jsem jim ukázat chtěla, nebo to co bylo na první pohled evidentní. Tudíž jim nezbylo nic jiného než si myslet, že nemám problémy, že mi nic nechybí a že všechno zvládám levou zadní. 
A tak tomu je doposud. A to je velký důvod k závisti. Závist existuje a je velmi rozšířená všude na světě. Nejenom u nás. Možná existují lidé kterým opravdu není co závidět a ti tedy budou říkat, že se s touto lidskou vlastností nikdy nesetkali. Jsou to svým způsobem šťastní lidé. Ale ani já se nepovažuji za nešťastnou. Jsem totiž nad věcí. Jenom já vím pravdu. Jenom já vím co by mohlo být eventuelně záviděníhodné a co vůbec ne. Ale než bych připustila aby mne někdo začal litovat, to v žádném případě. To ať mi raději závidí, protože bytostně nesnáším to, že by mne někdo mohl litovat. Stejně za mne nikdy nikdo nic nevyřešil. A nějaké falešné soucitné bláboly prostě nesnáším. Během svého pohnutého a bohatého života jsem se setkala se spoustou lidí, nicméně mohu zodpovědně prohlásit, že pouze tři z nich patří k těm, za které bych já dala ruku do ohně a věřím, že ti mi nikdy nezáviděli. Ale vlastně ani ti o mně neznají celou pravdu.
K závisti druhých se musí přistupovat s nadhledem a s úsměvem.
Suzymon, moc zajimavy zivotni pristup, mluvite mi z duse, s tim nadhledem a usmevem je to bezva, dokud nam vsak ten usmev nezamrzne pod skodlivym naporem nevrazive zavisti, nekdy mam chut se mstit.
Virus a to by bylo právě špatně, mám na mysli tu mstu. To byste přiznal, že Vám ten člověk opravdu může snadno ublížit kdy se mu zachce. Byl by to on kdo by vyhrál a Vy byste se snížil tam kde je on a už by Vám nebylo co závidět. A to by byla škoda, nemyslíte? Když jsem zjistila, že se mi někteří lidé snaží ublížit nějakou pomluvou, kolikrát hodně ošklivou, tak jsem nereagovala tím, že bych chodila a snažila se to nějak vyvracet. Klidně jsem se tomu s úsměvem, ale opravdu s úsměvem podivila s tím, že to je teda síla co všechno jsem to udělala. A klidně jsem se zeptala, jestli tomu všemu ten co mi to říká věří a dodala, tak se na mně vykašli, když jsem taková bestie. Já být na tvém místě, tak bych se teda s takovou mrchou jako jsem já vůbec nebavila. A byl konec, dál se to nerozebíralo. Já nemám co komu dokazovat anebo ho přesvědčovat o opaku. Buďto ví koho má před sebou ze svých zkušeností, nebo se nechá ovlivnit druhými lidmi. Když se nechá ovlivnit, nestojím o jeho přízeň. Je to jeho věc a já jdu svou cestou dál.
Nevím teda jak bych se zachovala třeba v zaměstnání, kdyby tam byl člověk který by mi chtěl pomluvami škodit. Ale jelikož jsem jaká jsem, tak bych to řešila úplně stejně. Zkušenosti nemám, protože od pětatřiceti let až doteď jsem byla svou paní. Nikdo mi nešéfoval, šéfovala jsem si sama a zodpovídala za výsledky sama sobě. Takže nemohu posoudit, jak dalece by mi někdo mohl ublížit. Ale zase jsem se potýkala s jinou formou závisti ve své profesi. A kdybych tomu měla podlehnout, nebo se tím zabývat, tak by mi to určitě uškodilo. Prostě jsem to vzala na vědomí a usoudila, že s tím teda já bojovat nebudu. Plýtvat energií na něco co nezastavím, je zbytečné. A znova jsme u toho. Chce to ten nadhled a dát svému okolí najevo, že se mne to vůbec nedotklo. To je myslím ta nejlepší metoda jak to zvládat. Být nad věcí. Rozhodně se nenechat vtáhnout do příběhu který se mne netýká. Ono to ty lidi totiž rychle přestane bavit, když vidí, že se účel míjí účinkem a obrátí svou pozornost jinam.
Jo máte pravdu, člověk by kvůli hloupostem neměl plýtvat zbytečně energií. Ovšem kdyby se mi ten člověk, který mě pomlouvá kde může dostal do blízkosti, tak bych za sebe neručil 
. Nicmene kdo by chtel byt porazen? Pomsta je sladka, kdyz se v klidu promysli a je necekana a ucinna, takze je lepsi odolat okamzitemu pouziti pesti, ale rozhodne neodpoustet, protoze jinak závistivec pritvrdi a bude hur !
2x
2x
Od dětství jsem si prožila ledaco, rozvod rodičů, děcák, bydlení bez vody, suché wc, bez pračky, bez ledničky, bez televize, ale všechno je to za mnou. Mám se dobře a všem, kteří mně závidí chci říct, že se budu mít ještě líp...
2x
- pokud někdo něco dokázal nebo získal - nikdy to nemá zadarmo ! - závidět můžu člověku leda tak jeho schopnosti a vůli něco dokázat - ale za takové vlastnosti ho spíše obdivuju ...
virus
- no, nežli bych začala závidět - zkusím si představit, jestli bych byla schopna, či ochotna dělat, anebo se chovat jako člověk, kterému bych eventuelně závidět měla - a hned mne "závidění" přejde ! Obdiv je pohodlnější a já jsem typ "obdivovací" - mám ráda lidi, kteří něco dokážou a jsou i jinak zajímaví, nebo i hezcí .
Nikdy mne nenapadlo někomu něco závidět - ale musí to bý děs běs, jak pro závistivce, tak pro jeho oběť !
2x
Podle mně je závist více méně iracionální zloba, což je na této vlastnosti dost strašidelné. S obdivem nebo správnou motivací to nemá nic společného. Proti iracionalitě, rep. tuposti se mnoho dělat nedá, takže nejlépe je postavit se k závisti tak, jak píše Suzymon a já to dělám taky tak. Myslím, že k realizaci nějakých naschválů a zákeřností se odhodlá jen otrlý člověk, který ignoruje základní slušnost a lidskost ve vztahu k druhým. A i takoví bohužel existují. Je to prostě především otázka výchovy...
2x
No, myslím si, že závist je jen jedna z mnoha špatných vlastností, která v těch dotyčných osobách sídlí.
Viděl bych spíše to, že to je jejich vnitřní zloba, co je pohání.
Vždy je nebezpečné se dostat do okolí nebo vlivu zlého člověka a pro slušného člověka to bývá velmi těžké, až nepřekonatelné, se s tím vypořádat.
Já bych se snažil veškeré obtěžující projevy dokumentovat (video nebo audio nahrávky, svědectví jiných lidí ...) a řešil to s příslušnými orgány.
Každý má právo na klidný a šťastný život a nikdo to nesmí kazit beztrestně.
Ano je to vnitrni zloba, ktera zavist prizivuje. V kazdem cloveku je zarodek zavisti, stejne jako dobra a zla, ale u kazdeho jedince se ruzne vyvine, zalezi na vychove a zivotnich okolnostech. Ani ten kdo je dobre vyladeny a nekonfliktni nemuze tvrdit, ze zavist nezna, nanejvys ho aktualne netrapi a neciti potrebu obrany.
1x
Závist v přiměřené míře je normální a k životu patří, je to do jisté míry i motivace. Nejlepší obrana je podle mého neprovokovat, zbytečně na sebe neupozorňovat, jak finančně tak ve všech jiných lidských oblastech. Časem se obklopíte lidmi ze stejné sociální vrstvy se stejným životním standardem. Je jasné, že vrcholový sportovec to bude mít těžší než jaderný fyzik.
Jo alkohol je metla lidstva..co už bylo kvůli alkoholu problémů. Nejhorší ze všeho jsou všechny ty vochmelky, co si do těch svých dutých hlav lejou alkáč po litrech a pak se chovaj, jak naprostá hovada.
Obdiv a uznání, že někdo něco dokázal není závist. Totéž platí pro inspiraci tím, kdo něco umí a dokázal. Závist na rozdíl od obdivu a přejícnosti nikdy není motivující.
Ale tyto pojmy zaměňuje více lidí...
Pro mě to motivační je. Osobně když někomu závidím něco co ten dotyčný umí...tak mě to motivuje na sobě každý den pracovat. Něco jiného by však bylo kdybych místo pracování na sobě samém plánoval způsob jak se té dotyčné osobě pomstít za to, že je tak dobrá...
V primerene mire by se to mohlo nazvat spis obdiv nez zavist, nekdo ale muze taky kvuli sve zavisti trpet a psychicky stradat az onemocnet, potom dalo by se rict dobre mu tak, kdyz druhym ublizuje, ale nekomu zase naopak dela dobre, kdyz se mu zavidi a schvalne se vychlouba, aby zavist dozdmychaval. Kdo potom vic trpi? Chudak zavistivec nebo ten, ktery neumi byt nenapadny a musi se branit utokum? Nekdy se holt uspech neutaji a to je pak maler ! Nekdy si rikam, jestli neni lepsi obrana utokem, at se zavistivci zalknou ! 
1x
Závidět se dá cokoliv. Ale jak mám vědět, proč mě někdo pomlouvá? Nemusí to být závistí, ale třeba mě jednoduše nesnáší ten člověk. Nikdy jsem nejslyšela, že by mi někdo něco záviděl. Copak ten pomlouvač řekne do očí, proč pomlouvá a že něco závidí? To můžou být jen moje domněnky, že něco závidí. Ale důkaz? Tím asi nemá cenu se stresovat. Je to starost navíc.
doplněno 02.04.17 15:21:
Se závistí jsem se setkala v zaměstnání. Jedna kolegyně záviděla i směnu. Nejdřív mi to řekla jiná kolegyně na ní, že je taková. A pak jsem se o tom přesvědčila. Přitom ona měla směny taky dobrý. Ale zas mi v práci pomohla s něčím. A ta kolegyně, se kterou jsem se bavila ne. Takže každý má nějakou špatnou nebo dobrou vlastnost.
Nikc, z toho usuzuji, ze s pomluvami mate zkusenosti, i kdyz nevite, jestli je to ze zavisti. Pomlouva se z ruznych duvodu, vetsinou ze zlomyslnosti a zakernosti, nebo kdyz nejakou drbnu jednoduse "svrbi jazyk" , ale muze to byt taky zavist treba jen proto, ze si z onoho nic nedelate a jste v pohode 
Když máte tak kvalitní kolektiv jako já tak vám závidí i to, že děláte o jednu neděli navíc, jedna ženská ta když přišla, že nebude dělat soboty a neděle, že má vnoučata. Tak dobře, řekla jsem, tak já mám taky vnoučata a dělat v sobotu a neděli mi nevadí, můžu je dělat za ní. Za nějaký čas mi to záviděla a stěžovala si u šefa, jak to, že já dělám soboty a neděle a ona ne. Tak jí nějakou přidal a zase nadávala, že nemůže na výlety, pořád jí něco vadilo, já vám řeknu s některejma lidma je hrůza dělat.
1x
Závist jde naprosto mimo mě, je mi to jedno, nezaobírám se závistí druhých, oni si ničí pohodu. Jen v jednom případě mi to jedno nebylo, byla to závist několika spokužaček naší vnučky na gymplu, kdy jí záviděly úspěchy ve sportu a v prospěchu a odstartovalo to zlou šikanu. Vnučka byla na pokraji nervového zhroucení, pak to však nějak zvládla a již dlouho je v pohodě.
Maky, šikana je jeden z nehoršich produktu zavisti, bohudiky je uz trestna, nekdy si rikam, ze i skodici zavist by jako podhoubi zloradu mela byt trestna, jenze k soudnim zalobam se dostavaji bohuzel az nasledne dopady 
virus,ano, bylo to strašné, ona nejedla, nespala, stále plakala, jsem přešťastná, že to holka takto zvládla. Šikana je strašná i když kdo ví, něco jí to naučilo, myslím, že ji to posílilo a je na sebe hrdá, že to takto zvládla. Ještě se mi nepodařilo pochopit, proč je v lidech tolik závisti 
Není to záviděníhodné ani skoro neuvěřitelné, je to normální. Nebo by alespoň mělo být. Podle mne si spousta lidí pod slovem závist představuje něco jiného než závist.
Někdo ji (viz některé reakce výše) zaměňuje s obdivem, někdo s nepřejícností, škodolibostí, atd. Ani pomluvy nejsou závist (i když ty by u někoho mohly být vyvolány právě závistí).
ivzes, budu odporovat. Závist je nezaměnitelná a je to vlastnost sama za sebe. Nemá nic společného s obdivem, nepřejícností,škodolibostí a tak dál. Rozumím tomu co jsi tady chtěla vyjádřit, ale v tomto případě se mýlíš.
Nepíši, že je závist s něčím zaměnitelná, ale že ji někteří lidé s některými pojmy zaměňují → to je dost velký rozdíl. (–:
Závist zaměnit nejde a to ani ne podvědomě. A pokud někdo závidí a bude to vysvětlovat jinak, tak lže. A tady byla položena otázka přesná. A ta se týče závisti. O žádný jiný pojem se zde nejedná. A já jsem ještě nikdy neviděla člověka, který by zaměnil závist za obdiv a nedokázal by rozeznat rozdíl. A kdyby mi někdo chtěl tohle nabulíkovat, tak bych se hodně smála.
1x
Zavist je na prd. Ani ne tak z moralnich duvodu, jako z duvodu, ze na rozdil od ostatnich necnosti si ji nelze uzit a mit z ni dobry pocit.
1x
Proti závisti jsem si vypěstoval určitý nadhled. Takže mě závist druhých a jejich počínání nijak netrápí a nerozodí. Sám nezávidím, nikomu nic. Každý je strůjcem svéjo štěstí. A pokud někdo má to štěstí, že se dobře narodil, pak to tak zkrátka je. Nikdo nedostal peníze jen tak zadarmo a pokud se někdo dobře narodil, pak je to tím, že jeho rodiče tvrdě makali. Tak přeji příjemné závidění.
1x
Otec jedné velmi bohaté rodiny vzal jednou svého syna na venkov, aby mu ukázal v jaké bídě někteří lidé žijí:
doplněno 05.04.17 17:10:
Pravé bohatství:
Jiste. Ten otec sveho syna vzal na venkov. Ale ne do nasi Evropske prijemne prirody plne zivota. Protoze byl vazne bohaty, posadil syna do letadla a vzal ho ponekud dale.
A skutecne jim tam svitili hvezdy a meli tam k dispozici cely obzor.
Ale az kam sahal onen obzor byla vyprahla pustina, reka ne ze byla nekonecna, ale nebyla zadna, jidlo si nekupovali protoze nemeli jake a ani ho nepestovali, protoze nebylo co a kde a kdyz to nestihli k centru potravinove pomoci, tak zkratka na ceste umireli hlady, psi take nemeli, pac uz vsechny davno snedli, obleceni mel pouze tu a tam nekdo a mit boty uz znamenalo byt nekdo vyznamny...
Ta zeme zaslibena, mile deti, se jmenovala treba Sudan. A nebo Kongo. A nebo... A nebo... A nebo... A nebo ne zrovna mala cast nasi Zeme.
A synek tatkovi podekoval, ze mu ukazal jiny pohled na stesti jake ma, ze muze zit v dome se splachovacim zachodem a obchodama preplnenyma jidlem.
Konec pohadky.
0x
Kolega jednou nedopatřením (zapoměl jsem v pracovním PC flešku) zjistil, že mám o 3 000,- vyšší čistý příjem než on. To si nedovedete představit, jak se kroutil. Nakonec dal výpověď. Takže závist je sviňa.
Tohle je bezny nesvar v zamestnani, podle mne by se platy mely poctive zverejnovat a treba i diskutovat, kazdy by mel dostat podle zasluh vsemi odsouhlasenych a vsichni by se snazili usilovneji dosahnout vyssi mety
doplněno 02.04.17 12:18:
Je to samozrejme utopie, v praci se spis hraje na tu zavist a rozdmychavani konkurence mezi zamestnanci, aby se nahodou nesemkli proti vedeni, známá šefovská praxe !
To jste se asi zbláznil, ne? Co je komu do toho, jaké mám příjmy (nakonec to i potvrdil náš nejvyšší financ na vlastní osobě). To myslím fakt smrtelně vážně. To by pak se mohlo zveřejňovat, jak kdo s penězi zachází, jestli dává dost ženě, dětem, rodičům. A někdo by to měl jako posuzovat? Chápete tu absurditu? Zaměstnavatel zaměstnává, a je zcela v jeho dikci, komu co za jeho odvedenou práci zaplati. Jsou to jeho peníze. Já osobně ostatním lidem závidím některé jejich dobré vlastnosti (které sám nemám). Jako třeba pevnou vůli, cílevědomost, skromnost, pokoru, zdrženlivost, vyrovnanost a tak.
doplněno 02.04.17 20:59:
Jestli někdo závidí mě, to nedokážu posoudit - Vy snad někomu vidíte do hlavy, Vy snad můžete za někoho mluvit - co si jako myslí. To jste teda jasnovidci.
Několik let jsem dělala pamačku (pro později narozené referenta práce a mezd) - viděla jsem každou korunu, rozdělovala odměny... a od té doby jsem toho názoru, že přiznané odměny by měly i se zdůvodněním viset na nástěnce. Ať každý vidí, co jsem udělala a za co ty prachy mám. A každý vedoucí, který odměny rozděluje podřízeným, by měl před ostatními obstát, měl by být schopen zdůvodnit, proč tomu dal tolik a tomu tolik... Bylo by to zdravé. Teď jsem státní zaměstnanec a naše platy "visí na nástěnce" - každý se může podívat do přílohy zákona na platové tabulky.
Jsem již v důchodu, ale nezveřejnování platů mne také dost štvalo. Ne nezáviděl jsem nikdy snaživým, lidem kteří pro věc makaly, ale sepý by neviděl, jak se někdo a bylo jich dost, veze na úkor pracanta. Šef to musel vidět, ale posuzovalo se zde podle úplně jiných pravidel než je snaha. Jistě byly to jeho peníze mohl si je dát komu chtěl a kolik chtěl a já ,když se mi to nezdálo jsem mohl odjít. Nakonec to byl pádný argument, když se ti to nelíbí, jdi se třeba pást.
To mě připomnělo můj případ ze školy. Když jsem před šesti lety nastupoval jako učitel, měl jsem magistra. V kabinetě byl kolega, který neměl ani bakaláře. Už je téměř důchodového věku a dřív se to tak nebralo jako teď. No a já po nějakém roce jsem měl větší výplatu než on po 20 letech ve školství. Vím, je to blbé, ale tak to je. Jednou nechala sekretářka u mě na stole platový výměr, abych ho podepsal. Kolega ho viděl a málem mu spadly závistí brýle. Tak do mě v tomto směru neustále ryl a ryl, ale pak se to srovnalo a teď už to OK. Teď si z toho děláme srandu.
Když jsem byla před x lety, ještě na VŠ, zastupovat na gymplu, tak jsem si jednou "u piva" kamarádce - zdravotní sestře - postěžovala na nízký plat. Tehdy se o tom dost mluvilo, platy jak učitelů, tak sester byly šílené. Ona se na mě obrátila a pohrdavě povídá: "Tak 18 čistýho snad máš, ne?" Bylo to ve skutečnosti asi 11. Hrubého, jestli si dobře vzpomínám (ale tam mě možná paměť klame). Celkem mě tehdy rozhodilo, že zdravotní sestra má dojem, že já jako učitel si stěžuju neprávem 
Mám od první třídy dobrou kamarádku - učí na střední škole. Jednou jsme se potkaly v Brně, já po poradě, ona po nějakém školení, sedly jsme na kafe a bavily se o věcech. Náhodou jsem měla v kabelce výplatní pásku. Podívala se na ni a řekla: "Za tohle děláš?" tak pohrdavým tónem, že jsem se zastyděla, nemajíc ovšem za co. Do té doby jsem si myslela, že mám slušnou mzdu. Tenkrát byly zrovna moderní stávky učitelů, tak jsem se jenom pro sebe divila. Ale nezávidím jí, tu práci bych nedělala ani za zlaté prase.
0x
Jak píše Dajka, lidi vám závidí i nemoc, závidí to, že jste vdaná, že máte vnoučata...Lidská závist byla a bude, prostě na to nereaguji a žiji si svůj život. Pravda, někdy závidím i já, že lidé jsou zdraví, mohou dělat spoustu aktivit ale až tak moc se tím zase netrápím a těm lidem to nevyčítám.
0x
Hezky den,co se tyce zavisti,jsem uz imunni,nekteri mi zavidej i ten vdovsky duchod,zavist,ze jsem si nasla praci,ikdyz jsem v plnem duchodu i ten me nekteri zavidi.Pomluvy typu,ze mam v exekuci domek,ze mam vyplou elektriku,plyn (ze o tom nevim) tady u nas na dedine je normalni.Jak se proti tomu branit,nijak.Cim vic se budu obhajovat,tim vic budou pomlouvat.Tak je nechavam,at si popovidaji.Oni ty stare rasple nemaji co delat,tak stoji u obchodu a na nikom nenechaj nit suchou.
0x
Zas ale na druhou stranu, jako "závist" se dá označit jakákoliv kritika. Třeba to, že si poslanci odsouhlasují nějaká ta navýšení platů, že soused dělá rámus s křovinořezem, zrovna když griluju, pak ten soused zase závidí mě ty klobásy, když křičí, že mu tam jde ode mně kouř, když v baráku pálí gumy v kamnech, tak jim "závidím", že ušetří za plyn a tak ..
Co korupce, protekce? Lze je kritizovat, nebo raději mlčet z obavy před nařčením ze závisti?
0x
Nevím, jestli mi někdo něco závidí. Nevím o tom, ale možná jo, jak tady čtu, dá se závidět úplně všechno. 
Ale slyšela jsem kdysi krásnou radu, jak závist zvládat: Je lepší, když ti někdo závidí, než když tě lituje. 
Elane, to uz tady nekdo zminil, jenze kdyz nekdo nekoho lituje, vetsinou nema tendenci škodit tak jako kdyz zavidi.
Virus: Já vidím smysl té věty spíš v tom, že když mi někdo závidí, tak jsem na tom asi líp (protože mi má co závidět), než když mě někdo lituje (protože pak jsem na tom asi dost špatně).
Nevím... Jak říkám: Nemám s tím zkušenost. Naštěstí.
Jo, to jsem i kdesi slyšela - závist je prý forma pochvaly. Jenže čím blíž je vám ten, kdo závidí, tím je to horší. Baba z druhého konce ulice je úplně něco jiného, než když třeba bydlíte v domě se švagrovou, která vám vyloženě škodí, jako se to stalo mé známé a nakonec se kvůli tomu i rozvedla, protože manžel nechtěl od rodičů.
0x
Psychologové tvrdí, že nám nejvíc vadí to, co máme sami v sobě, tím nechci říct, že jste sama závistivá. Nikdy jsem to totiž úplně nepochopila, mně to tedy nějak neštymuje. Spíš mi vadí, když věci nejsou tak, jak by měly být, pak mi něco vadí. Ale chci říct, že závistivá jsem rozhodně nikdy nebyla a poroto si myslím, že ani závist u druhých nepoznám. Prostě ji v sobě nemám a tak nevím, proč se člověk nějak ke mně špatně chová, dokud mi to sám nevysvětl, nebo mi to neřekne někdo další. A takového člověka jsem nepotkala, který by rovnou na sebe řekl, že se chová hnusně, protože závidí. Jinak bych měla obavu, že si to jen namýšlím a důvod může být úplně jiný. Někdy se člověk může rozkrájet, jak se snaží a přesto naráží na neznámou hradbu, třeba je to závist, nevím. Proto pro mně některé nefungující kontakty zůstávají záhadou, i když netvrdím, že jsem někdy nezvažovala i tuto možnost, ale jenom jako jednu z možných, když jsem nechápala důvod. Pokud by ten člověk jen záviděl a neubližoval, tak je to jeho problém, protože to jsou nešťastní lidé, kteří uvnitř požírají sami sebe. Pokud by mi nějak škodil, tak bych se snažila bránit..
To, že někdo se přímo "opírá" do někoho neodůvodněnými ( a mnohdy i hodně agresivními ) invektívami je pouze důsledkem jeho nevyrovnanosti - a to nejenom ke svému okolí, ale především k sobě samému, či-li má nějaký problém, který si "léčí" napadáním svého okolí. Velmi zkráceně řečeno, jde o tzv. projekci svých negativních vlastností do někoho jiné. Zajímavé přitom je to, že dotyčný si toho neoprávněného napadání svého okolí "nemusí" být ani pořádně sám vědom ( protože to prostě - z nějakého důvodu / snad z poruchy jeho osobnosti / - ani sám pochopit nemůže ), ... ale je také možné, že je si - svého patologického jednání - víceméně - vědom, ale nedovede "zdravě" ( tj. objektivně ) posoudit mnohdy už velmi vážné důsledky svého "nemístného" chování. Bohužel, ale "nahánění" někoho za něco, za co napadaný nemůže je ( v očích oběti ) samozřejmě neomluvitelné, ale z pohledu napadajícího zcela nez "vady" - tedy "na místě" ( bohužel ). Takové jednání už ale hodně výrazně signalizuje jednání směřující k bezdůvodné snaze ovládání jiného ( často i podvědomě vytipovaného ), kdy tímto svým jednáním si napadající ... vyhlédnutou "obět" ( a to doslova ) ... chce "podřídit" pro naplňování svých "zájmů". Je tedy zcela zřejmé, že jde o tzv. manipulaci, která je vlastně začátkem hodně "krušných " chvilek pro "vybranou" obět. No a takovému napadání je NUTNÉ se okamžitě ( a to velmi důrazně ) postavit, protože nedostatečnou obranou proti takovému jednání ( a stačí už jen "nevšímání" si takového jednání ) ... aktivita "agresora" postupně neustále narůstá.
Hodně se mi líbila odpověď jedné velmi vážené dotazované osoby, jak ona sáma řeší podobná ( neoprávněná ) napadání od jiného ... Neopomněla poznamenat, že se - hned několikrát - stala obětí takového jednání a vlastně ani tenkrát nevěděla "která bije", a jak se takovému napadání vůbec bránit. Jestli jí to řešení ale někdo poradil, či to byla její obyčejná tvrdá "škola života" o tom se nezmínila. Ale dvěma stručnými větami řekla úplně všechno. Podotýkám, že jde o obecné konstatování, které je nutné ( s ohledem na míru závažnosti řešené situce ) vhodně ( tj. mírně, či důrazněji ) opravdu "citlivě" "aplikovat". A ta rada zněla: ""Jestliže Vám někdo dá "facku" ( obrazně řečeno ), tak je potřeba mu vrátit ty "facky" hned dvě."" - No a když se té osoby ptali, proč ty "facky" měly být hned dvě, .. tak její odpovědi se nedalo vůbec nic vytknout, když dodala: ""Ta první "facka" je vrácením toho, co si agresor "vypůjčil". - No a ta druhá "facka" je prvním VAROVÁNÍM, aby příště už něco podobného NIKDY NEZKOUŠEL ..."" A pak už jen ta osoba suše dodala, že od té doby měla klid.
Takže pokud ta závist ( i jen mírně ) přeroste určitou mez, pak je zcela na místě takovému jednání "vystavit" "stopku" ( ... samozřejmě úměrně vzniklé situaci ) ... 
Zavistivci jsou schopni zavidet i bezstarostnostny klidek, ktery je treba jen predstirany pred okolim a snazi se ho nabourat, takze radobyspokojeny clovek musi byt taky opatrny
Pražskejpepik: Říkáte, že nic nemáte. Třeba ale máte dobrý vztah s manželkou a i to se dá závidět. Nebo dobrý vztah se šéfem může závidět kolegyně, která ho má horší. Nezávidí se jen majetek, peníze, ale i dobré vztahy. Opak závisti je přejícnost. Pokud mi někdo přeje, poznám to. Stejně tak naopak. Závist je schovaná v nepřejícnosti. Dá se to i vycítit.
0x
Závist je mi bytostně cizí a jak teď nad tím přemýšlím, nevzpomínám, že bych se s ní v životě potkala - možná jsem ji jen nepoznala, nenapadlo mě, že něco mohlo vzniknout ze závisti...
0x
Když jsem se nastěhoval do činžáku do Písku, měli jsme sousedku, generálka jsme jí říkali. Žena ředitele, on hodný, příjemný člověk, ale baba závistivá, zlá. Všechno bylo špatně, zapomenout boty na chodbě znamenalo je hledat venku pod stromy. A to jenom proto, že jsme si lecocos vozili z vesnice, co jsme si tam o sobotách a nedělích sami vyprodukovali. Jinak toho mnoho nemáme, tak není ani co závidět. Máme klid.
doplněno 04.04.17 05:30:
Těm, kteří nemají všechno co soused, ženou se za tím, aby ho překonali, nejsou nikdy spokojeni, nemohou si tedy užívat života, těm není co závidět. To jsou svým způsobem nemocní lidé a jejich život za moc nestojí.
0x
Bohužel závisti jsem si všimla už i na I.stupni ZŠ.děti si závidí lepší oblečení a boty, lepší mobil, lepší pouzdro, lepší aktovku, lepší tablet atd.atd.Moje dcera měla od 1.třídy až do 6.třídy nejlepší kamarádku, pořád byly spolu.Pak z ničehonic začala pomlouvat a přestaly se kamarádit. dcera to nechápala. Když jsem ju ted po 10 letech potkala, tak jsem se ji na to zrovna zeptala, a ona konečně šla s barvou ven. Že ji tak sžírala závist, že už to nemohla dál v sobě udržet. Dokonce ji záviděla, že ona bydlí v bytě, zatímco mi v domě, je v pokojíčku sama, zatímco ona se dělí o pokojík s dalšími dvěma sestrami, záviděla ji nové oblečení, zatímco ona musela mít se sekáču. Je zajímavé, že tak přemýšlí i tak malé děti a divím se že to tak v sobě dlouho držela.
Myslím si, že se s tím tak moc vypořádat nedá když vám prostě někdo závidí a dělá vám kvuli tomu ještě nepříjemně tak já pořád doufám v to, že se to dotyčnému vrátí.
0x
Snáším a v naprosté pohodě. Nemám tendence závisti a závidí-li mě někdo, pak mi to vlastně lichotí. Dobře se mi se závistí žije a vlastně ji ani neznám.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.