Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Co by bylo s dětmi?

Od: dota* odpovědí: 15 změna:

Dobrý den, je to sice zcela hypotetická otázka, neřeší ji aktuálně, ale co není může v budoucnu být. Máme s manželkou 3 děti, od úplně malých až po trochu větší. Před pár roky se mi rozjela psychická nemoc, do práce nechodím, mám inv. důchod 3.stupně, nejsem ani schopen skoro žádné práce doma. Napadlo mě co by bylo, kdyby má manželka zemřela. Já se nejsem schopen o děti postarat a nemám nikoho, kdo by byl schopný mi pomoci s dětma. Jak se taková situace řeší?

 

 

15 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

pt®
hodnocení

5x

Zřejmě Vás tato otázka napadla díky vaší nemoci. Ne, Vaše manželka nezemře a o děti se budete starat. Takové neštěstí se řeší, až taková situace nastane a řešení se vždy najde. Netřeba se zbytečně dopředu zatěžovat "coby, kdyby", to fakt ne...*klik*

dota*
hodnocení

Máte pravdu, že se to řeší, až by to bylo, ale protože se to opravdu může stát, tak nad tím přemýšlím. Píšete, že se nějaké řešení vždycky najde, ale nenapsala jste nic konkrétního. jaké řešení. Děkuji.

pt®

"dota", ať Vám napíšu jakékoli řešení, které by připadalo v úvahu, tak ta řešení začnete díky své nemoci opět rozebírat "coby, kdyby", a tak stále dokola. Nemyslete na takové věci. Také bychom mohli rozebírat, co kdyby přišlo k válce, "co by, kdyby", to nejde. Žijte život a radujte se z každého dne, co si jako rodina užíváte společně, snažte se o to, už k vůli sobě a svému zdraví...*klik*

dota*
hodnocení

Škoda, mohla jste mně vnuknout inspiraci. I tak Vám děkuji.

oselll
dětský domov

 

pohanka*
hodnocení

2x

Já mám tedy zcela odlišný názor. Myslím, že to je zodpovědné, nikdo tady nejsme navždy, člověk je smrtelný. Právě dnes jsem četla, jak maminka nabourala auto, zemřela a za několik minut její 8 letá holčička šla ze školy a na silnici /stejné, jen asi o 1 km dál/ ji srazilo auto, též nepřežila.

Bylo by dobré si tuto otázku jenom trošinku v sobě vyřešit a s klidným svědomím se jí potom již nezabývat a žít dál svůj běžný život.

Jak nadhodila naufrago, vhodní náhradníci /pěstouni se hledají určitě v nejbližším příbuzenstvu. A koho tak vhodného máte okolo sebe, to víte přece nejlépe Vy sám. Pokud jsou děti větší, mohou si říci svůj názor. Vždy je ale nejlepší, aby sourozenci vyrůstali spolu. Pokud máte strach, není problém to vše hodit na papír, Vaše přání, co a jak a uložit ho hluboko pod ponožky.

Tedy prarodiče z obou stran, Vaši sourozenci opět z obou stran, tety, strýcové, bratranci. Ale to si myslím mohlo napadnout již i Vás. Proto je dobré udržovat dobré vztahy s co nejširší rodinou, nezpřetrhat vazby. Aby děti znaly hodně svých příbuzných.

Ono ani kdyby se nic nestalo, tak je jenom dobře, když široké, rodinné vztahy fungují. Vezměme si příklad třeba z Řecka, nebo nemusíme tak daleko, ty široké vztahy mají i naši Romové.

Občas někde vyskočí článek z ciziny, jak na smrt nemocná maminka ještě za života vybrala svým dětem náhradní rodiče.

Přeji Vám, aby vše dobře dopadlo, a vy nemusel mít takovéto myšlenky. Myslete pozitivně, jděte do přírody, k vodě, mezi zvířátka, pomáhejte třeba v útulku jako dobrovolník.


doplněno 26.03.17 15:46:

Pokud by Vás potkala nějaká špatná situace, tak byste možná koukal, jak seberete poslední zbytky svých sil a o děti byste se dokázal postarat. Děti jsou důležité, mnohdy si ani neuvědomujeme, co pro nás znamenají a jsme ochotni se pro ně obětovat do roztrhání. Psychika je mocná, věřte si.

sebod*

Pohanko. To je právě to, cos napsala. Maminka se zabila v autě. Co bude s její dcerou? A najednou prásk! A není ani její dcera *sok*.

Zrovna dnes jsem si psala s paní, co se ujala neteře. Oba rodiče a dva sourozenci se také zabili v autě. To jsou prostě hrozné tragedie. To nikdo nikdy nemůže předvídat.

Ono ptát se teď za života rodiny, kdo se dětí ujme je jedna věc. Naprosto jiné to je ve chvíli, kdy k tomu opravdu dojde. Často potom ten, kdo kdysi slíbil, že by se o děti postaral selže. A naopak, ti co za života váhali, se po smrti dotyčného dětí ujmou.

pohanka*

Já tomu rozumím, nikdo nevíme dne, hodiny. Ale jestli bude pro pána/tatínka alespoň trošku nějaká rada užitečná a on se uklidní, že udělal co mohl, tak to bude jenom dobře.

Co bude a nebude, ta opravdu nevíme nikdo a celá situace může nakonec zamotat zcela jinak.

Jestli to tatínkovi pomůže, tak ať si něco vymyslí, naplánuje, bude potom klidnější a za dvacet let se tomu může jenom podivit, jaké že to měl myšlenky. Určitě se dočkáte s manželkou ještě vnoučátek. *houpy*

 

idanova*
hodnocení

1x

Zdravím. Taky jsem se zamyslela nad vaší otázkou. A taky si myslím, že není potřeba se takto dopředu zatěžovat hypotézami. Ono se vždycky najednou najde řešení, které člověka vůbec nanapadalo. A najde se přesně ve chvíli, kdy je to potřeba. Manželka určitě nezemře. Proč taky? Děti máte různě staré, rychle rostou a rychle dospívají. Tak se navzájem budou podporovat. Nezůstanou napořád dětmi. A taky se může lehce stát, že za pár let budete vyléčen. Lékařská věda se vyvíjí tak rychle, a tolik týmů po celém světě se zabývá výzkumem a stále jsou objevovány nové a nové léky. Já bych myslela, žijte naplno. Veďte děti ke vzdělání a zodpovědnosti, ať se jednou dokáží postavit na vlastní nohy, být soběstačné a spokojené. Co si přát víc? Ida

 

hodnocení

0x
avatar naufrago

Hledal by se někdo, kdo je Vám nebo Vaší ženě nejbližší a je schopen a ochoten se o děti postarat. Z případů, které jsem viděla ve škole, se zdá, že stát preferuje rodinné příslušníky, i když nejsou 100% schopni starat se. Babička, která se sotva plouží po bytě, s 11letým chlapcem na krku; teta, která bydlí 35km daleko, stará se o asi 20 psů a vypadá, že jí stačí starost o sebe samu... pokud nikdo takový není (ani vzdálený příbuzný, děti se mohou přestěhovat), tak dětský domov a dál - jestli by hledali pěstouny - nevím.

dota*
hodnocení

Díky za odpověď. Jen ze zvědavosti. Jak bylo psáno o té tetě. Ona to dítě chtěla a nebo se jí stát neptal a dal jí ho.

sebod*

Tak jistěže s tím musí ten dotyčný souhlasit. Nemůžou Vám přivést dítě ke dveřím, zazvonit a odejít.

Jak Vám napsala pt. Nemyslete na takové věci. Žijte tím, co je teď. Může se stát cokoliv jiného, než očekáváte.

dota*
hodnocení

Děkuji Sebod.

A co Kolja?

 

hodnocení

0x

Já Vaše obavy chápu, taky mám ráda v životě jasno a přemýšlím dopředu, aby mně něco nezaskočilo nepřipravenou. Alespoň tam, kde se dá. On nás život stejně někdy zaskočí nepřipravené, tak čím je toho míň, tím líp. Vše už bylo napsáno, radit, to bych jen opakovala. Moc možností není. Alespoň o nich víte a teď se s tím musíte vyrovnat a pustit to z hlavy. Musíte tu skutečnost přijmout. Co mají dělat matky samoživitelky, když nemají příbuzné? To aby se z toho zbláznily už předem. Člověk musí doufat v to lepší!

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]