Ahoj,
Navim jak začít. Je mi 37 let. Poslední dobou mám pocit, že dělám jednu chybu za druhou a napravuju je ještě horšíma chybama. Měl jsem teď několik měsíců zdravotní problémy, které sice nebyly tak vážné, abych musel být na PN, ale měly potenciál vážných komplikací (možnost trvalého poškození játer a rozvoje diabetes). Velmi mě vystrašily a velmi mě psychicky ovlivnily. Nedokázal jsem se soustředit v práci, výkonost mi klesla. Ale ani předtím jsem v té práci nebyl za hvězdu, odbornými znalostmi jsem to celkem zvládal, ale nezvládal jsem časovou samoorganizaci. Nedokázal jsem pořádně zabrat ani potom, co se můj zdravotní stav stabilizoval (i když zcela zdravý ještě nejsem a nejspíš už nebudu), práce mě bavila čím dál míň, až to nakonec vedlo k propuštění tento čtvrtek. Byl jsem v té společnosti 3,5 roku.
Nemůžu se vymotat z pocitů selhání a vlastní viny. Mám pocit, že jsem selhal v něčem, co dokáže 99,9% lidí - prostě pracovat. Navíc jsem se s tou firmou celkem sžil, v kolektivu jsem se cítil dobře, a teď je mi líto, že tam už napatřím. Jsem bohužel melancholický typ, který se těžce vyrovnává s chybami minulosti, pořád se v tom vnitřně přehrabuju, i když racionálně vím, že to už nezměním a že je potřeba jít dál. Vím, že v mém oboru (IT) si práci najdu, ale jsem teď psychicky tak rozemletý, že se necítím vůbec na nic.
Nevím co teď. Začal jsem pročítat nabídky a rozesílat životopisy, nabídek mám myslím celkem hodně, ale všechny mě děsí, bojím se, že to nezvládnu. Možná bych si měl teď dát pár týdnů pauzu a pak si najít něco v oboru, ale prostě méně náročného. Co radíte vy?
2x
Moc se nepitvejte, takové myšlenky má každý, když se něco sepsuje a nedaří podle vlastních představ. Jsme jenom zrnko prachu, na nás svět nestojí.
Plánujte, dávejte si malé cíle, kterí dokážete splnit, tím se Vám zvedne sebevědomí.
Firmy nabírají, jistě najdete opět novou práci.
Berte to jako životní zkušenost a radujte se, že potkáte nové lidi, naučíte se novou práci.
Někdy člověk musí klesnout až na dno, aby se opět odrazil.
Nebojte, buďte dychtivý po nových poznatcích, těšte se na další novou etapu života. Nebojte se zabrousit i do jiných vod, ne jenom v čem jste začínal, či složil maturitu, či máte jiné vzdělání. Ale jak správně píšete, tak ve vašem oboru nebude problém. Všechno se dá naučit.
Nemoc s člověkem zamává, ale rodina Vás jistě podrží.
2x
Velmi dobře Vám rozumím. Zažila jsem stejný pocit, když byla "moje pozice zrušena" po 14 letech práce pro jednoho zaměstnavatele, a ten sám týden mi zemřel otec. Sesypal se mi jak pracovní, tak rodinný režim. K tomu manžel začal podnikat a milovaný syn se odstěhoval na kolej do 100 km vzdáleného města. Myslela jsem si, že nestojím za nic a že to nepřežiju. Měla jsem v té době skoro 47 let - prostě vykopávka. Velmi těžká pozice na pracovním trhu. Maminka na mně denně visela, vděčná za to, že nejsem v práci, aniž by tušila, jak mě vysává a využívá. Našla jsem si ze zoufalství práci - pomáhala jsem téměř zadarmo kamarádce s účetnictvím a mezitím jsem usilovně hledala práci.
Nebojte se, že něco nezvládnete. Tuto obavu ve Vás vzbuzuje jen Váš aktuální psychický stav. Měla jsem to stejné. Potřebujete se srovnat, trochu si odpočinout. Nechystal jste se třeba rekonstruovat koupelnu? Při fyzické práci se rychleji vzpamatujete, a navíc za sebou uvidíte hmatatelný výsledek, který Vás povzbudí. A pak s novým sebevědomím nastoupíte do práce.
Držím palce.
2x
Zdravím, většina psychických problémů člověka nutí si myslet, že to nejde řešit a nikdo to nezmění. Pravda je, že bez odborné pomoci se to spíše zhorší. Rady nás, laiků, jsou většinou na ni, i když jsou míněné upřímně. Le lidská mysl je komplikovaná a potřebuje tu odbornou pomoc. Nebude to složité, ale musí se postupovat dle těch rad.
Hodně lidí si dokáže poradit s hodně problémy, ale není nic špatného, když někdo si sám zrovna neví, jak dál. Každý jsme jiný a jinak reagujeme na různé podněty.
Tak se bebojte kontaktovat nějakou poradnu a uvidíte, že to bude OK.
Držím palce.
1x
Vrátíte se pak svěží a čerstvý.
0x
Díky všem,
nebojím se, že bych práci nenašel, ale jsem na sebe naštvaný. Tahle práce se mi líbila, byla tam dobrá parta, zajímavý produkt, se kterým jsem se ztozožňoval, i když to poslední dobou trochu zklouzávalo trochu do rutiny. Měl jsem tam hodného šéfa (možná až moc hodného). Nebojím se, že bych se neuživil jinak (na příští týden mám naplánováno asi 6 pohovorů a ještě jich pár přibyde), ale vyčítám si, že jsem si nevážil dobrého bydla. Cítím lítost, výčitky, vlastně i trochu strach z toho, že budoucí práce bude horší než dosavadní. Neumím to prostě zpracovat a hodit za hlavu a vzít si z toho jen to poučení, nebo možná umím, ale trvá mi to dost dlouho.
Odbornou pomoc jsem vyhledal již dříve z podobného důvodu - neumím se vyrovnat s vlastníma chybama. Ale moje psycholožka onemocněla a celé se to odložilo (byla nemocná od ledna do konce března), mám konzultaci 5. dubna, snad to pomůže.
V dotazu píšeš "práce mě bavila čím dál míň". Když je to otrava, tak to nejde a u tebe se to projevilo. Teď máš obavy, jestli jsi nepřišel o nejlepší zaměstnání (pro tebe), jaké existuje. No, zkus si představit, jak tam trávíš další a další týdny a měsíce prací, která je sice docela dobrá, ale vlastně se ti ji už ani dělat nechce. ... Nemáš teď z toho takovou jako vnitřní nepřiznanou chuť zkusit něco jiného? Nejsi vlastně tak trochu tajně rád, že tě propustili?
Nabídek máš dost, tak si nějakou vyber a nastup tam. Pravděpodobně to zvládneš, ale kdyby ti to nesedlo, můžeš zaměstnavatele změnit znovu. Vlastně skoro vůbec o nic nejde.
Moje organizace času nebyla nic moc ani předtím, nechal jsem se snadno vyrušit nebo jsem přeskakoval z jednoho na druhé, snažil jsem se to nějako ovládat. Dostával jsem proto kratší úkoly, nic kreativního. Neodmítal jsem žádné mimořádné noční nebo pohotovosti. Celkem to fungovalo. Ale posledních pár měsíců s tou nemocí jater jsem chodil navíc několikrát do měsíce na odběry a na vyšetření, všechno se to nějak pokazilo.
Obávám se, že v tomhle oboru to prostě nebude lepší, rutině se asi nevyhne nikdo kromě umělců na vlastní noze, navíc může být horší kolektiv, horší šéf, větší postihy za chyby a z nich větší stres. V zásadě nelituju ani tak práce jako toho prostředí.
Nějaký velký měnění se taky moc nedoporučuje. Mít v životopise dvě tři angažmá skončené ve zkušební době, to se moc dobře nevyjímá.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.