Přítelkyně a dcera

Hezký večer

Situace to není lehká. Nicméně ta otázka nezní tak, jak ji staví Vaše přítelkyně tedy: "buďto já nebo ona". Jestliže vy vycházíte s jejími syny, pak by i ona měla ztolerovat vaši dceru, přestat ji brát jako konkurentku a vidět věci reálně tzn. je to vaše dcera tedy nedílná součást vašeho života a vždy jí už bude, bez ohledu na to jaká je nebo není. Předpokládám že vaše přítelkyně by se pro vás těžko vzdala svých synů ale při tom to chce po vás. Navíc přítelkyně vás může kdykoliv opustit, kvůli čemukoliv, ovšem dcera zůstane vždy vaší dcerou, jednou až se situace otočí a přijdou problémy stáří apod., budete rád že ji máte...Má-li vás přítelkyně opravdu ráda měla by vaši dceru přijmout, bez kompromisu to prostě nejde, vy už jste její syny "přijal"...

Navíc tedy, máme-li dítě, pak je povinnost udělat pro něj maximum, povinnost se o něj plně postarat, nenechat napospas

Dcera se chová divně, protože celý dětství neměla žádné bezpečné zázemí a rodičovskou lásku. Celý život žije ve stresu. Pro její budoucnost by bylo lepší, abyste se o ni postaral. Připadá mi od přítelkyně nefér, že klidně akceptuje vaši pomoc se syny, ale když se situace obrátí, tak je to strašnej problém.

Bogi, jestli Vaše dcera nikoho jiného nemá, tak by bylo vcelku nefér nechat ji ve štychu. Copak byste dokázal klidně spát, když byste vlastní dceru poslal do děcáku? Zkuste s ní ale možná vyjednat podmínky - vzdáváte se kvůli ní něčeho, chtějte protislužbu (její dobré chování, docházku k psychologovi, žádné hlouposti jako alkohol, drogy, sebepoškozování, brigáda, abyste finančně nestrádali apod.).

A věřím, že pokud Vás přítelkyně opravdu miluje, tak s Vámi dokáže mít i vztah bez společného bydlení.

Dcera už by se k Vám nevešla? Aspoň dohodnout zkušební dobu, kdy holčina bude muset dodržovat pravidla. Ona Vaší přítelkyni tenkrát vynadala, protože ji mohla považovat za příčinu rozbití její /té Vaší předchozí/ rodiny. Byla v pubertě, citlivá a bezmocná. Ty žíly, to byla demonstrace a zároveň něco jako vydírání. Způsob, jak s Vámi dcera jedná, je na pováženou. Řekněte jí, že právě proto váháte vyjít jí vstříc a skákat, jak ona píská, když má tak direktivní až frackovské způsoby. Že by jí více slušela pokora a ochota se přizpůsobit.Je dcera schopna se omluvit a sekat dobrotu? Jestliže přítelkyně neustoupí, tak jí připomeňte, že vycházíte s jejími syny a jestli ona není podobného ústupku schopna, budete muset velmi nerad odejít a s dcerou bydlet třeba do podnájmu. Otázka je, jestli v případě, že budete s dcerou sám, bude holka sekat dobrotu.Já si myslím, že ne, že z ní nebude mávnutím prutku vyrovnaná svědomitá studentka. A budete mít rozhozeny všechny vztahy.Tam budou třeba také pravidla.Nedodržíš? Na řadě je Dětský domov.

Dobrý večer, k dceři máte závazek. Nedokážu si představit, že by se o mě v podobném případě táta nepostaral, ale nejspíš bych si ty žíly podřezala taky. Ale pokud jen kvůli ní zrušíte vztah, ve kterém jste spokojený podepíše se to i na Vašem vztahu k dceři, a to není dobré. Netrapte se tím sám, mluvte s přítelkyní, pokuste se jí přimět pochopit, že jí máte moc rád, ale že jste i otec, a toho se zbavit nemůžete, vysvětlete jí, jak Vás trápí situace, ve které jste se ocitl. Pokuste se společně najít nějaké vhodné řešení (a tím děcák rozhodně není, zvlášť pro šestnáctiletou holku pod palbou hormonů). A mluvte i s dcerou, ale né jako rodič se zlobivým dítětem, ale jako dospělý s dospělým, snažte se vyvarovat převahy, snažte se pochopit, jak vnímá situaci ona, diskutujte s ní o možných řešeních na partnerské urovni, rozhodně nekřičte, nezesměšňujte její návrhy, ale rozumě je proberte. Možná by bylo dobré, kdyby jste se někdy setkali s přitelkyní i dcerou dohromady a promluvili si společně, i když tímto krokem si nejsem jistá a musely by na to být obě připraveny. A to, že dcera přítelkyni vynadala je naprosto přirozené, v pubertě nejsou děcka schopny domýšlet důsledky svého jednání, jsou impulzivní, mají potřebu ryskovat, je to dáno biologicky, zvýšením funkce něčeho (co nám bylo řečeno tento týden na přednášce, ale já to zapoměla), nicmémě spoustu spolužáků líčilo svou obtížnou pubertu a dnes úspěšně studují VŠ, takže dceru nezatracujte.

Přeji hodně štěstí a ať se Vám podaří najít nějaké všestraně přijatelné řešení.

Zdravím,
moje rada (vycházející ze životních zkušeností) bude zcela jednoznačná - o dceru se postarejte i kdyby ten váš současný vztah měl vzít za své.
Důvody? Jsou 2.
1) Když se cokoli ve vašem současném vztahu schruje (jakože je to velmi pravděpodobné, pokud vás současná partnerka už teď takhle staví "ke zdi"), zůstane vám aspoň ta dcera (navždy). Pokud teď upřednostníte současnou partnerku, zůstanete sám.
2) Ať se to sebevíc nezdá, tak holky (asi většinou) normálně (a když už jo, tak jako takový výkřik zoufalství) nikdy neřeknou svému tátovi, co pro ně znamená, když se o ně táta postará. Většinou to z nich vypadne zcela nečekaně a příjemcem toho oznámení ale pak není ten táta, ale někdo pro ně většinou úplně cizí, kdo pro ně udělá to, co měl udělat ten táta. Takže buďte rád, že vám to ta vaše dcera už řekla (vyčetla vám, že na ni prdíte), později by už taky mohla říkat "nemám tátu, ten pán, který měl být můj táta, mě hodil přes palubu".
Ty zkušenosti (byly 2) tady rozepisovat nebudu, ale věřte, že když se mi stalo, že zcela cizí slečna (přesněji pouze spolupracovnice z jistých zájmových aktivit) ve věku 17let se po jedná akci, kdy jsem prostě normálně považoval za samozřejmost její rodině (jí s maminkou) pomoci (nic mimořádného, v podstatě úplná blbost), se nechala slyšet "tak tohle pro mne nikdy můj táta neudělal" mi docela spadla brada za toho chlapa (jejího otce) jsem se normálně lidsky styděl. Nikdy by mne totiž nenapadlo, co pro děti všeobecně, ale zvlášť pro ty holky, může to, že se o tátu mohou opřít a že ten je podrží, znamenat (vlastní dceru nemám).

Vase pritelkyne je sprosta vyderacka,ktera mysli jen na svuj prospech.Vim o cem mluvim,mam takoveho pritele.Ten ale zije v mem dome.

Dcera je v blbem veku,nemela stastne detstvi a jste to vy kdo by ji mel podat pomocnou ruku,kdyz to neudelate verte,ze si to budete pozdeji vycitat.Najdete si podnajem a nerikejte me,ze chlap by to financne neutahnul,kdyz jsem to pred lety utahla ja se dvema detma a bez alimentu.S pritelkyni se nemusite rozchazet,muzete se navstevovat.Ale rozhodne bych netrvala na tom stehovat dceru k pritelkyni,to by dobrotu nedelalo.A pokud vas opravdu pritelkyne miluje,musi to pochopit,pokud to nepochopi je to sebestredna mrcha,ktera za to nestoji.Jste predevsim tata,tak se podle toho chovejte.Preji hodne stesti

Nevíme, jak se bude dcera chovat v případě, že budete jen s ní. Na to je ještě brzy. Ale vytrpěla si dost. Vztah s přítelkyní je pro ni moc těžký, když ví, že přítelkyně ji nemá ráda.

Podle mého názoru jsou děti nadevše, přesto, že je drzá a vyčítá, ale s tím je třeba taky něco udělat, je to vaše dítě a je třeba mu určit hranice co si může a nemůže dovolit, ale je pochopitelné, že na to asi není zvyklá, když teď byla jinde. Ohledně přítelkyně nevím teda, ale nemám rád lidi co dávají ultimáta. Jako chápu, že vás miluje, ale ona musí pochopit, že je to vaše dítě a jen tak na ní asi nezapomenete. Co zkusit se sejít všichni tři a prostě si to vyříkat co a jak a společně navrhnout nějaké řešení?

Pritelkyne doufa,ze ji nevymenite za dceru?Tak tohle mluvi za vse.At ona posle k vode sve dva syny jsou,uz dospeli tak at se staraji sami o sebe.Vase dcera vas potrebuje a nenechte se vyklat manipulatorkou.Boze a ja myslela,ze jsou takovy jen chlapy.Chlape proberte se!

Jednoznačně - postarej se o dceru. Přítelkyně pokud tě opravdu miluje, tak ti s tim pomůže. Pokud ne, tak odejdi - partnerka která tě nepodrží ve zlém není partnerka. Na ultimátum "buď ty bez dcery nebo nic" bych jí řekl ať vyhodí své dva syny. (Na rozdíl od 16 leté dcery jsou navíc dospělí). Vzal bych dceru a šel bydlet jinam, s přítelkyní můžeš zůstat v kontaktu, třeba jí časem dojde co po tobě chtěla.

Je to vaše dítě,ale.. Jste připraven na to,že to zvládnete.Budete sám bez přítelkyně,žádná opora nikde.Vaše dcera může mít divné chování puberťáka,sám píšete,že si věci i vymýšlí.A přítelkyně může mít v něčem pravdu. I z této stránky je to třeba vidět.Dovolí vám vůbec vaše dcera míti jinou přítelkyni? Jak to ustojíte.

Bože, jak se může na tohle někdo zeptat. To je přece nad slunce jasný. Jsem proti násilí, ale kdyby tohle vyslovil můj přítel bud já nebo moje neletila dcera, tak ji dám takovou po paščece. Tak přerostlí synáčci tam být můžou a ubohá týraná a zoufalá holčina v tak blbým věku ne. Všichni vám radi dobře.

Hledejte malý byteček a vezměte dceru k sobě. Je jí 16 let, třeba se bude chtít za nějaké dva až tři roky osamostatnit a budete zase "volný". Ale teď opravdu potřebuje nějaké klidné zázemí. Pamatujte i na to, že její současné psychické problémy s největší pravděpodobností ovlivnil rozvod rodičů. Měl byste se alespoň pokusit něco trochu napravit.

Píšete, že přítelkyně říká, že vás miluje. Ale zřejmě stejným způsobem miluje i svůj klidný a pohodlný život. Při svatebním obřadu se říká "...v dobrém i ve zlém...". Nejste manželé, vaše přítelkyně má možnost projevit, že vás miluje i ve zlém. Pokud ona svůj přístup nepřehodnotí, nezlobte se na ni, hledala partnera na klidný život. Je to ona, která vám nabízí tři varianty. Být s dcerou ve vlastním bytě a přerušit s přítelkyní kontakt. Být s dcerou ve vlastním bytě a přátelství nadále udržovat. Přijmout vaši dceru do velké společné rodiny. Osobně bych za nejvhodnější řešení považovala druhou variantu.

Hodně štěstí! Nejvíc tomu děvčeti...

Bogi,vsechny odpovedi jsou stejne,vsechny si je precti a jednej podle toho.Pritelkyne ktera te nepodrzi v tak tezke situaci neni pritelkyne.

Za a) v dětském domově se dcera nejspíše naučí i to, co ještě neumí, asi bych se nedokázala dívat se na to, jak moje dítě takhle upadá.

za b) dá se pochopit i postoj přítelkyně, ono mít doma třeba problémové, ulhané dítě, co se řeže a třeba krade, není sranda. Občas se tu tady takový dotaz naskytne, a rady se diametrálně liší od toho, jak je zde nyní hodnocené vyjádření Vaší přítelkyně.

c) Vy nemáte přítelkyni co "přemlouvat", dcera je Vaše a šmitec, přece si dotyčná nemůže myslet, že Vám dá ultimátum "ona nebo já" a bude doufat, že se vykašlete na vlastní dítě. Naopak by Vás měla podržet a snažit se najít optimální způsob, jak problémy zvládnout.

d) souhlasím s názorem, že se máte sejít všichni tři a zkusit si stanovit pravidla, na která ovšem musíte být důslední a ne aby dceři, která bude považovaná za chudinku, bez řečí procházelo jejich porušováníi. I ona sama si musí uvědomit, že se o ni chcete postarat a snažit se, ne jen všichni okolo.

Nelíbí se mi vyjádření přítelkyně "vyměnit za dceru". Z toho lze vyčíst, že ani na chvíli neuvažovala nad tím, jak to zvládnout dohromady, ale pouze nad rozdílem ONA-JÁ.

To se nám to všem krásně radí, že? Když nejsme v kůži přítelkyně. Ruku na srdce, kdo z Vás by na jejím místě dceru k sobě vzal? Tazatel s přítelkyní mají harmonický vztah, budovaný několik let a teď mají mezi sebe vzít vysoce problémovou osobu. To udělá opravdu málokdo. Tohle není Červená knihovna, kde vše dobře končí. Tohle je tvrdá životní realita.

Dcera je poznamenaná špatnou výchovou, týráním. Pochopitelně žárlí na přítelkyni. Cloumá s ní puberta násobená vším tím negativním, co ji v životě potkalo. Vzít si ji do společné domácnosti znamená na 99% rozpad vztahu. Tohle by totiž ustál jenom svatý. Tak, prosím, neodsuzujte.

Co Vy jste dělal těch pět let? Nevěděl jste o tom, v jakých podmínkách dcera vyrůstá? Nesvěřila se Vám? Potom Váš vztah za nic nestál. A domnívat se, že se srovná tím, že si teď dceru k sobě vezmete, je velký omyl. Jak bude vypadat Vaše soužití? Asi nesjpíš jedna velká hádka. Vy třeba budete mít dobré předsevzetí, že budete klidný, ale časem Vás opustí. Budete v sobě mít lítost nad ukončením vztahu (no, možná to chvilku na dálku bude fungovat, ale každou schůzku s přítelkyní budou provázet žárlivé scény dcery), budete pociťivat beznaděj nad chováním dcery. Jste schopen tohle vše vydržet a ustát?

Co dělat? Nikdo z nás Vám tady nedokáže poradit. Nikdo nejsme ve Vaší kůži. Nikdo neznáme zdravotní stav Vaší dcery. Co doporučuje psycholog? Dcera již byla na lůžkovém oddělení psychologie? Jaké byly výsledky? Tohle nejste schopen sám ukočírovat. Bude to hodně moc těžké.

Svým zavíráním očí před problémy (těch pět let) jste si zadělal na tento neřešitelný problém. Ano, jste otec, který zodpovídá, nebo by měl zodpovídat, za svoje dítě. Vy jste nejspíš selhal. Těžko říci, ono to bývá po rozvodu všelijaké se stykem s dítětem.

No, moc jsem neporadila, že? Aspoň Vám popřeji, ať je Vaše volba co nejméně bolestivá pro všechny okolo.

I to nejprimitivnější zvíře při útoku chrání mláďata a když pozná, že nemá šanci, tak se alespoň snaží obětovat a odlákat od nich útočníka.

Řekněte přítelkyni, že dcera je vaší součástí a že vás musí brát s ní ...

Opravdu byste dal vlastní dítě do dětského domova? Já bych se nerozmýšlela ani chvilku a přítelkyni, která by toto nebyla schopná pochopit, bych poslala "k vodě". Právě v takových náročných situacích se nejlépe pozná charakter člověka.

Dobrý den. Jak pevný je váš vztah s přítelkyní, většinou ukáže až zlomová a pro život náročná situace. Ta nyní nastala a vy musíte volit. A záleží jen na vás, jak se s tím poperete. Možná byste měl jednat tak, abyste pak na smrtelné posteli nelitoval, že jste neudělal to, co jste udělat měl. Teenegeři jsou na výchovu velmi nároční. Puberta s nimi mává ze strany na stranu i v milujícím rodinném zázemí. Vaše dcera okolo sebe nemá nikoho, kdo by se jí zastal, kdo by se ji snažil pochopit, podržet, když je jí nejhůře. Vy naopak máte "milující přítelkyni" a její dospělé syny. Je to nepoměr, že. Čtyři dospělí versus pubertální šestnáctileté ptáče, které teprve hledá své místo v životě. Hodně rodičů by své dítě neopustilo. Je ale i spousta těch, kteří volí tu snažší cestu a "milujícího" partnera, kterému ale cizí dítě není příjemné. A jak bych se na vašem místě zachovala já? Pomohla bych svému dítěti navzdory "milujícímu" partnerovi a riskovala bych klidně krach vztahu. Přítelkyni můžete vyměnit, volných ženských běhá po světě poměrně dost. Vlastních dětí ale asi už mít více nebudete, že.

Na jednu stranu, možná je Vaše dcera už psychicky poznamenaná a budou s ní problémy, možná je i špatně vychovaná, jestli Vaší přítelkyni vynadala do telefonu, možná je drzá, agresivní a přítelkyně se bojí o ovlivnění svých vlastních dětí. To není stejný případ, jako by odmítala normální, slušné dítě. Na druhou stranu, Vaše povinnost je, se o své dítě postarat a snažit se ještě do něj vložit něco dobrého, nastavit hranice a být důsledný. Páku budete mít v podobě strašáku Děts. domova, kdyby si dělala, co chce a nerespektovala Vás. No, a konečně , jestli Vás má přítelkyně skutečně ráda, tak přežije, že spolu nebydlíte, jen se scházíte, což by asi bylo nejlepší. Hlavně si uvědomte, že jde o pár let, nevím, kolik dceři je, ale třeba do těch 18ti, nebo půjde někam na intruž v 15ti a doma bude jen na víkendy. Když jste dceru splodil, tak se musíte postarat.

Prosaď si u přítelkyně, že tam bude bydlet i dcera, protože to je tvoje dítě a nejspíš i věděla, že máš dítě už když si s tebou začala. Snad tam nebydlíš zadarmo a také přispíváš na domácnost ne? Tak je to i tvůj domov. A dceři řekni, ať se srovná a přestane se chovat jako fracek a nebude si na tebe otevírat h*bu, že víš, že je prolhaná a trpět jí to nebudeš. A jestli nebude sekat latinu, tak půjde do děcáku. Buď nekompromisní a neustupuj. Hlavně nedej na nějaký bulení a citové výlevy nebo nadávky , ať už z dceřiny nebo přítelčiny strany.

Edit : od policie jste se dozvěděli, že si hodně věcí vymyslela ( mluvíte o dceři, že? pochopila jsem spravně text, nebo ten kdo si vymýšlí je přítelkyně?)