Realita vs virtualní svět?

Do VR se utíkalo vždy. Kolik dětí trávilo volné chvíle nad knihou, prometly všechny knihovny a z reálného světa neznaly nic. A ještě je za to rodiče i okolí chválili.

Napsal jsi to dost obecně. Jestli myslíš to, že se jim nechce ven a raději si hrají u pc, tak to je pravda. Ale hodně rodičů to eliminuje aspoň tak, že děti přihlásí do zájmových kroužků,. takže se děti dostanou domů třeba až pozdě odpoledně a část toho svého volného času stráví v kroužku. Ale zase potřebují, aby jim ten čas někdo organizoval, protože sami se zabaví buď u pc nebo v obchoďáku s mobilem v jedné a hamburgrem v druhé ruce.To dospívání je pravda, nebo alespoň hra na dospělost. Hlavně makeup a obarvené vlasy u 11 letých holek a tetování a piercingy u 15 letých je na mě moc. A kouření za školou bylo a je podle mě stejné.

Dobrý den,

tak já se pokusím popsat můj názor tak jak jsem ho zažil a jak to vnímám.

Začal jsem jako kluk hrát na starých DOS počítačích krásné hry, počítač neměl každý a bylo to pro mě něco neuvěřitelného. Jelikož jsem jej neměl doma, ale vlastnil jej děda v sousedním městě, tak jsem se jej snažil využít na sto procent a o víkendech jsem celou noc hrál a přes den spal . A protože děda byl bohatý, tak nám pořídil počítač i domů. Tam ovšem fungovala výchova a "stupidní hry" sem si mohl hrát hodinu denně. Nebylo dne, kdybych na něm nebyl, později čím jsem byl starší, tím delší bylo hraní na PC. To už byl jinej operační systém a svět her se posunul šíleným krokem dál.

Největší bům přišel s internetem a s možností hrát s více lidmi stejnou hru. Na střední škole jsem na pět dlouhých let naprosto podlehl jedné nejmenované masivní multiplayerové hře. Stal jsem se závislým, byly dny, kdy jsem si psal omluvenky abych mohl zůstat doma a vylepšovat level své postavy a spolu s ostatními lidmi jsem chodil zabíjet monstra. Teď, když se dívám na to zpátky. Nelituji toho. Bylo to něco krásného. Bylo to Dobrodružství, které jsem sdílel s více lidmi. Někdo chodil v pátek ven se ožírat a utrácet peníze, já jsem chodil plnit úkoly a zabíjet silné bosse třeba ve dvaceti lidech. Byla to super komunita, zábava, místo kde se člověk odreagoval a naprosto zapoměl na skutečný svět. Moje matka mi vždy vyčítala, že nebudu mít žádné krásné vzpomínky na dětství, na výlety atd., ale já vzpomínky mám a jsem za ně rád. Navíc díky hrám jsem se naučil anglicky, poznal jsem dvě přítelkyně, nové kamárady.

Člověk už musí dle mého názoru se smířit s tím, že je tu dostupný jiný svět, který lidi naplňuje. A můj názor na na dnešní děti? Dle mého se narodily do šíleného tempa, které nemusí vůbec stíhat. Facebook a podobné soc. sítě by měli být třeba až od patnácti let na občanku. Tady je dle mého největší problém, protože mladý člověk nezná ty hranice, které si třeba dospělý jedinec dokáže uvědomit a potom se stane neštěstí.

Ale třeba vše co píšu je hloupost a ve finále je to vlastně tak, že to co se v současné době děje, ten virtuální svět a to šílené tempo co ovlivňuje naše děti, tak to všechno je prostě a jednoduše dané a musí se to stát abychom se posunuli vpřed, tak jako se kdysi naši "pra-dědové" museli vyrovnat s obdobím, kdy děti byly ovlivňovány rádiem a televizí! Vždyť zmínky o těchto soubojích jsou v řadě filmů, které poukazují na to, že televize vychovává děti a rádia hrajou ďábelskou hudbu . To by se bejvali pos**** kdyby věděli, že bude počítač a facebook

No a jak už to bývá, už moc nehraji. to víte, děti, rodina... Taková jakoby evoluce jednoho člověka, který si nakonec vlivem okolností musí uvědomit kde je ten pravej svět, ikdyž není třeba tak dobrodružnej jako ten virtuální, ale o tom je ten život, lidé se neustále posunují vpřed . A kdo chce žít ve světě meče a magii, ať si tam žije, nechte ho bejt, je to jeho život a je jenom na něm jak ho prožije.

PS: omlouvám se za pravopis. To víte, člověk co má rači virtuální svět se jej moc neučí

Myslím, že je to stále stejné, vy jste měla hadrovou panenku a dnes mají děti tablet. Neříkejte, že u vás není něco hezkého k vidění, v Brně máme přehradu, lesy, oboru s kamzíky, muflony a divokými prasaty...Děti nemusí koukat na úžasnou krajinu a zvířata na pc, je jen na rodičích kam je vyvedou a pokud jsou od mimina vedené k výletům do přírody, tak tam chodí i v pozdějším věku. Někdo říká, že dnešní děti neumí vylézt na strom, obě moje vnučky to umí ale holt je to musel někdo starší naučit. Děti jsou stále děti, dospívají možná trochu rychleji díky technice co za nás byla ještě v plenkách, dospívají rychlej díky tomu jaké impulzy se do nich od mimina dávají, co vše se po nich chce aby uměly. Také díky bláznivým matkám co berou děti na aftrpárty ä na muzikály co jim děti nemohou rozumět ale umí se chlubit, kde všude byly a dělat kyselé obličeje nad tím, že jiné děcko bylo v ZOO, na rozhledně nebo v lese. Na otázku bylas v ZOO vám odpoví, že to se podívá na nettu a nemusí tam chodit.

Je prostě jiná doba. Nevím jestli je lepší. Ale i dříve jsme se uchylovali do virtuálního světa. Jenomže se tomu tenkrát tak neříkalo. Byly to pohádky, knížky. Já jsem takový svět měla a nemohla jsem se ho nabažit.