Nerozumím hodnotě peněz?

Dobrý den. Víte, vás omlouvá jen nízký věk a to, že vás ve skutečnosti asi na VŠ živí rodiče a jste bezdětná. To je zcela něco jiného, než pak se svým platem vyjít, když byste měla už svoji vlastní rodinu s dětmi. Píšete, že pro vás není problém najít brigádu. Pochopitelně, jste mladá a bez dětí, a po takové většina zaměstnavatelů rád sáhne. Ale časem se karty obrátí. Mladá nebudete a děti mít možná budete. Jak se vám pak bude shánět brigáda, když třeba budete na mateřské a budete mít na starosti malé děti? Děti občas marodí, občas dost často, navíc doma je třeba uklidit, uvařit a pod. a do toho brigáda či práce. Ono to není kolikrát vůbec jednoduché, než jak se to v mládí zdá. A ve vašem věku říkat, že si nevážíte hodnoty peněz, je tedy dost drsné. Lehce nabyl, lehce pozbyl... A pád na ústa bývá drsný. Podle mého jste zmlsaná jako většina mladé generace, o kterou ještě pečují rodiče a která má výdělky z brigády jen jako lepší kapesné.

Buďte ráda, že Vás zatím živí a financují rodiče. Až se postavíte na vlastní nohy, bude to těžší.

Platy jsou čím dál vyšší. Chtějí přidat autobusáci, doktoři, zdrav. sestřičky, úředníci...A přidává se, o tom není pochyby. I když mnozí lidé pořád nadávají.

Když jsem v roce 1994 odešla ze školství, brala jsem jako učitelka MŠ kolem 5.000 Kč čistého. Dcera loni nastoupila do školky. Školu má, ale praxi žádnou. Léta dělala něco úplně jiného. A dali jí nástupní plat 20.000 Kč hrubého. Tak je to skutečně o něčem jiném, než dřív. I když jí to, samozřejmě, přeji.

Vždycky jsem říkala: cožpak důchodci, ti vyžijí s málem. Hlavně ať dostanou rodiny s dětmi. Ty nejen hodně sní, potřebují ovoce, zeleninu, ale také rostou a oblečení a obuv se na ně musí kupovat několikrát do roka. Což už důchodce nemusí.

Teď, jako důchodce, to ale vidím jinak. I důchodce topí, svítí, vaří, jí, jezdí autem k lékařům...A zatímco zaměstnaným se přidává po tisících, nebo v procentech /třeba 10 - 15%/, důchodcům se přidává /pokud vůbec/ po pár korunách. Loni to bylo 40 korun měsíčně. Což je jedno Vaše kafe. Letos 2 - 3 stovky, ale i tak, co to je?

Dobrá kamarádka bere 8.200 Kč důchod, její muž 12.500 Kč. Což je celkem 20.700. Je to hodně nebo málo? Co myslíte? Zprůměruji-li to, je to na osobu měsíčně 10.350 Kč. Vzhledem k platům je to výsměch, je to méně než minimální mzda, lidé se tady na Poradně svěřují v otázkách, jak berou třeba 28 či 35 tisíc. K tomu se mi zdají důchody velice nepoměrné. Ti lidé sice už nic neprodukují, ale dřív ano a zasloužili by si žít důstojně. Je to hloupě nastavené. A i proto, aby se měli aspoň trochu líp, shání hodně důchodců nějakou práci.

Tak se nedivte a buďte ráda, že jste nepoznala nikdy nedostatek. Ale věřte, že hodně rodin žije u nás na pokraji nouze. Částečně je to i tím, že nepřistupují k rodině zodpovědně. Samý přítel a přítelkyně, hned se pořídí děcko, přítele žádný svazek nedrží a následuje rozchod. Další přítel, další dítě, i ten odejde. A co ta paní? Sama, 2 děti, neplatí ani jeden "přítel" a ona to neutáhne. A pak je nouze hned. Chtělo by to víc zodpovědnosti. Ale to jsem odbočila. Jaga.

Jinak, nejsem lakomá, ale peníze vydávám s rozmyslem. Nemusím mít 5 kabelek, nebo každý rok novou sadu nádobí. Je to dáno asi i tím, že jsem kdysi v práci /kancelářská/ začínala se 7 stovkami hrubého měsíčně. Věřte, je tomu tak a i když to bylo tvrdé,. byla to dobrá škola, která naučila lidi šetřit a nevydávat púeníze bláznivě.

Těžko z příspěvku posoudit Vaše finanční návyky, to, co uvádíte z té televize je extrém - sociální případy. Stejně tak, jako někteří mají několik stokorun na den, jiní mají desetitisíce a drtivá většina je s příjmy lehce pod průměrnou mzdou. Vy už jste se sociálně zaškatulkovala k té většině. Televize ráda zveřejňuje takovéto lidi, protože to přináší konfliktní situace.

Ano, jte zmlsaná a rozmazlená. Byla jsem před časem také, když jsem bydlela u rodičů, sice se práce nebojím, brigádničím od svých 16-17 let, mám dvě stálé práce a k tomu ještě slušnou "brigádu" s kapelou, ale 20 000,- za měsíc dám dohromady málokdy. Rodiče občas vypomohli, ale bylo mi hloupé při mém věku a pracích přijít a říct "nemám, půjčte mi".

Nyní bydlím s přítelem, zjišťuji, kolik stojí ono a tamto, když si to člověk opravdu musí koupit nové, za svoje a potřebuje to - pračka, postel atd. Je to jiné, holt už musím více přemýšlet, jestli si tyhle boty mohu dovolit, nebo raději koupím nové věci do kuchyně. Ale neměnila bych, konečně jsem totiž "dospělá".

Lidí, co makají za 15 000,- a živí třeba dvě děti, si vážím. Oni to nejsou často jen alkoholici a socky, co neumějí makat, ale velice šikovní lidé, kterým práce a skromnost nevadí.

Je docela poučné padnout na dno aby si člověk přehodnotil priority.

Reklama Lídlu je podfuck. Zeptejte se rodičů kolik vidělávají. Nebo známých. Na Moravbě takové výdělky nejsou.

člověk se přizpůsobí svému příjmu. někomu nestačí ani 100tis. a brečí, že má málo, někomu stačí 15 tis. a nebrečí. najít si brigádu např. v Praze není problém, naopak je velký problém najít schopného brigádníka. za stovku čistýho nechce už dneska nikdo v Praze dělat. bavit se o hodnotě peněz s někým, koho živí rodiče a peníze z brigád má jako bonus, asi nemá tzv. vejšku jistě si na tuto otázku přesně odpovíte sama až budete mít rodinu a žádné sponzory

nedokážu si představit, jak bych s tím vyšla> Já s penězi vyjdu, ale už se nevrátím. Vladimír Menšík

50 kč na dva dny? Všimla jste si, že ti lidé kouří (krabička cigaret cca 70 kč každy)a postávají nebo se tam povalují láhve od piva(pivo cca 15 kč)? A co to je jedno pivo?! I pro mě je to záhadou.

Já si občas postěžuju na to, že sice nemám málo peněz, ale... nestačí mi. Hlavně asi kvůli tomu, že platím nájem poměrně velkého bytu (který ale potřebuji) v centru města (kde bydlet potřebuji). A taky proto, že některé měsíce vydělávám "dost málo" a tak musím jiné vydělat "dost hodně". Když ale dojde na lámání chleba, tak si uvědomím, že měsíčně už půl roku dávám 2-3 tisíce za léčbu a žrádlo pro kočky, že si občas dovolím najíst se v restauraci a že jsem třeba, i když to byla velká výjimka, v únoru navštívila koncert své oblíbené kapely na druhém konci republiky, což mě stálo (i s ušlým výdělkem za dva dny) asi 5 tisíc.

Rodiny, o kterých píšete, si nic z toho dovolit nemůžou. Nejezdí na dovolený nebo výlety, nekoupí ani rohlík navíc. Když jsem dělala ve škole, pamatuji si, jaký problém byl donést 40,- na představení pro některé z dětí. Nicméně, jak píše babkazov, plno takových rodičů kouří a pije. Děti musí jít do školy pěšky, na bus není, ale oni si cigarety koupit můžou. Děti nemají ve škole obědy za 23,-, ale na pivo, na to mají. Také nejsou schopni šetřit: v lednu jsme jim dávali seznam věcí, které budou děti potřebovat na další školní rok. Celkem asi 700,- za pracovní sešity a pár doplňků do výtvarných potřeb. Vždy se našlo x takových, kteří nezvládli za 9 měsíců našetřit sedm stovek když pak ale opravdu museli, nosili nám to třeba 2-3 měsíce po pár desetikorunách, po pár stovkách. Ale pak už donesli. Takže... nejde to? Jde...

Já si umím představit, vyjít s tak málo penězi. Ale jsem ráda, že nemusím. Studujte tak, abyste měla zaměstnavateli co nabídnout, a nebudete muset brát tak málo. Ti lidé očividně nemají na trhu práce co nabídnout - nic speciálního neumí, nemají odborné schopnosti (koneckonců normální lidi se do takových pořadů nehlásí). Tak kdo by jim nabízel vysoké platy?

Peníze vnímám jako bohužel nutné k životu, takže s nimi je třeba zacházet opatrně, ale na druhou stranu by neměly být modla. Takže je rozhodně dobré mít určitou rezervu, ale ani nebát se je v pravou chvíli použít, vydat. Je taky dobré se umět uskromnit, když se nedaří, a neztrácet kvůli tomu humor. Jinak mám otázku, která je trochu mimo téma, ale zajímalo by mne, co vlastně studujete. Zajímá mne to proto, že Vaše značné zkušenosti s brigádami mi nějak nejdou dohromady s opravdu vážným studiem... nebo jde jen o Vaši fantazii ?

Když někdo nemá více peněz a musí vyjít i s málem, tak hold musí, je to podle mě lepší než si někde půjčovat a půjčovat, to pak vede do záhuby. Když dítko živí rodiče, tak si myslím, že si to dítě docela neváží a nezná hodnotu peněz, protože nevidí vše skutečně jak je, vím to sama, ze své zkušenosti. Doku mě živili rodiče, tak jsem neměla problém utratit tisicovku je tak, ale jak se člověk začně starat o sebe a o rodinu, tak se vše hned změní.

estrecho - Vy se bát nemusíte, s VŠ máte vysoký příjem zaručený a pravděpodobně si najdete i stejně kvalifikovaného partnera pro život. Věřte ale, že to všude není tak snadné jako v Praze. Proč myslíte, že tam jde tolik lidí po škole za prací? Kvůli vysokým výdělkům. Zeptejte se na menším městě, kolik má pokladní v Lidlu a pod. Kolik si kde vydělá chlap, kt. je jen vyučený a kolik lidí vůbec dělá to, čím se vyučili. Jsou lokality, kde je to s prací stále špatné, i když se to už trochu zlepšilo, někde ne o moc, obzvláště tam, kde není moc průmyslu. Sytý hladovému nevěří. Já vždycky umravňovala svého zetě, který byl trochu mimo realitu a taky nechápal, jak se někdo může mít hůř, jak on. Vždycky jsem mu říkala, že peníze mají takovou hodnotu, podle toho, kolik jich člověk má. Jestli on jich má dost a není pro něj problém koupit dítěti mobil za 17 tisíc, tak pro jiného je problém zaplatit dítěti kroužek. Byl velmi povrchní, k firmě se dostal, jak slepý k houslím (dostal ji zaběhnutou od táty), vždy od něj dostával vysoký plat, i když v zimě neměl do čeho píchnout. Člověk ho musel jen litovat, jakého samolibce to z něj udělalo. ˇKdyž se člověk přežírá, alespoň by u toho (ze slušnosti) neměl nahlas mlaskat. Naštěstí už mým zetěm není.Člověk, který si v životě už něčím prošel, dovede snáz pochopit lidi, kteří se mají hůř než on sám. Má soucit.

Mě kolikrát příjde, jakoby někteří jedinci v životě nevytáhli paty z ředitelství nějaké banky v Praze. Nikomu nemám za zlý, že si žije nad poměry, když na to má. Když má takovej přísun peněz, OK. Není na tom nic špatnýho. Ale opravdu mě dokáže zvednout ze židle, když je pro takovýho člověka nepochopitelný a neuvěřitelný, že někdo bere třeba patnáct tisíc čistýho. A to taky nemá každej. Jsou lidi ve fabrice, co berou i 12 000,- a dělají na směny.

Ale k tvému dotazu, nedá se říct, jestli rozumíš hodnotě peněz nebo ne. Je to hrozně relativní. Pro každého je hodnota peněz někdy hodně rozdílná. Někdo se musí pro 15 000,- opravdu nadřít a jiný to má za to, že si to někde "odsedí." Oba mají stejnou částku, ale každýho to stálo něco jinýho. A to, jestli někdo utrácí víc nebo míň, nic nevypovídá o tom, jestli si daný jedinec uvědomuje hodnotu peněz, co utrácí. Nikde není napsaný, že je správný s penězma nakládat tak, či onak. Peněz si můžeme buď vážit nebo nevážit. A k tomu nám pomůže buď to, že někdy budeme dělat za hodně málo a pak třeba povýšíme a dostaneme dvacet a nebo, za předpokladu dostatku lidskosti, to, že denně uvidíme dělníky, kteří dostávají třeba 13 000,- a z toho ještě živí děti. Pak, když se zamyslíme, tak si třeba budeme těch peněz vážit. Ale myslím, že pokud poctivě nevybudujeme vlastní živnost z malé dílničky, kde děláme sami až po firmu s 200 zaměstnanci, tak hodnotě peněz úplně neporozumíme.

A co se týče důchodů, tak si myslím, že by měly být větší, ale je opravdu mimo, když by je někdo chtěl mít stejně velký jako mzdu. Když pomineme dávky, který v produktivním věku někteří odevzdáváme státu, tak bysme teoreticky v důchodu nemuseli brát vůbec nic, když nic neprodukujem. Vím, že za tohle by mě spusta lidí sežrala a je potřeba to brát s nadsázkou, ale na druhou stranu, ti co chtějí kapitalismus s tím přece musí počítat, že se o sebe každej bude starat sám. V soucialismu je pochopitelný, že se stát postará i o ty, co nic neprodukují a pracujícím se odvděčí tím, že jim dá peníze, když 45 let pro ten stát pracovali. Ale v kapitalismu? Nechci do toho tahat politiku, ale je potřeba si uvědomit, že ani důchod není úplná samozřejmost.

Vždyť je to tak jednoduché...

Stručně - ano, znamená to, že jsi zmlsaná. Prostě sis zvykla, že se peníze seženou snadno. Někdo to tak holt má, někdo ne. Mzda 15 čistého měsíčně už docela ujde, případný druhý z manželů má nejspíš taky nějaký příjem. 20 čistého je už úplně v pohodě, přes 25 čistého už je královský luxus.

Já to mám nastavené tak, že pokud peníze nemám (a to je dost často kvůli hypotéce a dalším poplatkům), tak prostě šetřím a vážím si každé koruny. Pokud mám nějakou zásobu, tak je mi jedno, jestli kafe stojí 20Kč nebo 80Kč. Takže asi tak. Vydělávám nějakých 23 tisíc čistého, což není asi zrovna moc, ale na přežití to stačí, na rozcapování už moc ne, zvlášť když se živí rodina a banka.

Podle mě nejste rozmazlená, chápu co tím myslíte, vlastní penize se utrácejí tak nějak snadněji, zvlašť pro to, že necítíte potřebu se někomu zpovídat, na co jste je použila. Důležité je, aby vaše příjmy nepřevyšovaly vaše výdaje a s tím myslím nemáte problém. Možná by stálo za to, pokusit se i něco ušetřit, aby jste se v budoucnu vyhnula situacím, kdy by jste najednou potřebovala a neměla. Ale vše je to jen jednoduchá matematika.

A naprosto s vámi souhlasím, co se práce týče, znam spoustu lidi, kteří naříkají, že nemůžou sehnat práci, a taky dost často narážím na pracovní nabídky (např. ty obchody). Jenže ti lidé bez práce si bohužel už zvykly, že nepracují, nebo se jim tato konkrétní práce nezamlouvá... A prostě je jednodužší si stěžovat, než se do něčeho opravdu pustit.