Může být náboženství a církev moderní?

" ildika"- Co se týče Desatera: sv. Augustin Desatero upravil proto, aby v posledním přikázání nebyli směšováni "lidé s dobytkem".

Kdyby bylo třeba změnit nebo upravit Desatero, tak proč to neuděl Ježíš nebo apoštolové?

Proč to musel udělat takovýhle člověk? - Se nám věrně zachoval obraz Augustinova života. Augustin se narodil roku 354 v Thagastě v rodině pohanského římského úředníka a zbožné křesťanské matky, svaté Moniky. Po studiích v Tagastě a Madauře se věnoval vyučování rétoriky; v mládí žil nevázaným životem, roku 372 se mu narodil nemanželský syn Adeodatus. Svou zkažeností velmi zarmucoval svou matku, která se neustále modlila za synovo obrácení. Ciceronův spis Hortensius jej vyprovokoval k zájmu o filosofii: tehdy Augustin vstoupil do manichejské sekty a setrval v ní devět let. Od roku 383 vyučoval rétoriku v Římě, od roku 384 v Miláně. Po dlouhých vnitřních bojích se roku 387 nechal pokřtít milánským biskupem sv. Ambrožem. Roku 389 se vrátil do Thagaste v severní Africe, roku 390 nebo 391 přijal z rukou biskupa Valeria kněžské svěcení a roku 393 se stal ve městě Hippo Regius biskupem. Svůj život věnoval práci na filosofických a teologických spisech a péči o svou církevní obec. Zemřel během nájezdu Vandalů roku 430. ( cs.wikipedia.org/...

Omlouvám se, ýe jsem nic neposlal, mnohé uvedla ildika, já bych asi mohl jen odkázat na vyhledavač (kde se toho ovšem najde hodně). On taky druhý vatikánský koncil trval několik let a zažil dva papeže.

"pt", pokud znáte "Desatero" z Bible, tak jistě víte, že je uvedené ve 2. Moj. 20:1-17 a v 5. Moj. 5:6-21.

Desatero v Bibli: 1. Nebudeš mít jiného Boha mino mne. 2. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho ... Nebudeš se ničemu takovému klanět. 3. Nezneužiješ jméno svého Boha. ... 10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.

Desatero podle KC: 1. V jednoho Boha věřiti budeš. 2. Nevezmeš Boží jméno nadarmo. ... 9. Nezatoužíš po domě bližního svého. 10. Nepožádáš manželky bližního svého.

Nechci vypisovat všechna přikázání - 2. bylo vypuštěné a 10. rozdělené.

Jediní, kdož v dnešním světě slovo Boží berou vážně - jsou muslimové.
Lá iláha illálláhi!

Já jsem KC opustil před 40 roky, protože jsem se neztotožňoval s dogmaty této sekty. Například to, že když mě první manželství nevyšlo a oženil jsem se po druhé (jsem šťastně takto ženatý už 45 roků), tak mě moje teta, která byla jeptiškou, začala nazývat "smilníkem", který se bude věčně smažit v pekelném ohni, a vybízela mě k tomu, abych se rozvedl. Přitom, když kněží v celibátu žijí se svými "kuchařkami"a mají s nimi nemanželské děti, nebo se dokonce dopouštějí zneužívání dětí (pedofilie), tak to je jen lidská slabost ze které se vyzpovídají a je to vše smazané.

Tohle píši jen na vysvětlení, že jejich nauky, které jsem se jako dítě učil v náboženství, jsem již částečně zapoměl. Ale na internetu se toho dá hodně najít - třeba tady: desetprikazani.cz/...

A když jsem se už zmínil o tom "celibátu", tak je zajímavé třeba to, že v požadavcích na to, aby někdo mohl být jmenovaný (vysvěcený) jako kněz nebo dokonce biskup, tak podle Bible má být ženatý a ukázat, že umí dobře vést svou rodinu a vychovávat své děti. Pokud nedokáže správně vést svou rodinu, nemůže vést církev (1. Timoteovi 3. kap. 1.-7. verš). Nesmyslný a Bibli odporující celibát také patří ke zmodernizování KC.

Myslím, že není třeba dále nic vysvětlovat – prostě jste se chtěl rozvést, a když Vám někdo říká, že je to špatně, nelíbí se Vám to. Ale rozvod špatný je, pokud tam nejsou jisté podmínky, které by mluvily pro neplatnost manželství. Ukažte mi v Novém zákoně nějakou pasáž, která by rozvod obhajovala. Já Vám naopak přivedu velmi známá Ježíšova slova z Mt 19,3-9):

Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?" Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘? A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘ takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?" Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží."

A hned další verš, citující Ježíšova slova, Vám budiž odpovědí na celibát v kněžském stavu: "Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop." (Mt 19,12)

To, že jsou římskokatoličtí kněží neženatí, je disciplinární požadavek, byť dosti starý (ne-manželství kněží bylo upřednosňováno ještě v dobách prvních křesťanů). Prostě je to tak lepší, jelikož má kněz více prostoru pro péči o farnost, ale manželství samo o sobě nebrání přijetí svátosti kněžství. Řeckokatoličtí kněží (či kněží jiných katolických ritů) mohu tuto svátost přijímat v manželském stavu.

Katolická církev může zrušit platnost manželství (resp. potvrdit jeho neplatnost), jestliže se ukáže, že jeden nebo oba manželé nejsou schopni žít manželský život (ale každopádně to nebude z důvodu, že si najednou přestali rozumět; ty příčiny musejí být mnohem závažnější). Jinak co bylo v oněch Ježíšových slovech myšleno pod smilstvem, je problém. Někdo tvrdí, že to bylo krvesmilstvo, jiní to chápou šířeji; každopádně Pavel křesťanům rozvody zakazuje úplně, kromě případů, kdy jeden brání druhému ve ve víře (1K 8-15). Zakazovat někomu manželství je nesmysl, ale (římskokatolické) kněze nikdo nenutí, aby šli vykonávat toto povolání – to je rozdíl. Rozhodli se pro to sami, tedy i jejich celibít je dobrovolný a v semináři mají dost prostoru i času, aby učinili správné rozhodnutí. Mimo to – kněží jiných katolických ritů se ženit mohou.

Milá "ildiko", na otázku rozvodu jste sama dala odpověď citací Ježísových slov: "kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží."

Ježíš tady říká, že kvůli smilstvu (nevěře, cizoložství, apod.) je možné ukončit manželství. Katolická církev to ovšem neuznává a nepovolí další sňatek v kostele, a když jsem nebyl v kostele s nynější manželkou sezdaný, tak jsem podle KC "smilník".

Celibát: KC kněžím manželství zakazuje - samozřjmě, kdo chce být knězem, tak musí tento zákaz dobrovolně uposlechnout. Ohledně zakazování manželství napsal zajímavou věc apoštol Pavel v 1. Timoteovi, 4. kap., 1. až 3. verši. Nejdříve v 3. kapitole uvádí požadavky na kněze a biskupy (o kterých jsem již psal), mezi které patří, že mají být ženatí. Potom ve 4. kapitole píše: "... svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři... Zakazují lidem ženit se ..."

Svátost manželství je jedna z mála svátostí, které si udělují sami snoubenci. Biskup, kněz, jáhen jsou jen svědky onoho slibu snoubenců. Civilní svědci pak svědčí pro civilní úřad.
Problém svátosti manželství je v tom, že ta církevní verze není na rok či dva. Je to na celý život. Proto se na přípravách kněz vždy ptá, zda si dotyčnou/dotyčného berete ve svobodné vůli, nikdo Vás k tomu nenutí, nenutí Vás snoubenec/snoubenka, není zde majetková touha atd... Poté se pokládají ještě tři otázky, na které si berete čas a za týden, dva řeknete zda ano či ne, či souhlasíte či nikoli.

To že Vás vaše teta napomíná, že jste smilník, tak jen ukazuje na fakt, že jste z právního zákona církevního porušil pravidla. To, že odmítáte toto přijmout, je jen pýcha a odmítnutí přijmout tu skutečnost že jste se dopustil chyby.

Mohl jste, můžete požádat o církevní rozvod. Zdůvodnit, proč o něj žádáte a pokud je tato žádost adekvátní, tak církevní soud, může Váš slib zorvázat.

Co se týče smilstva kněží s kuchařkama, či případy pedofilie, tak jste trochu mimo. Protože zde neplatí, že se vyzpovídáte a je vše v pořádku. Takto to nefunguje. To funguje u dětí, že pyskují svým rodičům a nebo že neposlouchají ale né u závažných provinění. Čímž smilstvo a pedofilie je. Vina či nevina je zde dávána na základě vědomného či nevědomného porušení zákona. Tedy že to co dělám, dělám s vědomím že páchám zlo. Pokud toto činím vědomě, nejen, že budu pykat za toto převinění ale i za následky, které tento skutek spustí. Tedy to, že dotyčný až dozraje, třeba bude zneužívat jiné dítě. Nebo jako smilství s kuchařkou, udávám špatný příklad Vám a okolí. Nejen že přitěžuji dané farnosti ( a tudíž nesu vinu za odchody z církve) ale pošpiňuji i samotnou církev.

Takže je třeba si uvědomit, že to, že někdo vleze do zpovědnice s tím úmyslem, že se prostě vyspovídá a vše bude OK a může páchat dál, je nejen že špatně ale opakovaně se dopouští vědomě toho samého hříchu a tím se z hříchu lehkého stává hřích těžký. Nemluvím zde teď o pedofilii, smilstvu které těžkým hříchem jsou...

Problematika hříchu, zpovědi, svátosti manželství není o několika řádcích. Doporučuji pořádně danou věc probrat s knězem.

Prosím netrhejte slova z kontextu, nevybírejte odstavce z Bible ale zkuste si sepsat problémy, otázky které Vás tíží a probrat je s daným knězem.

"zelený ďábel" - Co st týče teorie a církevních předpisů, tak máte naprostou pravdu. Ale praxe je teorii hodně vzdálená.

Když už jsme tu začali rozebírat to mé první manželství, tak na vysvětlenou ještě dodávám, že ta moje teta byla (už je asi 8 roků mrtvá) hlavní nebo představená (nevím už jak se to přesně nazývá), prostě nejvyšší v řádu jeptišek v Litoměřicích. A snažila se dosáhnout toho, abych byl církevně rozvedený, ale neuspěla z jediného důvodu - se svojí první manželkou jsme jako manželé měli pohlavní styk. Kdyby šlo nějak dokázat (což nešlo), že jsme nikdy pohlavní styk, ani jako manželé, neměli, tak by k církevnímu rozvodu došlo. Smilníkem mě začala nazývat až po tom, co tato její snaha o náš církevní rozvod selhala.

A v té době, když jsem se po prvé ženil, buďto byly jiné předpisy a požadavky, a nebo se jimi kněz neřídil. Knězi stačilo, že jsme byli oba pokřtění a žádné předmanželské pohovory s námi nedělal - manželka navíc byla pokřtěná jen kvůci svým prarodičům a jak ona, tak její rodiče byly v podstatě nevěřící.

Bible je (hlavně Nový zákon) základem křesťanství, tak je určitě správné se na ni odvolávat nebo ji používat. Z kontextu nic nevytrhávám, jen jsem si myslel, že je zbytečné tady vypisovat dlouhé statě a proto jsem uvedl jen to podstatné. Předpokládám, že do této diskuze se zapojují jen ti, kteří mají Bibli k disposici, a tak si mohou přečíst i celý dopis, který apoštol Pavel napsal.

A ještě jedna dobře míněná poznámka (nemyslím to ironicky) - na to, že jste zřejmě věřící a znalý církevních nauk a předpisů by jste si neměl dávat jmého "ďábel" ikdyž zelený. Ďábel je přece Boží nepřítel.

ta přezdívka se váže k mému předešlému povolání.

Jak už jsem psala, ženatý stav není z teologického hlediska překážkou pro přijetí svátosti kněžství, svobodný stav je pouze disciplinární požadavek, jelikož se to (velice dlouhodobě) osvědčilo. Co ovšem platilo vždy: po přijetí svátosti kněžství už se člověk nemohl oženit; chtěl-li být ženatý, musel se oženit ještě předtím.

Zajímalo by mě, kde jste viděla katolickou církev zahrnutou mezi sektami. Zrovna tak bych jako sektu neoznačila adventisty, byť se u nich, dle mého náhledu, vyskytují různé podivnosti. Aby bylo nějaké společenství označeno jako sekta, musí "splňovat" určité předpoklady. Momentálně toto žádná církev v Čr nesplňuje (jehovisté ani mormoni nejsou křesťané).

Jehovisté nepokládají Krista za třetí božskou osobu, nýbrž za stvořenou bytost + jejich chápání svatého Ducha je též odlišné od křesťanského. Mormonské učení má ke křesťanství ještě dále a vypisovat zde všechny jejich odlišnosti nemá smysl. V krátkosti se dá říct, že křesťanské chápání Trojice se u nich vůbec nevyskytuje v podstatě ani v náznacích. Křest vodou pak u obou těchto skupin ztrácí jakýkoli křesťanský smysl (protože není důležitá jen voda, nýbrž také slova u toho pronášená a jejich chápání).

Jestliže Vy sám patříte k jedné z těchto dvou skupin, pak nemá smysl dále vést diskuzi, jelikož bychom se nevešli do max. povoleného limitu pro počet příspěvků v tématu.

Nj, označit někoho svévolně za sektáře mohu také – otázkou je, zda to bude pravda, když k tomu nebudu mít potřebné znalosti. Svědkům Jehovovým a mormonům bylo toto označení přiděleno po velice dlouhém a nezávislém zkoumání jejich katechetických praktik (tedy ne učení – samotné učení na to nemá vliv).

Co se týče zločince po Kristově pravici: existuje více druhů křtu. Kromě toho řádného (vodou) známe také křest touhy či křest krve (u mučedníků pro Krista) – a ten je vlastně také "podtypem" křtu touhy, kdybychom to chtěli úplně zpřesnit. Právě křtem touhy byl očištěn i onen lotr, ovšem jak se může touha po Bohu v lidském srdci objevit bez působení Ducha svatého? Já myslím, že nijak. Proto říkat, že tento křest nebyl z Ducha svatého, není zrovna správné.

"ildika" (jehovisté ani mormoni nejsou křesťané).

Teď jste střelila hodně vedle, protože obě tyto skupiny věřících podstupují křest ve vodě.

? Cože...?

Mormoni ani Jehovisté nevznikli odštěpením od Římskokatolické církve, ani církve jiné. A pokud považujete měřítkem to, že je někdo křtěn ve vodě tak to je hodně zlé.

" chápání Trojice se u nich vůbec nevyskytuje v podstatě ani v náznacích. Křest vodou pak u obou těchto skupin ztrácí jakýkoli křesťanský smysl"

Teda to jsou bláboly! Vy jim snad dokonce věříte.

Křesťan není ten, kdo je pokřtěný, ale ten, kdo věří v Trojici? To je podobné, jako kdybych tvrdil, že ŘIDIČ není ten, kdo vlastní řidičský průkaz (= křest) a řídí vozidle (= chová se jako křesťan), ale, že řidič je ton, kdo věří, že nám tu silnice postavili třeba Marťané (= věří v Trojici).

Vy jste v Bibli někde našla, že Bůh je "Tojjediný"?

Bylo by lépe, kdyby jste Bibli skutečně používala a neopírala se o nějaké filozofie a Vaše představy ("já si myslím").

Křesťan je ten, kdo věří v Trojici, věří ve výkupnou a spasitelnou oběť Krista-Božího Syna a je pokřtěn ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého. Svoje představy zde, prosím, neuvádějte za skutečnost Vy - jestliže jste např. jehovista, je to Vaše právo, ovšem křesťanem zároveň být nemůžete (z výše uvedených důvodů). Ne každý věřící člověk je křesťanem.

V Bibli jsou četné zmínky o všech osobách Trojice.

Můžu se zeptat, v co tedy věříte? Věříte, že Kristus je božská osoba? V Bibli nenajdeme spojení "trojjediný Bůh", najdeme tam však např. Ježíšův výrok: "Já a Otec jsme jedno" (Jan 10,30) či výrok Petrův "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého, odpověděl mu Šimon Petr" (Mt 16,16) apod. Jestliže je Kristus Boží Syn, je to rovněž Bůh a nachází se na jiné úrovni než tvorové, kteří jsou stvořeni. Když se Vám narodí dítě, bude to přece také člověk, zrovna jako Vy. Zatímco když něco vytvoříte rukama, člověk to nebude; bude to Vaše dílo. Zrození z někoho je něco diametrálně odlišného než stvoření někým. My jsme také Boží děti, ovšem až druhotně, skrze Krista (protože on nás zastoupil). Zrození z Boha nejsme.

Vztah mezi Bohem Otcem a Bohem Synem není takový, že jeden je "starší" a druhý "mladší", nýbrž ten, že v Otci má vše původ a on zároveň vše dává Synu. Prochází tedy mezi nimi nekonečná Láska, kterou je Duch svatý. Boha nikdo pochopit nemůže, proto to jsou naše přibližné lidské popisy. O tom, že Duch svatý je rovněž osoba, a ne pouze nějaká neživá síla mluví např. pasáž v 1. listě Korintským: "To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce." nebo: "a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude." (Jan 14, 16-17) "Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl." (Jan 14,26) atd.

Apoštolové a (celá církev - všichni věřící) jsou jedno v Kristu, protože jsou Kristovým neviditelným tělem. Žádný člověk nemůže být spasen jinak než skrze Krista, to znamená, že všichni se musíme v duchovním smyslu stát jeho části.

Mimochodem, toto vychází výhradně z původní víry (nerozdělené) církve, od apoštolských dob. Jestliže na to máte jiný názor, je To pochopitelně Vaše právo, ovšem křestanský názor to není.

V Kristově osobě se projevuje hypostatická unie (plnost božství a plnost lidství zároveň), přičemž na zemi působil především jako člověk. Trpěl, zemřel a byl vzkříšen výhradně jako člověk - Bůh trpět ani zemřít nemůže. Jako člověk nás také vykoupil – právě proto, že se stal jedním z nás, nás mohl zastoupit. Jeho božství bylo stále s ním, nicméně toto byly projevy jeho lidství.

O Kristově božství a jeho rovnosti Bohu otci mluví např. ap. Pavel: "Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán." (FP 2, 6-11) Židé pod Bohem tradičně chápali/ chápou Boha Otce, proto užívá Pavel takovou formulaci; nicméně právě zdůrazňuje, že Kristus není o nic méně Bůh. Otcovsko-synovský stav v Trojici není důsledkem toho, že někdo z nich "byl dřív" (protože u Boha není čas), nýbrž důsledkem jejich vztahu. Syn se neustále rodí z Otce. Jinak představa, že lze Boha v plnosti pochopit lidským rozumem, je velmi naivní.

Nejsem jehovista, ale v Trojici nevěřím. Sama o Kristu píšete, že je Boží Syn.

Když to převedu do ženského rodu, protože jste žena, tak dokážete si představit, že jste svojí vlaství matkou a zároveň svojí vlastní dcerou? V Trojici to tak je - ty tři jsou jedno, to znamená, že by J.K. byl svým Otcem a zároveň svým Synem.

To, že jsou zmínky o všech osobách Trojice - samozřejmě jednotlivě, Trojici nedokazuje. Píše se tam třeba o apoštolech (nejsou to jen zminky) a sám Ježíš Kristus o nich řekl, že jsou "jedno" (Jan 17, 11) - to by tedy znamenalo, že jsou všichni dohromady jeden apošto v jedenácti osobách?

Ukažte mě, kde je v Bibli jasně napsané, že Bůh je Trojjediný, nebo Trojice a pokorně se Vám omluvím za to, že jsem zpochybnil Vaše komentáře.

Věřím v Ježíše Krista i v to, že za nás obětoval svůj život aby nás zbavil následků hříchu. Také v to, že založil křesťanskou církev. (To je jen velmi zjednodušeně.)

Věřím také tomu, že je Boží Syn. Nevěřím ale v Trojici, která spočívá v tom, že jsou všichni tři "jedno" a jsou si rovni v tom, že jsou všichni tři všemohoucí, vševědoucí a věční.

Apoštol Pavel napsal: "(J.K.) je ... prvorozený všeho stvjoření." , "... je počátek a první zrozený ..." (Kolosanům 1:15,18), a také apoštol Jan napsal: "J.K. ... prvorozeného ..." (Zjevení 1:5) = když je prvorozený a první zrozený, tak nemůže být věčný (Otec musel být před ním, aby způsobil jeho zrození).

Ježíš Kristus sám o sobě řekl: "O onom dni ... neví nikdo ... ani Syn, jenom Otec sám" (Matouš 24:36) = nemůže tedy být vševědoucí.

A ke komu se J.K. opakovaně modlil, když on sám byl svým Otcem - když by na zemi, tak se modlil k sobě samému na nebesích?

A proč řekl, že "požádá Otce a Otec jim dá ... Ducha pravdy"? Kdyby existovala Trojice, tak by to znamenalo, že požádá sám sebe ... a potom sám sebe (jakožto Ducha) pošle apoštolům.

Nepochybuji o tom, že J.K. byl po obětní smrti vzkříšen. Ale jestliže je On sám Bůh, tak kdo jej vzkřísil, když byl Bůh mrtev? (Tří Bohové nejsou, že by ještě Otec a Duch žili a vzkřísili jej - je pouze jeden ikdyž "trojjediný").

Označení někoho jako "sektáře"jistě není pěkné, právě proto se jím nemá označovat kde kdo, nýbrž pouze obzvlášť nebezpečné manipulativní skupiny, ze kterých je složité uniknout. Myslím, že ty nejnebezpečnější sekty u nás moc rošířené nejsou. Ti lidé to jistě myslí dobře a jsou to vlastně chudáci; horší jsou ti, kteří jimi manipulují. Mluvím např. o něčem takovém: zpravy.idnes.cz/...

"pt" v tomhle máte naprostou pravdu: " setkala jsem se s názory těch, co trojici zastávají a mají pro tu svou nauku podpůrné texty v Bibli, ale také jsem se setkala s názory, které trojici nepodporují a také mají pro svou nauku podpůrné biblické texty."

Někdy k nalezení pravky pomůže zapátrání v historii. Budu stručně citovat něco z Encyclopaedia Britanica: Římský císař Konstantin, který uctíval pohanské bohy a nebyl (v té době) křesťan, ani křesťanskému učení nerozuměl, svolal biskupy na Nikajský koncil (325). Tomuto koncilu sám předsedal a vedl diskuse. Prohlásil, že "Syn je jedné podstaty s Otcem" (o sv. Duchu nebyla ani zmínka) a "Biskupové, zastrašení císařem, až na pouhé dvě výjimky, toto vyznání podepsali, mnozí značně proti svému smýšlení.". Udělal to proto, aby ve své říši neměl náboženské rozkoly. Sám se dal pokřtít až na smrtelné posteli.

R. 381 římský císař Theodosius svolal Konstantinopolský koncil, kde se stanovilo, že sv. Duch bude postavený na stejnou úroveň jsko Otec a Syn. Ale přesto nebyla nauka v Trojici křesťanskou církví přijata.

Potom duchovní Athenasios sformuloval vyznání, že "Otec je Bůh, Syn je Bůh a Svatý duch je Bůh, a přece to nejsou tři Bohové, ale jeden Bůh.".

I přesto byla víra v Trojici přijata ve Francii a Španělsku teprve v 6.-7. století, v Německu a Římě v 9.-10. století, a jinde dokonce až ve 12. stoetí - a to hlavně proto, že se ohledně této nauky stále vedly spory.

Co z historie vyplývá?

Určitě není rozumné předpokládat, že by Bůh použil pohanské římské císaře k tomu, aby pravým křesťanům vysvětlili, kdo vlastně Bůh je, ale použil by k tomu svého Syna, když ještě byl na zemi, nebo by použil apoštoly, které využíval k psaní evangelií a dopisů obsažených v Novém zákoně.

A co křesťané, kteří tuto nauku (někde dokonce až do 12. století) odmítali přijmout? Jsou to falešní křesťané, nebo dokonce křesťany vůbec nejsou - jak to psala "ildika"? - To by nebyli křesťany ani apoštolové a vlastně ani celá církev, až do minimálně 6. století.

Já jsem také křesťan, ale v Trojici nevěřím. Souhlasím s tím, co tu psal "elektrykář".

A myslím si, že přijetí nauky o trojici je spněním proroctví, které řekl apoštol Pavel: " ... přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I mezi vámi povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu." (Skutky 20:29,30). Ježíš "nepřijde, dokud nejprve nepřijde odpadnutí..." (2. Tesaloničanům 2:3).

PT, doporučuji Vám si nejdříve přečíst knihy od Ratzingera. Nejen tu jednu kterou jsem Vám doporučil. Co se týče Bible, bible se nečte jako kniha. Ale odebíráte se do úplného ticha, kde jste sama a přečtete si daný verš, pasáž bible. Pak dlouze rozímáte o dané pasáži, verši.

Problém většiny lidí je ten, že čtou bibli jako knihu a nedává jim význam. A poté řeknou, že v to může věřit jen úplný bezmozek a jiné urážky. Také si dávejte pozor, jakou bibli čtete.

Doporučuji Vám tuto: Jeruzálemská Bible

arara.cz/...

Co se týče prvního období křesťanství, tak zde bylo možné být ženatý a být knězem. Později však se od toho upustilo a kněží se dobrovolně měli dávat na cestu celibátu. Pokud poznáte jak mnohé řády žijí, pochopíte, že v manželství by jedna strana strádala. Buďto Bůh - církev a nebo rodina. A když si vezmu některé farnosti, kde kněží létají od rána do večera a do toho ještě opravují hoolýma rukama padající kostel a faru. Tak si nedovedu ten rodinný život u nich ani představit.

Opravdu doporučuji pročíst knihy Od Ratzingera, hodně pochopíte a najdete i odpovědi a smysl podstaty rozhodnutí, nebo proč daná věc takto funguje a proč né třeba jinak.

Já bych to takto nerozebírala. Všichni křesťané jsou pokřtěni v Kristu, protože Krista přijali. Ten lotr po pravici ho jako svého Pána přijal také a proto byl "pokřtěn"osobně od něho samotného. Bůh nemusí postupovat podle tabulek; zvlášť v takových případech. Mimochodem, Kristus byl sice pokřtěn Janovým křtem pokání, ale Duch svatý na něho též sestoupil.

Víra je ke spáse důležitá, ale nejdůležitější ctností je láska. Myslím, že víru může Bůh dát člověku v jediném okamžiku, jestliže má dotyčný čisté srdce. Ovšem lásce se musíme učit celý život, není to hned; ani Bůh nás nemůže přinutit, abychom milovali – a bez lásky spaseni nebudeme.

Jinak co se týče toho videa: dívala jste se na to, o co tam jde? Jeho autoři se domnívají, že všichni, kdo mají např. střechy chrámů či modliteben ve tvaru trojúhelníku (čili klasickou střechu), jsou ilumináti. Schválně jsem trochu pohledala a zjistila jsem, že video natočil někdo z tohoto spolku: en.wikipedia.org/...

Samozřejmě jsem tím nemyslela, že se člověk nemá zamýšlet na křtem či nad jinými náboženskými –i nenáboženskými– otázkami (naopak!), spíš jsem chtěla říct, že nelze všechno "rozškatulkovat"podle našich lidských představ.

Působení Ducha svatého sledujeme v celé Bibli, ovšem máte pravdu, že to působení bylo různé; jeho trvalá, vždy zaručená pomoc započala až Letnicemi, na základě Kristova slibu.

Teď se dostáváme trochu na tenký led, protože to, co budu psát dále, neplatí pro všechny křesťany (resp. ne všichni s tím souhlasí). Katolická církev a jiné tradiční církve jsou založené na svátostech – neviditelné, avšak Kristem zaručené Boží milosti, která k nám přichází skrze viditelné symboly a úkony. Svátosti jsou uskutečňovány výhradně působením Ducha svatého, počínaje jeho sestoupením o Letnicích. Tedy např. u svátosti smíření (zpovědi) víme jistě, že při naší lítosti a touze po nápravě nám bude odpuštěno (působení svátosti je vždy vázáno na náš duchovní stav a připravenost; je-li kvůli nepřipravenosti člověka působnost svátosti pouze odložena, či nepůsobí-li kvůli tomu vůbec ani potom, už záleží na chápání té které církve). Ovšem Duch svatý "vane kudy chce"a působí v lidech i mimo svátosti. Tedy např. i v lidech nevěřících, nepokřtěných apod. Pouze zde na to není žádná "záruka"daná slibem. Stejně tak tomu bylo i v době před Letnicemi. Duch svatý samozřejmě působil, ovšem ne tím způsobem, jako ve svátosti.

Janův křest byl křtem pokání, symbolickým, nesvátostným, tedy bez nutného působení Ducha svatého (což ovšem právě neznamená, že tam zapůsobit nemohl). Nebyl to opravdový křest v našem chápání, pouze příprava na něho. Svátosti, jako takové, jsou vázány na Kristovo vykupitelské dílo, tedy na jeho oběť. Bez ní by nebyly možné (i když Bůh může udělat cokoli, prostě se rozhodl takto). Vidíme ovšem, že první Kristem vykonanou svátostí je Poslední večeře – tedy vlastně Eucharistie. Tento úkon byl svátostný, ač Kristus ještě nepodstoupil smrt na kříži a tedy svou oběť nedokončil (zde panují různé názory na to, jak bylo něco takového umožněno). Co se týče lotra po pravici: jeho "křest"svátostným nebyl, minimálně proto, že zde chybělo to "viditelné znamení a úkon", ovšem Boží milost zde nechyběla – nechybělo zde to, že Duch vane, kudy chce.

Abych to shrnula: Duch svatý se tak či onak projevoval v celých dějiných spásy, tedy i ve Starém zákoně ; jeho zaručené, přislíbené a neustálé působení však započalo až Letnicemi.

Křest z Ducha svatého je možno chápat různě: každý svátostný křest je z Ducha svatého (už ze samotné podstaty svátosti); ovšem i křest nesvátostný, při němž chybí ty viditelné úkony, musí být působením svatého Ducha, má-li být účinným.

Co se týče ostatního: nesmíme zapomínat, že Kristus, ač byl svými současníky chápán především jako člověk, zůstával zároveň v plnosti Božím Synem a druhou božskou osobou. Tedy byl s Duchem svatým po celou dobu bytostně spjat, což se projevovalo i v jeho činech.

je to hlavně právě o té církvi a době. Jsou v nich zodpovězeny otázky, na které potřebujete/hledáte odpověď. Doporučuji tedy knihu: Bůh a svět, která mimo jiné pojednává o budoucnosti církve a základech křesťanství.
martinus.cz/...