Moje dcerka a alopecie

Nesmí si začít myslet, že je něco méně (nebo naopak více) než ostatní. Naučte ji vědět, že je jiná, ale že to nevadí. Každý jsme unikát, a každý je v něčem jiný. Někdo má dlouhé ruce, jiný zase jedno oko modré druhé zelené, někdo další je malý nebo naopak velký vzrůstem a vaše dcerka prostě nemá vlasy. Je to těžké, protože "lidi se budou vždycky dívat", ale to je u lidí normální. Vždycky se dívají. Hlavně ji nevyčleňujte z kolektivu, aby se nestala outsiderkou. Zkuste to ve školce dětem vysvětlit (nějak jednoduše, ale jasně) nebo to vysvětlit v převlékárně jejich rodičům a poprosit je, aby si se svými dětmi o tom promluvili.

Není důležité, jak vypadá, jestli má nebo nemá vlasy atd., důležité je, jakou má povahu a náturu, protože ta nakonec rozhodne o všem. Vemte si třeba lidi z této stránky. Modelky, sportovci, kteří vyhráli různé medaile, baviči, herečky atd. atd. Bude to ze začátku těžké, ale spraví se to. Hlavně musí mít oporu (a neříkat jí "vlasy ti dorostou, budeš je mít"atd. - protože pak si bude myslet, že vlasy jsou opravdu důležité, a když se léčba nepovede, tak bude mít o to horší deprese nebo vztek).

Zkoušely jste sněžení? To mě teda nezabralo, ale byla to první věc co mi dr. doporučila. Pak mi napsala nějakou pálivou vodičku / bohužel si název nepamatuju / a ta Biosil mi hodně zabrala. Jen na jednom místě mi vlasy moc nedorostli, ale jinak ok. Mmch. nemá malá něco se štítnou žlázou? Mě vlasy padali kvůli poruše.

Dobrý den,

bude to mít těžké, máte to těžké a za to vás strašně obdivuji!

Nezáleží na tom, jestli máme jen jednu nohu, nížší počet prstů, nevlastníme zuby nebo máme jedno oko žluté, případně někdo nemá vlasy. Takových věcí je spousta. Myslím, že lidé se člení do dvou skupin - na ty, kteří takové lidi odsuzují, smějí se jim a na ty, kteří je obdivují a chtěli by jim pomoct, kdyby byla třeba. Řadím se k těm druhým.

Určitě bych se zeptala někde v centru, kde se tomu věnují - vlasové centrum nebo vyhledat tu radu odborníka. Věřím, že existuje něco, nějaká vodička nebo tak, co tomu pomůže. Alespoň trochu.

Zkusila bych to přes rodiče těch dětí - aby jim to vysvětlili a nebo to nějak rovnou vysvětlit těm dětem. V tomhle věku by to měli ještě chápat a brát dobře. Měla jsem ve školce kamaráda, který vlasy vůbec neměl a nikdy jsme to moc neřešili - jen jsme se zeptali, proč je nemá a pak nás zajímalo, jestli si chce hrát s kyblíčkem nebo housenkou...

Musí si zvyknout, že bude muset často čelit otázkám "proč?". Pokud by to nezabralo (věřím, že léčba bude úspěšná, moc vám to přeji). A také na to, že bude "středem" pozornosti. Lidé se na ni budou dívat s otázkou na očích, případně s opovržením nebo posměšky. Jiní s obdivem.

Myslím, že nejlepší je, aby se naučila s tím žít. Brát to tak. Každý máme a nemáme něco. A hlavně by bylo skvělé, kdyby byla usměvavá. Víte, když (vím, že je to těžké) vidíte v tramvaji patnáctiletou holku s vlasovou poruchou, mnohem více vás upoutá to, že se i přes to všechno usmívá a je veselá, než kdyby byla neustále smutná a naštvaná. ÚSMĚV dokáže zamaskovat mnoho a také odradit některé zlé komentáře.

Hodně sil a štěstí! Vlasy nejsou vše. Říká se, že úsměv je světlo, které při pohledu do očí prozradí, že srdce je doma. A také to, že "Co je důležité, je očím neviditelné" (S.A.Exupéry) Něco na tom bude.

Pokud by zůstalo jen u vypadaných vlasů, znamenalo by to jen estetický problém. Bohužel, když jsem ještě chodil na výšku, dělal jsem rozsáhlý průzkum z kterého vyplynulo, že padání vlasů má vždy nějakou vážnou vnitřní příčinu v postiženém organizmu. Dědičnost nebo nějaké jiné vnější vlivy se neprokázaly ani v jednom případě. Každý, kdo trpěl ztrátou vlasů měl poškozený nebo silně oslabený nějaký orgán, často celkově velmi oslabený a překyselený organizmus. U mužů to platilo stejně jako u žen a dětí. Proto taky nikdy nelze alopecii trvale zvrátit nějakými zásahy do pokožky hlavy - zde není příčina, zde se projevuje pouze důsledek.

Alopecii Vaší dcery budou asi lékaři léčit kortikoidy. Zjistěte si na internetu všechny informace o tomto problému, je tam toho dost. Potom sama budete vědět co pomáhá a co ne a jakým směrem se vydat.

Měla byste se pokusit zjistit, jakým zdravotním problémem Vaše dcera trpí a ten začít řešit (není to jisté, pouze pravděpodobné). V takto mladém věku bych tipoval možná i na celkové překyselení organizmu s extrémním nedostatkem základních prvků jako je třeba železo, vápník, hořčík, zinek ,vitamíny. Tělo potom zcela přestane dávat tyto prvky do míst, kde nejsou zcela nezbytné a použije je k vyrovnání kyselého prostředí (tak nějak jsem to četl). Překyselení může mít vliv taky na hormonální nerovnováhu, která taky může alopecii způsobit. Netrpí dcera třeba i křivicí, ekzémy, anémií?

Nedávejte dceři cukr ani umělá sladidla, bombóny plné jedovatých konzervantů, colu, pálivá, kořeněná jídla, uzeniny. Snažte se, aby jedla co nezdravěji - vařenou zeleninu, jáhly, obilniny, obilné kaše, zelí, fazole, ovoce (nepřehánět), kvalitní tmavší maso (nutné při nedostatku železa, ale nepřehánět). Lilkovité rostliny jen málo, obsahují pro děti nebezpečné jedy. Může jít také o nějakou bakteriální/virovou infekci. Těžko ale hodnotit takto na dálku, nevím, jakou má Vaše dcera životosprávu a jakými vyšetřeními už prošla. Držím palce ať se problém podaří vyřešit.

Chápu, že to trápí Vás i dceru, nepíšete, kolik té malé slečně je let. Ale je běžné, že každý mladý jedinec, který se odlišuje od stáda, od většiny, je nějak diskriminován.

Je to především psychická záležitost. Zkuste vymyslet nějakou obrannou reakci pro dcerku, aby se jí děcka nesmály. Například že chodí k doktorům, aby jí vlásky narostly později, ale bude je mít barevné - klidně bych pak investoval do nějakého zdraví neškodného barviva na vlasy a dcerce vlásky obarvil. Tedy - samozřejmě, pokud jí narostou.

Ale i z handicapu si lze udělat přednost, když má člověk zdravé sebevědomí. Jen to chce mít ve správnou chvíli tu správnou reakci, prostě smích odpálkovat a vrátit ten výsměch i s úroky.

Také jsem to neměl jednoduché, když jsem si uvědomil, že jsem jiný, že jsem na kluky...

Bohužel z Vašeho dotazu mám špatný pocit, že Vy své dcerce moc sebevědomí nedodáte, že ho sama nemáte na rozdávání, nezlobte se na mne, snažím se být upřímný...