Vážíte si své práce, zaměstnání?

Jako výsadkář bych měl docela strach z toho, že bych "padáka" nedostal.

Je zde však docela velká menšina, která má naopak hrůzu z toho, že by práci dostala a nakonec snad i pracovat musela.

ne, nebojím, naopak šéf má strach, abych mu neutekl jinam, což mě staví do celkem výhodné pozice

Pokud nezpůsobím závažný průšvih, padáka nedostanu. Se šéfem výborně vycházím a u podniku jsem dlouho.

známá věc : Každé strašidlo je tím větší, čím více se ho bojíte.

No a k těm obavám z dostání padáku. Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit. Mě z práce vylit nejde, protože jsem autor a nositel firemního know how.

Vůbec se nebojím, za 17 let u firmy jsem získal natolik rozsáhle zkušenosti v řemeslném oboru, že by byl šéf padlej na hlavu, kdyby mě chtěl vyhodit.

Nebojím se.Jsem v důchodu,manželka taky,roznáším jednou týdně letáky a ještě mi správce SOS vesničky nabízí práci jako údržbáře.Asi to vezmu.Budu pomáhat dětem.Práce je všude dost,ale nemakačenků ještě víc.Nikdy ani teď nejsem zvyklej sedět na prdeli doma a nic nedělat a jen čekat na dvacátýho až přijde důchod.A jsem rád,že i ve svém věku jsem žádanej a má někdo zájem mi nějakou práci dát.Toho správce SOS vesničky jsem se neptal - on si počkal až pojedu a dali jsme cca.hodinovou debatu o tom co zvládnu,jestli jsem vyučenej,co umím,co neumím atd...Celej život jsem pracoval a nikdy jsem se nebál vyhazovu.Vlastně jsem padáka dostal jen jednou,ale koukal jsem se do papírů a do týdne jsem pracoval jinde.Ono je to spíš o tom komu se chce a nechce pracovat.Já bych spíš snížil ty příspěvky na bydlení,živobytí soc.podporu a pod.Právě ti co se nebojí dostanou takové podpory,že mají víc jak pracující.A pak se zase křičí,že důchodci zabírají místa mladým.To je začarovanej kruh.A znovu - ne nebojím se padáka.

Tak toho se nebojím , a kdyby jo do druhého dne si práci seženu . Bohužel bych to neměl kousek do práce a na 1 směnu .

Toho že mne vyhodí se už nebojím i když poté co mne švagr šéfa pomluvil a ten si na mne od té doby zasedl.Prostě všude chleba o dvou kůrkách.

Vážím, ale zaměstnavatel asi ne, podle toho, co mi dává. Přitom mne ujišťuje, jak jsem potřebná.

A to jsem důchodce, mladí by to za ty prachy nedělali. Mám to jako koníčka, aspoň mám program, pohyb a sympatickou partu.

vazim,delam na sachte a jsem tam rad i kdyz to neni co bylo

Své práce si vážím, protože se nzaměstnávám sama, asi se nevyhodím. Ale přestat se dařit, se může přihodit každé firmě. Ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, že?

S mými zkušenostmi mě kdekdo zaměstná, ale nikdo mě nechce zaplatit . Takže o práci strach nemám, tu najdu vždycky. Otázka zní: Jak daleko a za kolik? Už jsem taky jezdil 70 km tam a 70 zpátky každej den.