Filmy, které si nechcete zopakovat

Některé filmy stojí za nic nebo člověka jednoduše odpudí tématem, ale co si rozhodně zopakovat nikdy a za žádných okolností nechci je - myslím že první? - epizoda seriálu Black Mirror. Yes, the one with the pig. Oh, swine I mean.

Nemám žádný film, který bych si nechtěla zopakovat. Pokud se mi film "nezdál", nedívala jsem se na něj ...

Nechce se mi moc vzpomínat, tak jeden který běžel před pár dny v TV, s B. Polívkou, Kurva se neříká, nebo tak nějak. To byl jeden děs. Furt jsem čekal, na něco, co by to zvedlo, ale ono nic.

První díl docela šel. Mělo to děj, dávalo to smysl, ale tohle pokračování to byl děs běs.

Vynechám filmy, které považuju za brak, na takové se většinou nevydržím dívat ani do poloviny (bohužel, takových je dneska většina). Existuje ale pár dobrých filmů, které znovu vidět nemusím, protože ve mně vzbudily až nepříjemně silné emoce a obávám se, že by mě při opakovaném zhlédnutí rozhodily. Jmenovat nebudu.

Konkrétně "Spalovač mrtvol" považuju za zdařilý film, i když s odstupem času mi připadá poněkud úsměvný. Ve své době to byl ale hororový trhák.

srpski film / Srbský film

Tak já taky nikdy neviděla ten film s Polívkou, to "Kurva hoši gutntág" a pak je druhý díl "Kurva se neříká" nebo tak nějak. Kvůli Polívkovi jsem se na to začala koukat, protože on byl pro mne reference na dobrý film, i když název se mi nezdál. Žasla jsem prvních pět až osm minut nad neuvěřitelnou ubohostí a naprosto zbytečnou vulgárností jejich projevu a zřejmě i celkového scénáře. Jak říkám, nedodívala jsem se, tak vůbec nevím o co jde. A ten druhý jsem ani nepustila titulky. Dodnes nechápu jak se do toho mohl nechat vtáhnout. Ale i on potřebuje peníze a tak by zřejmě šel do všeho. Škoda. Byly doby, kdy na tom herci opravdu nebyli dobře z politikých důvodů a odmítali práci, která jim z přesvědčení a z osobních morálních důvodů nevyhovovala a raději živořili, nebo byli dokonce v nebezpečí. Ale ta doba už je pryč. Dneska se za peníze lidé zneuctí a je jim to fuk. Hlavně že mají zaplaceno. Je to morální bída všeobecná.

Atlas mraků a Borat...

Já jsem viděla několikrát "Zelenou míli" teenage.cz/...

A vždycky mě dostane.

Já jsem úplně nemožná. Čtu, "které si rádi zopakujete". Fakt nemožná

Jsou filmy, které jsem viděl a nechci si je zopakovat.

Důvody jsou různé:

1. Viděl jsem to mockrát a ač to není špatný film, přejedl se (typicky komedie)

2. Některá scéna (celý film) byla tak silná, že jednou stačila. Nemusím se znovu klepat hnusem, rozhořčením, beznadějí, (např. závěrečná scéna Statečného srdce, z českých třeba Ve stínu)

3. Film jsem shlédl a ve srovnání s očekáváním (kniha) byl naprosto ubohý (Running man - co to má proboha společnýho s tou skvělou knížkou?!)

No a pak existuje spousta filmů kategorie D, na kterých je nejkvalitnější ta nenáviděná reklama uprostřed.

jako pionýři jsme zvítězili v pionýrské soutěži ve sběru papíru a za odměnu jsme byli na filmu Zítra se bude tančit všude. Tenhle film bych někomu pustil tak snad leda za trest. Hlavně těm, kteří tvrdí jak tenkrát bylo všechno lepší.

Hrozná slátanina byla Casa Blanca,pak film plný hrůzy Devět kruhů pekla (o genocidě v Kambodži),film Proč?, a docela se mi nelíbí všechny nové, moderní pohádky, myslím si, že děti z nich mohou mít trauma a noční můry.Dnes už nikdo nenatočí ty krásné, klasické pohádky.Dnes vládne strašení,vulgarita,nevkus...Tolik za mě, můj názor .

Ale je také velká pravda co říká "ampér". Ano, jsou filmy které jsem viděla pouze jednou a už se jim vyhýbám kvůli nesnesitelné krutosti děje. Patří k nim filmy cizí i české. Teď si teda vůbec na tituly nevzpomenu, ale mám stále před očima určité scény které byly zahrány tak strašně pravdivě, že mi pak bylo špatně na duši. Třeba mne napadá ten film jak tam má zrovna Menšík roli kdy se chce něčemu vyhnout a tak si zanese do nohy ve hnoji otravu a pak na dvoře v tom peří umírá. Myslím že se to jmenuje "Všichni naši rodáci", nebo tak nějak. Tak na ten se už nikdy znova nepodívám, i když vím, že to je naprosto výborný film. Mimo jiné to "Lví srdce" a ta poprava kdy mu rvou vnitřnosti za živa je také strašný a víckrát už ne. I když je děj silný. Prostě tyto hrůzy mi nedělají dobře. Ale ono také záleží na tom, jak pravdivě je to podané. Třeba v některých historických filmech, které mám mimochodem hodně ráda, mi násilí a mučení tak nevadí a klidně se na ně dívám několikrát. A přitom mi někdy vadí i scéna která ani není fyzicky násilná, ale je psychologicky tak náročná, že mi z toho není dobře. Nevím jak to vysvětlit.

Asi to bude tím, že na člověka padne bezmocná beznaděj, protože si uvědomí, že se ty strašné a kruté životní příběhy zobrazované ve filmech dějí jenom proto, že je člověk jaký je a že z toho není úniku. Dělo se to odjakživa v historii a děje se to dnes a bude se to dít dál.

No každopádně filmy, které bych znovu nechtěl vidět je drtivá většina českých filmů, rádoby komedií, které jsou tu produkovány jak na běžícím páse od roku 2000. Např. Líbáš jako Bůh, Ďábel, Miluji tě modře, Všechno nebo nic, Jedna ruka netleská, U mě dobrý, Bobule, Ženy v pokušení, Musím tě svést, Medvídek, Nestyda, František je děvkař, Román pro ženy, Svatba na bitevním poli...no a mohl bych pokračovat. Prostě trapárny, které nemají hlavu ani patu a všechno vypadá jako kdyby to brali přes jeden kopírák, trapné vtipy, trapné scénky a nuda jako v Brně.

Je spousta filmů, které vás jakoby vtáhnou do děje, stále čekáte v čem bude ta pointa, problém, vtip ...a ono nic. Dokoukáte do konce a jste zklamáni. Řeknete si...Proč jsem na to tak dlouho koukal? Lepší by bylo přečíst si knihu, zavolat známým, pohladit děti nebo rodiče, nebo radit na Poradně. Život je krátký na hloupé filmy.

Chlapec v pruhovaném pyžamu a csfd.cz/... . Oba filmy nechaly dost výraznou stopu. Zvlášť ten druhý.

Záměrně úplně jiného soudku pak Babovřesky (na které jsem byla donucena jít do kina), a podobné úžasnosti.

1.Horor "Ptáci", doteď nemusím hejno černých ptáků pohromadě.

2.Švédský film, teďnevímjakejmenuje. Je to o příběhu chovanky ze zařízení jakoby výchovného, kam se dostávaly děti z rodin s hodně dětmi, pijícimi otci...takový náš děcák. Jednoho dne odvezli děti z rodiny radní z města. Jenomže tam byly chovanky nuceny k "operaci" se záhadným jménem, zanechala jizvu od pupíku až dolů, jakoby je zcela vybrali. Takový pohledný důležitý lékař tam takto čistil společnost od těch, kteří jsou chudí a "nedovedou vychovávat kvalitní členy splečnosti". Vzpurnou chovanku, která operaci odmítla, odeslal do blázince, kde ztrávila 24 let. Jedna z odoperovaných byla dána do rodiny "jako sekretářka" k soudci, který ji zavřel do sklepa, zneužíval a pochvaloval si, že že to je pohodlné, bez možných následků. Spáchala sebevraždu utopením. Hlavně mne na tom děsí to Švédsko, protože je to vedeno jako pravdivý příběh z první 1/4 min. stol... Mám to na DVD, a vždycky je mi z toho filmu divně.

Trochu OT. Asi před 30 lety jsem coby puberťák shlédl sovětský film Břeh (Bjereg). V kině nic jiného nedávali, starší osazenstvo v hospodě, tak jsme to tehdy přetrpěli. Trvá dvěapůl hodiny, proplétá se několik časových linií a z úhlu pohledu puberťáka to byl naprostý úlet a šprajc - vydržet to sledovat takovou dobu. Dneska by mě zajímalo, jestli to byla opravdu taková kravina, takže bych to ze zvědavosti shlédl znovu (masochismus ) ale není kde. Nebo někdo ví?

Já, Mattoni

válečný film Jdi a dívej se. csfd.cz/...

navštíveno se školou ve 15 letech. čirá hrůza