Udržovat kontakt s kamarádkami ex?

Ano to je jasné. My si rozumíme a nehodlám na tom nic měnit, spíše jsem měl namysli, že je to lepší pro to, abych někdy navázal kontakt se svoji ex a případně vztah. V čemž by mohli kamarádky napomoct.

Urcite mate sanci v pripade, ze se ten jeji novy objev projevi negativne a pusti ho k vode, muze se zase vratit

Děkuji. Samozřejmě ji přeju to nejlepší. A jak jsem říkal, přes rozchod jsem se dostal, ale stále je tam něco co jiné ženy nemají. Já sám to nedokážu popsat. Dlouho jsem se z toho dostával, pak začal navazovat nové známosti, ale žádná nebyla taková jako je ona. Sice ano, rozchod byl bolestivý na obou stranách. Zachovala se strašně sobecky a nelogicky, zacož ji všichni teď moc nemusí. Ale já jsem člověk, co odpouští. A stále cítím v hloubi srdce, jako od samého začátku, že ona je prostě něčím jiná, něčím pro mě zajímavá, něco má, co ostatní ne a to mě strašně přitahuje a vím, že i přesto, že už je konec, k ní stále něco málo cítím a vrátit se k ní (i přes ty stará známé citáty "do stejné řeky" apod.) by bylo pro mě krásné.

Co se týče tím novým objevem. Moc ho neznám. Co jsem slyšel od povídání těch kamarádek, tak je prý dobrý člověk, avšak má mnoho negativ a především jsem se dozvěděl, že mě pomlouvá u všech jeho známých a po celém městě, aniž by mě znal, či aniž by mu něco řekla má ex. Já mám čisté svědomí a vím, že to co na mě někde řekl, není ani zdaleka pravda. Takže negativa by se našli. A právě, já si vždy rozuměl s jejími kamarádkami a ony se mnou. Proto s nimi udržuji přátelství. A zároveň se mi to hodí do "krámu", co kde dělám já, ví i moje ex, všechno jde přes ty kamarádky a to by se v pozdějším možném návratu do vztahu mohlo hodit.

Já nečekám jak pejsek. Beru to tak, že je konec. Je to sice těžké, ale pokračuju dál ve svém dosavadním životě, chodím randit, hledám někoho nového. Tohle jsem spíš pojal jako takový bonus do budoucna. Kdyby to vyšlo, byl bych šťastný. Neberu to tak, že čekám až si to rozmyslí, prostě spíše je to menší snaha o to aby se to vrátilo. Ale neznamená to, že jsem psychicky zdeptaný z toho všeho a že jen čekám na zázrak. Možná to zní jako zoufalství, ale tak to není.

Tímhle dotazem jsem myslel, že kdyby někdy něco se stalo a byla možnost se vrátit, tak tyto kamarádky tomu mohou napomoct, jakkoliv. Ale rozhodně se s nimi nepřátelím jen kvůli tomu, je to prostě přátelství se vším všudy.

A zapomenout se také snažím, ale kdykoliv zapomenu na pár dní, tak se vyskytne jakákoliv informace z nenadání. Něco o ní, či o něm. A pak už jsem zase v kolečku. Nejvíce mě deprimuje to, že si dovoluje špinit moje jméno, aniž by znal okolnosti. Už jsem párkrát uvažoval, že si s ním hezky promluvím z očí do očí. Ale to bych pak vypadal jako buran před ní.

Já vás plně chápu. Problém vidím v tom jak dlouho na ni budete čekat, může se totiž stát že se vám třebas vdá bude mít děti, anebo naopak ona se rozhodne svůj krok přehodnotit ale vy už můžete být rovněž zadaný apod. Čili to že budete čekat je jistě možné ale tím už se vlastně nevědomě "blokujete" pro další život a může se stát že ho tímto čekáním ztratíte, můžete čekat rok dva, půl života, nebo do konce života, protože nevíte "kdy" se to změní a jestli se to vůbec "změní", ten krok totiž závisí od ní čili nelze s tím moc z vaší strany udělat, je možné že se k vám ale vrátit nehodlá rozhodla se třebas, to nevíte, já to nevím, kdo to ví...

Nejhorší na těchto věcech je to, že si člověk toho druhého nejen zamiluje, ale také si na něho zvykne, zvykne jako na člověka se kterým může být a se kterým ve svém životě může počítat a najednou "už není" a třebas už "nikdy nebude", nikdy na vás už nebude čekat, nikdy s vámi už nepojí, nikdy už společně neoslavíte svátky, nikdy spolu už nepojedete na žádnou akci, zajisté můžete tohle všechno mít s jinou, ale s ní již nikdy, rozhodla-li se napevno pak už nikdy...

Z konečného hlediska, je život tak trochu jedna velká "ztráta", nakonec člověk ztratí vše, i své tělo, jednou přijde pro každého neodvratný "povolávací rozkaz" a vše zde budeme muset zanechat. Na východě, kde je rozšířeno povědomí o karmě se zároveň ale má za to, že cokoli k čemu tady přilneme nás opět jednou "stáhne" zpátky, nemusí to ale už být v tomto životě...

Pro menší informaci, je mi 23 a ex 19. Je celkem mladá na vdávání. Jedna věc je ale jistá, že jsem ji vždy přitahoval, hlavně po vzhledové stránce, říkají mi to všichni, především se "zamilovala" do mého vzhledu. Což by mohla být také atributa (sice to není důležité) k vrácení. Vím, že vztah není o vzhledu, ale když se podívám na sebe a toho nového objeva, co si "pořídila", katastrofa. Ale nechci znít povrchně nebo namyšleně. Takto to vůbec neberte.

Pokud je s ním šťastna, budu rád, ale samozřejmě tady usiluji o myšlenku, že se někdy vztah obnoví, nebo spíše lépe založí nový.

A vím, že se tímto takto můžu blokovat do budoucna. Jenže já funguji normálně a nemám problém navázat nové známosti a to čekání je spíš jen myšlenkové. Coby, kdyby. A nejhorší je to co jste napsal. Člověk si na tu osobu zvykne a já si na ni zvykl neskutečně moc, všechno jsme dělali společně, vždy jsme táhli za jeden provaz, ted jsme oba dva sami na sebe (vlastně jen já, ona už si ten nový provaz našla).

Samozřejmě nikdo neví, jak se rozhodla, pokud napevno nebo nikoliv. Ale tak vždycky je nějaká šance. Jak už tu někdo řekl, pokud se ten její projeví negativně, může se vrátit ke mě. Já měl spousty negativ, které jsem si také až "bohužel" po rozchodu uvědomil, ale jinak jsem dobrý člověk, nekonfliktní a milujcící, který udělá pro svou drahou cokoliv. A ve vztahu mě zažila a spolu jsme měli spousty dobrých zážitků. A myslím si, že pokud se ukáže jeho negativita, či jakákoliv jiná věc, tak by byla velká šance pro návrat, za předpokladu, že máme společné přátele, kteří o mě mluví především v superlativech a stále o mě mluví, kvůli čemu o mě prakticky slýchá dennodenně. Což by mohlo mít dobré výsledky, jelikož v případě možného návratu bude o mě stále vědět, stále vědět, že tu jsem a jaký jsem a že máme stejné přátele apod. Můžeme se shledat a začít nový vztah. Je to má domněnka, která nemusí vyjít, ale mohla by. Bud ta šance je, nebo už je napevno ztracená.

Co si myslíte?

Jinak děkuji mnohokrát za odpovědi, které mě trochu navedly na odlišný názor.

Jinak velmi zajímavá věta o karmě. Ještě jsem to neslyšel. Kéžby to tak platilo všude, v jakékoliv sféře života.

A to zidealizování je také k zamyšlení. Je pravda, že po rozchodu jsem si uvědomil svoje chyby a především chyby mé ex, kterou jsem si celou dobu přikrášloval, ale i přesto je pro mě něco, co jiná nemá.

Ono je v podstatě úplně jedno kolik je vám let, problém je v tom, že pokud si někde v koutku duše budete uchovávat myšlenku na to že se třeba jednou vrátí, pak ta myšlenka se bude neustále utužovat utvrzovat bytnět, bude růst a přijde třeba ten čas kdy se opravdu např. jednou vdá nebo bude mít s někým děti, ta myšlenka vám pak v budoucnu může přichystat ještě větší peklo, než jaké zažíváte nyní...I kdyby se k vám třebas vrátila dejme tomu za rok, i kdyby to přehodnotila, je vždy lépe když se znovu objeví myšlenka na návrat tuto myšlenku odmítnout a pomalu ale jistě si uvědomovat že už "nikdy"...Útěchou vám může být, že v tom nejste sám, má to tak spousta lidí, každou chvíli se někde nějaký pár s radostí seznamuje, každou chvíli se někde nějaký pár s velkým smutkem (většinou pro jednu stranu) rozpadá. Tak jako umíráme fyzicky, umírají i vztahy, kdo umřel už není, respektive ne tak, aby jste se s ním mohl dále setkávat na tomto světě a žít s ním...

Bohužel to tak píšu, už jsem to opomenul, že zním povrchně. Ale v jeho případě snad všichni v mém okolí říkají to samé. Každopádně to s tím vzhledem vím, že není důležité. Jen jsem to dal jako jeden bod, jednu atributu. Sama mi vždycky říkala, že je hodně na vzhled a že je to její první zájem u protějšku. Každopádně nejde jen o vzhled, který mám, ale i o další věci. Mám mnoho koníčků, máme společné zájmy. Bral jsem ji na výlety, do přírody, kde to měla ráda. Na povyražení do klubů, společně s našimi přáteli jsme stále někam jezdili. Finančně jsem ji také dokázal zajistit. Pro mě je partnerka na první místě, ona pro mě byla na prvním místě, hýčkal jsem jí, láskou jí zaplňoval, prostě chci jen ted ukázat, že to nemyslím jen vzhledově. I když možná povrchní trochu jsem, tak to tak jen píši, protože sám nemám srovnané myšlenky jak a co sem psát. A když to tak vemu, tak jsou povrchní všichni v mém okolí v tom případě. Protože tak jak o ní mluvím já, i o něm, tak mluví i ostatní.

Myslím že nezáleží na tom, co je tazatel schopný své bývalé teď nabídnout ,neboť ta se již rozhodla, on to přímo neovlivní pokud řekla nebo dala najevo jasné NE. Neměl by se ani už trápit nad svými chybami, neměl by hledat příčiny, už se stalo, jsou prostě na světě věci které při nejlepší vůli ovlivnit nelze, ani kdyby byl 100% dokonalým mužem pak to neznamená že ho přítelkyně nemůže opustit z nepřeberného množství dalších důvodů jako například že se jí nelíbí "dokonalý muž"...

Je tam ale ještě jedna věc, jakmile se vám v hloubi podaří "přijmout fakt" že už "není možný návrat za žádných okolností" "že zkrátka umřela" a není jí možné jakkoliv vzkřísit a to nikdy, tam kde končí všechny naděje je kdesi v hloubce v člověku "bod" který je bodem "obratu" uzdravení. Je to jako s těmi, kteří nám fyzicky umřou, ještě dlouho po skonu cítíme bolest ale postupně přijaté vědomí že už s tím "nelze nic dělat" a "přijmutí" této situace znamená že najednou začneme o tu bolest přicházet s postupujícím se časem o ni přijdeme docela, zbydou sice vzpomínky, ale ty už nebolí. Než se člověk pustí do nového vztahu, měl by se napřed "prokopat" k tomuto "bodu nula" kde si na 100% uvědomíme, že nad situací už nemáme žádnou moc žádnou kontrolu a že to prostě už nejde nijak změnit, vůbec nijak. Dokud ale v sobě budeme chovat naději že se "vrátí" pak paradoxně bude to bolet ještě déle a více...

Nejhorši je, kdyz clovek zbytecne ceka a doufá a pritom nevi, ze si toho partnera zidealizoval, nevidi realitu...

hele vyrazol,prestan se uz o ni starat a venuj cas a peci kamaradkam.vzdycky se muzou hodit a treba ti nejaka pofouka bolistko,casem to samo prejde,vsichni si tim prosli,teda nechci mluvit za vsechny,ale myslim ze vetsina.

- pokud Vás ona nechce, tak Vám ani ty kamarádky nepomůžou, možná je spíše lepší se úplně odstřihnout od minulosti, nežli si dělat nějaké marné naděje. A samozřejmě Vám Vaše ex bude připadat pořád vyjímečná, dokud se nezamilujete do nějaké jiné a ani pak na ni nezapomenete, ale už budete tzv. jinde... každý to tak má.