Takové zamyšlení

Od: Datum: 10.01.17 23:20 odpovědí: 11 změna: 15.01.17 12:58

Zdravíčko :)

Vždycky se těším na soukromé hodiny Němčiny. Učitelka je super a všechno. Říkáme si hodně věcí ze života - sem tam i osobní. I samotné hodiny mě baví. Problémem je, že vždycky se přistihnu jak přemýšlím nad tím, že kdybych jí neplatil tak by tady se mnou ani netrčela a tímto veškerý zápal do hodiny je pryč. Jak se s tímto "vyrovnáváte"? Nejedná se o žádný velký problém, ale tohle mě vždycky tak nějak "rozesmutní". Takový to...já jí tady říkám to a to...ona také, ale bez peněz...je to taková hra vlastně.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 11.01.17 00:00
avatar

Není to hra. Vy platíte za výuku, učitelka učí. Ovšem platit si za výuku a místo učení myslet na něco jiného → to mi nepřijde moc rozumné...

PS: Hodiny češtiny neberte, že? Názvy jazyků se píší s malým počátečním písmenem. (–:

Ohodnoceno: 0x
 
Od: balzerka
Datum: 11.01.17 00:48

Když pojedete taxikem, tak za pár minut vysolíte stovku, když k vám příjde opravář, sundá dekl od elektrospotřebiče a už je to demontáž za třista. Jsou úřady, kde se jenom sedí a sem tam něco odkliká a vydělávají několikanásobně víc. Nebo flákači, kterým pošťačka každý měsíc vyplácí tisíce a tisíce, aniž by tito hnuli prstem. To Vás nerozesmutní? I když Vaše hodiny vypadají samozřejmě / tak to má být/, tak osoba, která je vede, musela roky šrotit vědomosti, procvičovat dovednosti, metodické postupy, sbírat zkušenosti, aby měla oprávnění vyučovat a přitom pracovala tak, aby Vás to bavilo a zároveň Vám to něco dalo. Tyhle roky nevydělávala, zatímco její vrstevníci dostávali už jako učňové výplaty a spořili si . Běžte někomu zdarma hlídat děcko, natřít plot, učit synka lyžovat, prodávat v kiosku... To je docela zábavné, ani se nijak nemusíte připravovat. Ztratíte přinejmenším hodně času a dost energie. Jako kluk v pohodě, protože bydlení a stravu, ošacení, internet, dovolenou, benzín, pojistky,... platí rodiče. Jak byste se tvářil, kdyby rodiče nedostávali peníze, protože práce je baví, je to jen točení volantem, hlídání děcek ve školce, sezení u pokladny, někde nějaké povídání si auf deutsch...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 11.01.17 01:34
avatar

Paní učitelka přece také musí z něčeho žít. S podobnými myšlenkami se člověk většinou velmi rychle "vyrovná", když se musí sám živit, popř. má ještě rodinu a ví, jak je někdy těžké vše utáhnout. :) Jinak věřte, že kdyby to nedělala ráda, poznal byste to na těch hodinách hned (na jejich kvalitě).

Ohodnoceno: 0x
 
Od: maky®
Datum: 11.01.17 07:50
avatar

Různá zamyšlení, co by bylo, kdyby to a to, tě nejen "rozesmutní", ale také tě odvádějí od přítomnosti a pak se nemůžeš pořádně soustředit na to, co se momentálně děje. Jestli ti mohu poradit, tak zůstávej pouze v oné přítomnosti a ber ji takovou, jaká se ti nabízí, jen tak jí můžeš co nejlépe prožívat.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 11.01.17 08:37
avatar

Každá práce je nějak oceněna. Je celkem jedno, jestli firemní pracovník dostává peníze na účet, nebo ve vašem případě platíte v hotovosti po každé hodině. Buďte rád, že si s němčinářkou rozumíte, že je přátelská a dovede připravit zajímavou výuku.

Každý člověk má nějakou povahu. Někdo ve svém zaměstnání přidává vedle toho povinného ještě kus sebe. Jistě jste se setkal s vlídnými a ochotnými lidmi v prodejnách, na úřadech, na nemocničním lůžku... A stejně tak jste se tam setkal s lidmi, kteří si udržovali odstup, působili neosobně. Povaha člověka se v mnoha zaměstnáních nějak projeví. Vaše němčinářka je s největší pravděpodobností příjemná a komunikativní i v soukromí - tedy bez peněz. Ale vy za ní chodíte na němčinu. Tak se učte, plaťte a buďte rád, že jste si vybral zrovna ji.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 11.01.17 19:55
avatar

A jak dlouho ta "hodina" trvá? Nějak mi nejde do hlavy, že máte čas si mezi sebou sdílet soukromé záležitosti ze života a hodně si vyprávět. Kdy se vlastně teda učíte? A samozřejmě že by s Vámi "netrčela", kdybyste jí neplatil. Vy byste ve svém zaměstnání trčel, kdyby Vám nikdo nedal mzdu? Třeba do práce zatím nechodíte, tak se zeptejte rodičů, jestli by oni ve svém zaměstnání trčeli a poslouchali nějaké rozprávky třeba od šéfa, kdyby nedostávali výplatu. Opravdu nevím z čeho je Vám smutno. Asi jste se zamiloval. A měl byste se vzpamatovat, protože takto se nic nenaučíte. Třeba si to ona také uvědomila a je pro ni tu hodinu snadnější poslouchat co jí vyprávíte a dělat Vám tu pověstnou "vrbu", než aby se snažila Vás něčemu učit. Což se mi teda od učitelky moc nelíbí. Když ne Vy, tak ona by měla mít rozum, zvláště když si za to nechá platit.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 11.01.17 20:00
avatar

Suzymon, hodiny bývají koncipovány různě. Třeba si s učitelkou vykládají o těchto věcech německy (tak se člověk mnohem více naučí, než když jen překládá nějaké věty bez kontextu).

Jinak já jsem se na VŠ poměrně dost věnovala dobrovolnictví v různých organizacích, jednou z takových činností bylo i doučování dětí v sociálně slabých rodinách. Nikdo mi za to nic neplatil a dělala jsem to ráda – protože jsem viděla výsledky a také jsem to brala jako jistý druh praxe. Byla jsem ovšem studentka a na starosti jsem měla jen sama sebe; ne rodinu, kterou bych musela živit.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 11.01.17 22:00
avatar

Kobka, a chcete to i z druhé strany? Věřte mi, že pokud si student "rád povídá", tak většinou i mě doopravdy zajímá, co mi říká. Jsou to studenti, kteří ke mě mají dobrý vztah, rádi ke mě chodí, výuka je baví. Takže když se ptám "How are you today?", tak mě to opravdu zajímá. Mám i pár studentů, se kterými jsme si osobnostně moc nesedli (přes jazykovky, tj. kurz musím odučit do června, takové soukromě nechci), a u těch to zpravidla probíhá tak, že si nic moc osobního nesdělujeme.

Musíte se na to podívat trošku jinak: Ano, bez platby si s Vámi povídat učitel nebude, ale v momentě, kdy si povídá, tak ho skutečně zajímáte. (Nebo by to aspoň tak mělo být.)

A pro ty, kteří se diví, že ve výuce je čas na "povídání si". Kromě toho, že se to někdy odehraje v cílovém jazyce, tak taky platí to, že většina - aspoň mých - hodin trvá ne 60, ale 65 nebo 70 minut, kdy nějakou část té hodiny věnujeme "utužování vztahu". Říct si, jak se máme, co je nového... těžko si dovedu představit, že si se studenty nepokecám. Mám je ráda, oni mě, a tohle všechno k výuce patří, ať už si o tom myslíte cokoliv ;) (Příklad - dovedete si představit, jak by učitel měl nalézt téma ke konverzaci, když neví, kolik má žák dětí, kde pracuje, co dělá ve volném čase, co se mu stalo o víkendu a tisíc dalších věcí? A copak může hodina začít tím, že řeknu "Otevřete si učebnici" místo "Jak se máte? Pořád plno práce jako minulý týden?") P.S. ano, někdy si do sešitu s přípravami zapisuju, co mi říkají (O víkendu jedu na chatu!), abych si tu událost pamatovala do další hodiny a mohla na ni navázat (Jak bylo na chatě?) :-D

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 12.01.17 11:05
avatar

Kobko, takový pocit mívám u každého, kdo byl na mně laskavý, pomohl mi. Ať už je to lékař, sestra. Když jednají s odstupem, pak je mi to jasné, ale když za chováním je člověk, pak mě to kapku mate a mám, někdy, pocit dluhu. *hi* Když však ve filůmu vidím psychiatra, psychologa, jak téměř slzí spolu s klientem, ale pak koukne na hodinky, utne to a pošle k pokladně, pak mi to příjde fakt divné. Chápu, vím, ale nemohu si pomoci.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 13.01.17 17:15

Dobrý den.

Já si myslím, že tato konverzace k výuce patří. Příklad- na základce učitelka češtiny, studená, strohá, přísná až do doby, kdy citovala básničku o mamince a protože ji máma zrovna marodila a měla o ní strach brečela jako malá holka a schovávala to pohledem s okna. Nebyl jsem nikdy velký student, ale tato učitelka se v mých očích změnila v člověka a já se na paní-soudružku-učitelku těšil a můj postoj k češtině se zásadně změnil.

Já vím, že dospělý člověk musí vědět proč si hodiny platí, přesto, když nemá před sebou robota na předávání vědomostí, jde to určitě lépe.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 15.01.17 12:58
avatar

Tak budu asi vyjímka. Také se na mne obrátily dvě osoby, abych je učila francouzštině. Byla to fajn děvčata, ale na to, abych s nima mohla vést plynulou konverzaci ve francouzštině tu řeč teda opravdu neovládaly. To by ke mně přece nemusely chodit. ;) Takže po deseti minutách jsme automaticky sklouzly do češtiny, protože to bylo mnohem snažší, abychom jedna druhé rozuměly a vyučování se tudíž nekonalo. Nakonec jsme se spřátelily a obě jsou dodnes mými kamarádkami. Ale francouzsky teda neumí.:)

A odpovědět na otázku jak se máte a kolik máte dětí, nebo co jste si včera udělal k večeři, to nepovažuji za nějaké povídání. A podle toho jak se tazatel ptal, si myslím, že se nejedná o takovéto učebnicové otázky.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

Poslední otázky Poradny volná diskuze
Nejnavštěvovanější otázky v rubrice

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2017 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.