Nejdivnější zážitek z návštěvy

Od: Datum: 29.12.16 08:29 odpovědí: 49 změna: 11.01.17 00:04

Ahoj všichni, ráda si tady počtu, člověk se i poučí a tak mě napadlo, že bych to tu mohla odlehčit, když se blíží Silvestr a mohli jste tu napsat, jaký nejdivnější zážitek z návštěvy jste kdy měli. Inspirovala mě kamoška, která nedovede zapomenout, jak kdysi u nějaké příbuzné přišla na to, že ta paní má pod postelí zaschlé výkaly od koček a jelikož kamoška je z velice čistotné rodiny, dodnes na to po letech vzpomíná. Já jsem měla největší šok u spolužačky, o které jsem se domnívala, že mají krásný velký dům a když jsem tam jednou byla, tak jsem zjistila, že žijí 5 lidí ve dvou místnostech a zbytek domu jsou jen holé cihly - teprve později jsem pochopila - otec si našel jinou babu a nakonec to dodělala až ta má spolužačka, když se vdala. Možná je má otázka stupidní, ale já se tak ráda dozvídám nějaké zajímavosti...Děkuji.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 29.12.16 10:34
avatar

Dajko, nejdivnější návštěva je, když rozkliknu poradte.cz. Tolik osudů, traumat, stresu, ale i radostí, podivností, lásky i nenávistí, odstupu i srdečnosti, bezradnosti i cílevědomosti, neštěstí i pohody, pokory i zaťatosti, opravdového sebevědomí i přetvářky, slušnosti i grobiánství, lakoty i velkorysosti . . . Takhle bych mohla psát i několik dní a přesto bych nevyjmenovala všechno. A to všechno je tady, na návštěvě v poradte.cz. *jasne*


doplněno 29.12.16 10:52:

Naurfrago, připomněla jse mi návštěvu mé tety u nás. Zůstala sama a my všichni byli v práci a ve škole. Když jsme se vrátili, měli jsme úplně, ale úplně přestavěný byt. Těžké trojdílné dubové skříně! A pod nimi srovnané koberce. Nikde žádná vybouleninka! Táta byl na mrtvici a řval jak tygr! Já měla oči plné obdivu. :-D Bratranci pak říkali, že tohle doma dělá pravidelně. Že nikdy neví, co po návratu domů najdou. Někdy nenašli nic, jen otevřený telegram na stole a v něm dvě slova: rostou jana. A tety nebylo několik dní. Jela k Janě na houby! *sok* Dej jí pane lehké odpočinutí.

Datum: 29.12.16 11:00

..Já jsem si také jak jsem byla mladší přestavěla nábytek ,jak byl můj na služebce,,Mám ráda změnu,,asi se tetě u vás nějak nelíbilo..Do jaké kategorie patří ona?

Datum: 29.12.16 10:44
avatar

Já byla paf z návštěv jako dítě. Někteří rodinní známí a vzdálení příbuzní měli podivné zvyklosti. Jedna paní nám chodila po bytě polonahá. Jako ne když se převlékala, ale normálně si v obýváku seděla nahoře bez. U nich to bylo normální, u nás tak max. přeběhnout z koupelny do ložnice pro pyžamo. Pak jsme měli vzdálené příbuzné, kde paní byla generál a pořádně od rány k tomu. Přijela a všechny si nás srovnala ve vlastním baráku do latě, doslova. A ještě si pamatuji na návštěvu, která přijela s půllitrovou lahví Fanty, tehdy nové zboží - muselo to být krátce po revoluci, u nás doma (málo peněz) jsme nikdy Fantu neměli. A když ji dopili (což jsme sledovali s úžasem, běžný den, žádná oslava ani nic takového a někdo si pije Fantu :-D ), tak vyhodili lahev do koše. Normálně ji vyhodili do koše! Ne kvůli recyklaci - to se tehdy tak neřešilo - ale my doma vždycky schovávali dobré PET lahve na pití do školy. A tahle byla dvakrát lepší a pevnější než kterékoliv jiné, a měla etiketu Fanty! A oni ji vyhodili do koše! :-D :-D


doplněno 29.12.16 11:04:

My je vymývali a používali znovu - jak píšu, do školy. Dělám to tak doteď, pěkné dobré lahve vymeju a uklidím, až půjdu ven, jen do nich naliju vodu a mám pití, nemusím shánět jiné a ušetřím


doplněno 29.12.16 12:36:

Pozor, já neříkám, že bych ji od té návštěvy chtěla nebo že ta návštěva udělala něco špatně. Mně jen tehdy prostě nesmírně udivilo, jak rozdílní můžou být lidé a jejich životní styl. My měli vždycky do kapsy málo a tak jsme opravdu byli rodina, kde se nevyhodilo nic, co se může použít znovu. Že někdo má tak pro nás nezvyklou věc, jako je láhev Fanty, a vyhodí ji, to bylo jak z jiného světa.

Jak říkám, dobré pěkné lahve sbírám doteď, pití si nekupuji často a když je pěkná, vždycky si do ní ještě párkrát dám vodu na cesty. (Vodu s sebou nosím každý den, jezdím po firmách, musím tahat vlastní pití...)

Datum: 29.12.16 11:02

No s tou Fantou to nějak nechápu a kde měla dát prázdnou láhev?

Datum: 29.12.16 11:08
avatar

S těmi pet lahvemi je to až nepochopitelné, ale bylo to tak. Byla to věc, která byla nezvyklá, účelná a fungovala. Byla škoda ji vyhodit. :-D Vzpomínám si, když po Sametce jsme vyjeli, jako zájezd, do Rakouska a Švýcarska, jak jedna kolegyně prohledávala odpdkové koše, protože slíbila dětem igelitové tašky. Ani jsme se, tenkrát, za ni moc nestyděli. Dnes bych se propadla!

Jen tak mě napadá, kolika lidem je nepochopitelné, vyhodit hezkou krabičku od nějaké potraviny. Je hezká, účelná a mohla by se hodit. *smich*

Datum: 29.12.16 12:39
avatar

Babko, ani mi nepovídejte. Krabičky od štětek do uší a velká balení od čaje Ahmad používám na učební pomůcky, na lístečky jsou super skleničky od přesnídávek. *afro*

Datum: 29.12.16 11:08

,,No přece nebudu sbírat láhve po návštěvách ,,divné ,,,mám doma 2 jak jdu ven a stačí.

Datum: 29.12.16 12:05
avatar

Naufrago píše, že to bylo po revoluci a Fanta nebyla tak známá. Dnes není nouze o umělohmotné lahvičky, ale tenkrát to bylo něco! Také jsem měla láhev o Coly, byla snad zálohovaná 10Kč a nechtěla jsem se ji vzdát. Až časem jsme byli zahlceni lahvičkami a dnes je samozřejmě člověk nesbírá, naopak se jim snažím vyhýbat.

Zážitek z návštěvy? Rok 1979, týdenní návštěva u známých našich přátel, někde na jesenicku. Ve velké koupelně ve starém domě, veliká, převeliká hromada nevypraného prádla. Měli sice 3 děti, ale stejně. Oblečení děti tahaly vždy ze spoda, jak bylo co potřeba.


doplněno 29.12.16 12:08:

Byl to týdenní pobyt, který jsme si platili.

Od: balzerka
Datum: 29.12.16 12:57

Ad láhve:To můj muž se vmísil do Závodu míru a jak začli spurtovat, tak fofrem odhazovali bidony. On slezl s kola a sbíral po škarpách ty odhozené cyklistické láhve a cpal si je pod dres. Ovšem korunou bylo, že on to doma ochutnával, jednu po druhé, na co jako jedou. "Tý brďo, tenhle Němec jede jen na vodu, to Francouzi, nóó, super, ochutnej !

Datum: 29.12.16 11:05

Má bývalá snacha seděla při návštěvě posed TURKA v mini -čili jí byly vidět kalhotky úplně,,když jsem ji na to upozornila,řekla ,že je tak zvyklá..A seděla dál ...už jsem k ní nešla.bylo mi trapně za ní.

Datum: 29.12.16 11:27
avatar

Dobrý den. Můj nejdivnější zážitek jsem měla na návštěvě u tchýně na oslavě jejích narozenin, kde měla pozvanou celou svoji rodinu. My jsem v rodině zvyklí hodně mluvit, na přetřes přijde jakékoliv téma... u nich bylo poměrně ticho, a navíc se mnou a mým dítětem se tam nebavil vůbec nikdo, fakt jako bychom byli vzduch. To byl děsivý zážitek. Pak jsem nakonec našla ke konverzaci alespoň neteř z manželovy strany, ale ten hrůzný pocit ve mně zůstal. Nevím, jestli si umíte představit, že začnete konverzaci a nikdo vás neposlouchá, nikdo se vás na nic nezeptá, anebo jak občas oni hovoří mezi sebou, ale vy jste viditelně neviditelní. Fuj. *zed*

Datum: 03.01.17 13:25
avatar

To jsem taky zažila něco podobného : známá s manželem a s milencem - dvě hodiny klábosili mezi sebou, já jsem jim jenom předložila kávu a zákusky a pak jsem jenom čuměla a připadala jsem si navíc (pak už jsem je nezvala)...

Od: maky®
Datum: 29.12.16 11:42
avatar

Byli jsme na návštěvě u manželových známých, je to asi tak dvacet let. Oni se věnovali dealerskému prodeji zubních past, vůní wc a podoblnému sortimentu ještě vedle zaměstnání. Došla jsem si u nich před odchodem na WC a očekávala jsem nádhernou vůni a oslnivou čistotu, když jsou z oboru, ale byla jsem v šoku. Jakýsi rozpatlaný voňavý závěs v neuvěřitelně špinavé wc míse snad rok nemyté...jen jsem zírala a tam odtud rychle vycouvala.*ee*

Od: maky®
Datum: 29.12.16 12:50
avatar

Ještě před svatbou mne manžel pozval k rodičům na návštěvu. Jeho maminka měla připravené chlebíčky a mile mě přivítala. Po uvítací ceremonii nás usadila a naservírovala chlebíčky...jenže ouha - kolečka salámu nebyla oloupaná. Byla jsem hodně mladá a jak ted na to kouká i hodně hloupá...statečně jsem ty slupky spolykala, ale oči mi z toho lezly z důlků,dodnes sama sebe nechápu, že jsem si salám neoloupala, at si myslí kdo chce co chce. *zed*

Od: balzerka
Datum: 29.12.16 13:12

U jedněch starších lidí v koupelně neměli kartáčky na zuby ani pastu.Jen nějaké lahvičky. Že prý si místo čištění zubů vyplachují ústa peroxidem / kysličníkem/. Uf! A u těch samých měli v chladné ložnici za zrcadlem kýbl sádla ze zabíjačky. Tam si chodili nabrat, když se vařilo.

Od: balzerka
Datum: 29.12.16 13:25

V dětství jsem byla na návštěvě u spolužačky Taťány Schwarzové. Píšu to jméno, neboť je tu důležité. Kamarádka mne pozvala k nim domů do strašně starého vybydleného objektu, kde byl jen jeden kohoutek na vodu pro celej barák. Bylo relativně brzo po válce a oni byli jediní, kdo v tomhle bydleli. Zařízení skromné, ale příběh. Otec mluvil napůl německy, maminka s ruským přízvukem. Potkali se za války na našem území, ona přišla s Rudou Armádou, on válčil na německé straně. Dlouho mi vrtalo dětskou hlavičkou, proč se vlastně válčí, když se lidi mohou mít takhle rádi.

Od: nikc®
Datum: 08.01.17 19:49

Myslela jsem, že už nepřispěju, ale připomněla jste mi svým příspěvkem jednu návštěvu u kamarádky. Jednou jsem spala u kamarádky po diskotéce. Bydlela v ošklivém, starém domku a měli hrozný záchod a zápach. Ošklivý, nesplachoval pořádně. Cejchy na peřině byly s dírami. A pak ještě, taky po diskotéce jsme přespaly s jinou kámoškou u chlapa, kterýho si tam našla a spala jsem ve smradlavých od kouře, špinavých cizích peřinách. Ona s tím klukem vedle. Ani dospat jsem nemohla, jak jsem se tam nepříjemně cítila. Původně jsem měla slíbený od kamarádky, že u ní přespím. Nakonec jsem spala v posteli nevím ani koho a to je docela nepříjemný.


doplněno 09.01.17 16:11:

Tak tuto stránku by si měly přečíst moji rodiče. Oba chorobně zaměření na pořádek.

Datum: 29.12.16 14:43
avatar

Jeden z mých prastrýců byl legionář. Z Ruska se nevrátil, založil tam rodinu. Tatínek si s jeho potomky dopisoval. Já jela někdy v 80. letech na zájezd po velkých sovětských městech. V Moskvě jsem se ke zděšení ostatních účastníků zájezdu odpojila a vydala se sama do neznáma. Na adrese z papírku jsem našla omšelý paneláček. Před ním na lavičkách sedělo několik starých žen. Od nich jsem se dozvěděla, že Jurij se brzy vrátí z práce. Jedna z babek mně nabídla, že počkáme v jeho bytě. Ne, prý není příbuzná, ale počkáme v jejich společném bytě. Uvědomila jsem si, že jsem cosi slyšela o společném bydlení cizích lidí v jednom bytě. Pozvání jsem přijala. Babka mě zavedla do pokoje velmi jednoduše zařízeného. Na stůl dala čaj a sušenky a ovoce... Byla nesmírně pohostinná. Při hovoru jsem si všimla skvrn na zdech. Bylo jich mnogo, očeň mnogo. Byla to zaschlá i poměrně čerstvá krev. Babka můj zájem zaznamenala a klidně, beze studu sdělila, že je to od hmyzu. Brrr! Rusi! Nebo švábi nebo jiná chamraď. Než jsem se stačila vzpamatovat, přišel Jurij a odvedl mě do vedlejšího pokoje. Tam nebyla zeď přes police s knihami téměř vidět, ale asi tam byli také...

Vzpomínka na starou laskavou Rusku a její zakrvavený pokojík mi z paměti nevymizí nikdy.

Od: balzerka
Datum: 29.12.16 21:12

Bimbame : Štěnice jsou prý takhle krvavé, když se rozmáznou. Jednou v Petrohradě jsem na hotelu chytla švába. Seděl na křesle a já ho skřípla do těch destiček, co v nich byl dotazník, jak jsme spokojeni s hotelovými službami . Hned měli odpověď. Ale krvavé to nebylo. Uf.

Datum: 29.12.16 20:50
avatar

Bylo to asi před 30 lety, s manželem jsme se nastěhovali do našeho prvního bytu a narodil se mi syn. Byla jsem s ním doma na mateřské, manžel byl v práci, když vtom někdo zazvonil. Šla jsem otevřít. Do bytu se mi vhrnuly dvě ženské, jedna z nich mi tykala, nepředstavily se, proběhly celý byt, pozotvíraly skříně, všechno si prohlédly a okomentovaly, neustále se mezi sebou bavily a já s miminem v náruči jsem za nimi bezmocně postávala. Pak se rozloučily a odešly.

Když se manžel vrátil z práce (mobily nebyly, jinak bych asi volala hned), ještě dosti zaražená jsem mu návštěvu popisovala. Vyšlo najevo, že to pravděpodobně byla nějaká jeho vzdálená tetička a její sestřenice (pro mě úplně neznámá baba), které se vypravily do našeho města a když už tady byly, zašly se podívat na náš nový byt, o kterém slyšely.

To bylo tak divné, že nic divnějšího se mi nikdy nestalo.

Datum: 30.12.16 17:39
avatar

Před několika lety jsme si pořídili s manželkou byt. Občas se stávalo, že na patře byl nelibý zápach, který se objevil vždy, když paní sousedka otevřela dveře od svého bytu. Vzhledem k tomu , že máme nové a dobře utěsněné dveře, nám zápach do bytu nepronikne. Zkrátka jsem to neřešíl, výrazně mě to neobtěžovalo. Avšak předevčírem zazvonila tajemná paní sousedka ( do té chvíle jsme se nebavili, pouze pozdrav), že jí stříká na záchodě voda. Popadl jsem brašnu s vercajkem a uháněl vstříc rozbouřenému živlu. Abych to zkrátil, parkrát jsem v minulosti zkouknul pořad - Máte doma uklizeno? - Po krk v odpadcích (určitě znáte) a nechtělo se mi věřit, že takhle někdo žije. No a úplně stejně zaneřáděný a zarovnaný byt má sousedka. Šílená návštěva, ani jsem už nevečeřel.

Datum: 30.12.16 18:01
avatar

Bohužel, to je taková duševní nemoc; člověk není schopen nic vyhodit, ani prázdné obaly. :( Také jsem se s tím setkala.

Datum: 09.01.17 05:08

Takového člověka znám také. Je to známá mé ženy i moje. Středoškolská profesorka na důchodu. Má domek. Ještě před deseti léty se k ní dalo přijít na kávu , posedět , popovídat. V současnosti je to nemožné. Topí se doma v odpadcích, které není schopná likvidovat, vše už má tak plné, že si netroufne pozvat ani opraváře, nejde jí televize, přestalo hrát rádio, kamínka moc netopí, protože spaluje odpad ze sídliště, světla přestávají svítit, protože se k žárovkám nedostane, do koupelny se nedostane a i tak ledová voda moc neumyje. Pomoci nechce, jen pořád naříká,jak je to hrozné. Když u ní zazvoníme trvá mnoho minut než přes ten elent vyleze ven, špinavá , otrhaná, načichlá.

Datum: 03.01.17 14:23
avatar

Moje nejdivnější návštěva proběhla v Indii. Jela jsem tam na svatbu mojeho internetového kamaráda. Jeho tatínek má továrnu na léky a tudíž i rodina je na tom velmi dobře.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem v krásném domě viděla "ošmatané" zdi - O prostoru u vypínačů ani nemluvím. Spali na matracích na zemi. Místo záchodu jen díra ve vydlaždičkované místnůstce. Místo toaletního papíru jen malinký kyblík s vodou (ale to je běžné v celé Indii - neinformovala jsem se).

Jinak ta "ošmatanost" zdí je v Indii zcela běžná.

Od: nikc®
Datum: 03.01.17 18:03

Alusko a co jste čekala? Snad ne, že to u nich bude stejné jako u nás? O Indii je známo, že si s hygienou a čistotou nic nedělají. Ani ty jejich záchody mě nepřekvapují. Akorát ten toaleťák ano. Ten by mi moc chyběl. Ale pro jistotu bych si svůj vzala. Měla jste ho s sebou. Dal se tam koupit? Jinak bez něj si to neumím moc představit. Ubrousky se tam daly koupit? Pokud ne, tak to musí být opravdu nezapomenutelný zážitek z návštěvy.


doplněno 03.01.17 18:28:

Přešla mě chuť na večeři. Je to dobrá stránka na zhubnutí.


doplněno 07.01.17 23:49:

Alussko je to Vaše zkušenost a nikdo vám ji nevezme. Vzpomínky zůstanou, jak to zpívaly holky ze skupiny Holki. Nedávno jsem to slyšela v rádiu, proto jsem si vzpomněla. Jinak asi jste tam zažila i dobré věci a potkala fajn lidi, na které budete v dobrém vzpomínat.

Datum: 04.01.17 18:35
avatar

No, nečekala jsem vlastně vůbec nic. Prostě mě to překvapilo :). Toaleťák jsme vlastní neměli, ale ubrousky se sehnat daly. Naštěstí! :).

Od: nikc®
Datum: 08.01.17 17:39

Alusko ještě mě napadlo dodat, že pohádka Sůl nad zlato by se měla přejmenovat na Toaleťák nad zlato:-D. Bez soli se vydržet dá, navíc není zdravá. Nedávno to říkali v TV.

Datum: 03.01.17 14:44

No, asi je to divné, ale jak kámoška přišla na to, že pod postelí hostitelky jsou zaschlé kočičí výkaly ( zaschlé nejsou cítit)? To tam dělala prohlídku?! Kdyby se takto choval kdokoliv v mém domě, měl by o zážitek víc. ..nakopala bych ho do p...

Ano, máte pravdu otázka byly opravdu stupidní !

Datum: 03.01.17 14:49
avatar

Trnco – plně souhlasím. Mně se tato otázka také nelíbí, i když jsem dlouho váhala, zda to napsat (nakonec to tedy píšu až teď). Evokuje to totiž klasické "drbání", které upřímně nesnáším. Sice ty osoby, o kterých se zde píše, nikdo z nás nezná, ale na samotného člověka, který vzpomíná na tyto negativní záležitosti, to má vliv zcela jistě záporný (podporuje se tím negativní myšlení a vyhledávání problémů u druhých). I já jsem zažila na návštěvách zvláštní věci, ale psát o nich nebudu, protože raději vzpomínám na ty pěkné, kterých bylo mnohonásobně více.

Datum: 03.01.17 18:32

Já jsem chtěla zajímavou příhodu a ne nějaké kecy někoho, kdo nemá co říct. Kamošce tenkrát bylo 10 a byla tam na návštěvě s dalšími sestřenicemi i bratranci a měli od té tetičky všechno dovoleno.

Datum: 03.01.17 16:59

Kamarádi se vnutili na návštěvu kolegovi z práce a já jako řidič při cestě z práce byl prostě přehlasován. Kolegova manželka slavila narozeniny. Jednalo se o chudou rodinu. V zakouřeném bytě dvě opilé ženy, na zemi ležící silně zapáchající obézní vlčák, místo stolu na bok převrácená, vybrakovaná pračka s napodobeninou ubrusu. Chlebíčky : okoralé půlkrajíce se suchým a poněkud postarším salámem neurčité barvy, kávu jsme při pohledu na hrnky odmítli. Když se chtěla začít paní domu po gratulaci a podání ruky i líbat ústy s černými pahýly místo zubů, tak jsem utekl a čekal ve voze. Jeden z kamarádů se polibku nevyhnul a tak měl po zbytek cesty karanténu - nesměl promluvit.

Od: pt®
Datum: 03.01.17 19:28
avatar

Já mám spíš veselý zážitek z návštěvy, kdy dcera byla v Rakousku, jako Auper u dětí. Bylo s rodinou domluveno, že přijedeme za dcerou na návštěvu a že budeme u rodiny i pár dní nocovat. Přijeli jsme do Eugendorfu u Salzburgu, všichni už na nás čekali. Po vzájemném představení a vyložení věcí z auta do pokoje, jsem vyložila, co jsem s sebou upekla, abych se blejskla. Mimo jiné to byl také celý plech s kynutým švestkovým koláčem. Pěkně jsem ho nakrájela a dávala na talíř, když do pokoje vkráčelo takové "tele", salašnický, velký pes. Byl to pes majitelů, roztomilá a hodná Bella. Hned se s námi chtěla přivítat a rovnou si nabídla švestkový koláč, Jen otevřela tlamu, a na jedno spolknutí v ní koláč zmizel, aniž jsme se stačili vzpamatovat. Dcera se začala velice smát, my byli překvapeni, protože nám nějak pozapoměla sdělit, že v domácnosti se nachází i takové velké, i když hodné, ale přece trochu mlsné "zvířátko". Pak za náma Bella stále chodila v domnění, že jí opět nějaká dobrota kápne... :-D (je to již víc, jak 25 let)

Datum: 03.01.17 20:07
avatar

Ve velkém krásném baráku se bydlelo jenom v přízemí, protože paní domu byla háklivá na úklid a radši z druhého patra (komplet obyvatelného, 3+1) udělala sklad (kde každou chvíli uklízela stejně jako v přízemí), protože by se dělaly na schodech otisky. Nikdo jiný tam nemohl. Byla (je) to maminka kamarádky a jednou jsme se tam na tajňačku vypravily. Ale už nevím, jestli to poznala :).

Datum: 03.01.17 21:11
avatar

Já tyto příhody neodsuztuji, nevidím v nich nic špatného, vždyť je píše sám život. Nebudu se tvářit, že neexistují, spíš se zpětně pobavím. Musím říci, že rozliušuji byty na ty, kde je mi dobře a kde se dobře necítím, na což nemá vliv druh zařízení, ani jakost úklidu (i když výše popisivaný binec jsem opravdu nikde nezažila). Napíšu o návštěvě u naší nové kolegyně z práce, před 30ti lety. Malá, prostořeká, snažící se marně ututlat, že má mluvu, jak dlaždič. Měli jsme ji v práci, jak přírodní úkaz. Čekali jsme ledacos, ale to jaký byt nám předvedla, mi zůstane v paměti do konce mých dnů. I přes to, že měla uklizeno, se na to zapomenout nedá a směju se ještě teď. V úzké chodbičce jsme kličkovaly mezi halapartnami, lucernami, vycpanými sovami a jinou veteší na podkladu tapety vzoru cibuláku, v kuchyni nebylo snad na zdech 30 cm volného místa, zdi zaplněné mnoha poličkami, obrázky samorosty, vycpanými ptáky, velkými kalendáři, slaměnými a jinými dekoracemi, tentokrát vše na tapetě hýřící barvami. Různé nesourodé dekorace vyplňovaly i veškeré povrchy nábytku, ale nějak jsem si vůbec nestačila všimnout jakého. Chvíli jsem jen stála a zírala, moje oči nebyly schopny se vůbec zastavit a zorientovat, dokonce se mi z toho všeho začala fakt točit hlava. I toto je na tom světě možné, i toto se někomu líbí.

Datum: 03.01.17 23:49
avatar

Zábavné vzpomínky jsou v pohodě, ale obšírně rozebírat negativní/ nechutné zážitky z cizích domácností se mi moc nepozdává...

-----

Také přidám jeden zážitek, který sice zábavný není, ale je zajímavý.

Když jsem byla malá, rodiče měli známé – manžele dosti pokročilého věku (pánovi tehdy bylo přes 90, paní skoro 90 let). Bydleli v Brně, ve vlastním hodně starém domě, který sdíleli ještě s nějakými příbuznými (rovněž ve starším důchodovém věku). Často k nám jezdili na návštěvu a jednou jsme se vypravili i my k nim. Jejich byt byl ve 3. patře a vzhledem k tomu, že dům byl zcela mimořádně úzký, bylo schodiště neuvěřitelně strmé, v podstatě jako žebřík. Bylo kamenné, strašlivě kluzké, s úzkými schodnicemi, mírně točité, bez zábradlí a po obou jeho stranách byly zdi. Já jsem už jako malá s oblibou lezla po různých střechách, stromech apod., ale po tom schodišti jsem měla strach chodit, hlavně dolů. Oni se po něm pohybovali několikrát denně, a to poměrně čile. *palec* Nestěžovali si! Dodnes mi to nejde do hlavy a na tyto jejich sportovní výkony vzpomínám s velkým obdivem, protože toto se opravdu jen tak hned nevidí...

Datum: 03.01.17 23:30

Mám pocit velice "divného zážitku" kdykoliv jdeme s manželem na návštěvu k jeho rodičům. Tchyně má byt jako "koníček", takže ne zrovna luxus, ale opravdu krásný, vzdušný byt s nádhernými dekoracemi, myslím, že tchyně by se dobře živila jako bytová architektka. Co mě ale vždy zaskočí, zasedneme s manželem ke stolu, tchyně nám podá jídlo,(vždycky výborné), tchán naleje pití a oba utečou kouřit na balkon. Kolikrát jsem si říkala, že až zase někdy přijedou k nám, udělám totéž, ale nikdy jsem to neudělala, připadá mi to strašně nezdvořilé.

Od: nikc®
Datum: 04.01.17 10:16

A proč se jich nezeptáte, proč chodí na balkon a nepřisednou si k vám? Já bych se zeptala.


doplněno 09.01.17 19:30:

Dajko, ta paní přijela k sestřeni se střevní chřipkou, proto asi nevycházela z pokoje a nic s ní nebylo, nejedla. Ale neřekla to sestrřenici. Nakonec to od ní ostatní chytli. Říct to asi měla.

Datum: 04.01.17 13:02

Už se tady takové zkušenosti objevily, takže to asi nebude tak neobvyklé, že navenek normální lidé žijou doma jako dobytek. Před několika lety mě jistá známá dovedla na návštěvu ke své kamarádce (asi kolem 40 let), docela normálně vypadající ženě (asi nás chtěla dát dohromady). Měl jsem v sobě už pár piv, ale to co jsem uviděl v jejím bytě mě rychle probralo - třípokojový byt úplně až po strop zaskládaný balíky ze svázaných ženských časopisů (Žena a život apod.) K nábytku a ke dveřím pokojů vedly uličky a noviny byly až po strop. Když mě chtěla posadit, tak musela židli vyhrabat z toho borčusu. Vyletěl jsem z toho bytu jak raketa a dodnes si ten svinčík pamatuju.

Datum: 04.01.17 23:49

Mám také jednu perlu.Jde o mojí návštěvu jinde. Jednou jsem u nás na vsi potřeboval poradit ohledně zděděného lesa. Pán, žijící na okraji vsi mne pozval, že to u něho dáme dohromady. Říkalo se mu KOZEL, protože měl doma plemeného kozla, všechny kozy ze širokého okolí ho znaly. Návštěva stála za to. Ještě jsem ani neprošel vraty a už cítím strašný puch. Kozel se připomínal. Přes dvůr jsem si našel cestičku, abych prošel a měl trochu čisté boty. Pán domu už mě vítal,nezouvej se, manželka to potom uklidí. Zul bych se, kdyby místo podlahy nebyla udusaná hlína, uvolnil mi židly tím , že haldu všeho , co dům, zahrada, chlév daly popadl a hodil na postele, stůl vyklidil jedním tahem, dole bylo ještě místa dost a potom přišla celkem kvalitní porada. Odešel jsem, smrděl jsem jako ten puk a svědilo mě celé tělo , protože jsem nevěřil ,že pán si tam napěstuje i jiné zvířectvo.

Od: milka
Datum: 05.01.17 08:19

Nechápu, jak se tady někdo pozastavuje na touto otázkou. Když přece nesnáší číst různé příběhy, tak proč to vůbec čte a příspívá? Vždyt, když si někde něco přečtu v časopise, tak je to vlastně taky takový drb o konkrétní osobě, a to ještě častokrát vymyšlený. Tady si přečtu drb a nikomu neublíží, protože toho člověka nemůžu znát a navíc nejde o senzaci, takže nemá důvod si někdo něco tady vymýšlet. Jako realitní makléřka, jsem navštívila strašně moc podivných obydlí, a to co tady lidi píšou tak to bohužel častokrát musím vytrpět, hlavně ten bordel a oni se ještě tváří štastně, že zrovna na focení uklízeli a já půl hodiny hledám čisté místečko, kde bych mohla odložit tašku. Těžko pak vysvětlujete, že dneska to na focení moc není a oni nechápou a příste už nezavolají.V poslední době mě šokuje fakt, že už v několika velkolepě postavených novostavbách na 3 a více patrech, postarší manželé žijí ve sklepě, kvůli ušetření energií, kvůli udělání nepořádku a kvůli tomu, že si mysleli, že s nimi děti budou žít a oni jsou, kdo ví kde.

Od: maky®
Datum: 06.01.17 09:30
avatar

Ano a občas jsou tyto příběhy i poučné...tak proč se nepoučit takovouto zábavnou formou. Když se mi některá otázka příčí, tak ji ani neotevřu.

Datum: 09.01.17 15:34
avatar

Já jsem měla na mysli něco jiného... je škodlivé (pro toho samého člověka) na mnohé takové věci vůbec vzpomínat a pitvat se v nich. Kouření je také škodlivé, a stejně to mnozí dělají. Toto je podobné. *klik*

Ale vždy záleží, co za vzpomínku to konkrétně je – samozřejmě.

Od: ria®
Datum: 09.01.17 07:19
avatar

Mě utkvěla v paměti návštěva kamarádky, bylo nám tak deset, přišly jsme ještě s jinou kamarádku k ní do pokojíčku a byl to doslova dětský ráj, plný pokoj nádherných, nejnovějších hraček, vystavené stavebnice lega, plyšáci, barbíny.. No nádhera. Jenže jsme měly přísně zakázáno jakoukoliv hračku vyndat z poličky, kamarádka řekla, že hračku dostane, lego poskládá podle návodu (hrad, dům), a vystaví - a už si s tím dál nehraje, měla to zakázané od maminky. Takže jsme se asi dvě hodiny nudily uprostřed "hračkárny" Nikdy jsme to nepochopily a ještě teď se tomu tu a tam divíme.

Datum: 09.01.17 15:38
avatar

S něčím podobným jsem se částečně setkala – část hraček byla na hraní, a druhá (větší) část byla jen na vystavení. :( Rovněž jsem to viděla u kamarádky. Myslím, že to hodně pochází z toho, že rodiče kupují nadměrně drahé hračky (po kterých třeba v dětství sami toužili – anebo vědí, že by je chtěli, kdyby tenkrát existovaly), ale zároveň jim je jasné, že to dítě dříve či později zničí... Raději méně náročné hračky a šťastnější dětství.

Datum: 09.01.17 14:52

U mé tchyně. Navenek působí celkem normálně, chlapi v práci po ní slintají, nevypadá ani na 40. Ovšem potom, co nám vždy rukama servírovala jídlo, a potom na wc konala onu velkou potřebu a bylo slyšet, že si neumyla ruce a hned po spláchnutí přišla (pozoruji to u ní již rok, opravdu si je nemyje), tak mě přešla chuť a mám problém podat jí i ruku. Stejně jako to, že všude po bytě se jí válí výkaly od psů, které sbírá až večer, psy nevenčí. Nezmiňuju to, že wc nemá věčně umyté, často tam člověk najde, co měla zrovna k obědu. A to, že psi kálí na balkoně a je to tam už jako na pohnojené zahradě, celé hnědé, to snad radši ani nechci sama sobě připomínat. Všude prach, špína, šaty z loňské svatby jí visí stále na židli v kuchyni, dodnes je neuklidila a pověšené prádlo vídám na jejím balkoně denně při cestě do práce, už 8 týdnů jí tam visí jedno a to samé prádlo, které nejspíš ještě nesebrala.

Ale vrchol všeho byl, když nás loni prosila o hlídání bytu, a v ložnici nepřevlékla povlečení, my v domnění, že je voňavé, jsme do něj ulehli a najendou jsme viděly spoustu skrvn od hárání feny v posteli, na prostěradle i na povlečení. Chtělo se mi blít!

 

Datum: 09.01.17 19:03

Sice jsem tuto otázku založila, ale když jsem to říkala kamošce, tak mi připomněla příhodu, jak u ní byla před pár lety na návštěvě sestřenice, kterou neviděla asi 10 let. Kamoška se těšila, jak si budou vykládat o dětství, kdy k nim jezdila každý rok o prázdninách. Jenže baba přijela, zalezla do pokoje, že ji bolí hlava, v dalších dnech jezdila sama po výletech a kamoška čučela doma a čekala, až se baba přijde najíst. Nejvíc kamošku dostalo, když babě někdo volal a ona - jo, já se mám báječně, jsem na dovolené v Moravském krasu, ubytování fajn - chudák kamoška si myslela, že se zmíní, že je u sestřenice a jak se o ni stará...Předposlední den pobyru babu přemluvila, že půjdou na výlet do lesa i s dcerou a vzaly si jen jedno pití. Ta baba měla ve zvyku otírat tu láhev rukou a hygiena nebyla její nejsilnější stránkou. No, zkrátím to, baba odjela, kamoška i s dcerou dostaly jakousi střevní chřiplu nebo něco podobného, 3 dny jim bylo blbě a ta dcera navíc měla už koupený lístek od Student Agency ke kamarádce do Mnichova a nikam jet teda nemohla a i když se to pak stornovalo, přišly o tisícovku. Od té doby ji kamoška doma nechce, i když to baba každý rok zkouší.

Datum: 09.01.17 19:29
avatar
Ten zazitek jsem jako dite zazila kdyz mi bylo 12let.Sli jsme navstivit dedu,otce od meho otcina.Byl tezce nemocny,mel nemocny jatra.Prisla jsem do skromneho pokoje ho pozdravit na kraji otomanu a tam seděla hubená,skrčena postava ve svetru.Pri podani ruky zvedl hlavu a podival se mi do oci.Rekl mi:Brzo umru Andrejko,tak dnes se na me koukni naposled... Lekla jsem se a utekla z pokoje protoze neco jako by mel v ocich( mimo zluteho belma) proste mel divne oci na ktere nikdy nezapomenu.Nasteva nejak probehla a pak jsem s rodici prijeli domu,kratce po pulnoci volala babicka ze prave umrel.
Datum: 09.01.17 19:45
avatar
Pridam i neco veseleho.Mame divneho stryce,takovej podivín se (od me babicky bratr) bylo to tak pred 5ti lety.Rekla jsem si s pritelem ze si udelame vylet do Brna a prespime tam u nej.Nikdy jsem u nej nebyla.Svolil a tak jsme celej den chodily po Brne kde nas provadel.To ze mluvi zcestne to je jeste nic jako to ze bylo 35stupnu ve stinu a strejda chodil nabalenej do kosile,svetru a kabatu.Vecer kazdopadne pec v panelaku.Jejich osobni hygiena taky neprobehla.Byt,bordel neskutecny,chodili jsme v ulickach,vsude nashromazdeny noviny.Vecer jsem lezela polonaha na posteli v ložnici a priserny vedro.tak jsem se zvedla ze otevru okno,fakt to neslo vydržet.Okna totalne zalepeny,jsem si vsimla ze jej natreli zavreny a uz nikdo je nikdy neotevre no nic...jdu si napustit vodu ze si dam hadr na celo...voda zastavena,zas v koncich...jdu a otevru lednici ze neco studeneho k piti v lednici jen syrup na kasel a leky.Skoro jsem se rozbrecela.Vratila jsem se s pritelem do loznice a do rana doslova se roztekli jak nanuky.Rano jsme okamzite vypadli,po noci bezespanku a ja mela na vnitřní strane stehen Vlka,neboli opruzeninu ktera me silene palela pri kazdem pohybu chuze.Za tyden mazani a noseni sukne jsem mela problem pryc.Vzdycky kdyz nekdo řekne Brno tak mam neprijemnou vzpominku
Od: balzerka
Datum: 11.01.17 00:04

To já mám opačnou zkušenost, když se řekne Liberec. V rodině mých vzdálených příbuzných se pravidelně drhne, cídí, leští a pulíruje. Když jsme tam seděli v obýváku na návštěvě, obsluhoval nás jejich dospívající syn. Nesl tácek s něčím, pak zas kafíčko, za chvilku mísu něčeho, skleničky, dosypat oříšky. Pohyboval se rychle přes parkety v pantoflích, po koberci v ponožkách a na ten načesanej vysokej kobereček pod stolkem nesměl /nikdo/ šlápnout.Tam předvedl dlouhý předklon pro něco na stolku, pak kousek v ponožkách, zpátky do pantoflí, cestou z kuchyně setřepl pantofle, prošustil, natáhl se pro vypité šálky, aby na stole nebylo něco nepatřičně... a tak dokola: zout, obout, předklonit. A nocleh? Ti se málem omlouvali, že nám nenechali vyšít monogramy na bělostné polštáře.

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2017 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.