Zřejmě se celý svět se mnou nudí

Pusťte do oběhu, že jste vyhrál druhou ve sportce, konkrétně 700 000 Kč. Pak budete mít přátel, že je nebudete stačit odhánět lopatou.

Hlavně nepočítejte s tím, že se jakkoliv změníte. Nesmysl, marná snaha, cesta do pekel. Povaha je daná jednou provždy. Pozoruji to na jedné zdejší uživatelce, která na to jde přes fyzický dril a křečovitě sebevědomá gesta. Výsledek je k popukání. Nebožačka stále eskaluje své úsilí, už jí pomalu začíná vyrůstat frantík, ale duševní saturace ne a ne se dostavit. Vyhněte se něčemu podobnému.

ildika - vás ne. Jen se tazateli pokouším sdělit, že radikální změna je kravina. Taková ta velkohubá prohlášení typu "od zítřka začnu nový život" jen demonstrují bezradnost dotyčného a předznamenávají budoucí, zpravidla nepříliš vzdálený pád.

No, tak aspoň budu vědět, proč to je. Nicméně budu lhář.

venkov4ever – a koho máte na mysli?

---

K tazateli – neřešte to a přestaňte tlačit na pilu. Nevím, kolik vám je, ale třeba já jsem si opravdové přátele našla až na vysoké; do té doby jsem to měla tak nějak podobně.

Víte, ona je jedna věta a teprve na stará kolena jsem přišla na její pravdivost - jak si myslíš, tak to je. Pokud si dá někdo přezdívku nudný klaun, tak se není čemu divit. Musíte se úplně přeprogramovat, začít mít radost z maličkostí a z toho, co máte! Jakmile začnete mít opravdovou radost z toho, co máte, tak vám vesmír začne nenápadně přidávat. Proto taky někteří lidi nemají furt peníze, protože o tom neustále mluví a v životě by nevypustili z huby větu, že jim peníze, co mají, stačí. Fakt to funguje, pro začátek si přečtěte knihu Myšlením k bohatsví. Autora už nevím, dá se to najít, Nebudu tady popisovat, z jakých sraček jsem se vyhrabala, ale fakt je to v tom myšlení, ale dá to hroznou práci a většině lidí to přijde nemožné, ale fakt to funguje ve všech aspektech života.

V tomhle jde těžko radit, protože podstata jednotlivce ja daná. Vy jste se tady sám vykreslil podle svého pocitu, proto Vám věřím. Ale také bych neměla náladu být s nudným člověkem a když už bych s ním musela pobýt, tak bych to zkrátila na tu nejmenší možnou míru. Nemyslím si však, že je nutné lidem pořád o sobě vykládat a svěřovat se jim v domnění, že to je bude zrovna bavit. Přátelství-kamarádství netkví pouze ve "svěřování se". Spíš to jsou vzájemné sympatie. Já mám třeba přátele už víc jak dvacet let a některé i víc a dodnes o mně vůbec nevědí ani zdaleko všechno a nikdy se to nedozvědí. nemám vůbec důvod a ani potřebu se svěřovat se svými niternými pocity. Vůbec to našim vztahům nevadí a dokážeme se spolu bavit několik hodin v kuse a ani nevidíme jak čas utíká. A věřte mi, že to není o žádném "sdílení" soukromých pocitů-trablů. A nemáme stoprocentně úplně stejné názory, ani úplně stejné zájmy. Tak si nějak rozšiřte své obzory-znalosti všeobecně, abyste se měl o čem bavit a nebyl tím nudným člověkem. Jít si s někým sednout do kina a tam zírat mlčky na plátno a pak jít domů,tak tomu teda neříkám nějaká extra komunikace s přáteli. Pokud si pak nedokážete večer prodloužit tím, že si jdete někam posedět a popovídat si o něčem jiném, než jenom o tom filmu. Ale když už pak nemáte co nabídnout, jak tady píšete, tak se vůbec nedivím, že ani do toho kina s Vámi nikdo nechce jít. Takže já bych radila všeobecné vzdělávání se. Dnes máte k dispozici internet a tam se můžete dozvědět spoustu informací ve všech směrech.

Ja bych takovym lidem doporucoval zalozit co nejdriv rodinu, aby se nikdy necitili byt sami, vytvori si okruh svych blizkych a na nem zavislych potrebnych deti, zadni cizi lide jim nebudou chybet a trauma se rozplyne raz dva. Ja mam naopak spoustu znamych a pratel, ve spolecnosti jsem jako ryba ve vode a udajne jsem extrovert, ale mam velice rad sve osobni soukromi, kam se s ulevou uchyluji od spolecnosti ke klidu a zpravidla chci byt casto sam.

Myslím si, že se všeobecným rozhledem problém opravdu nemám. Dokážu se bavit téměř o všem. Nejde zde přímo o nudu. Jen lidé, z mě neznámého důvodu, dají přednost jiným. Tvrdí mi však ,že se mnou zábava je. Od mnohých mých známých jsem však slyšel, že se neobklopuji dobrými lidmi (většina mých kamarádů jim přišla nečestná nebo prostě hloupá). Mně vadila lenost. Prostě je to asi o tom, že musím změnit celý okruh těchto lidí. Na tyto se budou zase nabalovat ty samé typy atd...

Ale to jste přece o sobě sám napsal. "Zřejmě se celý svět se mnou nudí". Přezdívku jste si vybral "nudnyklaun". Tak já jsem Vám to uvěřila a na to reagovala. Tak co chcete vlastně slyšet, když podle této vaší odpovědi je jasné, že víte v čem to vězí. Snad nechcete ubezpečovat, že Vy vůbec nejste nudný a že za to mohou ti ostatní. Já bych Vám tu radost klidně udělala, ale já Vás vůbec neznám, nevím co jste za člověka. A Vám přece nejde o takovéto plané lichocení. Nebo snad ano?

- lidi většinou vyhledávají takové přátele a známé, s kterými se chtějí buď dobře bavit, nebo kterým se mohou svěřovat se svými trably, protože dovedou dobře naslouchat, ev. poradit.

S tím svěřováním buďte raději opatrný. Stává se, že pak budete litovat, že jste na sebe prozradil příliš a věřte, že se toho člověka budete bát. Budete se za sebe stydět a budete se bát, že to vykecá. Raději se mu budete vyhýbat. Hlavně byste měl mít svůj život, ve kterém budou kamarádi jakoby na návštěvě. Budou jen obohacením. Ale svůj niterní svět byste měl mít bohatější. Rozhodně bez nudy! Nějaký koníček, záliba, jít v něm do hloubky, do dokonalosti. Šťastného člověka dělá to, co je v něm. Ne v tom, čím se obklopil.

Mám jednu radu, která se mi osvědčila. Když vás napadne jakákoliv činnost, co by se dalo dělat, jděte za tím. bez ohledu na ostatní, bez ohledu na to, že v tom třeba zůstanete sám. Užijte si ten nápad, užijte si to, co jste si naplánoval. Časem se totiž stane jedna věc. Pravděpodobně si nenecháte zážitky jen pro sebe, a někteří začnou vyhledávat vás, protože vy budete ten aktivní, který něco pořádá. Vy budete ten, kdo umí zahnat nudu. Je jasné, že s notorickými lenochy nehnete, ale takoví nejsou všichni. A s takovými moc zábavy neužijete. Ti aktivní, kteří se "nalepí" na Vás a vaši činnost jsou ti, pro které stojí za to, obětovat něco času na organizaci akce.

Nedůvěru vůči lidem druzí rychle vycítí a špatně se jim s nedůvěřivým člověkem komunikuje. Další problém: "Když jsme spolu, někdy nevíme co dělat."

Chodil byste do společnosti, nebo stýkal byste se s lidmi, s nimiž byste neměl co dělat, nebo o čem mluvit? Myslím, že by Vás to moc dlouho nebavilo a sám byste začal taková setkání omezovat.

Nikdo nemá nudné zájmy, každý volí zájmy podle toho, co ho baví.

Další problém může být ve výběru známých a/nebo kamarádů → viz "Mnohým mým známým přišla většina mých kamarádů nečestná nebo prostě hloupá"...

Co by mně vadilo nejvíc, je podceňování. Viz »Asi mé zájmy jsou "nudné", někoho možná nebaví přemýšlet.« Proč by lidé, kteří mají jiné zájmy než Vy, nemělo bavit přemýšlet? Jenom nejspíš přemýšlejí o jiných věcech než Vy...

Podle mne byste měl věnovat více pozornosti výběru kamarádů. A neškodilo by se i (trochu) zamyslet nad svým postojem k lidem obecně. Přistupujete-li k nim s nedostatkem důvěry, nebo s pocitem či názorem, že některé možná nebaví přemýšlet, jiným možná připadají nudné Vaše zájmy, je logické, že se to projeví v jejich vztahu k Vám.