Duchodcovske pastorale

Matador nejsem. Za 14 dní oslavím kromě narozenin i 3 roky v důchodu.

Vstávám okolo 5 - 6 hodiny. Protože jsem tak zvyklá. Jdu na počítač, tou dobou mám klid, přes den už tolik ne. Připravím si snídani a oblečení pro babču, obvykle i čisté ložní prádlo. Musím jej měnit velice často.

Přes den není v zimě co dělat /maličká vesnice/. V létě mě čeká zahrádka a občas i sekačka. Teď jsem šila povlaky na polštářky a napletla jsem si mašlovačky z husích brk.

Důchod není žádná velká sláva, ale jsou lidé, kteří mají i menší. Nejsem rozmařilá a vyjdu s ním. Navíc jej pobíráme s manželem oba dva a ve dvou se přece jen lépe hospodaří, než když je člověk sám. Jen mě mrzí, že nám přidali okolo 3 stovek a politici si přidali od 7 tisíc výš. Je to nepoměr. Tlachají ve sněmovně, nic kloudného takřka nevyplodí a žádný z nich by asi nechtěl umývat pokálenou babičku.

Chybí mi vycházky po okolí, chybí mi parťák pejsek. Ten mi chybí moc. Poslední, labradorák Aron mi umřel v říjnu 2010. Od té doby mít psa nemohu. Ale říkám si: Snad jednou...Taky bych uvítala nějaké cvičení, plavání či vzdělávání pro nás starší. Ale nejblíže se něco podobného pořádá v krajském městě, 20 km od nás. Takže to nejde.

Má to jednu velikou nevýhodu: že mi ten důchod nedali už před 30 lety. To bych si jej, panečku, jinak užívala! Jaga.

Já jsem v důchodu řádku let..Naprosto se nenudím ,V létě jezdím a dělám si na chatě -na zahradě ,ale nepěstuji mrkev a pod..ale okrasnou zahradu.Mám 2 zahrady .Jednu s ovocnými stromy napůl a i okrasnou kousek od domu.Vezmu psíka a jdeme s proviantem relaxovat a také něco udělat dle potřeby.Na druhou zahradu .kde mám domek zahradní mohu být celé léto je tam vše k bydlení,Ale jsem maniak ..musím pořád něco dělat a vylepšovat tak mám tedy 2 ty zahrady.

Já jsem čekala málem na schodech pošťáka,s důchodem ,,tak jsem se těšila.A to dodnes.Pracovala jsem v těžkém provozu a nyní "odpočívám"...ale nedokázala bych ležet u televize,jako ten můj.

Maluji obrazy jsem ve spolku malířů a tak se bavím přes tu zimu ,,ale i v létě v plenéru.Dříve jsem jezdila k moři ,,ale už mne to nebaví.Mám na zahradě bazén ,tak mi to stačí.

Jen aby bylo zdraví,,,děti jsou dospělé,vnoučata také jasou to všichni muzikanti , a tak teď také přes zimu chodím na plesy --ale jen tak mezi muzikanty ,setkávám se tam s našemi zpěváky ,,takže žiji i kulturou.Do divadla nechodím. Takže jak to shrnu --není nic lepšího -než důchod.Ale to je každého věc-jak si to zařídí a jaké má koníčky a to zdravíčko.I když ten důchod není jako plat...ale jde to. @

V létě dělám džemy ,mám moc malin,,take i dám v rodině pak,rybíz,,jen ho nerada obírám. Meruňky ,,jabloně,,ze kterých nechám vypálit u nás zvaný Kalvados a to také příležitostně rozdám.Lezu po stromech tedy ještě i po střeše chatky ,,ugrilujeme si občas něco a tak se těším na každé léto.Už aby tady bylo.

Já mám důchod bídný, tak při něm pořád podnikám a podnikat budu, dokud budu schopná. Naštěstí můžu pracovat doma, jinak bych tolik aktivit ani nemohla stihnout a v mém věku by se mi už ani nechtělo ráno brzy vstávat a jezdit někam do práce. Někdy špatně spím, některou noc vůbec a pak padnu přes den, to bych si jako zaměstnanec dovolit nemohla. Když mi není dobře, tak se vymarodím, škoda jen, že stejně tomu doktorovi musím, že to nezvládnu jen s acylpyrinem. Hlídám vnoučata a jen tak nepřestanu, na cestě je třetí. Mám větší pozemek, většinou okrasnou zahradu, hustě osázený vším možným, vč. růz. rabat, aby manžel měl k sekání jen minimum plochy. Na druhou stranu pak já půl roku nedělám pomalu nic jiného, než lezu po zahradě a pleju. Stříhám i stromy, neboť manžel se k tomu staví, jako by byl dement. Prostě ho k tomu nedonutím, protože se rozhodl, že by to nezvládl a basta. Ob rok zavařuju, co se dá, dělám džemy, kečupy, kompoty, nakládám okurky, mám skleník s rajčaty, okurkami a vínem, borůvky, rybízy, maliny, ovoc. stromy. Občas vyrazíme k moři, ale většinou trávíme všechen čas na zahradě u bazénu, někdy se jedeme projet na kolech. Mám elektrokolo, abych s cukrovkou stíhala do kopce a tak už netrpím, ale užívám si to. Velký barák zabere taky hodně času při úklidu, obzvl. když máme psa a kocoura, kterým říkám migranti, protože pořád lezou ven a domů, prostě permanentně buzerují a domů nosí bordel. Nemáme totiž okna, všude pouze prosklené dvoukřídlé dveře, jak pootevřu, už jsou venku. V zimě spravuju na mašině, čtu, víc jsem na noťasu a doháním resty od jara do podzimu. Taky přes zimu hodně marodím, od operace před 30ti lety všechno chytnu, jsem přecitlivělá na bakterie. Občas jedu na nějaký zajímavý seminář, studuju růz. duchovní směry i léč. techniky, celý rok při práci poslouchám odborné přednášky ze sluchátek. Manžel chodí taky do práce, ač je v důchodu, ale trochu mírněji, než dříve a spíš proto, aby doma nezačal hnít a odcházet před očima. Oni ti chlapi nemají doma ten záhul, jako ženské a dost rychle sejdou, pokud nemají nějaký koníček, nebo vl. dílnu, kde kutí. Prostě se prací udržuje fit a mezi lidmi. Hodně času tráví na noťasu. Rozhodně se nenudíme.

10 let v důchodu a neměnila bych ani náhodou. Na nudu a nemoce nemám čas. Když se ráno probudím kolem sedmé hodiny, uvařím si kafe a koukám a on už je zase večer. Tak rychle mi den uteče. Ale jsem aktivní a nudu jsem nepoznala vlastně nikdy, nudit se neumím. Peníze mi nechybí. Naštěstí. Takže žádné strachy a hurá do důchodu.

Víte co? Důchod je skvělá věc, když je člověk zdravý a má energii. Jakmile něco z těchle dvou věcí chybí, je to na pytel! Po odchodu do důchodu si jeden užívá. Dospí se, dodělá resty, raduje se, jako v pátek navečer, kdy ví. že se zítra do práce nejde. Ale když vypadne z toho pracovního kolotoče a přibudou roky, pak je to nedobré. Ale záleží na každém, co v hlavě nosí, na co neměl čas a teď ho má. Většinou mužští. Ženy se věnovaly rodině a domácnosti a tak moc koníčků nemají. Nějaké čtení, křížovky, rodina, děti, vnukové. Chvíli je to fajn a chvíli na grc. Už přemýšlejte, co budete dělat, až budete mít spousty času.

Můj děda šel k doktorovi s dotazem, můžu si ještě užívat, lékař doporučil, ano ale jenom léky.

A dědo co je důchod, smutná vzpomínka na plat.

Dědo co máš raději soulož nebo vánoce, no soulož, ale vánoce jsou častější

V důchodu jsem už nějaký ten pátek. Dokud jsem hlídala vnoučata a poté mohla chodit na brigády, jakž takž jsem vyžila. Brigády už nejsou, dojíždění není možné. Z velmi malého důchodu si nemohu dovolit vůbec nic, takže je to pouhé živoření. Radím, dobře si rozmyslete, zda do důchodu odejdete. Záleží na jeho výši a i na tom, kde a jak bydlíte. Je to můj názor.

Důchod by se mi líbil, kdyby věk nebyl spojený s problémy. Za všechny zmíním zdravotní stav, opotřebení organizmu a nevyhovující finanční situace. Dokud jsem mohla pracovat, bylo mi líp.

Když člověk myslí na důchod s předstihem, zajistí si vyhovující bydlení ( pro případ i bezbariérové), žije v páru s průměrnými důchody, tak je to bezva. V životě mi nebylo lépe. Nejdříve měly přednost děti, pak dům, pak VŠ studia, pak pomoct zajistit dětem samostatné bydlení atd. Než se nadějete jste v důchodu a konečně čas i peníze jsou jen pro vás. Doma bez jakékoliv činosti (nepočítám knihy atd) vydržíme dva dny v týdnu. Pětkrát v týdnu děláme společně něco z tohoto - zahrada, zvířátka, seno, dřevo, kolo, lyže, bazén, sauna, přiměřená turistika, zájmové kroužky každý sám. Vždy večer vařím na další den, abych nestála přes den u plotny. V loňském roce jsme dohromady zvládli i 4 operace ( já říkám "oprava našich těl"), byli jsme si oporou. . Jednou do měsíce vymýšlíme akce s vnoučaty.

Těšte se do důchodu, nemá to chybu.

Asi se na mě vrhnete jako supi, ale existuje i jiný pohled na důchod.

Pořád jen nářky na peníze. A co samotné matky s dětmi kterým chlap neplatí? Umíte si představit jak žijou? Nebo pracující s minimálním platem. Těm nestačí jedny tepláky na celý den, jako důchodcům. Uklohnit si doma jídlo z - co dům dal - taky nejde. Když moje bývalá manželka řekla mé matce kolik bere, tak jí seřvala na tři doby proč jí lže, protože její důchod byl podstatně větší.

Další pohled je v tom, kdy šli dnešní důchodci do důchodu? Relativně zdraví a čilí. Moje děti půjdou po kolenou, nebo skončí v invalidním.

Chci tím vším říct, že dnešní důchodci se mají velmi dobře a ani si to neuvědomují. Jen brblají. Teda ne všichni.