Kavárny- kvalita, ceny + neznalost obsluhy

Těžko můžete chtít něco takového, když i základní pravidla obsluhy hosta ovládá možná ani ne 20% personálu, a to neřeším úplné pajzly. Ti lidé zřejmě většinou ani nejsou v oboru vyučeni, prostě to dělají ženské, které nesehnaly nic jiného. Je to opravdu děsné, ale když se mi poštěstí padnout na obsluhu, která neudělá zasadní chybu, mám z toho úplně sváteční pocit. Tedy ne vždy, nedávno nás takto jedna taková mladá paní obsluhovala a ve mně se už sačal usidlovat takový ten spokojený pocit z profesionální obsluhy, když v tom došlo k tomu, že dotyčná donesla jídlo babce a dědovi, kteří ale začali tvrdit, že tohle si neobjednali. (I jsem si všiml, jak k tomu zmatení zřejmě došlo, dotyční si původně sedli k jinému stolu a pak si přesedli a servirka si to pamatovala podle stolů). Jenže jak ta po nich vyjela bylo úplně neuvěřitelné, řvala po nich přede všemi hosty, že ona moc dobře ví, co si objednali a oni celkem v klidu, ať laskavě zavolá majitele, ona na ně dál jen vztekle ječela. Tolik asi k těm profesionálům.

Dobrý večer, ano dobrého baristu člověk jen tak nepotká, jsem ze stejně velkého (malého) města a vím pouze o jedné kavárně v které dostanu kávu jak má být. Pořídili jsme si také pákovku, připravujeme kávu z místní pražírny, takovou krásnou cremu na espresu jsem v mnoha kavárnách neviděla. Děláme si espreso do skleněných šálků, je krásně vidět ten lavinový efekt. Stejně tak ručně pěněné mléko bez bublin, žádný problém. Občas se povede i nějaký ten abstraktní obrázek

Není to žádná věda, jen to chce cit a chuť se to naučit. Takže i já žasnu. řemeslo braň se

Prodavačky... Což je celkem mrzutý vzhledem k provozovateli... Tchibo .

Když jsem někoho obdivovala, že něco umí, tak otec vždycky říkal: Vždyť se tím živí ! Asi to dneska neplatí. Líbí se mi, když vám obsluha dělá kávu se zájmem, prostě je na něm vidět, že ho to baví. A když se něco ohledně kávy zeptáte, tak ožije a vysvětlí. Jen je málo takových kaváren. Já mám jednu takovou, kde navíc k dobré kávě dávají i domácí zákusek . Jenže ta má zase jiné mínus. Začaly se tam setkávat maminky s dětičkama. I víc kočárků. A mne nebaví poslouchat jejich hlasité rozhovory. Nejvíc mi chutná kafe v uklizené kuchyni, když si zrnka sama namelu na starém mlýnku. Už jen ten rituál..Jdu si dát kafe

"každý dělá do výše svého platu"...tohle platí všude...na co by se měli dřít když to nemají ohodnocené, že

A to Vás pane Krtek musím upozornit na Váš velký omyl. Ale nejste sám. Jako fotbalista, který sedí na lavičce, jako začínající pracovník, o kterém firma nemá ještě zkušenosti a pod. Radím Vám, dělejte vždy na maximum (pokud teda nejste pohodlný a nebaví vás to). Obyčejně, kdo pracuje upřimně s tím, že ho to baví a jde mu o tu práci, tak se mu to v naprosté většině případů vyplatí (jak finančně tak v profesním růstu). Někdy to trvá déle, ale dobrá práce se vždy zatím prosadila. Nevěřte ničemu jinému - opak šíří jen líní a neschopní (nebo všehoschopní) lidé.

Ale to jsem odbočil, vlastně jsem chtěl reagovat na to kafe. Ta kultura kávová se u nás zatím jen buduje. Až to bude jako třeba v Chorvatsku (a to nemám na mysli turistické pasti, ale obyčejnou kavárničku v zapadlé vísce), kdy tam zastaví řídič dodávky, k němu přisednou dva montéři a tři místní dědové a objednají si v devět hodin ráno malou výbornou kávičku a pak jdou zase po své práci, tak tam bych to hledal. U nás zase máme docela dobrou pivní kulturu, podle mě nikdo špatné pivo nevypije, to je raději vyleje hostinskému na hlavu. Takže musí se začít zezdola (jako ze vším). Pár nadšenců a fandů kávy to nezachrání. A ještě jak někdo píše, jak ty komerční značky (lavazza, illy a pod) chutnají stejně. Dodávám - kdyby tomu tak alespoň bylo, někdy chutnají spíše strašně v rukách neznalých kavárníků.

Já si myslím, že v tomhle je to stejné jako na malém krámě. 4 roky jsem dělala brigádu ve večerce na malém městě. Šéfová mě zaučila dobře, první dva měsíce jsem uklízela, učila se krájet salámy, podala, co bylo třeba, doplnila zboží. Pak teprve k pokladně, stávala u mě, když jsem vracela. Pak práce se zákusky, pak zmrzlina, pak terminál na Sazku, až asi po půl roce. Vedle mě se celé roky střídaly holky, žádná nevydržela, tak to šéfovou přestalo bavit, zaučovat lidi. Pak se vůbec nedalo divit, že holky stály za prd. Nakonec šéfovou přestal bavit celý krám: ráno jsem přišla, šéfová odjela a nebylo označené zboží cenami a když se mě lidi ptali, kolik to stojí, říkala jsem "bohužel, šéfová mi tu nenechala ceny", nebo jsem si nějakou přibližnou vymyslela. V lednici byl nový salám, aniž bych věděla název a složení, nebo nějaké nové zboží, o němž jsem nic nevěděla (náplň krosantu, alergeny v nějaké potravině...).

Ono asi ani z přirozenosti věcí není možné, aby každý pracovník byl na 100% oddán svému řemeslu nebo povolání a schopen či ochoten dohánět znalosti ve volném čase, tak si myslím, že šéfové musí být trošku tvrdí a dohlížet na ně. Zaučit pořádně a ne "tady je krám a starej se". Ze začátku, když ještě šéfová měla nějakou sílu, tak holku, která frkala a nezajímala se, vyhodila. Tak to holt musí být. Jestli tu práci nechceš dělat pořádně, tak ji dělat nebudeš vůbec. Co se mně nevyprávěla o různých potravinách, rozdíly mezi víny, různými typy alkoholu (lidi se taky chodili radit, co vzít postarší dámě za lahvinku atd.), o uzeninách a k čemu se co používá (já to nejím, tak jsem nevěděla), jak se s čím vaří, na co jsou různé smetany a podobné detaily. Bylo to nutné a je to nutné u všech zaměstnanců pracujících v obchodě a pohostinství.