Předpoklady pro studium

Nevím, které je to "nejtvrdší město" v Čr... U nás žádné studijní třídy nebyly, ale já jsem chodila do maloměstské školy (i když byla docela velká, protože do ní spadali žáci ze všech okolních obcí). Ve velkých městech je to možná jinak. Je pravda, se dříve se různé poruchy příliš nezkoumaly, maximálně dyslexie. Já jsem začala chodit do školy přibližně v polovině 90. let a měla jsem velký problém s tím, že se mi hrozně třásly ruce (nejen) při psaní. Kvůli tomu jsem až někdy do 7. třídy psala "hůř než kocour". Paní učitelky pro to vesměs neměly příliš velké pochopení a hlavně zpočátku jsem kvůli tomu mívala pravidelně dvojku z češtiny, i když jsem látku zvládala na jedničku. A pokud máte zájem o hudbu, proč nezkusit vystudovat nějakou školu s tímto zaměřením? Známá ji v pohodě zvládala při práci (učitelka v lidušce); prý je tam důležitá hl. ta praktická část, teorie není až tak mnoho a dálkově to není problém. Já jsem také vždy měla různé umělecké zájmy, hl. tedy výtvarné, ale i hudební. Profesionálně z toho nedělám nic, i když přemýšlím, že bych se v tom měla trochu pocvičit a věnovat se hlouběji alespoň tomu výtvarnému umění (zajímá mě hl. ikonopisectví a palech, hlavně to první mi vyhovuje i z filosoficko-náboženského hlediska).

Zvláštní, kolik sem na poradnu chodí Ostraváků. Je pravda, že je to velké město, ale podle mě třeba Brňáků zde tolik není (i když nevím). Já jsem vyrostla na moravsko-rakouském (a částečně už i slovenském) pomezí, v malé obci.

Co se týče toho ostatního – občas se stane, že někdo úplně nezapadá do různých tabulek apod. Nevím, jak moc je to časté, ale stává se to. Já jsem též měla podobné problémy; moje okolí mě vždy považovalo za hodně velkou podivínku (a myslím, že stále považuje, pouze mi to už dávají méně najevo). Vždycky tam něco "drhlo"a těžko říct co. Spolužáci mě celou základku neskutečně šikanovali (a vlastně nejen spolužáci, ale úplně celá škola) bez nějakého zjevného důvodu. Na střední škole to bylo lepší, ale úplně dobré to bylo až na vysoké (kde už lidé vesměs nemají problém s tím, že se někdo odlišuje). A v čem byl problém? Podle mě tam největší roli hraje povaha, ještě podporovaná specifickým zázemím v rodině. I když třeba moje sestra chodila na stejnou ZŠ jako já, v podstatě zároveň se mnou a v kolektivu byla velmi oblíbená, navíc byla premiantka (samé jedničky). Já jsem toho vždy věděla více, ale ona měla zase vždy lepší známky a byla mnohem oblíbenější až zbožňovaná. Myslím, že u ní tam hraje roli i to, že se umí dobře a rychle přizpůsobit různým okolnostem. Já jsem si vždycky připadala jak z jiného světa a mému okolí to připadalo ještě více. Řekla bych ale, že nemá cenu se v tom "vrtat". Jednou tady jsme a musíme toho nějak užitečně využít. Co se týče IQ - podle mě je mnohem důležitější moudrost než samotná vysoká inteligence. Moudrost je obdivuhodná vlastnost a zdá se, že jestliže k ní nějaká inteligence vede, pak je to inteligence sociální, která se v IQ testech neměřívá.

Máte pravdu v tom, že umění je problematická záležitost; dokonce může být i svým způsobem nebezpečné. Já to hlavně pozoruju u výtvarného umění, kdy spousta lidí, kteří se v něm pohybují, vidí jako smysl všeho pouhé dosažení krásy. Respektive oni to považují za velký cíl a jsou schopni tomu obětovat snad vše. Podle mě je v tom určitá zvrhlost, kterou člověk nejvíce pocítí, když s ní přijde do styku. Krása je prostředek/ cesta, nikoliv cíl. Mně to vadilo už jako malé holce, když mě rodiče tak trochu nutili chodit do lidušky na kreslení. Chodila jsem tam, ale přesně toto mi vždycky vadilo, aniž bych to tehdy uměla pojmenovat. Na druhou stranu, uměním můžeme někomu i udělat radost, takže vždy záleží, jak s ním zacházíme. Nemusí to být ani kdoví jak velké, náročné umění. Já třeba dělávám do kostela perníkový betlém (loni jsem dělala tento). Děti z něho mají radost a potom si na něm i pochutnají, což je pro mě dostatеčná kompnezace za snahu. Perník není ideální materiál pro přesně tvoření a v podstatě nikdy to nevychází tak, jak bych si to představovala. No ale co.

V Ostravě jsem nikdy nebyla (pouze jsem jí, myslím, jednou projížděla), takže porovnat nemohu. Ty různé etnické vlivy jsou asi obecně typické pro pohraničí, kde se měnilo obyvatelstvo, stejně jako pro místa, kde se rozvíjel nějaký průmysl a stěhovali se tam lidé z různých oblastí. U nás tady jsou některé obce od původu české a lidé tam žijí stále stejní, jinde žili Němci, popř. Charváti a na jejich místo přišel někdo jiný. Většinou volyňští/ rumunští Češi nebo také Ukrajinci, Bělorusové, Rumuni, Maďaři apod. Naše rodina je též z volyňských Čechů a myslím, že to je taková věc, kterou si lidé v sobě nesou po několik pokolení (ať už se to týká jazyka, nebo některých zvyků). Já jsem už také mimo svoje rodné prostředí párkrát "narazila".

Co se týče prospěchu ve škole – tak to je málokdy vyrovnané. I lidé, co mají ze všeho jedničky, mívají některé předměty oblíbenější (tj. většinou ty, které jim jdou přece jen o něco lépe). Bývají i úplné extrémy: já mám jednoho známého, o kterém se dá říct, že je matematický génius (provádí i různé experimenty v této oblasti, které jdou úplně za rámec mého chápání a chápání většiny lidí). Ve všech ostatních bodech je to s ním ale velmi špatné, a to bohužel až natolik, že se o něm okolí domnívá, že lehce mentálně retardovaný... Popravdě, já jsem zpočátku též měla jisté tendence si to o něm myslet, na druhou stranu se u něho projevují některé věci, které se u skutečně mentálně postižených nevyskytují – např. živý badatelský zájem o okolní svět a důsledně metodický přístup ke zkoumání různých jevů. Sice závěry, které činí, jsou velice na pováženou, no ale ten přístup je sám o sobě ryze vědecký. Toho si ovšem lidé hned nevšimou, když takového člověka znají jen povrchně. Jinak on bohužel spoustu věcí vůbec nechápe, i těch zcela jednoduchých – ať už se to týká odborných záležitostí z jiné oblasti, nebo něčeho praktického. Téměř veškerá jeho inteligence padla na matematiku. Ve škole měl šílené známky (z matematiky ale vždy za 1!) a v podstatě je divné, že se mu podařilo nepropadat – učitelé s ním prý měli soucit. Takových lidí asi mnoho nebude, no ale přece jen jsou.

Inteligence má určitě vliv na známky, ale kromě ní je tu ještě píle a zdá se, že u některých žáků/ studentů i jakési osobní kouzlo – to nemusí fungovat na všechy vyučující, ale některé to ovlivňuje ve velké míře (a spíše se to projevuje třeba na VŠ, než na základní škole).

Já mám také ráda vážnou hudbu, hlavně tu z období romantismu. a také lidovou. Ráda a často zpívám a hraju na flétnu, ale spíš tak pro sebe, když si potřebuju pročistit hlavu. To je na to nejlepší. Co se týče výtvarného umění, za vrchol toho západního považuju impresionismus a také se mi líbí byzantské umění. Umění může být temné, ale také je potřeba myslet na ty, kteří to dílo budou vnímat – aby je to nějak negativně neovlivnilo. Vím, že to není právě populární názor, ale podle mě má umělec (stejně jako třeba spisovatel, což je vlastně také druh umělce) morální odpovědnost za recipienty svých děl a pokud vytvoří něco, o čem ví, že by to mohlo někomu ublížit, měl by si to uchovat pouze pro vlastní potřebu. Mě takto dost nepříznivě ovlivnila mnohá díla klasické literatury, hlavně ta sentimentální a romantistická; dlouho jsem se potom jejich negativního vlivu zbavovala (ale je pravda, že já jsem od malička četla strašně moc a klasickou literaturu prakticky bez výběru – co mi přišlo pod ruku).

V umění se snoubí umělecký cit a fantazie s řemeslnou dovedností, takže to určitě má blízko i k řemeslům a některá řemesla jsou dost tvůrčí, to máte pravdu. Jinak s tím perníkem – člověk, který s ním pracuje, už si ho užil do sytosti a nějaká touha to všechno sníst asi není moc častá. To je jediná věc, která mě tak trošku mrzí (ale jen trošku) – perníky jsem měla nejraději, když jsem s nimi neměla moc co do činění, a to už je dost let zpátky.

Mě osobně by ty IQ testy také zajímaly.Né že by to něco znamenalo-spíš jen tak pro zábavu.Kdysi jsem byl na IQ testech ještě na škole(bylo to dobrovolné) a tenkrát jsem měl 135.Docela by mě zajímalo jak za tu dobu člověk zblbnul.Já vždycky býval spíš průměrný žák.Ikdyž je tedy pravda že jsem se nikdy neměl potřebu učit.Zase na druhou stranu jsem jen elektrikář.Vyučen tedy jsem,ale nikdy jsem to povolání nedělal a ani mě nebavilo.V deváté třídě říkala má třídní rodičům že by mě dostala na nějakou uměleckou školu v Praze(prý jsem hezky maloval),ale otci se to nelíbilo a tvrdil že bych se tím neuživil.No dopadlo to tak,že dělám vedoucího Penny a maluju si pro radost.

S tím nemuset se učit:Učit jsem se na ZŠ samozřejmě musel kvůli rodičům.To bylo tak do páté.Od té doby jsem se neučil...natož na učňáku.Měl jsem většinou dvojky max trojky.

Ještě doplním že dnes je úplně nejdůležitější mít známé a nebo peníze.Většinou to takhle dnes funguje.Nejednou jsem toho byl svědkem.Jak v profesním životě tak i co se jednalo umění v našem místním muzeu.

No, já bych řekla, že Češi jsou především Slované. Když se podíváte třeba na folklor jiných slovanských národů, uvidíte, že toho společného je tam více než dost (respektive opravdu hodně). Ani geneticky to s těmi Germány nebude nijak výrazné – Rakousko a východní části Německa (tj. oblasti, odkud k nám přicházeli kolonizátoři) byly původně osídleny negermánskými národy, které byly v průběhu středověku kulturně poněmčeny. Jinak já nemám nic proti žádným národům. Vykořeněnost může souviset s různými věcmi... já si také odjakživa připadám, že sem nepatřím. Na druhou stranu, podobně se cítím třeba i mezi Rusy nebo Ukrajinci, není to o nic lepší. Jednou jsem na internetu vyplňovala nějaký dotazník (myslím pro OSN), který se týkal obecného pohledu na svět (rodina, náboženství, politika a fungování společnosti aj.). Vyšlo mi, že moje názory se z 95% shodují s názory průměrného obyvatele Gruzie. Je to sice trochu divné, ale zase tak moc mě to nepřekvapilo, protože jsem dost konzervativní člověk + nevím, zda to na to má vliv, ale mezi mými předky bylo hodně Židů a já si jaksi nejlépe rozumím s obyvateli východního Středomoří a také třeba s Armény. Když jsem byla na letní škole v Rusku, považovali mě mnozí za Arménku, a určitě to nebylo jen kvůli vzhledu.

Ten problém Východ x Západ je jak známo, tak trochu způsoben i západním přísně racionálním osvícenstvím... A bohužel, i když je osvícenství v některých ohledech už překonané, vidíme, že stejně se patřičný způsob myšlení vtlouká dětem do hlavy už od základní školy... Člověk se až samostatně, v dospělém věku, může rozhodnout, jestli mu bude podléhat nebo ne. Ve východní Evropě bylo tedy osvícenství také (i když třeba na východním Balkáně zřejmě ne, to nevím), ale protože se tam tomu už tehdy bránili o dost více, řekla bych, že je to tak nepoznamenalo... Já jsem dříve bývala na osvícenství hodně nabroušená (hlavně když jsem si přečetla nádherné výklady scholastické matematiky a srovnala to s tím suchopárem, který do nás hustili ve škole), ale některé klady určitě nelze upřít ani jemu (osvícenství).

Na mém avataru není ikona: je to upravený výřez z palechového obrázku Sněhurky (z ruské pohádky). Ale palech vlastně z ikonopisného umění vychází, takže je tam rozdíl v podstatě jen v žánru (a ten na tom maličkém výřezu není samozřejmě poznat). Tj. poznal jste to dobře.

Ten můj známý je na tom bohužel natolik špatně, že je téměř nezaměstnavatelný a nesamostatný. Myslím, že někde vykládá zboží, ale i tam má značné problémy. Řekla bych, že trpí nějakou formou autismu, jako mnoho lidí, kteří mají takto silně vyhraněné nadání (projevují se u něho i některé jiné příznaky). Je to ale jen má domněnka, na žádném vyšetření nikdy nebyl.

Když Vás zajímá umění, nechtěl byste třeba učit nějaký takový obor (např. ten zpěv)? Já mám tak trošku dojem, že se už dlouho trápíte něčím co bylo/ mohlo by být, přitom každý máme na světě nějaké povolání, kde můžeme být maximálně užiteční (naplno využít svůj potenciál) a nikdo jiný nás v tom nemůže nahradit. Nemusí to být vždy jen pracovní povolání, ale to to může být také. Mně je umění také blízké, ale děsí mě svět umělců, jak už jsem psala. Vidím to tak, že se mnozí nechávají hnát vášněmi a dochází to až do stavu, kdy těmto vášní nejsou schopni odolovat (navíc to často považují za klad ). Ve skutečnosti je to z duchovního hlediska velice nebezpečné. Vím to bohužel i podle sebe, jelikož jsem se z podobných stavů těžko dostávala. Já jsem také velmi emocionálně založena a mám tu zkušenost, že je sice velmi dobré jednat "srdcem", ale to srdce musí být vychované, jinak takové jednání působí mnoho bolesti všem. Co se týče duality v umění, tak to snad nemusí být přímo špatné. Třeba sv. Augustin, když psal o estetice, byl přesvědčen, že ošklivost je nutná k tomu, aby vynikla krása (ovšem stejně tak považoval za nutné zlo, aby vyniklo dobro...). Augustin byl dualista už i kvůli prostředí, v němž se dlouho pohyboval, a dlouho se toho zbavoval. Já osobně dualismu moc "neholduju"(náboženskému absolutně ne), ale za nezbytnou součást života i umění považuju katarzi. A katarze vlastně nemůže vzniknou bez něčeho "méně příjemného", takže i to ošklivé/ hrozné má v životě své místo – jenomže to nesmí vést k dekadenci, která člověka stahuje na dno, místo aby ho povznesla nahoru, ale právě k oné katarzi. V křesťanství je také mnoho bolestivého, spousta utrpení, ovšem vždy je za tím vším velká naděje.To utrpení má také v křesťanství jednoznačně očišťující/ katarzní vliv.

Podle mě se právě moudrost oceňuje hodně, protože moudří lidé bývají u ostatních dosti v oblibě. Navíc jsou v životě v rámci možností šťastní, jelikož se netrápí nepodstatnými věmi.

Tak perníky a cukrářské výrobky samozřejmě nemají dlouhého trvání, otázka ale je, zda to není spíš výhodou... Když si vezmete, že různé trvalé umělecké předměty jsou často předmětem závisti a hádek (cenné obrazy, sochy), tak to méně trvalé umění je v tomto ohledu jaksi mnohem menší hrozbou. A třeba hudební dílo přece také není v přímém slova smyslu trvalé, navíc ho ani nelze sloučit do jednoho bodu a třeba odnést. I ten, kdo ho poslouchá, ho má především v hlavě, v paměti. Je prostě nemateriální. Já to tedy vidím jako jednoznačnou výhodu. Perníky a dorty sice materiální jsou, ale alespoň ne nadlouho.

V Ostravě jsem opravdu nebyla, neznám to tam vůbec . Párkrát jsem ale mluvila s lidmi z různých tradičně průmyslových oblastí a mám dojem, že si stěžovali na podobné věci... Rozvinuté průmyslové prostředí zřejmě často působilo vykořeněnost obyvatelstva, protože se do těch míst stěhovali lidé z různých oblastí a opuštěli tradiční způsob života, původní zvyky. U nás tady jsou také mnohé dědiny složené z přistěhovalců, ale protože je zde tradičně zemědělsko-vinařská oblast; i lidé, kteří se sem stěhovali, byli od původu sedláci. Některé negativní projevy přesídlenectví se tím možná zmírnily. Jinak mně to tady vyhovuje, i co se týče podnebí. To pochmurné podzimní počasí je, myslím, spíše typické pro horské a podhorské oblasti Čr (tak trochu to znám z Vysočiny); zdejší podpálavský kraj trápí spíše jiné problémy - úporné sucho, kdy se zde vše rozpálí doběla a všechny mraky se nám vyhýbají (zdaleka ne jen v létě). Jsou různé roky, samozřejmě, ale obecný charakter zdejšího podnebí je právě takový.

Záleží na tom, jak vymezit Východ či Západ... Východní Evropu lze také řadit k Západu, protože její kultura vychází z křesťanství a antiky, zrovna jako ta západoevropská. Za Východ bývá považována, protože byla součástí východořímské/ byzantské kultury. Často se uvádí, že hlavní rozdíl mezi dvěma polovinami římské říše spočíval mj. v řecké "statičnosti" a jejich zaměření na filosofii X římské "aktivitě" a právní zdatnosti. Ono se to tehdy promítlo i do křesťanství (dnešní západní katolictví X dnešní východní pravoslaví) a byl to zřejmě jeden ze zásadních důvodů -kromě politických-, proč došlo k Velkému schizmatu a tím pádem i úplnému oddělení kultury. To potom za sebou vleklo i jiné věci (a to možná máte na mysli): Východ zůstal augustinovsko-novoplatónský, s dualistickým odporem ke hmotě (dnes více méně podvědomým), zatímco Západ později přijal Aristotela (zejména skrze Tomáše Akvinského) a tím pádem i umírněnější přístup k této problematice, tj. že hmota není špatná, ale duchovno je vyšší. Také scholastika se svým propracovaným racionalismem se tím pádem rozvinula a projevila pouze na Západě; na evropském Východě tehdy všechno západní považovali za čiré zlo a scholastiku tam mnozí považují za zlo dodnes. Ve scholastice se sice obzvlášť rozvinulo budoucí evropské racionální a vědecké myšlení, ale scholastický racionalismus je silně odlišný od toho osvícenského! Osobně mám scholastiku ve velké oblibě, a to hl. pro její metafyziku a hlubokou spiritualitu. Osvícenský racionalismus byl do značné míry materialistický či směřující k materialismu (jelikož byl dovedený takřka do absurdity). Ještě materialističtější tedy byly anglické empirické

filosofické proudy, ovšem právě osvícenství ten materialismus zřejmě nejvíce "roztahalo" mezi prosté lidi. No ale je pravda, že ani osvícenství nelze tak "šmahem" odsoudit, minimálně je to jedna ze zkušeností pro lidstvo. Ještě k tomu západnímu "chladu" - já myslím, že není Západ jako Západ... katolický Západ (tj. země s katolickou kulturou) určitě chladný není (na rozdíl možná od protestantského Západu) , vždyť v lůně kat. církve vzniklo baroko, které mělo velmi bohatou duchovní kulturu, do značné míry vycházejí i z citu. Třeba pravoslavní často odsuzují katolickou "přehnanou emocionalitu", protože na křesťanském Východě je "cit" považován za záležitost velice nežádoucí, vedoucí k poblouznění. Vychází to z většího ovlivnění pravoslaví řeckou filosofií (např. stoicismem) a také ze zmíněného novoplatónského odporu ke hmotě, neboť cit je věcí pozemskou. Do jisté míry mají pravdu, na druhou stranu si myslím, že to až přehánějí. Jinak ono je také obecně důležité rozlišovat vášeň od citu... Vášeň, to je zdivočelý, nezkrocený cit, který může v člověku nepáchat docela "neplechu" (zmatek, vnitřní rozháranost apod.). Je to docela nebezpečné. City mají své nezastupitelné místo v lidské psychice, ale musejí být vychované, soustředěné (potom jsou i nejpoužitelnější, jelikož nejsou protichůdné, vzájemně se nepřebíjejí a spíše se navzájem posilují). Je to velká síla a byla by škoda se jí zbavovat potlačováním a ubíjením. Na druhou stranu, pokud nejsou vychovány, mohou člověka samy vnitřně ubít a zničit.

Co se týče myšlení - některé národy mají v sobě zjevně zakořeněnou značnou (až přehnanou) cílevědomost, touhu po úspěchu, před kterou jaksi ustupuje všechno. Může to být spojeno buď s materialismem, anebo ti dotyční vyznávají nějakou formu náboženství, kde se úspěch považuje za ctnost či božské požehnání. Na Západě tedy bývá tento přístup spojován s anglosaskou kulturou, mj. také s některými formami jejího protestantství (např. v části novoprotestantských církví byla přímo vytvořena tzv. teologie prosperity - to je ovšem jen "špička ledovce"; ty sklony tam jsou, zdá se, všeobecné). Na Východě ale zase podobným způsobem uvažují např. Japonci či Číňané, možná spíš ještě horším... Já myslím, že si člověk nevybere, ale konzum také nemám ráda, pochopitelně. Jinak antika je široký pojem, těch proudů tam bylo hodně a některé dle mého názoru nejsou právě hodny následování. Z těch ostatních se třeba dá vybrat něco použitelného, ale osobně dávám přednost křesťanské filosofii (a to spíš až té moderní).

Já jsem pochopila, že o studiích už zřejmě moc neuvažujete (i když studovat by měl člověk nějakým způsobem celý život); měla jsem na mysli, že byste někde mohl vyučovat hudbu - třeba na lidušce. Ale to byste také potřeboval alespoň konzervatoř. A ano, i mezi řemesly lze najít mnoho zajímavých, Já jsem proto nikdy nechtěla jít na gymnázium. Kdyby mi náhodou nevyšla vysoká škola, měla bych také problémy, jelikož jsem do značné míry nepraktický člověk a na některé věci si obtížně zvykám. Gymnázium by mě na praktický život nepřipravilo a ještě by tu nepraktičnost zřejmě zhoršilo. Nelituju toho, že jsem tam nešla; ani na VŠ jsem nikdy nepociťovala nevýhodu oproti absolventům gymnázií.

Ohledně problematiky Erben X Mácha – no tak to jsou opravdu dva dost různé literární zjevy, je, myslím, obtížné je nějak adekvátněji srovnávat. Mácha byl jediný pravý romantik české literatury; snad ještě Sabina, ale ten ho do značné míry napodoboval. Potom tedy byli okolo přelomu století ještě novoromantici, třeba Zeyer (toho jsem zbožňovala v dospívání, dnes už se mi to zdá trošku přehnané). Máchu mám ráda dodnes, protože je to literát na úrovni světových romatiků - Byrona, Lermontova, Slowackého apod. Erben sice tvořil v období romantismu, ale jinak to byl svým národopiseckým zaměřením spíš preromantik. Romantistická díla jsou nádherná, ale co jsem tak různě slyšela/četla, na lidi z té doby často působila tak trochu jako jed (sváděla je k sebevraždám a k neuspořádanému, blouznivému životu). Ono se to tedy projevovalo už třeba i v případě Goetha, který žil ještě dlouho před romantismem, ale v jeho díle proskakují určité romantistické rysy a tehdejší lidé na ně též reagovali právě takto.

Nějaký ten obor si nakonec vyberu, asi něco speciálního, kolik lidí dělá něco, a nesouvisí to s jejich původním vzdělání.

Já jsem asi trochu více zahleděný do sebe, veliký kritik společnosti, lidí, školy, politiky, vědya hlavně současného umění.

Vidím dekadenci, skutečnou dekadenci u divadla, filmu, hudby, Vůbec jsem neprošel klasickou pubertou, žádný pop, rock, mě zajímal nejdříve jazz, to někde ve 13 letech, a za dva roky potom už klasika, dnes si ještě dím filmovou hudbu, třeba Morricone-genius emocí, krásná italská hudba, Italii vůbec obdivuji, tam je krásné snad vše,ale teď je čekají problémy.

Nejvíce mě štve, že jsem dělal chyby v rozhodování. Nevím, jak to snáší ten váš známý-tu práci, pokud je matematik, tak je nevyužitý, možná ale, že našel smysl v něčem jiném.

Jinak já píši klidně, ale jsem dost divokým pokud mě něco vyprovokuje, tak ta má art terapie-hudba zabírá. Ale co by byl svět bez zkutečných umělců? Bez kritiků, dnes je společnost už jen technika, konzum, to převažuje, lidi bohužel podléhají jen tomu. Tak toto je to spojování národů, pře business, tak v tom moc smysl nevidím.

Na to ostatní Vám odpovím zítra, protože tam jsou zajímavé myšlenky a byla by škoda to jen tak upustit (ale je toho hodně a já jsem se dnes na internet skoro nedostala). Co se týče toho oboru: já mám zkušenost, že v průměru se k sobě nejlépe chovají lidé, pracující někde v přírodě (v zahradnictví, v lesnictví). Bývají méně vystresovaní než ti, kteří jsou celodenně "zavření" v budovách. Navíc se zahradnickým vzděláním se dají dobře uplatnit i umělecké vlohy – ve floristice apod. Já jsem také chodila na zahradnickou školu a mám ten obor moc ráda, i když jen jako koníček. Se zahradnickými provozy mám zkušenosti z praxí a vždycky se mi tam líbilo (nějaké problémy, samozřejmě, bývají všude, ale myslím, že na mnoha místech je to podstatně horší). To mě jen tak napadlo; samozřejmě, každý má nějaké jiné zájmy.

Co se týče toho mého známého – matematiku nestudoval a zřejmě by se na takovou školu nikdy nedostal... Má totiž bohužel zásadní problém s porozuměním jakéhokoli složitějšího psaného či mluveného projevu, což obecně vylučuje možnost VŠ studia + tam možná hrají určitou roli i zdravotní důvody (od narození má poměrně závažné problémy se zrakem, kvůli čemuž se prý vyhýbá čteních delších tištěných textů a na počítači má nastavené dost zvětšené písmo). Ona to v jeho případě bude kombinace různých vlivů, ale pro mě je právě příkladem člověka, který má velký, ovšem v podstatě nevyužitelný potenciál. Jinak on se přátelí s různými VŠ učiteli matematiky a ti jsou z něho vesměs naprosto "vedle", hlavně proto, že používá velmi neotřelé (ale zjevně úspěšné) postupy při řešení úloh. Kromě matematiky se je ale pokouší aplikovat i na praktický život, a tam to potom dopadá i katastrofálně. Okolí ho bohužel mj. i proto většinou vnímá jako mentálně nedostatečného podivína...

Máte určitě pravdu, te n vztah k přírodě, k půdě (mám to též ažč žiji ve městě, v dětství jsem měl úplně jednoduché požadavky na sebe, dokonce mě zajímalo zemědělství a ta technika ,traktory, kombajny, něco mi zůstalo z toho dnes, ale ta technika, to už přece jen tu zdánlivou idilu trochu narušial, kůň a traktor je asi rozdíl, ale já obdivoval i ty traktory, ještě dnes se na to podívám, když jsou žně), práce v lese, nebo jen procházka krajinou, to je velmi inspirativní. Zavřenost v budovách, i ten internet-virtuální svět má mnoho nevýhod, to víme. Ale vše má své limity, elektřina, to zanmená mít suroviny, lidé jsou zranitelnější více, než se zdá. Spíše ta civilizace, technická, má ti zranitelnost, i když vypadá, že je velmi silná. O lidech obecně, to bych mohl psát, mohl bych psát i o sobě.

Váš známý, je asi opravdu příkladem toho jednostranného a dosti výrazného nadání. Píšete, že má problémys porozuměním textu, pokud chápe text doslovně, tak se asi jená opravdu o dost silný autismus, ale nevím. Ve sféře IT a matematiky jsou tito lidé uplatnitelní, ale jen na základních pozicích, oni nemohou bý vůdci, a také to ani nechtějí. neumí. Uplatňoavt matematické poznatky v praxi lze, ale jen tam, kde se to hodí, matematika je možná královnou věd, ale ani ona nemá na vše. Nemůže člověk pomocí ní posat každý aspekt života. Matematika má svá omezení, to už bylo dávno oběveno, takže by mě zajímalo v čem váš známý má ten problém v aplikaci matematiky do praktického života. Matematika a emoce, city, to nejde dohromady.

Já mám také vztah k zemědělství, vyrostla jsem v takové rodině. Myslím, že práce v přírodě dokáže v člověku mnohé napravit – ne nadarmo bývají různí lidé z okraje společnosti (narkomani, prostitutky) přiváděni k řádnému životu právě pomocí podobných činností. Koneckonců, je to návrat ke kořenům, k původnímu prostředí člověka. Bez techniky se, bohužel, velkozemědělství neobejde. Zvířata mají své nároky – potřebují odpočinek (více než člověk, protože vlastně vykonávají těžší práci), často špatně snášejí horko či jinou nepřízeň počasí, bývají nemocná apod. Není to s nimi jen tak lehké, ale v méně přístupném terénu se stále využívají, protože tam by stroje neobstály.

Co se týče onoho známého – on sice není právě citově založený, ale necitlivý není; je to velmi laskavý a mírný člověk, i když hodně "po svém". Spíše je tam problém, že jeho emoční inteligence se rovná prakticky nule, a proto v mezidských vztazích absolutně tápe a vykládá si je po svém. V podstatě je v tomto ohledu jako hodně malé dítě. Nevhodná aplikace matematiky do běžného života se u něho projevuje třeba v tom, že nechápe, že lidé nefungují podle statistik. Vzhledem k tomu, že se špatně orientuje ve fungování okolního světa, hledá podobné informace ve statistikách, popř. si podle nich vytváří i různé grafy a znějakého důvodu si bývá jist, že přesně takto to musí vycházet. Projevuje se tedy i jinak, ale nevím přesně, jak bych to popsala – toto je takové nejzjevnější.

Teď si uvědomuju, že znám ještě jednoho velmi nadaného matematika – spolužáka ze střední školy. Ten se ve škole učil velmi dobře, ale jinak to s ním bylo naneštěstí též špatné... Určitě znáte herce Luďka Sobotu a filmové postavy, které představoval. Ten spolužák se choval naprosto stejně: pokud šlo něco poplést a pokazit, zaručeně to tak udělal. Každý má někdy špatný den, něco se nedaří apod., v jeho případě to ale bylo důsledné pravidlo, proto byl bohužel oblíbeným terčem vtipů části spolužáků. Já jsem s ním vycházela dobře, také mi ale vždy vrtalo hlavou, čím je toto způsobeno. Autista zcela jistě nebyl, byl hodně citově založený až poněkud labilní. Lidé občas mívají zvláštní a obtížně zařaditelné problémy; toto je, myslím, zrovna jeden z příkladů.

Jelikož jsem člověk velkoměsta, o to více to pociťuji, jak chybí tady člověku te "návrat" k přírodě. Ale to bude asi jedna z mých změn v životě. Vymanit se odsud. Právě ten okraj, který popisujete narůstá, a bude narůstat, já jsem si vlastně ani nepředstavoval. že problémy teprve přijdou. Zdánlivá otupělost předlistopadového roku byla nahrazena nadějí, nenaplnila se však, a to pro mnoho lidí. A myslím že teď se chystají další problémy. Sama můžet vidět v jakém stavu je východní Evropa (Ukrajina, Rusko), a ti lidé tam žijící jsou odrazem tohoto stavu. Západní Evropa má své problémy, které tak asi ani nenazývá, ale je to odraz právě onoho liberalismu a osvícenství, je rub a líc. Mám obavu, ž tato země si nebee ze západu to dobré, spíše to mírně řečeno sporné. Česká spoolečnost, ta podivná směs lidí není zdaleka tak homogenní jak někteří lidé píší. A myslím že všechny ty problémy, které tady popisujeme jsou odrazem té dnešní doby, ta velkoměsta, ta vykořeněnost, a nakonec mé problémy, i třeba to co pisujete u vaich známých. Je to uzavření se ve svém světě matematických jistot, pravidel, bohužel matematika není ani vhodný návod pro život, ten je velmi nelineární, a vůbec nematematický, protože je právě hodně o emocích, citech, protikladech, tady fakt matematika nemá co dělat. Ale to ukrití ve svých světech je dnes tak typické, vemte si počítačové hry a virtuální svět vůbev. Hry na hrdiny, ale bez vlastní fantazie. i ta umělecká sféra může být pro mnohé útěkem, ale alespoň tvořivým, tak to svět počítačových her, je absplutně pravým opakem tvořivosti. Psala jste ten okraj společnosti, narkomani, tak to je ten nejhorší útěk, jaký může být, ale těch druhů dnešníchg narkomanů je více a více. Máme zde i konzumenty reklam, snaha vytvořit nového člověka, ale tak jednoduché to pro ně nebude. Lidé skutečně nefingují podle statistik, je jen určitá míra pravděpodobnosti, že se ten, nebo ten bude chovat tak, nebo tak. Ten pojem autista je dnes velmi hodně používaný, až moderní, ale je úplně jedno, ja kse tomu všemu odborně říká, jedním slovem by jsme to nazvali zvláštní, odlišný atd.

No, já bych ve velkoměstě bydlet nemohla; připadala bych si tam ztracená. Navíc když jsem třeba na SŠ bydlela v Brně na internátě, vždy jsem měla pocit, že tam není kam jít, není tam pořádně co dělat. Ještě že byla blízko knihovna, ale to také není všechno... Vím, že toto často říkají městští lidé o venkově, ale třeba já se podobně cítím ve městě. Pro mě "někam jít" znamená vyjít si někam do přírody a třeba hodiny bloudit (když mám čas), aniž bych kohokoliv potkala. Když čas nemám, tak třeba jen na chvilku, ovšem důležitá je tam ta samota. Mám ráda lidi, ale bez samoty a přírodního ticha se prostě neobejdu.

Co se týče vykořeněnosti – máte pravdu, že východní Evropa (konkrétně Rusko) je na tom v tomto ohledu velmi špatně. Na Ukrajině je to o dost lepší, i když také záleží na oblasti. V Rusku je to katastrofa a nejhorší na tom je, že většina tamních lidí si to ani neuvědomuje. Původní, tradiční kultura je do značné míry zničena a na jejím místě se nachází to umělé, co bylo vytvořeno za SSSR. Je to způsobeno mj. i obrovskými přesuny obyvatelstva v minulosti. Já osobně vidím problém i v tom, že v současném Rusku vystupuje komunistická strana jako nositelka tradičních hodnot. Náboženské strany tam jsou zakázány kvůli islámu a jiné konzervativní tam nejsou – takže jedině komunisti. Samozřejmě, nebylo zničeno úplně všechno (např. ruské užité umění – chochloma apod. – je právem poměrně vyhlášené), ale člověk, který tam přijede odjinud, tu zpustošelost cítí dost zřetelně.

Jinak mám dojem (na základě vyprávění mnoha známých i některých vlastních zkušeností), že dost špatné je to třeba i v Makedonii; řekla bych, že o dost horší než v tom Rusku. Tradiční kultura je tam navek zachovalá, ale jen navenek. Např. oproti české společnosti (a to, jak víme, není žádný etalon!) je tam mizivá úcta ke starým lidem, i v rámci rodiny. Staří lidé bývají pravidelným terčem posměchu a nepožívají velké vážnosti. Nevím, jak tam taková věc mohla vzniknout, ale každá světová kultura, která má nějakou budoucnost, si cení svých předků. V opačném případě je něco hodně špatně, protože toto je takový základ, na kterém všechno stojí.

Já zde žiji, a čím dál více si připadám, še sem vůbec nepatřím, navíc se absolutně s nikým nejsem schopen identifikovat, a asi ani nechci. Velkoměsto znamená to veliké míry anonymitu, ale ve vašem nejbližším okolí tomu tak není. Já vnímám i ty změny, které nastyly po roce 1989. Lidé jsou ve své podstatě stále stejní, ale podléhají novým trendům, manipulaci atd. Chtějí více, cítí se více svobodní, pro mě absolutní svoboda neexistuje, a zřejmě by to byl i fatální konec, část duše člověka může sice protestovat, být až anarchistická, lae to racionální jádro ví, že tomu tak být nemůže, určitý řád a struktura drží stabilitu a to nejenom lidské společnosti. Jde jen o to jak by měla ta společnost být uspořádána, tady se lidé liší, a není to špatně. Odsud se i odvýjí můj vztah k druhým. Píšete že byste nemohla žít v takovém velkoměstě. Mohu vám napsat, že Ostrava dá člověku takovou lekci, že buď ho toho zcela stazí na zem, nebo ho to posílí, já chci z tohoto vyjít jako vítěz. Nic tady nebylo jednoduché, i ta škola zde byla tvrdší než jinde, tvrdší lidé. Praha, ta už dávno asi není tím co kdysi byla, a bohužel to lepší z ní zmizelo, a objevilo se to horší, kriminalita tam bude nepochybně větší, než v Ostravě, ono o tu Ostravu moc lidé zájem nemají, a já se nedivím, ona měla punc "Ocelového města", "Černého srdce republiky", ale co s tím vším bylo spojeno:Alkohol, patologie rodin, zničené životní prostředí, a ten vzduch, to se příliš nezlepšilo. A lidé, tak úsměvu tady asi moc nenajdete, divokost dosti velká. Jiní by to co píšu popírali, ale já se na to dívám historicky, a myslím že je to tou vykořeněností, prostě mnoho lidí zde nezapadlo, nebo šaptně zapadlo, tady si se stýkají různá etnika, různé kultury, a dělá to svoje, většina to neřeší, já ano. Nevím jak je na tom Brono, či okolí Brna, to je už Morava. Ostrava, to je Slezsko, i tou skladbou obyvatel, i tou mentalitou. Okolní vesnice též náležejí Slezsku. Mohu vám říci, že česká společnost vůbec není homogenní, jak tvrdí některé studie, opak je pravdou. Zde je zásadní rozdíl v mentalitě Čechů, Moravanů a Slezanů. Každý ať si prostuduje svou genealogii, třeba tam na to najde odpovědi, já je z části mám, tak vím proč ta vykořeněnost. Jen jazyk, to je to pojítko. Ale asi jsem velký individualista.

I zde je kde chodit, přesto předevšechno, hned kousek za městem, ať je to okolí Opavice (Opava) nebo Odry, najdete místa, kde můžete načerpat energii a podněty pro tvůrčí práci, nebo jen tak v klidu chodit a pozorovat c ose v přírodě děje. Kde kolem vás se neřítí cyklista, a neohrožuje vás. Agresivita na cestách (řidičů) je zde značná, i cyklistů. Pak se nedivte, co k nim člověk pociťuje. Nazval bych to "budu si dělat co chci", to je jejich mentalita. Ale co chcete v této zemi. Samota je velmi důležitá, pro mě rovněž, jen tam vznikajáí zajímavé myšlenky, tam člověk nachází klid.

S Ruskem nebo Ukrajinou nemám žádné zkušenosti. Jen internet, a určité povědomí co se tam děje. Rozhodně je to jiná mentalita, absolutně, nesouhlasím s tím, že tady exstuje nějaká jednotnost "nějakého Slovanstva". Za prvé, už jsme psali, že s tou etnicitou je to složitější, za druhé, ta kultura je odlišná, lidé v těchto zemích prostě žili jinak byli zvyklí na jiné věci, a mám právem obavu, že si to myšlení přivážejí i do těch zemí, kde chtějí žít, takže potom se nedivte, proč ten starch z Rusů a Ukrajinců, za prvé nedobré zkušenosti historické, a to amjí i Poláci a Slováci, a potom ty polistopadové zde. Ale abych nevypadal, že mám předsudky, nehme se překvapit. Otázka je, jestli jsou ty změny které probíhají až tak dobré pro všechny, ne že by probíhat neměly, ale ne vše co se na západě "ujalo" je v reálu dobré, a hlavně dlouhodobě. Proč to píši, ať si kdokoliv jede žít do jaké země chci, když to budu udělat já, udělám to. Jde o to, že nejvíce je vlastně nakonec "postižen" ten člověk, který migruje, mu hrozí ta vykořeněnost, to nepochopení, to odmítání druhými, nebo prostě ani sám nechce zapustit ty kořeny, drží se svých tradic, a to může být v dané zemi problém. Je tu jazykový problém, kulturní a náboženský problém. Pochopím, že někdo prchá, že chce za lepším, ale něco i stratí identitu. A na toto západní člověk nemyslí, vlastně to i chce, on hned vidí potenciální zaměstnance a konzumenty současného světa-západního, všech těch výrobků. Asi tušíte na co narážím, na současné Německo, a nejenom to. Já se nedívám jako na oběť na ty místní, ale na ty uprchlíky, oběť propagandy západu. Propagovat svou kulturu za každou cenu, a je to i důvodů strachu z islámu. Tady můžete mít odlišný názor. Prostě západní společnost ztrácí poněkud dech, je dosti ateistická, konzumní a vysoce individualistická, na rozdíl od lidí z "východu" ty vytváří nějaké jednotící skupiny, to je drží pohromadě, to jim dává sílu. Já jsem pro nestejnost světa, jednota je nudná, nepřirozené, ty rozdíly, kontrasty dávají společnosti smysl, ne jedno náboženství, ne jedna kultura, to ale neznamená, že mohou žít v klidu pohromadě, ve starém "světě" ano. Takoví Indie, tam to funguje, je to tradice, vícerá etnika i náboženské skupiny, tady se toho lidé bojí. Nebo je to prostě nezajímá.

Dalo by se o tom psát mnoho, ještě snad napíši. Asi jste si všimla, že zrovna obdovovatel velkých a nových změn moc nejsem, já chci změny, ale úplně jiného charakteru, zvláště ta lidská povrchnost, to je ubíjející.

Pokud se člověku někde nelíbí, pak je asi opravdu lepší odtud odejít... S Ostravou opravdu nemám zkušenosti, akorát jsem na vysoké měla jednu spolužačku z Ostravy, se kterou jsme si docela rozuměly . Mě osobně v rámci českých měst nejvíce vyděsilo Ústí nad Labem a také Děčín. Připadala jsem si tam jak v jiném světě, ale v tom velmi špatném slova smyslu. Někomu, kdo tam vyrostl, se tam možná líbí (nevím, ale vyloučit to rozhodně nemohu); pro mě to byl šok ze všech možných hledisek, a to jsem tudy opravdu jen projížděla a v obou městech jsem se zdržela maximálně hodinu (v každém). Rozdíl mezi obyvateli různých krajů je zcela jistě, ale já nemám ráda zjednodušené charakteristiky... Myslím, že ty rozdíly jsou sice zaznamenatelné, ale zároveň obtížně vyjádřitelné. Co se týče Brna – to je taková brána jižní Moravy. Hodně lidí říká, že město je jakoby rozdělené na dvě poloviny, severní a jižní. Jsou mezi nimi určité rozdíly: třeba v podnebí (severní část je ovlivňována Drahanskou vrchovinu, zatímco ta jižní rozpálenými úhory jižní Moravy), ale také v lidech, kteří se hl. dříve stěhovali do částí města, které přiléhaly k jejich oblasti. Jižní část Brna byla vždy poměrně dost zemědělská a stále taková je. Severní je více průmyslová, dělnická.

Slované dost možná nebyli od počátku jednotným etnikem; existuje názor, že to byly původně různé národy, které se sjednotily pod jedinou kulturu a jazyk. Těch náhledů je více, ale mně se tento zdá dost pravděpodobný. Jinak bych řekla, že Češi mají obecně dost blízko k Ukrajincům; třeba k Rusům už méně, protože Rusové jsou mj. dost sblížení např. s Finy a jinými neevropskými etniky. Rusové jsou oproti Čechům ne snad přímo chladní, ale mnohem odtažitější, udržují si větší odstup, především k cizím a méně známým lidem.

To, co bylo před listopadem 1989, si nepamatuji. Byla jsem ještě v kočárku, když se tyto události proběhly, takže i na ta počáteční 90. léta mám spíš mlhavé vzpomínky. Co ale vím, je to, že naší rodině napáchal komunistický režim mnoho zlého... část těch, kteří žili v SSSR, byla deportována na Sibiř a Ural (někteří to nepřežili); ti, kteří žili v Československu byli pronásledováni, vysídleni (a nesměli se ani podívat do své rodné obce). Byli to "nepřátelé vlasti" a někteří se v počátích komunismu různě skrývali v lesích. To všechno proto, že mezi nimi byli potomci (venkovské) šlechty a také pro spojení s církví.

Podle mě by měly evropské země (a to zejména ty, které svého času prosperovaly z kolonií, ale přidat by se mohly i jiné, protože prostředků máme všichni poměrně dost) pomoci obyvatelům těch zemí, ze kterých přicházejí imigranti, aby měli u sebe doma důstojné podmínky k životu – a nikoho sem masově nepouštět. Není to na nic dobré, když se nějaká část světa vylidňuje.

Odejít ,to je nutnost. Je to je i naděje. O Ostravě bych toho mohl hodně napsat, ale nechci vás zbytečně zatěžovat negativismy. Ostrava vždy byla taková, jak jsem napsal, ale i taková Praha se hodně změnila, a ne k dobrému. Příčin je více, ale vše souvisí s polistopadovým vývojem, a jen slepec, nechce vidět i ty negativa, vedle pozitiv. Když jsem psal o cizincích, tak jsou dvě strany mince, jsou ti cizinci, kteří utíkají právě před tím, co sám nemám rád, kteří sami třeba vicítí zločinnost která v jejich zemích už není tolerovatelná, vycítí nemožnost se uplatnit, necítí naději do budoucna, tak takovéto chápu, ti problémy dělat nebudou, a je jedno, jaké etnicity jsou, ale jejich docela málo. Potom je tu bohužel velký počet těch, kteří si myslí, že když se octnou v zemi, vew které vycítí že její obyvatelé zrovna nepředstavují pro ně respekt, že se začnou sami chovat jako pání, a to cozí zemi, kde jsou jen na náštěvě. A to právě cítím z lidí ze zemí toho bývalého východního bloku. Psala jste o odtažitých Rusech (zkoro až chladných), říka se že prý to jsou vřelé národy, asi jak kteří lidé, mě jsou daleko bližší Slováci a Poláci, etnicky i Maďaři, ale tam je jazyková bariéra. Ukrajinci nevím, ti zde mají určitou pověst, ne moc dobrou, ale ví by ste mě určitě přesvědčila o lepších stránkách jejich povah. Jde o to, ten, kdo trpěl už v děství, a tvrdost v Rusku a na Ukrajině je opravdu veliká, ten tím musí bý poznamenaný. Buď to bude velmi citlivý člověk, nebo naopak chladný cynik.

Ústí nad Labem jsem poznal, také problémy s ovzduším, je to ale malé město, takže s Ostravou nelze srovnávat, ale ty gheta která tam po odsunů původních obavatel vznikla, jsou trochu podobná i některým místům zde.

Mentalitu Moravanů vůbec neznám, pochybuji že mám vůbec nějaké předky odtamtud. Vykořeněnost, tím nemyslím jen tu etnickou, ale spíše mentální, a to se může člověku stát úplně všude. nemusí si rozumět ani s vlastní rodinou. U mě je rodina jediná naděj, ale jen ta nejbližší, zbytek je rozprchlý po světě.

Ono asi není jednoduché říci kdo to vlastně ti Češi vůbec jsou, jediné co tu lidi spojuje je jazyk. Ani kultura ne, protože si tady přinášeli lidé vlastní kultury, případně už jí byli zbaveni. Mě nikdy v minulosti, v dětství nijak nezajímali mí předci, a byla to obrovská chyba, protože jsem se stotožňoval s něčím, kde mám jen částečný původ. prostě chci znát všechny předky v rámci toho co jde, někde už to není možné, protože zápisy z matrik už jsou zničeny. Takže nevím jestli se mám tak srašně cítim Čechem jen proto, že jsem se tady narodil. Ale urití lidé, zvláště v západní Evropě si myslí, že mohou jen tak, a bez ůjmy zbavovat lidi jejich náboženství, jejich kultury, jejich přirozenosti, že to nebude mít následky, bude. A ne dobré ani pro uprchlíky, ani pro původní obyvatele.

Tady se stále pere to nové se starým. Já se neřadím ani k levici, ani k pravici. Chci něco stabilnějšího. Mám obavu, že většině lidí je to jedno, a tak si nechávají diktovat, resp.servírovat těmi dnešními "politiky" takové ideje, které člověka zavedou do ne příliš pěkného světa. Dobře známe moc reklam, internetu, zábavy. Lidé si demokracii pletou s pojmem "mohu si dělat co chci". A obtěžovat i někoho, kdo to dělat nechce. Už jsme to psal, tato země, si mohl vzít ze západu to dobré, zvolila bohužel to špatné, a dnešní Praha podle toho vypadá, tak za to se stydím. A bohužek dnešní představitelé univerzit nemají zájem bý nějakými vzory, nebo ani nemají ten potenciál-spíše. Politická scéna-sprostota, ale zábava, pro lidi. O tomto by se dalo psát, ale nebudu.

Skoro mi to zase připadá, že přichází ta doba, jako v Komenského Labyrintu "uzavřít se ve vlastním srdci". Jenže, já si myslím, že tuto "čecháčkovskou" povahu já nemám. Boj může být i myšlenkový, tady chybí podněty. Ty nejmladší ročníky si také uvědomí, že s tou všeláskou to není tak jednoduché, a to proto, že tady budou vedle sebe nadále žít různé generace, různí lidé, a teď přibávají i ti cizinci. Nebude to jednoduché.

Co se týče studia – proč by ne, je to nesmírně užitečná záležitost, pokud to člověka baví a něco si odtamtud odnese. Mimochodem, není potřeba si hned vybírat nejnáročnější obory (některé z nich je reálné vystudovat pouze prezenčně, jinak se z toho zblázníte). Já bych si v takové situaci asi vybrala nějaký zajímavý, ale ne nadměrně zatěžující – a různé lákavé předměty z jiných oborů se potom dají přidat ke studiu jako volitelné. Každopádně ale uvažte i to, že praktické vzdělání se také rozhodně neztratí a v podstatě je jisté, že ho dokončíte.

Ohledně občanů postsovětských republik – tam je potřeba vědět, že za hranice často směřují i různé negativní živly, kterým je doma těsno. A ti jsou také nejvíce vidět (o těch slušných člověk většinou ani neví). Já osobně si více rozumím s Ukrajinci, i když je pravda, že je mezi nimi mnoho nacionalistů tvrdého zrna (bohužel, Ukrajina má poměrně nešťastné dějiny a musí se to tak brát). Ukrajinci mají podobný způsob myšlení jako Češi/ Moravané, podobné zvyky, více méně podobné názory. Je tedy pravda, že mám k Ukrajině odmalička velmi romantický a vřelý vztah. Především z toho důvodu, že jsem nejvíce času trávila s dědou a babičkou, kteří mi vyprávěli různé příběhy z Volyně . A protože s věkem má člověk zřejmě tendence si své mládí idealizovat, i ty jejich vzpomínky byly vesměs velmi idylické. Dokonce to u mne docházelo i tak daleko, že jsem občas ráno vstala velmi brzy, sbalila jsem si raneček na hůlku a vydala jsem se cestou mezi poli, směrem, o kterém jsem byla přesvědčená, že mě dovede na Ukrajinu. Ta cesta byla vždy má oblíbená (je to opravdu vysoce estetické místo) a byla jsem si jistá, že po tak krásné cestě se musí dojít do krásné země. Zastavila jsem se vždy až u silnice, protože ta se s mými romantickými představmi moc neshodovala. Toto jsem podnikala klidně 2x-3x do týdne, ve věku tak 4-6 let. Pořád jsem věřila, že se něco stane, a místo ošklivé silnice uvidím pokračování té nádherné cesty a dojdu tam, kam potřebuju. Ono to zní jako nesmysl, ale já to mám v sobě dodnes a už to nikdy ze mě nevytluče... Dokonce ani to, když jsem před časem začala zkoumat ukrajinské matriky a staré mapy, a bohužel jsem zjistila, že kolonie, ve které děda s babičkou žili, už neexistuje – po odchodů Čechů se v ní skrývali banderovci a tak byla podpálena.

Podle mě je každý určitým způsobem připoután k místu svého narození a asi není úplně nutné/ dobré všechny vazby zpřetrhávat. Na druhou stranu, pokud se někde cítíme špatně, nemá cenu se trápit. Mentální vykořeněnost se dá alespoň trošku řešit internetem, protože zde člověk potkává obrovské množství lidí a ta naděje, že tam bude někdo s podobnou povahou/ názory, se mnohonásobně zvyšuje. Sice to není úplně plnohodnotná komunikace, ale "alespoň něco". A je pravda, že v současné společnosti je mnoho negativních jevů; na druhou stranu nás nikdo nenutí, abychom tomu podléhali... Mně hlavně vadí, že spousta lidí neumí a odmítá samostatně myslet, mít svůj názor. A pokud vy sám nějaký vlastní vyhraněný názor máte (takový, který se odlišuje od většinového), jsou z toho úplně rozhozeni, a podle toho, čeho se to týká, vás označují za fanatika, asociála... Nejsem ani jedno, ale dnešní doba je bohužel velmi relativistická a jakékoli pevné přesvědčení lidi děsí.

Některé ani jinak než prezenčně studovat nelze. Ale mě osobně vyhovuje dálkové studium, jak jsem psal, gymnázium jsem studoval právě dálkově, jistě vysoká je těžší. Záleží skutečně na oboru, škole.

Souhlasím, že to praktické vzdělání má svůj smysl, nejsem ani první ani poslední co trochu zapochyboval o sobě. Ale něco z toho snad vzejde, to pozitivní.

Máte pravdu, určité předsudky člověk má, jstli si já s někým nejvíce rozumím, teoreticky by to asi měli být podobní vykořeňenci jako já, jenže atkových je velice málo, takže osobně ais budu mít mnohem blíže k východu (v mém případě Slovensko, Polsko, a potom ještě snad i Maďarsko-tady je bariéra jazyk, prarodiče ho uměli, já už ne.) Asi víte, že historické události asi moc nepomohli ke vztahu mezi Poláky a Sověty, proč, to je jasné, carská ndavláda, později Katyňský masakr, tak to bude trvat jěště velmi dlouho a to není zdaleka jediné. Nenávist mezi Slováky a Maďary, další známá věc, to byla uherská nadvláda. Vztah mezi Slováky, Maďary a Rusy, resp. bývalými Sověty nebude rovNěž růžový, protože vím co prováděli Sovětští vojáci na obyvatelstvu. Tak toto jsou staré křivdy, zahrabat pod koberec to nemůžeme, stejně jako třeba historii polských židů. Psla jste o Arménech, že tak trochu vypadáte, tak to byl další masakr. Křivdy jsou, co s nimi? Různí neznámí lidé trpěli, dnes už na ně nikdo nemyslí, a byly to různé národy. Já bych se velmi rád někde zařadil, ale nemohu, prostě jsem směs, takových lidí tady až tak moc nebude. Mám rád lidi citlivější, Češi jsou pro mě dost chladní, Ostrava mi vůbec není sympatická, ta menatlita, nepřál bych vám to poznat, těch citlivějších výjímek, zvláště meti muži, je strašně málo. Tady v minulosti opravdu platily pěsti, a nedávno jsem slyšel, že to stále platí. Ten region nemá budoucnost, to vím, mám vizi, nepotřebuji poslouchat manipulátory.

Mezi lidmi jsou dosti veliké rozdíli, kulturní vzorce, a mě tak připadá, že tady někdo chce mermomocí vše měnit, za každou cenu, a vím odkud to jde, je to západní Evropa. Jenže oni nepochopili, že ta vykořeněnost se neprojeví v prní generaci, ale třeba až v druhé, takže za takových 40 let. Já ale vím, že to vědí. Jianak jsem obdivovatel různých etnik, líbí se mi pestros, a nepotřebuji jednotný a nezajímavý svět, to je můj názor. Nepotřebuji jednotný ateismus, ale ani jednu jedinou víru. Ať každý hledá, a to po celý život, než najde to pravé.

Mentalitu Ukrajinců vůbec neznám, mám čich na rozpoznání etnicity, a to podle určitých znaků, ale je to jen přibližné. Psal jste o tom, jak vás na škole ne moc dobře přijímali, nazval bych to bílá vrána, mezi těmi černými, asi to ta většina nějak vycítí, že se člověk jinak chová, věří v něco v co oni třeba ne, psala jste o svých předcích (Češi, židé, šlechta), arménský vzhled, tak to vše může působit, nevím. Že si rozumíte s Ukrajinci, tak tomu rozumím, protože tám máte určité vazby. S něčí se ztotožňujete. A teď si představte, že určití politici chtějí takové vazby zničit, Muslimi rozředí, s Romy totéž, ale asi jim neuchází jeden fakt, že to jsou lidé skupin, ne jako evropští individualisté.

Běžně se mi představí Ukrajinec nebo Rus jako drsný muž, naopak ženy jako pohledné a citlivé, ale to je také idealizace, i když něco na tom bude. Mám rád ruské skladatele a operu, a krásné ruské a bulharské hlasy, pěvce vám tady jmenovat asi nebudu.

za prve, si musíme uvědomit, jestli chceme znát absolutní pravdu, měli bychom, tu poznatelnou ano. Takže historii a výkladat takovou jaká byla. To je těžké. Bohužel, například matrky, ve kterých byste mohla prátrat po svých předcích někde končí, nebo je zničili armády vojáků apod. Takže původ ,nebude nikdy jistý, já ho asi mám dost zajímavý, to vím. Ne urozený, to ani náhodou. Řeknu vám to na rovinu, českou mentalitu nemám.

Nakonec mi asi nezbude nic jiného, než to studium ještě jednou vyzkoušet, hodně jsem o tom přemýšlel, a nic vhodnějšího jsem pro sebe nenašel. Ty ostatní šinnosti snad časem. Prostě dám do toho vše, a snad to překonám.

Já netvrdil že je to jednoduché.Stejně jako život.Jestliže nemám talent na malování tak asi nebudu umělec.Pakliže v sobě nemám ani náznak autority tak asi nepůjdu dělat učitele atd.

Nenadaných je právě obrovské množství,všichni chtějí maturitu a proto školy snižují své nároky.Kolik lidí by se hlásilo na školu,kde by spousta lidí neprošla?Navíc spousta nenadaných je i mezi učitely.Třeba umění...Kdysi malíři malovali obrazy které něco znamenaly(lidé,zvířata atd.).Kdo toto nedokázal nebyl považován za malíře.Jenže bylo tu i spousta lidí co chtěli dělat malíře za každou cenu a toto namalovat nedokázali a proto se zrodilo "moderní umění".Toho se hned chytli ti co pořádně malovat nedovedli a začali to učit.Je to prostě bordel.

Jak se říká...Kdo umí,ten umí.Kdo neumí,ten učí a kdo neumí učit píše knihy.

Vy se s tím nepářete... I když já na to (na postmoderní umění) mám tak trochu podobný náhled. Dříve se umělci zpravidla snažili, aby dílo bylo v prvé řadě krásné; dnes jde většinou o to, aby bylo zajímavé/ neotřelé/ provokativní a aby co nejvěrněji vyjádřili či odventilovali své pocity (většinou velmi rozhárané). Vyjadřovat vlastní pocity je jistě prospěšné, otázkou ale zůstává, zda je vždy nutné je takto odhalovat před světem (některé by si měl člověk možná raději nechat pro sebe). Nebo třeba takové konceptuální umění – to je spíše druh filosofie + experimetální psychologie; z toho umění tam zůstaly jen takové otisky (jako třeba vztah mezi tvůrcem a recipientem).

Ano, záleží jak se ta ošklivost pojme – musí mít nějaké vyústění v dobro, pak je to správné. Umění nemůže vyjadřovat jen "pozitivní" věci, neboť potom je oploštělé, bez života. Chybí tam katarze. Ale nemůže se ani v té špatnosti a ošklivosti jen utápět; to je to, co mi vadí.

Ty různé chrliče, nakolik vím, zpočátku (v gotice) představovaly podrobené démony, kteří navíc nemohou dovnitř do chrámu a musí zůstat jen venku; a později (v baroku a renesanci) to byla jen inspirace antikou. V antice měly ty různé obludy ochranný prvek, aby bránily stavbu.

Zvráceností jsem měla na mysli dekadenci (z větší části) a různé zvrhlosti, které se také často zobrazují. Někteří umělci se hrozně rádi plácají v bahně а vzhledem k silnému emocionálnímu náboji umění tam stahují i svoje recipienty. A potom je ještě umění, které bylo zneužito pro zlé potřeby. Bývá to o to horší, pokud je ta tvorba umělecky na výši – pro mě je příkladem takového díla třeba toto (bohužel nefungují skryté odkazy):

Podle mě není velikost toho běžně měřitelného IQ pro umělce zásadní. Jestliže Vás trápí, že Vám třeba někdy v testu vyšlo nějak málo, pak jste podle mě a) ty testy vyplňoval v nějakém nepříznivém psychickém stavu, což má také vliv, b) jste jedním z těch lidí, na koho to prostě nesedí. Někdo má prostě nestandardní myšlení, já takových lidí pár znám. Nemyslím, že jste hloupý. Nemá cenu se tím nějak zvlášť zabývat, protože už dnes je známo, že ty inteligenční testy nejsou úplné. Navíc je zřejmé, že v těchto testech mají "navrch" hlavně lidé s mnohostranným nadáním. Ti, kteří jsou nadáni více jednostranně, tam naopak hodně ztrácejí, protože jsou tam úkoly různého typu (tj. třeba by zvládli i nějaký mimořádně složitý úkol ze "své" oblasti, který tam ale není. Hodně bodů zbytečně tratí na těch ostatních zadáních a jejich vysoký potenciál v oboru, pro který mají skutečně talent, zůstává z větší části neodhalen).