1x



Neuvěřitelné příhody

Od: Datum: 12.11.16 08:29 odpovědí: 8 změna: 24.11.16 20:20

Zdravím všechny, teď jsem četla v nějaké jiné odpovědi, jak někdo viděl ducha na místě nehody. Máte také nějaké podobné příhody? Myslím tím opravdové, ne jedna paní povídala. Já podobné zkušenosti nemám, ale od kamarádky spolupracovnice si pronajala byt v rodinném domku a pak se jí asi dvakrát v noci stalo, že se vzbudila a u nohou postele jí stálo malé dítě. Měla z toho nervy, asi za půl roku se odstěhovala a teprve pak jí kamarádka řekla, že ve vedlejším domě kdysi tragicky zahynulo dítě. To jsem věděla i já, bylo to ve vedlejší obci.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 12.11.16 08:57
avatar

Bývalá kolegyně přišla náhle o maminku. Vídavala ji stát nebo sedět u své postele. To by se ještě dalo vysvětlit, psychika si s námi může zahrávat. Ale i její malá dcerka vždycky hlásila "babí je tady"... M.

Datum: 12.11.16 22:20

Jojo, to je normální, malé děti mají schopnost vidět duchy a někteří i anděly. Bohužel pak se tato schopnost ztrácí. Doporučuji knížku irské autorky Lorny Byrne "Andělé v mých vlasech", tato paní tato schopnost zůstala po celý život a napsala o tom pár knih, ta výše uvedená je prakticky její autobiografie, je to moc pěkně napsané

Datum: 12.11.16 11:08
avatar

Já už jsem to tady, na jiném místě, psala. Když jsem se nastěhovala do tohohle bytu, nějakou dobu se mnou tady bývala, v kuchyni, stará paní. Nebála jsem se jí, věděla jsem, že je hodná a jen přišla na návštěvu. Věděla jsem, kde právě je a jak vypadá. Jen jsem nemohla jíst a řešila jsem to tak, že jsem si koupila něco venku, když jsem šla se psem,a po cestě jsem to snědla. Po nějaké době už nebyla a já si začala povídat se sousedkou. Popsala jsem tu návštěvnici a sousedka říkala, že ta paní takhle vypadala a zemřela ve spánku, v posteli v kuchyni.

Datum: 24.11.16 17:02
avatar

Zajímavé, a proč jste nemohla v kuchyni jíst? Nějak na to špatně reagovala?

---

Jinak já mám příhod toto typu strašně moc, respektive "pořád něco". Zvláštní je, že někdy se člověk těchto duší bojí, jindy (většinou) ne. Mám dojem, že to hodně záleží hlavně na nich samých. Někdy nás dokonce zjevně chtějí zastrašit/ vystrašit.

Datum: 13.11.16 00:34
avatar
S rodinou jsem se nastehovala pred 2roky a neco do RD z panelaku, kde jsem zila cely zivot. RD byl pro me velka zmena..Ja, manzel,2 deti..Ja casto ponocuju, koukam na telku, nebo ctu knizky a stalo se mi jednou, ze jak koukam pred sebe, tak vedle telky mame ve velkym obyvaku velky dvere a v tech dverich jsem periferne na setinu vteriny zahlidla stat tmavou postavu, ktera me pozoruje..Jak jsem ji "zaregistrovala", tak hned zmizla..Velmi moc me to vydesilo, protoze tak moc jsem to vnimala..Sama sobe jsem pak nakecala, ze se mi to "asi" zdalo, ze to neni mozne, ale po asi tydnu se mi manzel sveril, ze byl v patre v koupelne a na setinu sekundy zahlidl v zrcadle obraz tmave postavy, ktera ho pozorovala a pry ho to taky vydesilo a to me zvedlo adrenalin a bylo mi jasny, ze tohle uz neni nahoda.. Manzel videl tu samou postavu a jeho vydesila stejne jako me.. Citila jsem, ze ta osoba neni zla, ze mi nechce ublizit a to same popisoval i manzel, ale presto jsem v dome mela strach.. V tom samem case se nas tehdy 4letak zacal chovat pro nas zvlastne, protoze se kolikrat pres den usmival a dival na tmavou chodbu a my nechapali proc a na nasi otazku proc se usmiva nam odpovedel, ze pred sebou vidi babicku (maminku manzela, ktera zemrela ve 49 letech)..Nekde jsem cetla, ze se nam obcas ukazuji zemrele duse, nebo andele a je treba je oslovit a rict jim, ze se vam to nelibi, aby s tim prestali, ze z nich mate strach a oni se pry prestanou zjevovat, tak jsem to zkusila a poprosila tu onu "osobu", ze se ji bojim a aby prestala a uz se me a ani manzelovi nikdy neukazala..Do dnes.nevim co si o tom myslet, ale asi nas navstivila "dusicka" maminky manzela, nebo jina, nevim a mozna myho taty co mi.brzy odesrl..Nevime to ja ani manzel a jen jsme vnimali tmavou postavu..
Od: radic
Datum: 24.11.16 17:19

Neměla spánkovou paralýzu když viděla to dítě?

Datum: 24.11.16 19:33
avatar

Nepovím Vám duchařskou historku, ale ta moje je stejně zajímavá, i když se jedná spíš jen o opravdu zvláštní náhodu. Od srpna mám kočky. Jedna z nich se mi takhle válela u nohou, když jsem seděla u stolu a pročítala stránky na FB, kam lidé posílali fotky a příběhy svých koček. Na jedné z nich byla kočka, která měla z pusy povytažený jazyk. Prostě jí kousek čouhal ven. Majitel kočky tam psal, že to jeho kočka dělá, když je uvolněná, spokojená. Už jsem pár koček s povytaženým jazykem viděla, ale nikdy jsem netušila, proč to dělají, a pomyslela jsem si, jak by bylo hezké, kdyby to dělala ta moje. V tu chvíli jsem se na ni podívala... a ona ho měla! Povytažený jazyk! Nikdy předtím to neudělala, a ani nikdy potom. Dokonce jsem ji pár dní sledovala a pátrala po tom jazýčku, jestli se jí tam objeví, ale nikdy nebyl. Nikdy.

Datum: 24.11.16 20:20
avatar

S maminkou jsme se kolikrát bavily na téma, jestli je něco po smrti. Jednou i řekla, abych byla klidná, že určitě umře dříve a jestli něco je, tak mi to dá vědět. Smály jsme se tomu. Pak po letech umřela. Nebylo to pro mne pochopitelně lehké, jak si dovedete představit. Ale pak se staly dvě příhody. Maminka umřela koncem března. Na "čarodějnice" v noci mne ze sna probudily hrozné rány. Byla jsem dost vykulená, ale ne vystrašená, což je samo o sobě divné. Vstala jsem a šla se podívat co se děje. Věděla jsem, že sousedky syn měl návštěvu nějakého kamaráda a že spolu pili a slavili ty čarodějnice. Myslela jsem si že jsou ožralí a blbnou a proto jsem se asi nebála. Chtěla jsem otevřít dveře, ale nešlo to, něco tomu bránilo a pčři tom jsem pořád slyšela jak dopadají rány na ty dveře. Koukla jsem oknem vedle dveří ven a nikoho jsem neviděla. Bylo kolem půlnoci, asi jedna ráno. Protože jsem byla přesvědčená, že to jsou ti blbci tak jsem prostě silou ty dveře otevřela a nikdo nikde nebyl, ale přede dveřma byly naházené kameny ze silnice vzdálené asi pět set metrů. Vylezla jsem ven a opravdu jsem nikde nikoho neviděla. Ticho a klid. Šla jsem spát a v klidu usnula. Nechápu proč jsem byla tak klidná. Ráno jsem šla a řekla sousedce, že je její syn opravdu blbej, protože jak házel ty šutry, tak mi mohl vymlátit okna. Koukala jako blázen a řekla, že ani teď není doma, že s tím kamarádem už včera navečer odjeli někam jinam k jiným kamarádům a že tam zůstal spát. Jeden z těch šutrů jsem našla ještě letos v létě v okapu na střeše. Já sama pak zkoušela ty šutry házet na dveře a vůbec nebylo možné, aby je někdo házel a já ho u toho neviděla. Mám všude kolem dokola okna a vidím ven a i na chodník. Tu druhou příhodu ani vyprávět nemohu, protože bych to musela názorně ukázat. Prostě divné. Ale já vím, že to byla moje máma. Takže já vím, že smrt není konec.

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.