Nezapadla jsem

Jestli se děvčata drží v partě, tak zkusit nějakou duši osamocenou, není tam někdo sám?

Jinak, když se o něčem baví, je potřeba jen poslouchat, nevpadnout jim do hovoru a zavádět směr na něco úplně jiného.

Ä nejsi třeba moc úslužná, aby to nepřerostlo v podlejzání.

Máš nějakého koníčka? Lidé si nejlíp rozumí, když se o něco společného zajímají. Jsou různé kroužky, či kurzy od jazykových, sportovních, výtvarných, po turistické.Tam spíš najdeš kamarádky či kamarády.Popřemýšlej, co může spolužákům na Tobě vadit. Třeba právě ta přílišná aktivita, nebo se tváříš tak, že si myslej, že jsi namyšlená, nebo zase až moc chytrá. Kdybys dokázala aspoň v jedné najít kamarádku, tak ona by Ti řekla, proč se s Tebou nikdo nebaví. On dětskej kolektiv dokáže být zlej a stačí být jen trochu jiná. Znám třídu, kde takhle trpěla jedničkářka. Dívka to byla velice chytrá a nadaná, ale pro spolužáky byla šprt ! a dělali jí naschvály, že si holka víckrát pobrečela.

Ahoj, při přečtení otázky , první co mě napadlo,:"No a cóó". S ženou nám trvalo pár let než se nám narodilo, pak jsem začal číst text a ejhle - jiný svět, jiný problém. Spíš bych řekl, že jsi zrovna na demarkanční čáře a trápí Tě jestli přešlápnout, či posečkat. Znáš to ohrané - Nespěchej, nepřepínej! Pokud si v tomto uděláš pro sebe jasno, pak budeš v klidu a ostatní... pp , raději psaní než nutkání, tak vydrž a dej vědět co a jak.

Tady bych radil, aby ses příliš nesnažila. Pokud má člověk zapadnout, tak to musí být víceméně přirozený a nenucený. Takže určitě nedoporučuju někomu vtrhnout do rozhovoru, to bude mít naprosto opačnej efekt. Zkusil bych se zeptat, když zrovna někdo nebude zabranej do rozhovoru, na něco ohledně školy. Třeba na úkol nebo písemku. Můžeš se vložit do rozhovoru, ale nejdříve "nenápadně" poslouchat a pokud máš co říct k tématu, tak přispět.

Co se týče těch kamarádek ze základky, tak to se bohužel většinou stává. Jsou teď v novým kolektivu a seznamují se s nimi. V těchhle ranných životních etapách se většinou ta společnost obměňuje.

Opravdu se příliš nesnaž a půjde to samo.

Ahoj, tohle prožívala moje vnučka na gymplu, měla stále samé jedničky, ale v učení neležela, naopak byla samý sport a výborné výsledky i ve sportu,Pak jí začalo peklo, skupina děvčat ji začala šikanovat, bylo to pro ni hrozné období, přestala chodit na kroužky a každý den ve škole byl pro ni peklo, byla úplně sama. Pak se s tím nějak poprala, ta situace ji něco naučila...nyní je zase veselá, chodí s kamarádem na vycházky a též si užívá taneční. Držím ti palečky, at je líp

Na holky ze základky už bych nespoléhala, mají už jiné zájmy, kamarádky a asi jste nebyly tak dobré kamarádky, jak sis myslela. To samé co ty, prožívala má dcera, ale ne měsíce ale roky, trvalo to až do třetáku na gymplu. Byla totiž jiná, a jinakost vadí, ty máš výhodu v tom že nemáš podle slohu evidentně problém komunikovat. Ale pravděpodobně komunikuješ až příliš, třeba až podlézáš a to jim může vadit. Stejně když někdo moc tlaší na pilu při hledáná kluka, tak pak za boha nemůže nikoho najít. Takže jak ti radí rádcové výše, netlač, bud přirozená a nevnucuj se, najdi si nějaký koníček, kterému se můžeš naplno věnovat. V tvém věku tohle zažívá spousta holek.

Nedělejte si z toho hlavu. V prváku se teprve začínáte poznávat a vybarvovat. Skutečné kamarády na celý život spočítáte na prstech a je dobře pokud se mezi ně zařadí rodiče, sourozenci a životní partner. Poznají se tak, že se o ně můžete opřít i v těch nejtěžších chvílích, pomůžou když je třeba, nezradí Vás a Vaše tajemství si nechají pro sebe.

Nepodlézejte, netlačte na pilu, nepřizpůsobujte se těm hlupákům básnícím o virtuálních sexuálních zážitcích. Ti kdo se mají změnit, jsou oni a když jednou dospějí, tak se jim to možná i podaří. Za nás to před skoro 30 lety bylo podobné a já jsem si celou střední při debatách o sexu vystačil s tím, že jsem mladý, stydlivý, nepolíbený a i když to dlouho byla pravda, tak tomu nikdo nevěřil ... a když už to pravda nebyla, tak jsem neměl potřebu to měnit ...

Zatněte zuby, po zimě přijde jaro a bude líp ...

1/ Jasně, pro mladého člověka je velice důležité "zapadnout" do kolektivu a najít v něm své "místo". Je to vlastně jakási socializace, kdy se učíš žít ve skupině podobných lidí a tyto schopnosti později využiješ např. v práci. Určitě nikomu "nepodlézej" a chovej se přirozeně.

2/ existuje něco jako "uncodnitional happieness". To znamená, že můžeš být velice šťastná i přesto, že nemáš nejlepší mobil, nemáš vystudovanou nejlepší školu a nemáš nejlepší spolužáky ve třídě. Příkladem jsou např. staří lidé, kteří už skoro nic nemají a přesto můžou být každý den šťastni (přemýšlej o tom proč).

3/ Píšeš: je mi patnáct a měla bych si užívat života, jak nejvíce to jde, ale mě to prostě nejde. Realita je: už si užíváš života. Nejde o to "co nejvíce to jde". To jen fikce, kterou nám podsouvají média. Štěstí musíš najít sama v sobě. Nikdo jiný to pro tebe neudělá. Naopak opilci a feťáci na nádraží jsou zdrojem neštěstí pouze pro jejich vlastní rodiče, ne pro tebe!

Dobrý den, chápu Tvou situaci. Myslím, že téměř každý si někdy v životě připadal mimo - mimo proud, mimo kolektiv...Já jsem občas tenhle pocit zažívala na vysoké, kdy já jsem dojížděla, tedy nezažívala jsem kolejní život jako většina- scházení se, párty, sešlosti v hospůdkách...atd. K tomu jsem prožívala obrovské "období temna" po rozchodu se svou první láskou.

Nicméně být Tebou, určitě bych neházela flintu do žita, protože škola teprve začala a spolužáci před Tebou nemají výrazný náskok, co se spřátelení týče. Jak někdo zmínil, rozhlédni se, jestli tam není někdo, kdo taky nemá s kým moc promluvit/kdo působí sám. Nezavírej se, ale ani netlač na pilu. Vše je v pohybu - i vztahy mezi lidmi. Držím Ti pěsti a přeju Ti odvahu a trpělivost.