Dobrý večer,
Chtěla bych se svěřit s problémem, který nastal už od září a postupně se zhoršuje a ničí mě to. Základku jsem skončila a odešla na střední školu. Na střední škole mi to nešlo- vybrala jsem si špatný obor na špatném místě, do kolektivu jsem nezapadla a celkově výběr školy se nezdařil. Přestoupila jsem na školu v mém okolí asi třetí týden v září. První asi tři dny jsem se bavila skoro se všemi, hlavně se mě ptali, proč jsem tam, ukazovali mi, co a jak, učebnice, co budu potřebovat apod. Poté komunikace mezi námi skončila na "Ahoj". Znamenalo to, že jsem byla celý den ve škole sama. Mrzelo mě to, ano, ale já jsem se nechtěla nikam vnucovat. Měla jsem doma kamarádky, které jsem znala ze základky a se kterými jsme si slíbily, že ať se stane cokoliv, nezapomeneme na sebe a budeme se vídat i poté. Což se stalo- první měsíc v září jsme spolu byly každý víkend. Teď už ne- když jim napíšu, abychom někam šli, napíšou, že nechcou. Mám pocit, že si našli jiné kamarádky a mě už tolik nepotřebují a nechtějí. Snažila jsem se včlenit do kolektivu v nové třídě. K první skupince holek mě to vůbec netáhlo. Jsou to holky, které se chlubí tím, s kolika kluky spaly a kolik toho o víkendu vypily. A v tomhle nežertuji. Druhá skupinka holek se mi zdá fajn, jsou to hodné holky a já se snažila k nim připojit a povídat si s nimi, ale nešlo to. Kdykoliv jsem něco řekla, otočily se na mě, chvilku koukaly a vrátily se k tomu, o čem mluvily ony. Kluci to samé- odpovídají mi stroze "ano", "ne", "nevím", "možná". Trochu mě mrzí i pár vět, které jsem asi slyšet neměla... "Ať sem už nikdo nepřistupuje, stačí ta holka!" Jednu jsem se i ptala ohledně tělocviku, co budeme dělat, ptala jsem se třikrát a odpověď se nedostavila. Ani u učitelek podle mě nejsem moc oblíbená, jedna mi řekla, že se jí nelíbí postoj, který k ní mám. Já v tu chvíli nevěřila svým uším, proč to říká, protože mě její předmět baví a snažím se v něm být aktivní a jí jsem nikdy nic špatného neřekla. Vadí mi ta samota. Celý den, týden. Chodím do společnosti, s holkami jsme byly například před pár týdny na zábavě, ale tam se s námi nikdo nebavil. Původní třída ze zákadky nás ani nezdravila ani se na nás nepodívali. Věšeli se po nás o asi deset let starší kluci, když byli ve stavu, kdy ani nevěděli, že tam jsou... Nechápu, čím to je a proč. Usmívám se, prosím, děkuji, držím dveře, na obědě se ptám ,jestli něco nechtějí přinést... Jako dítě jsem byla v kolektivu jako ryba ve vodě a zapadnout pro mě nikdy nedělalo problém, nyní už ano. Začínám se obávat, že mě tohle jednou zničí. Celý ten stres- hodně učení, lidé na nádraží, ze kterých jde strach (opilci, feťáci) a i vlastně tenhle problém, co teď prožívám s tou samotou... Potřebovala bych si k někomu sednout a vypovídat se. Hromadí se to ve mně a já vím, že to není dobře. A i vím, že je mi patnáct a měla bych si užívat života, jak nejvíce to jde, ale mě to prostě nejde a nečekala jsem, že pro mě přechod na střední školu bude tak těžký- a to je teprve třetí měsíc tam... Omlouvám se vám za dlouhou slohovku, ale já už to potřebovala někde vyložit. Děkuji Vám za přečtení.
Hezký zbytek večera!
0x
Máš nějakého koníčka? Lidé si nejlíp rozumí, když se o něco společného zajímají. Jsou různé kroužky, či kurzy od jazykových, sportovních, výtvarných, po turistické.Tam spíš najdeš kamarádky či kamarády.Popřemýšlej, co může spolužákům na Tobě vadit. Třeba právě ta přílišná aktivita, nebo se tváříš tak, že si myslej, že jsi namyšlená, nebo zase až moc chytrá. Kdybys dokázala aspoň v jedné najít kamarádku, tak ona by Ti řekla, proč se s Tebou nikdo nebaví. On dětskej kolektiv dokáže být zlej a stačí být jen trochu jiná. Znám třídu, kde takhle trpěla jedničkářka. Dívka to byla velice chytrá a nadaná, ale pro spolužáky byla šprt ! a dělali jí naschvály, že si holka víckrát pobrečela.
0x
Ahoj, při přečtení otázky , první co mě napadlo,:"No a cóó". S ženou nám trvalo pár let než se nám narodilo, pak jsem začal číst text a ejhle - jiný svět, jiný problém. Spíš bych řekl, že jsi zrovna na demarkanční čáře a trápí Tě jestli přešlápnout, či posečkat. Znáš to ohrané - Nespěchej, nepřepínej! Pokud si v tomto uděláš pro sebe jasno, pak budeš v klidu a ostatní... pp , raději psaní než nutkání, tak vydrž a dej vědět co a jak.
0x
Tady bych radil, aby ses příliš nesnažila. Pokud má člověk zapadnout, tak to musí být víceméně přirozený a nenucený. Takže určitě nedoporučuju někomu vtrhnout do rozhovoru, to bude mít naprosto opačnej efekt. Zkusil bych se zeptat, když zrovna někdo nebude zabranej do rozhovoru, na něco ohledně školy. Třeba na úkol nebo písemku. Můžeš se vložit do rozhovoru, ale nejdříve "nenápadně" poslouchat a pokud máš co říct k tématu, tak přispět.
Co se týče těch kamarádek ze základky, tak to se bohužel většinou stává. Jsou teď v novým kolektivu a seznamují se s nimi. V těchhle ranných životních etapách se většinou ta společnost obměňuje.
Opravdu se příliš nesnaž a půjde to samo.
0x
Jeďte si svoje tempo i za cenu že půjdete proti proudu, ono nakonec poznáte kdo je ve skrytu duše lepší a kdo není. Čas ukáže.
Důležitý je když vás baví škola.
0x
Ahoj, tohle prožívala moje vnučka na gymplu, měla stále samé jedničky, ale v učení neležela, naopak byla samý sport a výborné výsledky i ve sportu,Pak jí začalo peklo, skupina děvčat ji začala šikanovat, bylo to pro ni hrozné období, přestala chodit na kroužky a každý den ve škole byl pro ni peklo, byla úplně sama. Pak se s tím nějak poprala, ta situace ji něco naučila...nyní je zase veselá, chodí s kamarádem na vycházky a též si užívá taneční. Držím ti palečky, at je líp 
0x
Na holky ze základky už bych nespoléhala, mají už jiné zájmy, kamarádky a asi jste nebyly tak dobré kamarádky, jak sis myslela. To samé co ty, prožívala má dcera, ale ne měsíce ale roky, trvalo to až do třetáku na gymplu. Byla totiž jiná, a jinakost vadí, ty máš výhodu v tom že nemáš podle slohu evidentně problém komunikovat. Ale pravděpodobně komunikuješ až příliš, třeba až podlézáš a to jim může vadit. Stejně když někdo moc tlaší na pilu při hledáná kluka, tak pak za boha nemůže nikoho najít. Takže jak ti radí rádcové výše, netlač, bud přirozená a nevnucuj se, najdi si nějaký koníček, kterému se můžeš naplno věnovat. V tvém věku tohle zažívá spousta holek.
0x
Nedělejte si z toho hlavu. V prváku se teprve začínáte poznávat a vybarvovat. Skutečné kamarády na celý život spočítáte na prstech a je dobře pokud se mezi ně zařadí rodiče, sourozenci a životní partner. Poznají se tak, že se o ně můžete opřít i v těch nejtěžších chvílích, pomůžou když je třeba, nezradí Vás a Vaše tajemství si nechají pro sebe.
Nepodlézejte, netlačte na pilu, nepřizpůsobujte se těm hlupákům básnícím o virtuálních sexuálních zážitcích. Ti kdo se mají změnit, jsou oni a když jednou dospějí, tak se jim to možná i podaří. Za nás to před skoro 30 lety bylo podobné a já jsem si celou střední při debatách o sexu vystačil s tím, že jsem mladý, stydlivý, nepolíbený a i když to dlouho byla pravda, tak tomu nikdo nevěřil ... a když už to pravda nebyla, tak jsem neměl potřebu to měnit ...
Zatněte zuby, po zimě přijde jaro a bude líp ... 
0x
1/ Jasně, pro mladého člověka je velice důležité "zapadnout" do kolektivu a najít v něm své "místo". Je to vlastně jakási socializace, kdy se učíš žít ve skupině podobných lidí a tyto schopnosti později využiješ např. v práci. Určitě nikomu "nepodlézej" a chovej se přirozeně.
2/ existuje něco jako "uncodnitional happieness". To znamená, že můžeš být velice šťastná i přesto, že nemáš nejlepší mobil, nemáš vystudovanou nejlepší školu a nemáš nejlepší spolužáky ve třídě. Příkladem jsou např. staří lidé, kteří už skoro nic nemají a přesto můžou být každý den šťastni (přemýšlej o tom proč).
3/ Píšeš: je mi patnáct a měla bych si užívat života, jak nejvíce to jde, ale mě to prostě nejde. Realita je: už si užíváš života. Nejde o to "co nejvíce to jde". To jen fikce, kterou nám podsouvají média. Štěstí musíš najít sama v sobě. Nikdo jiný to pro tebe neudělá. Naopak opilci a feťáci na nádraží jsou zdrojem neštěstí pouze pro jejich vlastní rodiče, ne pro tebe!
0x
Dobrý den, chápu Tvou situaci. Myslím, že téměř každý si někdy v životě připadal mimo - mimo proud, mimo kolektiv...Já jsem občas tenhle pocit zažívala na vysoké, kdy já jsem dojížděla, tedy nezažívala jsem kolejní život jako většina- scházení se, párty, sešlosti v hospůdkách...atd. K tomu jsem prožívala obrovské "období temna" po rozchodu se svou první láskou.
Nicméně být Tebou, určitě bych neházela flintu do žita, protože škola teprve začala a spolužáci před Tebou nemají výrazný náskok, co se spřátelení týče. Jak někdo zmínil, rozhlédni se, jestli tam není někdo, kdo taky nemá s kým moc promluvit/kdo působí sám. Nezavírej se, ale ani netlač na pilu. Vše je v pohybu - i vztahy mezi lidmi. Držím Ti pěsti a přeju Ti odvahu a trpělivost.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.