Drůbeží nožky (pařátky) v kuchyni

Byl to pro mě vždycky hnus, doma jsme nic podobného nedělali.

Pak jsem jednou byla u své kamarádky Mařenky. Umřela jí maminka, když bylo Máni 8 let. Starala se o ně sestra jejího otce. A jak jsme si hrály na dvorku, ta teta vyšla ven a Mařenku volala. Dala jí ty 2 čerstvě uvařené packy. Koukala jsem na to divně, jak to Mařenka s chutí obírá. I když kromě těch polštářků dole vlastně nebylo co obírat.

Doma jsem to pak chtěla taky. A tak babička, výborná kuchařka, začala ty packy kvůli mně vařit v polévce taky. Bylo třeba zvládnout 3 věci:

1/ Packy spařit a oloupat z vrchní kůže

2/ Osekat drápky

3/ Použít jen packy z mladé drůbeže, takové ty žluťoučké

Pak jsem to obírala velice ráda, i když na tom skoro nic nebylo. Jenom asi proto, že to jedla i kamarádka Mařenka.

Nejhorší to bylo jednou na návštěvě. Všimla jsem si, že packy v polévce vaří a tak jsem se o ně hned hlásila. Dali mi je. Ale nemělo to osekané drápy a mně se to s nimi tak ošklivilo, že jsem to nechtěla. Ty drápy na tom nejsou prostě hezké.

Jedna teta kdysi vařívala kachní kaldoun tak, že tam přidala očištěné a stažené kachní packy, kolem dokola omotané vypranými a obrácenými tučnými kachními střívky. Nikdy jsem toto nejedla, jen slyšela. Jíst kachní střeva by se mi asi nelíbilo, i když zblajznu kde co. Někteří lidé prostě využijí všechno. Přesto si myslím, že to asi nemohlo být špatné. Ale nechtěla bych to ochutnat. Jaga.

Ty packy mi nevadí, ale je na tom asi tolik masa, jako má komár na stehýnku!

Masa na tom moc není, ale zato je zdravé. Včera jsem uvařila hned 24 takových pařátků a je z toho plný hodně velký hrnec krásného žlutavého rosolu. A to jsem ty pařátky nerozvářela - snědli jsme je. Přemýšlím, zda by z toho rosolu nešlo udělat tlačenku.

Já ty nožky také omotávám rozříznutými, dobře vypranými střevy. Ale tuk vždycky odstraňuju, zůstává v něm ten střevní pach. Jinak kachní nožky (a kachní střeva) nejím. Možná na tom nic není, ale zdá se mi, že kačeny jsou příliš nečistotné... jaksi na to nemám chuť.

Nikdy jsem to nevařila a nejedla, vzpomínám si, že babička ty pařáty stáhla horní vrstvu, pak vařila v polévce. Já mladé kohouty s radostí rozdám abych je nemusela škubat a kuchat. Pokud už musím nějakého kohouta zabít, pařáty vyhazuji.

lidus. Je to pochoutka i pro psy.

Je to naprosto běžná a vlastně nepostradatelná surovina všude v orientální kuchyni. Považují to za delikatesu, ale musí se umět připravit. Je taktéž pravda, že pařátky jsou velmi prospěšné pro zdraví. Je v nich spousta kolagenu bez přidané chemie. Lidé si kupují tablety za drahé peníze a přitom tyhle pařátky jsou daleko lepší a ještě k tomu jsou dobré a ta huspenina je k nezaplacení. Já bohužel nemám možnost pařátky kupovat. Tady jsem je nikde neviděla. Takže jen tiše závidím.

Suzymon, my je máme z domácí drůbeže - kohoutků (také nevím, kde bych je koupila). Onehdy jsem jich vařila 40, teď 24 a ještě nějakých 60 bude. V drůbežárenských líhních se dají "za hubičku", anebo také úplně zadarmo, pořídit jednodenní kohoutci nosných hybridů. Krásně rostou, mimochodem; tady v okolí si je bere více lidí.