Očekávám málo spánku a stále nic

můj tatínek (přes 70 let) by klidně prospal celý den, kdyby ho maminka nehonila z postele.

Jak to mám já? Jednoduše Vám závidím.

Co bych za to dal, kdybych aspoň občas večer normálně usnul a probudil se normálně až ráno . Místo toho usínám až po několika desítkách minut (nic na tom nemění stupeň únavy), za noc se budím cca 10x a když je 5:20 (to jsem kdysi vstával do práce), raduju se, že už můžu vstát. Věřte, že není o co stát. Občas se mi i stane, že jsem vzhůru třeba od 2 ráno a je mi jasné, že už neusnu. To pak vstanu a jdu něco dělat (třeba natírat dveře), ale většinou nejsem zas až tak čilý, abych něco rozumného dělal. Usínám pak až v ranních hodinách (mám štěstí, že ráno nikam nemusím).

Velmi nepříjemné to je, když z nějakého důvodu nespím doma. Například na srazech Jeepařů často spím v jedné místnosti s více lidmi. Všichni ostatní se budí tak kolem 10:00 (večery bývají rušné ), jen já jsem vzhůru od 6:00. Ležet na zádech a čučet na strop se mi nechce, takže vstanu a potichu se vykradu ven. Nikde nikdo... Takže co dál? Sedím sám kdesi před barákem, nebo v prázdné jídelně a čekám na snídani...

Ono je to asi dáno geneticky, já jsem nebyla spací typ ani v mládí - ve 4 jsem přišla ze zábavy a nejpozději v 9 jsem byla vyspaná. Manžel je po matce spací typ. Tchyni je přes 80, jinak je úžasně vitální a vypadá tak o 15 let mladší, ale její spaní je unikum. Ona jde spát po 9 a ráno vstává třeba až před 8 ! Přitom tvrdí, jaké má špatné spaní a neteř, která bydlí ve stejném domě, říká, že kolikrát, když jde ráno do práce, slyší chrápání až na chodbu.

Já jsem byla vždycky sova. To znamená, že jsem usínala pozdě a ráno jsem byla k neprobuzení. Teď usínám kolem22. hod, ale ráno, po 5. mám oči jako pulec před bouřkou a už neusnu. Málokdy se stane, že se budím kolem 7. To jen vyjímečně. Ale po obědě potřebuji zdřímnout. Někdy 15 minut, někdy hoďku. Mám štěstí, že čas není mým pánem.

Vím ale, že večer, po 19.té hodině nesmím koukat ani chviličku do počítače. To pak usnu až kolem 2. Naštěstí jsem si to uvědomila, protože se mi to dříve často stávalo.

Maky, buď ráda, že dobře spíš! Blbě vyspaná noc, znamená prožít den jako "mátoha". (Ahááá, mátoha, to je zombie, že? Teď mi to došlo. Měla jsem totiž učenou debatu s vnukem 8 let, co to je nemrtvý.)

Co bych za to dala, dkybych mohla spát déle, spím sotva 4, 5 hodin

Můj tatínek i v pozdním věku říkal, že: "kdyby se dalo spát na vejdělek, byli bysme samý prachy". No a já jsem asi po něm . Je fakt, že pokud mám nějaké, třeba i zbytečné starosti, něco se mi stále honí hlavou a špatně se mi usíná, pustím si rádio s mluveným slovem a u toho zaručeně usnu. Starosti při poslechu odplavou a já spím. A spím pokud možno dlouho a ráda.

Produkčnost spánku má nasvědomí, hormon melanonin, který působí na signály a podměty, tím se jeho vliv zvyšuje či snižuje, je pravda, že s narůstajícím věkem se produkce snižuje, tím způsobuje že máme pocit že nám stačí spát například je 6 hodin. Hodně to také záleží jak jste byly za celý život zvyklý vstávat a hodit spát. Spánek by mělo být tolik kolik tělo vyžaduje né málo ani příliš. Délka spánků se dále může odvíjet od dalších fyziologických změn jedince. Samozřejme pokud spí starý člověk často či bývá přliš unavený může naznačovat například na nějaký druh nerologického onemocnění.