Pomohli jste někdy svým dětem k seznámení?

Je to jejich život a jsou ještě mladí ,tak je nechte . Nikdy bych dětem neradila koho si mají vybrat. To se dělalo dříve že rodiče vybrali dětem partnera. Až budou chtít tak vám přivedou domů toho koho si vybrali.

Víte jak to na světě funguje? Tím, jak neustále řešite, že vaše děti nemají odpovídající partnery, tak jim vlastně energeticky blokujete, aby takové našli. Musíte je pustit z mysli a pak najednou budete všichni překvapeni, k jakým dojde změnám. Kdysi jsem četla Kafkův citát - jakmile se nechají věci plynout a nechcete neustále něco ovládat, tak se vám bude svět sám svíjet u nohou. Z vlastní zkušenosti vím, že je to pěkná rada, ale zvládnout to je velmi velmi těžké, ale za pokus to stojí.

To, co napsala dajka, jsem vám okamžitě chtěla napsat také...jakmile se v mysli zabýváte problémem druhého člověka, ještě k tomu ho litujete a strachujete se o něho, tím ho v tom držíte, tím mu přihoršujete. Ano, souhlasím s dajkou...tok energie je tím blokován...propusťe své děti, nedržte je ...jak jim pomůžete? Občas si je představte velmi štastné a veselé, jen na krátkou dobu a hned se od nich odstřihněte a neřešte to.

Tak to mě nechápete správně, právě proto, že už jim je tolik let. Nejsem dohazovačka, a ještě nikdy jsem to neudělala. I když bych třeba věděla s kým . Ale každá máma chce vidět své děti štastné a je úplně jedno kolik mají roků a ony právě nejsou. Nedohazuji, jen mlčky přihlížím a je mi smutno. Třeba když vyjdu ven, a uvidím jak už už 15 a 16 letí si dokáží najít partnery jdou spolu za ruku a je vidět že se opravdu mají rádi. A oni dopělí, dá se říct staří, co už by měli mít něco za sebou, jsou jak naprostí asociálové. Vím, že asi s tím nic neudělám, ale mám pořád výčitky, že jsem je nějak ve výchově zanedbala,hlavně dceru, že prostě nejde do společnosti, do kurzu, do kina, za nějakým koníčkem. Jen řekne "nemám s kým"

Paní Alenu chápu. Znám z okolí něco podobného.Kluk docela pohodlný, uzavřený. Jeho matka měla spolužačku s podobně uzavřenou dcerou. Náhodně slovo dalo slovo, proběhly nějaké tzv. turist. výlety, piknik a jikra přeskočila.

Dnes jsou manželé s dětmi několik let a pohoda. Nějak násilně bych netlačila, ale štěstí se musí jít trochu naproti.

Paní Aleno, rozumím vaší starosti, zatímco dcera má tři děti a spokojenou rodinu, synovi bude čtyřicet, je samý sport a kamarádka, ale "vážná známost" žádná. Je to z nějakého důvodu, je to jejich cesta životem, rozhodně si nic nevyčítejte, opravdu přijměte to tak, jak to je ...

Aleno, je to tak, jak to má být. Až se osud rozhodne, bude to jinak. Jen bych vám tiše zašeptala, ať jste ráda, že je to tak. Mohlo by to být tak, že vaše děti budou z nedobrého, mnohdy surového a opilého partnerství utíkat i s dětmi. Seďte na prdeli a žádnému osudu nechoďte naproti. V klidu počkejte, až osud dojde k vám. Kolem 20ti let, to není žádný věk! To jsou děcka. Budet to tak, jak to má být a kdy to má být! A vy jen držte palečky!

Snad Vám nebudou vadit odpovědi od nezadaného potomka v letech, kdy by už tak trochu mělo mít něco vážného. Já osobně nejsem vyloženě proti, když by rodiče někoho pozvali na grilovačku, výlet apod., pokud ani jeden z nás nebude vědět, že to dělají s takovými úmysly.

Ale taky bych neřekla, že věk Vašich dětí je něco, co by bylo třeba honit. Mně je 31, to už je jiná Ale o jedno Vás prosím - buďte rozumná, život Vašich dětí je jen jejich život. Kdyby se mě rodiče snažili s někým dát dohromady a promlouvali mi do duše, že už bych měla někoho mít (ono je to často poznat i z jiných věcí, např. moje babička pěstovala myrtu na svatbu), tak si natruc nikoho hledat nebudu. Mimochodem, ta moje myrta babičce uvadla... a že to není znamení?

Když je tolik psychopatů v seznamkách i mimo ně, tak není divu, že některé ženy zůstávají samy. Kdo chce psychopata, že? A pak jsou v seznamkách muži, kteří chtějí sex nejlépe hned. Hlavně, že na to dcera přijde brzy a rychle odejde. Má ještě času. Někdo vhodný se snad najde. Chce to trpělivost.

Taky mi připadá, že má syn nějaký důvod ke svému chování. Zkuste se ho na to zeptat, jak se má a co ho trápí. Můžete je pozvat třeba na oběd oba. Abyste tu jeho slečnu poznala. Pokud to nezabere, tak netlačte na pilu. Musí chtít on.

Aleno, věk neřešte. Doba se posouvá sem i tam, dnes si mnoho lidí hledá partnera až po třicítce. Nechce děti v klidu dostudovat, a až si najdou práci, tak se jistě s někým seznámí. To, že vidíte 16 leté, že se vodí, no někteří to můžou jen hrát, stejně jako starší, a hlavně, stejně se většina z nich rozejde. Já bych to neřešil. Někdo vystřídá od 15 let 10 partnerů, někdo najde prvního až v 26 letech a zůstane s ním.

S kým je syn, to je jeho věc a měla byste to respektovat. Spíše bych zapracoval na vztahu s ním, proč se vám najednou nesvěřuje a jeho přítelkyni neznáte?

Dcera - měla by se více zapojit do života, naučit se někam chodit sama, nevymlouvat se na partnera. Najít si zatím výhody na tom, že je nezadaná. Více se dívat kolem sebe, seznámit se dá snadno i na té škole, jistě tam má nějaké spolužáky. Na seznamky nerezignovat a víc se snažit, ono to půjde. Jsou tam i normální kluci, jen co má kamarád zkušenost, tak buď neodepíšou, nebo někoho samy neosloví, to se pak těžko někdo seznámí, že. Chce to více aktivity a nezravrhnout toho člověka hned po úvodní zprávě.

Ať si dcera najde koníčky, které může provozovat samostatně, případně s kamarádkami. Je nezávislá a neohlíží se na partnera. A hlavně by se měli oba, dcera i syn, oprostit od tý myšlenky, že musí někoho mít. To je o ničem. To radši ať jsou sami a berou to jako výhodu.

Poznámka: jsem v podobném věku, přítelkyni nemám a vidím v tom zatím výhody než nevýhody. Nespěchám, navíc mám tolik zálib a práce, že by na ni ani nebyl čas. Chce to zkrátka věnovat se jiným aktivitám.

Pokud chcete fungovat jako dohazovačka, tak stejně závisí na tom, aby si ti dva sedli.

Vybírat partnera, to snad né, ale když se chcete angažovat, navrhněte jim nějakou akci pro nezadané. To bývají zajímavé víkendovky někde na horách, všichni jsou tam na tom stejně, společná turistika, zábava,hry, humor...Vedou to zkušení pohodoví lidé. A když pojedou sourozenci spolu, tak budou mít v sobě oporu. Tam mají určitě víc šancí, než doma u PC.

Děkuji všem za radu, štve mě to , že oni jsou pravý opak mne, já nemám problém se s kýmkoliv seznámit, popovídat si, navázat kontakt, věděla bych ihned jak z toho začarovaného kruhu ven, jenže místo toho se musím dívat na jejich utrápené výrazy,řeči ale budu to muset dál překousnout a zbývá mi jen čekat a doufat, že ledy se prolomí a sami pochopí, že tímto přístupem se to nezmění, a přestanu si všímat okolí,protože ono všechno na první pohled není vždy tak jak to vypadá a přestanu si všímat narážek kolegyn , že jsou moje děti asi nějací divní,namyšlený, když jejich dítka už dávno s někým na vážno chodí a jak jsou ty partneři, partnerky strašně fajn a jak jim hrozně pomáhají a jak zapadli do rodiny atd.

Paní Aleno,

chápu, že Vám na dětech záleží, ale do života byste jim mluvit neměla a už vůbec ne jim něco organizovat nebo zprostředkovávat.

Podle mne jim to takto vyhovuje. Kdyby jim to vadilo, změnilo by to sami, bez Vaší "pomoci".

I s tím "doufáním" radši opatrně. Co když se rozhodnou, že chtějí být sami? O svém životě mají právo rozhodovat sami a nikdo (včetně rodičů) nemá právo jim do toho mluvit nebo nějak zasahovat.

vaše obavy chápu Alenko jsem matkou tří již dospělých dětí a mám pět vnoučat. Vzpomínám si na ty jejich začátky , moje obavy když po škole vyrazily děti do světa , bála jsem se s kým se stýkají , co za lidi se kterými byly ve styku. Byla jsem ráda za každý telefonát . Jak šel čas a našly si partnery,, taky mne každý nevyhovoval ale musely na to přijít sami. Ale plně chápu váš strach o jejich budoucnost, ale jsou mladí , ten pravý na ně někde čeká.držím palce...