Jak poznat Alzheimera?

Přečtěte si zde: priznaky-projevy.cz/...

Já jsem se už vícekrát setkala s tím, že lidé s touto počínající chorobou začali spojovat více událostí (z minulosti) v jednu. Nejdřív jen občas, potom to bylo čím dál častější.

V pokročilejším stádiu také třeba schovávání peněz a jiných cenností na různých neuvěřitelných místech (např. pod prkénko na WC, do pračky, do sklepa mezi hnijící brambory, do psí boudy, do bot), podezřívání blízkých a sousedů z neustálého okrádání apod.

Známá osamělá paní (cca 90 let) zase chodila a stále kupovala panenky různých velikostí. Měla jich doma desítky, možná stovky - stavěla je do váz místo květin, věšela na lustr... Nechtěla prý být sama.

Zdravím. Prvních několik let nepoznáte nic. Začnou bolet velké klouby. Člověk začne být nepořádný, ikdyž celý život pedant na pořádek. Najednou neví jak na to. Začne být neopatrný a ničit věci. Ale zásadně nikdy nic nepřizná. Při tom se pomalu zhorhoršují čich, chuť, sluch a hlavně paměť. Konkrétní projevy se objevují náhle a jen na čas, pak se zas vrátí do normálu. Nesmyslnými akcemi typu: "budu přelévat mléko do krabice se šroubovacím uzávěrem, abych nemusela ustřihávat u té nešroubovací roh". A jak jinak, než tím ustřižením se k mléku dostane? Navíc pokud krabice s uzávěrem je použita na 3. obsah z té bez šroubování, ty staré zbytky v ní začnou hnít, ale to (se zhoršeným čichem a chutí) necítí. Nebo: Člověk chodí na nákup do Kauflandu a Alberta. Nikdy si to nesplete. Najednou vám řekne, že jde do Kaufu, a přitom jde do Alberta. Ale nikdy chybu nepřizná; ale nelže, jen si plete pojmy a nepamatuje si to a hádá se do krve. Taky potřebuje neustále žvanit, furt dokola to samé ze všech stran, hlavně mluvit a mluvit. Nemůže najít doma věci. Taky nedokáže řešit věci, neumí se rozhodovat. Mluví o tom kolem do kola, a tím vás chce přimět, abyste to vyřešila za něj. Nebo najednou neví, jak se píše některé písmenko. Začne si psát poznámky tiskacím, to vidí v novinách, to zvládá. Hlavně kamufluje. Alzheimer je v podstatě stařecká demence. Takže pokud vám připadá, že se "někdo" najednou chová jako hlupák a furt se kvůli blbostem hádá, je to ono. Mění se osobnost. Ida

První , co jsem u mé kamarádky postřehla bylo to, že hrozně zapomínala.Např.něco mi řekla a při dalším setkání mi řekla to samé.Když jsem ji upozornila,že už to od ní vím,že už mi to minule říkala,začala se hádat,že to není pravda.Při následujícím setkání se to opakovalo.A znova a znova.Nedala si vymluvit,že to od ní slyším už po několikráte.Nebo naopak chtěla mi něco říct ,ale vůbec si nevzpomněla co vlastně.A protože vím, že sice každý z nás někdy zapomíná, ale posléze si vzpomene,ale člověk s Alzheimrem nikdy,upozornila jsem na to její rodinu,nevěřili mi.Po čase mi bohužel dali za pravdu.Dnes je chudinka v mnohem horším stavu,když ji vidím a slyším,co zase nesmyslného provedla, je mi do breku,,je to moje letitá kamarádka.Byla vždy moc fajn, dnes to je ale úplně jiný člověk.Proč to muselo zrovna potkat ji !

Existuje knížka, jejíž název si už nevybavím. Píše to australská politička, které diagnostikovali Alzheimera kolem 40.roku. A ona popisuje svoje pocity, problémy, potíže, a jak se to horší, jak se to projevuje v práci, doma s dcerkou. Jak ji vozí do školy a jednoho dne neví kudy..Snad někdo bude vědět. Jedno si pamatuji z nějakého pořadu, že když něco zapomeneš, tak si časem na to vzpomeneš. ALE v případě Alzheimera si už NIKDY na tu věc nevzpomeneš. Protože ti v mozku vymizí ta určitá dráha.

Člověk umírá na Alzheimera, protože postupně zapomíná,kde bydlí, že tohle je jeho dcera, že např. na co má boty, a tak jde po silnici v zimě bos / takhle moje známá/. V ústavu neví, co to je ten hrnek na stolku, tak nepije, na co je jídlo, že ho má polknout. Nakonec i ten polykací reflex nefunguje.

Určitě si myslím, že se to daleko lépe pozná u sdílného člověka, který více a rád mluví. Tam jsou změny jasné, že začne mluvit z cesty. U málomluvného až nesdílného člověka to odhalíte až později. U mého otce to poznali až lékaři ve Vinohradské nemocnici po jeho prodělaném infarktu (to bylo asi rok před jeho smrtí). Matce se už dříve něco nezdálo. Já jsem to spíše přičítal jeho svérázné povaze. Třeba, když mě vezl autem, a on skvělý řidič silných aut najednou nevěděl, a věku a kondici se to nedalo přičítat (cca 68 let). Pak mě jednou řekl při vaření (kuchař) ty vole já nevim, co do toho dát, jak se to vaří. Agrese tam taky byla. ale to jsem si myslel, že ho štve moje matka a moje děti, že zlobí. Pak se nám jednou ztratil v lese. A nosil u sebe stále takový trezorek (pak jsme zjistili, že tam bylo docela dost). Tak konce jsou všeobecně známé. Noční bloudění, hrabání, hledání, nepoznávání lidí a pod. to je všeobecně známé. Sám nevím, jestli tomu uniknu a poznám to včas.

Říká se, že kdo to na sobě pozná, má šanci o dost si prodloužit kvalitní život. Jenže to platí asi i u dalších tak 100 % nemocí. A kdo jsme takový diagnostik?

Je tomu už asi 8 - 10 let. Babička, dosud plná energie, celkem schopná se o sebe postarat, byla po malé mrtvičce na krátkou dobu hospitalizována na neurologii. Přijeli jsme na návštěvu. Hezky s námi rozprávěla. Ležela u velikého nemocničního okna, které bylo neskutečným způsobem zvenku pos...no pokaděné odshora až dolů. Měli tam hnízda holubi. A plácali to na to okno. Babička mluvila rozumně.

A ta, která se nikdy nespletla a mluvila jako kniha, najednou povídá: Nejhorší jsou ti psi! Lítají tady okolo a dělají na ty okna. Podívejte se, jak to potom od těch psů vypadá!

Tehdy nám to připadalo jako vtip, mysleli jsme si, že se jen přeřekla /psi lítají okolo oken ve 3. patře/ a smáli jsme se. Ale v té době už nakukoval přes rameno ten potměšilý pan Alzheimer a my to netušili. Po návratu babičky bylo stále hůř a hůř /pozvolna/, až se nakonec dostala do stádia, kdy neví už vůbec nic. Neví, co jsou ponožky, co je oběd, nepozná své nejbližší.

Začalo to prostě pozvolna, nenápadně, spíš tak trochu komicky. Konec je smutný, moc. A není už cesty, jak z toho ven. Jaga.