Již tolikrát zmiňovaná psychologická "veličina" se stala předmětem dohadů, co vlastně vyjadřuje, protože už samotná inteligence, jakožto abstraktní pojem nemá jasnou definici. Ale nediskutujme nyní o tom, co je to IQ a inteligence, přijměme to jakožto určitou pomůcku k určování toho, jak různí lidé rozdílně reagují na konkrétní testy, a jestli existuje přímá úměra mezi schopností žáka studovat-učit se a velikostí jeho IQ.
Když si vlastně představím školu, tak ta má určité nastavení úrovně obtížnosti látky tak, aby ji zvládl co možná největší počet žáků. Největší zastoupení co do počtu (pokud se nebude jednat o nějak pečlivě vybranou skupinu) budou jedinci s IQ v rozsahu 90-110, tedy průměr, dále budou zastoupeny dvě krajnosti podprůměrného IQ a nadprůměrného IQ. Myslím, že je zbytečné diskutovat o tom, jestli je bystřejší vždycky ten s vyšším IQ, ale můžeme. Jestli je hloubavější a v neposlední řadě úspěšnější.
Je opravdu velikost IQ nějaký determinující prvek, nejedná-li se o vysloveně nízké hodnoty? Neplatí, že pokud člověk dosáhne alespoň IQ 90, může už být vzdělavatelný, a to minimálně středoškolsky?
Je to amatérský a velmi zjednodušený text, ale osobně mně zajímá, kolik (IQ) podle vás stačí k úspěchu ve škole i v pozdějším životě? Samozřejmě že všichni to nemůžou zvládnout, ale větší část to dokáže, nezávisle na této abstraktní hodnotě. Já jsem kritikem zjednodušeného nazírání na lidskou inteligenci, navíc důležitý je její rozvoj, dělá to škola dostatečně? Ideální by bylo vzdělávání individuální, šité na míru, protože pokud někdo přiřadí nějaké stejné číslo dvěma lidem, nebudou to stejní lidé a nebudou mít stejné schopnosti, o tom jsem přesvědčen.
0x
Dobrý večer
Dle mně je IQ dost "diskutabilní veličina". Co se týká úspěšného projití "školským systémem" pak je rozhodující zejména "kapacita paměti" což je do značné míry i otázka cviku + schopnost v jisté míře myslet "logicky" případně "analyticky" (dle oboru) to je celé, přičemž vzdělávací systém je více či méně nejvíce postaven na schopnosti si "pamatovat" k čemuž nadprůměrné hodnoty IQ nejsou většinou třeba...
Dobrý večer
Já vím, že je to problematická a člověkem vymyšlená veličina, ale je tady se všemi svými nevýhodami, pro někoho výhodami.
Paměť je důležitá, a rozhodně by se měla cvičit, ale nemělo by jíto tzv.šprtání se na zpaměť, to bývá způsobeno strachem např.z toho, že to učivo jinak nezvládnu, pokud jsem ho logicky nepochopil, a nemusí podle mně jít vysloveně o hloupého člověka.
0x
Budu li brát hodnotu IQ jako jedinou důležitou část výběru například kandidáta na zaměstnání, samozřejmě budu chtít, aby jeho schopnost chápat byla co nejvyšší.
Ovšem zde do výběru vstupuje mnoho jiných faktorů. Snaha, ochota, vlohy, získané dovednosti, mnoho dalších. Stejně tak vnímám úspěšnost žáků přii studiu v různých oborech. S pouhým vysokým IQ žák nemusí obstát.
Proto se dnes nemůžeme zaměřit pouze na inteligenci, ale sledujeme více vlastností. Ať už pomocí kvocientů či jinými způsoby.
Protože k čemu mi je v opeře zpěvák, který se dokáže naučit text po jednom přečtení, když nemá hudební sluch?
Vyšší IQ může být v životě výhoda, musí však být v souladu s ostatními vlastnostmi.
doplněno 15.10.16 21:28: Dobrý den, máte pravdu, o zjednodušení jste psal.
Jen doplním. Počet jedinců v populaci s určitým IQ je uváděn dle páně Gaussovy křivky tak, že dvě třetiny populace mají hodnotu schopnosti zvládnout IQ test v rozmezí 85-115.
Jedna třetina potom zvládne test pod a nad tyto hodnoty.
Za prvé lze vysledovat, kolik procent lidí v řekněme třiceti letech má VŠ, SŠ či ZŠ, za druhé lze předpokládat, že lidé s vyšší hodnotou v testu mají větší pravděpodobnost dosažení vyššího vzdělání než lidé z opačnéhho konce spektra. (Zároveň však platí, že hranice, odkud kam je považováno rozmezí jako směrodatné, stejně jako požadavky na vzdělání konkrétního typu školy, jsou věcí nějakého rozhodnutí.)
Tyto výsledky nelze však sloučit bez uvědomění si faktu, že záleží na mnoha jiných faktorech, například na výchově, zájmech, zkušenostech, píli a podobně.
Pořád se točíme okolo otázky, zda člověk s nízkým kvocientem může dosáhnout určitého vzdělání. Respektive jaký kvocient musí alespoň mít, aby konkrétní školu zvládl. Jenže i výsledek testu musíte brát s rezervou. Je to v první řadě jen a pouze schopnost zvládnout test, navíc vždy s vědomím nepřesnosti v řádu jednotek bodů. Na test se můžete cíleně připravovat řešením podobných zadání, stejně tak se můžete dostavit třeba opilý. Výhoda je už třeba umět klikat myší. Nevýhoda být nevidomý apod. Tedy nelze považovat výsledek jako přesné dogma.
Proto mám pocit, že jediný výstup diskuze bude ten, že lidé s nižším naměřenýmm IQ pravděpodobně zvládnou/nezvládnou nastavené požadavky na absolvování konkrétního typu školy v nějakém poměru, tvořeném vzdálenosti od hodnoty 100 v testu a procenta nejvyššího dosaženého vzdělání v populaci.
Musel jsem zjednodušit, ale to jsem napsal, také jsem v tomto amatérem, takže se rád ptám druhých. S tím hudebním sluchem je to dobrý příklad-tady se jedná o jiný, specifický, umělecký talent. Tady bude hrát roli nejenom hudebí inteligence, paměť, ale i emocionalita a spousta jiných faktorů, mnohem důležitějších, než samotné "IQ".
Já si myslím, že lidé s IQ 90+ už šanci mají, alespoň co se týče maturity, pokud tam bude dobrá paměť, určité analitické myšlení, tak při pomalejší pracovním tempu to půjde. Netvrdím, že na každé škole.
Samozžejmě jsou výjimky, geniální autista může mít vysoké i nízké IQ, a bude v něčem génius, jiné věci nezvládne, já spíše volám po individuálním vzdělávání a po chuti se vzdělávat, ten kdo ji má, nemůže přeci být hloupý. Neznám hlupáka, který by chtěl získat vzdělání. Ne "papír", ale skutečně se něčemu naučit.
Ty čísla sama o sobě mohou být zavádějící, a vůbec, už je n pojem IQ, je jen výmysl, jak píšete, schopnost dělat IQ testy, ano. Je to určitá abstraktní inteligence.
Pokud budete chtít navrhovat domy a nepochopíte fyziku, nepomůže vám nic. Proto nesplníte požadavky a můžete být hodně dobrý v geometrii, pouhá chuť se vzdělávat a snaha nestačí, stejně domy navrhovat nebudete.
Proto individuální chápu ne jako každý jen co umí, ale každý různě dlouho.
Ano, to se dá, jsou školy, kam se zapíšete a jezdíte pouze na konzultace a zkoušky. Bohužel, většinou mají nějaké omezení, třeba do kdy musí být školní povinnosti splněny. Po překročení času se pak platí nebo vyhazuje.
Pokud se tedy jedná o toto, zkusit to může každý, koho přijmou. A pak uvidí, jestli zvládá. Takže už to vlastně funguje.
Dva lidé se stejnám IQ, nejsou dva stejní lidé. Tady přeci existují i jiné vlastnosti, které ovlivňují studium. Možná že se do toho těžko vciťuji, protože já jsem tu maturitu zvládl a navíc, v něčem jsem byl skvělý, v něčem už ne. Matematika nemůže být omezení, navíc, i té se dá naučit, alespoň něčemu.
Jinak jak jsem psal níže, trochu čerpám z vlastní zkušenosti, prostě nemusíte být přípiš dobrý na základní škole, ani střední, už jen kvůli špatným návykům, podmínkám, a přitom potenciál máte. I na toto by se měl brát ohled. A vůbec, už při několika větách lze poznat, přibližnou inteligenci, pokud daný člověk neklame, a záměrně hlupáka nehraje, zájmy, cíle atd. Pokud existují děti, které ani toto nevykazují, je to problém. Ještě že existuje dálkové studium, mně to pomohlo. Byl jsem zasněný, nesoustředil jsem se, a pak se to odrazilo, takže to není jen o IQ. A dnes už je velmi populární mluvit o autismu, sociálních fóbiích atd, to dřive nebylo.
Vím, že tady to neviřešíme, ideální je, že existují různé školy a ne stejný typ pro všechny, jsme individuality a moc se navzájem nechápeme, alespoň mi někteří.
0x
Půjčte si v knihovně nějakou (seriózní!) publikaci z kognitivní psychologie - všechny otázky zodpoví.
Ale co se týče IQ a jeho porovnávání, ráda využívám tuto paralelu: V garáží můžete mít Porsche, ale když mu nedáte benzín, tak nepojede. A když někdo pečuje dobře o svoji Škodu 120, rozpálí to a Vy tím svým Porsche pojedete pomalu, tak se i ten se škodovkou dostane do cíle dříve.
IQ je prostě dar, který musím využívat, aby bylo co platné. Nicméně i na ZŠ jsou využívány myšlenkové operace zahrnující několik kroků, což už žák s IQ 85 zvládne těžko, i kdyby o tu svou škodovku pečoval lépe než kdokoliv jiný. Ano, předmět dá za 4 s odřenýma ušima, ale konkrétní cíl - provést tuto operaci - nezvládne.
doplněno 15.10.16 19:32:
A já uvedla IQ 85 proto, že 82 je hranice pro umístění do praktické školy (velmi úzkostlivě se dodržuje, proto jsem háklivá na moderní výroky "děti se do praktických škol posílají dle barvy pleti") a cca těch 85 bývá IQ těch nejméně úspěšných dětí na ZŠ.
doplněno 15.10.16 19:35:
A proč vlastně myslíte, že nezodpoví všechno? Podobné publikace jsem používala běžně ještě nedávno (mám dva učitelské obory) a jsem si jistá, že bych v nich odpovědi našla. Které jste již používal? Mohla bych Vám doporučit takové, kde najdete zbytek svých odpovědí...
Tak určitě toho zodpoví dost, ale všechno také ne.
"S IQ 85 už zvládne těžko", já jsem záměrně uvedl IQ 90, protože se uvádí, jako hranice, kde začíná průměrná inteligence, ale toto je jen 5 bodů rozdíl.
Možná bych se vás mohl zeptat, jestli může v dnešní době získat maturitu kdokoliv, jehož IQ je 90+, a zdali to bylo možné i v minulosti?
Ptám se, jaká jerozdíl, mezi někým s IQ 85, 90 a 95, jsou to rozdíly jen 5-10 bodů a přitom už hrají velikou úlohu, při rozhodování, co člověk bude studovat, jestli vůbec bude studovat atd.
Dále se vás zeptám, jestli je vhodnější pro někoho, kdo má na základní škole nějakou tu 3 možná i tu 4, spíše učební obor?
jak je možné, že někdo, kdo takové výsledky měl, může vystudovat gymnázium, je to jeho snahou, nebo tím, že je dnes výuka snažší?
doplněno 15.10.16 19:55:
Případně, pokud ta maturita byla vydřená-alespoň v některých předmětech, jestli se nakonec neukáže, že ten dotyčný nebyl až tak vhodný, na maturitní vzdělávání, a daleko lépe by mu prospěl učební obor? Už jen kvůli uplatnění. Ale samozřejmě, že tady mohou hrát roli různé faktory, třeba ne jen nedostatek inteligence.
Ano, pokud má člověk IQ vyšší než 90, měl by být při ideálních podmínkách schopný zvládnout maturitní obor na odborné střední škole. Bude k tomu potřebovat více úsilí a ty podmínky - správně píšete, že významnou roli hrají další faktory. Nebudu je vyjmenovávat, nevzpomněla bych si na všechny a pak by to mohlo být špatně interpretováno...
A ano, vhodnější určitě je učební obor, ale zase je potřeba brát v potaz další faktory, hlavně úroveň školy a zvyklosti v jejím známkování. Úplně nejlepší je znát dítě v jeho přirozeném prostředí, tudíž Vám, zajímáte-li se o konkrétního člověka, napoví rodiče a škola. Případě pedagogicko-psychologická poradna, její vyšetření je cílené na schopnosti žáka, ale tam může být těžší se dostat - přirozeně řeší závažnější problémy než zda má žák kapacitu na maturitu, a k tomu bývají dost vytížené.
K těm známkám velice orientačně: s trojkami maturitu ano, u čtyřek zvažujeme spíš učební obor, pokud bývají i pětky, obor. Taky samozřejmě platí, že má-li dítě 4 z přírodovědy a zeměpisu a 1 z matiky, tak se prostě jen neučí a maturitu na ekonomce zvládne, ale má-li 4 z matiky, češtiny a angličtiny, tak je to spíš na obor, ty předměty nejsou vyloženě naukové a bude s nimi bojovat i na SŠ a u té maturity.
Proč to píši. Protože jsem byl takovým žákem na základní škole. V něčem velmi dobrý-motivovaný, ale v něčem ne. A určitě by nikdo do mně neřekl, že si později udělám dálkově maturitu na gymnáziu-byť soukromém, asi ne tak těžkém, ale výsledky jsem neměl špatné, v lesčem výborné, něco mně tak úplně nešlo, ale zvládl jsem to. Na univerzitu to tak ideální příprava nebyla, buď mi chybí určité jiné vlastnosti, nebo jsem dosáhl maxima. Ambice jsem měl. Proto jsem si řekl, jestli by pro mě nebyl vhodnější učební obor, i když mám maturitu, než myslet na vysokou školu, nebo jsem byl možná více fasinovaný uměním, ale i vědou, ale to je složité, je to o vytrvalosti, možná to je můj problém. Pokud jsem dosáhl inteligenčního maxima ve svém IQ, je to maturita, nevím, překonal jsem sám sebe. Proto jsem se vás ptal, kolik je třeba co se týče IQ na maturitu, případně na vysokou školu, ptám se dodatečné+úsilí a další podmínky, to je jasné. Prostě si myslím, že někdy to o tom IQ není, já sám dělal jen internetové pseudotesty IQ, skutečné neznám.
Kolik IQ stačí na VŠ je relativní podle školy. Jedna z nejblbějších v naší třídě (gymnázium, spousty trojek, možná i jedna čtyřka, dost věcí nechápala a ani jí škola moc nebavila, u maturity samé čtyřky jen proto, že už ji nechtěli další rok vidět znovu) se asi po 10 letech dostala k práci na krajském úřadu a po dalších asi 10 letech si udělala Bc+Ing. na nějaké okecávací soukromé VŠ. Asi platila včas a v plné výši a tak ji nechali dojít až do konce.
"VŠ" tedy má, ale že by to něco vypovídalo o tom, jestli má IQ na to udělat skutečnou VŠ? To rozhodně ne.
Sestra má pedagogické vzdělání a tam se někde v psychologii učili, že i "debil" (? - oficiální psychologické označení lidí s IQ v určitém rozmezí) může vystudovat normální VŠ a přesto být pořád blbej. Snad to píšu správně.
Je tedy rozdíl "mít VŠ" a "mít VŠ znalosti". Na to první ti stačí najít lehkou školu, na to druhé musíš mít dostatečnou inteligenci.
Samozřejmě k absolvování VŠ je zapotřebí i spousta dalších věcí (vytrvalost, zodpovědnost, materiální zabezpečení, vhodné podmínky na učení atd.). Je to dlouhý běh na mnoho let. Sám to ostatně zmiňuješ.
Takový typ člověka, kterého zmiňuješ, o ta kovém uý jsem též slyšel-četl, ano, opravdu existují, a daří se jim dobře. Ty známky by ještě nemuseli být znakem slabšího intelektu, ale pokud píšeš, že nechápala, (buď neměla snahu, nebo prostě nechápala), tak to u žje horší.
Některé bysoké školy obory, by se teoreticky nedalo takto podvést, ale, i techniky mohou vyjít méněschopní, protože jim to někdo umožnil, a bylo to i v minulosti, nic si tady nenalhávejme, a skutečný talent, někdy lempluje.
Ten výraz nemám rád, ale budiž, neměl by v žádném případě vystudovat ani střední, natož univerzitu. Ani umělec nemůže být zaostalec, ba naopak. Tam hraje úlohu specifický talent, ne IQ.
Žádná vysoká škola nemá být lehká, protože ti lidé mají přinášet inovace, bádat, vynalézat atd, bohužel, není tomu tak.
Ano, to poslední co píšeš, tak to je.
Známky mohou být zavádějící. Znám dívku, která měla na gymnáziu z předmětů, které většině žáků problémy nedělají, trojky a čtyřky. Odmaturovala se samými jedničkami a vystudovala pětiletý magisterský obor na FFUK.
Gymnázium ji (přestože si je vybrala sama) nebavilo, brala je jako nutné zlo. K maturitě se připravila během pár týdnů na jaře a protože si vybrala obor, který ji bavil, zvládla VŠ bez problémů...
Proto se právě ptám, abych zjistil, jak v této zemi fungují stereotypy. Mě dokonce už v děteství nezáleželo na známkách až tak, jako druhým, spíše tu atmosféru, kterpu druzí vytvářejí, když dítě dostane špatnou známku a dělaljí to jak učitelé tak rodiče-tak ta atmosféra-či pocity jsou přenášeny na dítě, tím se traumatizuje. Známkování už je tak nesmysl, ale existuje, až na výjimky.
Schopnosti jsou druhá věc, bohužel ale talent v jiných věcech se tady ignoroval a přehlížel, škoda, pro mnohé lidi. Ale je to boj, když to nejde tady, půjde to jinde.
Samozřejmě že někdo může mít výsledky neodpovídající jeho schopnostem, proč, to ví jen ten člověk, třeba to byla špatná škola, prostředí, malá motivace atd.
Jsou vítězové a poražení, mám obavu, že těch poražených je ale více, jen o tom nechtějí mluvit, každého věc.
doplněno 16.10.16 15:43:
Navíc už jen to, že se dostala na univerzitu a úspěšně ji dokončila svědčí, že inteligetní a cílevědomá je, takže si to zaslouží.
Napsala jste, že bude s nimi bojovat i na SŠ a u maturity. A proč ne, život je boj, tak se to alespoň naučí už ve škole. Samozřejmě pokud by to mělo být úplné trápení tak ne. U mně, to konkrétně zase takové trápení nebylo, ano, angličtina střídavě mezi 1-3, ale zlepšil jsem se, dřive to bylo i horší, byl jsem asi průměr, ale kolísalo to, později jsem se i zlepšil, ale objektivně jsem průměr, matematiku jsem lépe než za 3 nedal, ale ukončil jsem dokonce 4, to už však bylo před maturitou, stres. Takže při troše snahy to šlo. Jiné předměty jsem měl výborné, nebo chvalitebné.
Potom že snaha nehraje roli, velikou. Možná že se jednalo o skrytý potenciál, který jsem objevil, i když by mé původní výsledky svědčili, že mám IQ, spíše na učební obor.
Dále se vás zeptám, jestli je vhodnější pro někoho, kdo má na základní škole nějakou tu 3 možná i tu 4, spíše učební obor?
Sestra byla takový žák ("nějaká ta 3") na ZŠ, i když se s ní rodiče někdy učili. Máma podezírala špatnou učitelku na 1.stupni (v porovnání s mojí) a spíše průměrně slabou třídu na 2.stupni (vše ve velkém městě). Na střední šla na pedagogickou (kam chtěla), ale máma ji přihlásila jen do školy v sousedním menším městě ze strachu, že se nedostane na pedagogickou v našem městě (mělo dobrou pověst = hodně zájemců) a musela by "na prodavačku" (s tátou strašně dlouho přemýšleli, jak to udělat, aby neskončila na učňáku), protože věřili, že není hloupá, jen prostě neměla takové štěstí na učitele a spolužáky jako já.
I když sestra vstávala brzy ráno a denně dojížděla asi hodinu a půl do školy, obor ji strašně bavil a ve třídě byla za hvězdu, respektovaná spolužačkami jako "ta chytrá" a oblíbená navíc. Před ní byla v prospěchu jen nějaká holka snad se samýma 1.
S takovými výsledky na střední začala nejen máma uvažovat i o VŠ. Dostala se tam a zase patřila ve svém studijním oboru k těm nejlepším studentkám v ročníku. VŠ bez problémů dokončila. Prostě ji pedagogika a vzdělávání malých dětí strašně bavilo.
Když si uvědomíš, co scházelo a mohla mít "jen" učňák na prodavačku, tak se člověk musí ptát, jestli náhodou (ne)vědomky neplýtváme schopnostním potenciálem některých žáků, kteří by se správnou motivací, dohledem a učebním plánem mohli dokázat víc.
Dobrý příklad tebou uvedený. Tvá sestra měla potenciál, je velmi dobře, že se tvá rodina nenechala odradit, tvá sestra mohla vystudovat, je nepochybně spokojena.
Pokud jde o mně, podobný případ co se tíče základní školy, jsem také nebyl bůhvíjaký žák, naopak. Takže učební obor, ba na mě rovněž pasoval, vybral jsem maturitní, nebavilo mně to, až na dálkovém to bylo lepší, ale ideál by byl umělecký obor, na to tato země nebyla připravena a není. To nrjsou výmluvy, ale realita, tady oprvdu je co kritizovat, jak píšeš, potenciál mnohých lidí je nevyužit, a co je nejhorší, že mnozí talentovaní klidně skončí s alkoholem a jehlou, to není nic netypického, nebo lemplují.
Na učební obory jde mnoho lidí, ze kterých by byli dobří kreativci, umělci atd, nemusí být každý inženýr. Na co se učit na prodavačku, pekaře, kuchaře, toto se naučím v kurzu, nebo už to mám dávno v sobě. Ty učební obory moc nerozvíjejí, jak které, ale sám jsem si nějdy řekl, že určitý učební obor by pro mně nebyl tak špatný, ale měl jsem a mám vyšší ambice, to je pravda, ale než nic, já osobně chci odsud pchnout-zahraničí, tady se neuplatním, moc lidí, konkurence, konexe. Je to všude, ale tady se tak uboze oceňuje talent a cokoliv, závidí se. Já chtěl konzervatoř, nedostal jsem se.
Mám jen obavu, že tady se všechno tak pomalu vyvíjí, že se toho tady nedočkáš, co se týče změn. Prvně je vše v USA a Canada, potom Británie a další země západní Evropy. Elity jsou dobré. ale ty skutečné, na to tady není potenciál.
doplněno 16.10.16 00:09:
Individuální plán, šitý na míru každého žáka, to jedině v soukromých školách s malým počtem, nejlépe se vzdělávání si svých detí sám, pokud toho jsem schopen. A hlavně, nedemotivovat, nikoho. A motivovat ty "zvláštní" ti bývají nejvíce nadaní, ne ty klasické jedničkáře, to je jen rutina, jsou sice spolehlivý, ale ne vždy nejnadanější.
Naštěstí člověk, pokud není vysloveně slabá osobnost, může v dospělosti napravit to, co se v dětství a v mládí ať už vlastní chybou, nebo chybou druhých nedařilo. Dnes jsou naštěstí hranice otevřené, když se to nedaří tady, mohu odejít, ale vyžaduje to odhodlání. Tady se ty věci nebudou měnit-nebo se budou měnit velmi pomalu, školství je zastaralé.
Co pak je na té konstrukci, ja kji nazýváte podivného? Musíte to rozvést, Duška nehme Duškem, to je ezoterik, dále už ani nebudu pokračovat, případ sám pro sebe.
Nepřidám se k diskuzi. Příjde mi to všecko jako změť slov bez směru. Nedává mi to smysl. Fakt mi to příjde jako konstukce, jako něco, co si budujete, aniž byste zapřemýšlel nad argumenty ostatních. 
Se vší úctou, jen můj názor.
To je tím, že se zde také objevili různé komentáře, já na ně různě odpovídal, není to odborná diskuze, nejsem odborník. Ale zkušenosti jsme tady uvedli, a jsou jasné, žijeme v předpotopním systému, ve kterém se moc nestará o individuální rozvoj, poku si to rodič sám nezařídí, já uvedl své zkušenosti.
Máte pravdu jen částečně. Za výchovu není zodpovědný systém, ale rodiče. Je v jejich zájmu, aby dítě prospívalo co nejlépe. Doufám, že jako rodič, nebudete na systém spoléhat naprosto a dokonale, ale svého potomka zabezpečíte lépe. Tak jak si v celém světě platí lepší vzdělání rodiče na soukromých školách. 
Musíte však být natolik dobrý a sám vzdělaný, abyste potřeby svých dětí zafinancoval. Když ne, pak se musíte spokojit s tím, co je k dispozici. Zadarmo? 
Systém nepotřebuje individuality. Navíc, ikdyby potřeboval, neměl by na jejich výchovu a rozvoj. Je pohodlnější nechat finance vytunelovat a rozkrást, než je dát do smysluplné činnosti. Při počtu dětí na třídu, jaký je zákonem dán, nemůže žádný individualní přístup fungovat dokonale. To si musíte uvědomit.
Proto se poučte a ke svým potomkům přistupujte mnohem zodpovědněji. A věřte, že oni to pochopí a využijí. A vy se dožijete vděku. 
Tak že odpovědnost nesou rodiče, a to na prvním místě, s tím absolutně souhlasím. Víme však, jací často rodiče bývají, potom je to na systému, oproti tomu starému dnes alespoň přibylo více druhů škol-alternativ, elitních, uměleckých atd. To je dobře.
Soukromé školy mají potenciál, jak které, na západě a v USA, by to měli být ty nejlepší, tady zatím ne.
Ohledně toho co jste napsala o tom rozvoji souhlasím.
Díky za opověď.
0x
Dnes už je zřejmé,že se dítě s nadměrnou inteligencí,i když není vyjádřena nějakým číslem,nemá v životě moc dobře.Stejně jako invalidní jedinci se musí setkávat se snahou,takového jedince z dětské společnosti a později i ze společnosti dospělé, - vyloučit.Proto se dnes setkáme s tím,že řada VIP byla ve své historii spíše horšími žáky s podprůměrnými výsledky ve škole.Ani dnes nevynikají přílišnou inteligencí.Přesto jsou ve společnosti chápáni jako vyjímeční.Ti,co mají nadprůměrnou inteligenci,sice končí,když mají štěstí,jako nositelé Nobelovy ceny,ale jinak ho obyčejní lidé ani neznají.
JABRAKA
Protože ti lidé nejsou pro společnost atraktivní, někdy se tomu nedivím, v případě vědců, tam to záleží o jakého vědce se jedná, v USA, je mnoho nositelů Nobelovy ceny, ale také je tam málokdo zná, krom těch popularizátorů vědy.
Ona inteligence je chladná, a jiné vlastnosti jsou atraktivnější, krása, šarm, umělecký talent-tak to uznávám, pokud opravdu je, mám na mysli klasické umění, ne to, co je populární.
Ideálem je kombinace těchto vlastností, ale tu má jen málo lidí.
To se měnit nebude.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.