Vaše práce

mám, a v posledních uplynulých 20t letech jsem měl v práci všechny "mimopracovní" výhody, které zmiňujete, a polovinu jich beru jako naprostou, esenciální samozřejmost.

... kromě služebniho auta,dodávky a pc (mám svůj noťas), tak vše ostatní, včetně internetu ...

Jsem v ID, benefity žádné. Vy máte za svonji práci plat, tak co byste ještě chtěl?

Ahoj lotře,

vzhledem k tomu, že mám co srovnávat...tak jsem si půl roku na ÚP počkala na "snovou" práci Hodně záleží na postoji vedoucího člověka a nebojím se říct, že mám toho nejúžasnějšího šéfa pracuji čistě v mužském kolektivu a nevládne tady žádná nevraživost, závist...ale to je způsobeno tím, že má vedoucí na všechny stejný metr a nezazdává zaměstnancům důvod, je to spíše jako jedna velká rodina. Když má některý z chlapů svátek či narozeniny, přichystá pro všechny ostatní "hostinu" pečou se tady kuřátka, vaří zvěřinový guláš...a já jim na oplátku občas upeču nějakou sladkou mlsku Jsem jako růže mezi trním a patřičně si to užívám. A k těm benefitům...dokonce můžu přijít o hoďku později, nebo o hoďku utéct dříve, šéf to vezme za mě..., ale samozřejmě toho nevyužívám, jelikož mi to nepřijde FÉR. I když vstávám ve čtyři a dojíždím docela kus...neměnila bych! Není nad to, tešit se do práce

Mám toho více ale taky jsem si v životě více prošel. Ale je to taky tím, že dělám co mě baví. A to je základ. Proto mám co mám a neměnil bych.

Mám vše, co uvádíte, veškeré materiální zázemí a ještě jeden benefit navíc. S výjimkou vámi zmiňované možnosti něco si vyrobit, ale o to ani nestojím. Vzhledem k nepřetržitému provozu máme obecně určený čas příchodů, ale šéf nám ponechává volnou ruku pro vzájemné dohody, takže se dostavuji a odcházím značně proměnlivě. Práce samotná je leháro a beru zhruba český průměr. Neměnil bych. Konkrétní samozřejmě nebudu.

No, posuďte. Učím ve firmách. Nemám dovolenou, kuchyňku, stravenky ani sprchu a sem tam je problém i záchod (musím si vypůjčit klíč). Studenti mi někdy nabídnou kafe nebo čaj, ale zdržuje to a někde fakt nemůžu dostat ani vodu. Teplo, jak kde. Oblékám se dle toho, jak kde topí a jak moc času budu muset trávit venku (někdy kombinuji výuku s hlídáním dětí a někdy musím i čekat venku na začátek hodiny, prostě do firmy není volný vstup). Ve firmách mám zakázáno používat mobil (takže občas jen tak mrknu na hodiny) a ani to není slušné vůči studentům. K dispozici mám učebnice, další prostředky (PC, internet, kopírka a tiskárna) jsou vlastní (i když mám možnost kopírovat v jazykovce - když si tam přes celé město dojdu, na což fakt čas ani sílu nemám). Pracovní doba roztahaná přes celý den s různými prostoji (od půl hodiny až po dvě), které ale volných pár hodin denně na relaxaci nenahradí.

Ale mám jednu věc, a to je svoboda. Můžu říct "tohle já dělat nebudu" a nikdo proti tomu nemůže ani kváknout zatím to předčí všechny nevýhody. Co mě trochu mrzí jsou peníze. Spousta lidí s nižším vzděláním vydělá jako zaměstnanec stejně jako já. Abych měla víc, makám cca 10 hodin a jeden den o víkendu přípravy. To není dobře. Ale zase... nebuzeruje mě šéf, nikdo mě nekontroluje a přesčasy si nařizuju sama

Prodavačka...benefity jako jsou služební auto, pc, internet, email samozřejmně nemám . Máme pouze stavenky a týden dovolené navíc. Někdy když je klidněji si stihnu přečíst titulní stranu novin . V práci máme pidi kuchyňku, sprcha je nefunkční. Zdarma mohu v práci dělat dárkové balíčky, dělala jsem mamince k Vánocům a občas balím když chtějí kolegyně někoho obdarovat...zdarma je tady ovšem jen moje práce

Moje pracovní doba je trochu volnější, někdy mohu přijít později a někdy dřív odejít, vše si musím ale nadělat. Záleží na dni, když je závoz zboží nebo začátek a konec akce, tak odejít dříve nemohu. Neopak často zůstávám a jindy si to vyberu.

Učitel na učilišti - Benefity: dobrá pracovní doba, prázdniny, vlastní notebook (ICT koordinátor), kabinet pouze pro 4 učitele.

I když peníze nejsou nic moc, chodím do práce rád, jelikož učit mě baví. Předávat informace žákům a vidět (alespoň u některých) ten pokrok a občas i slyšet, že poprvé se dozvěděli něco zajímavého a že je to bavilo je k nezaplacení.

Nikdy jsem nebyl zaměstnán, takže jsem bohužel nikdy nic nedostal.

Ale jestli mi bude náš stát dále házet další a další klacky pod nohy, tak je možné, že také budu raději zaměstnanec.

Pokud ti jde o průzkum, tak dej v tomto do hledáčku něco ve smyslu "co kdo je", budeš se divit spektru, podotýkám, že jedinečnému a úžasnému. Všem zde, bez rozdílu, lze jen smeknout..

Pracuji na poště. Benefity žádné, ani odměny, pouze základní plat.

Zaměstnavatel není povinen benefity dávat. Vy pracujete, on Vám platí. Myslím, že tím jsou účty vyřízeny.

Sama jsem zažila různá místa. Byla jsem vedoucí jednoho útvaru, s velkou benevolencí - internet i pro soukromé užití, telefon též (do určité částky), kuchyňka s lednicí a mikrovlnkou. Bylo třeba odpracovat fond pracovní doby, ale mohla jsem mít rozvrženo libovolně (odejdu dřív a napracuji si jindy). Pak jsem rok prodávala. Tehdy to byla nutnost, nemohla jsem jinak. Byla to hrůza. Malý krámek v marketu, bez oken, bez klimy, v létě strašné horko v zimě zima. Bez ledničky, MW nebo konvice. V létě žádné jídlo nevydrželo, po 2h bylo vše teplé a teklo. Směny 12h bez možnosti se posadit. Źádné zázemí. Oběd (většinou rohlíky, ty vydržely) jsem jedla sedíc na krabici ve skladu, schovaná před kamerou (nesměli jsme si vybírat 30min. pauzu, ačkoliv jsme ji neměli placenou). Pak jsem prodávala nemovitosti u neplatících dlužníků - život v autě. Návštěvy baráků, kde se leta netopí, kde je špína, smrad, štítíte se na cokoliv sáhnout. Návštěvy u idí co se nemyjí, jsou agresivní, sprostí, vyhrožují, nadávají. Vozíte si sice zadek v luxusním autě, ale jako prostor pro život to nestačí. Práce máte tolik (jezíte napříč republikou), že nemáte prostě čas na hodinovou pauzu na jídlo v restauraci. Jídlo s sebou třeba v létě nevydrží. A po tom, kam lezete, ani často nemáte chuť jíst. Nemáte si kde umýt ruce, sice dezinfikujete gelem, ale pořád to není ono. Jezdíte po krajích, kde lišky dávají dobrou noc, benzínka je výjimka a to většinou nemá WC. Mockrát se mi stalo, že se mi třeba 3 hodiny chtělo strašně čůrat, ale čas tlačil a nebylo kde. Motáte se mezi paneláky na nějaké dědině... Máte sice prachy, telefon, PC, auto... ale nemáte čas na nic jiného. Nyní jsem opět ve vedoucí pozici ve svém (vystudovaném) oboru. Peníze menší, než bych mohla mít, telefon i pro soukromé účely, PC jen pracovně, bez auta. Máme jídelnu, ale radši ji nemít Je hrozná. Denní místnost s telkou, kuřárna, prac doba (pro nás kancelářské) je daná, s tím že můžu odejít dřív, když si napracuji. Ale super kolektiv a rozumné vedení - sice nás nepřeplatí, ale zase máme pohodu, zbytečně neprudí, pokud člověk dělá co má, má klid a šéfa, se kterým si normálně pokecá. Jinak benefity téměř žádné (odměny, sick days atp.).

Co firma, to rozdíl, no...

Co se benefitů týče, mám jich dost - Audi A6 k soukromému použití, neomezený tarif, notebook, internet pro soukromé účely i v pracovní době. Kuchyňka, koupelna apod. je v práci samozřejmost a ne benefit. Stravenky nemám vůbec, volného času kolik chci. Ale všechno to cáluju coby vlastník malé firmy bohužel sám...

Máme mrňavou kuchyňku s mikrovlnkou, lednicí, pár kusů nádobí, najíst se tam dá, ale je to fakt malý (4 židle). Sprchu nemáme. Služební auto pro osobní účely ne. PC ano, ale na internet se chodit nesmí, hodně stránek je i blokovaných (třeba zrovna emaily). Noviny číst nesmíme, logicky musíme pracovat, jinak jsme nadbyteční. Stravenky 80 Kč plně hrazené. Zadarmo si můžeme leda tak něco černobíle vytisknout, když nás u toho nikdo nevidí. Pracovní doba pohyblivá - musíme tam vždy být 9-15, zbytek si můžeme rozvrhnout, jak chceme, na konci měsíce ale musíme mít odpracován plný počet hodin (klasicky 40h/týden). Teplo máme, klimatizaci máme.

rád bych nejprve znal vaši zdlouhavou verzi, jaké je to u vás v práci - pak můžu uvést svou...

K dispozici mám ve své práci vlastní auto, vlastní notebook, vlastní mobil i vlastní kancelář s vlastní kuchyňkou. Je to fajn. Taková práce mě baví.

Po spoustě odpracovaných let, kdy mě práce bavila a naplňovala, později jsem ji musela opustit a ta nová mě ubíjela a proklínala jsem ji, jsem konečně dospěla do starobního důchodu.

Jako starobní důchodce nemám žádné benefity - na to ještě nepřišli, že by se nám také nějaké hodily. Nemám služební auto, služební počítač ani služební mobil. Nemám stravenky, tudíž musím vařit sama.

Snad jen ta dovolená - tu mám tedy pořád - 365 dní v roce. Některý rok, když se zadaří, dokonce i 366 dní. Důchod není horentní, pokud chcete, napíši jeho výši, nemám se za co stydět a je jen výsměchem státu, že nedá víc. Ale pokud člověk nechce vše, co vidí a žije skromně, vyjde. Zvláště, když jsou dva. Pokud je člověk sám, žije se mu hůř.

Když čtu, jak se přidává ve zdravotnictví, ve školství, ve státní správě ...a jinde, také bych uvítala. Ale my důchodci už jsme za zenitem. Mouřenín splnil svou povinnost, mouřenín může jít...Rezerva na důchody byla rozkradena už za Topolánka, nikdo ji nikdy nevrátil a tak musíme čekat, pokud si na nás také někdo vzpomene a pokud něco zbyde. Nejsme už produktivní, stát z nás nic nemá a tak proč by nám přidával? Je to trochu smutné, ale jak říkám, pokud budeme skromní, snad...Pokud ceny tak bláznivě neporostou, tak to půjde.

Bouří se řidiči autobusů, učitelé, lékaři, sestry, všichni chtějí přidat. Chápu to, pracují, mají rodiny. Ale báby a dědkové, ti už nic neprodukují. Tak ať jsou rádi, že jsou rádi. Tak proč jim přidávat? Stejně by to nacpali nenažraným dětem /častý názor/. Málokdo pochopí, že i stará babka a děda by rádi na dovolenou, chvíli za sluníčkem, vykoupat se, užít si hezký týden...Proč? Mají své za sebou, tak ať sedí doma a polykají tabletky. To je, bohužel, častý názor.

Mám známou rodinu v Holandsku, jsou oba v důchodovém věku. Důchod zhruba 3 x vyšší na osobu, než u nás. Manželé v létě jezdí na 3 týdny do Egypta, v zimě na měsíc do Thajska. A s tím důchodem si to mohou dovolit. Je to prostě stát od státu jinak. Co s tím naděláme? Nic! Tak nemá cenu se tím rmoutit. Jaga.

Důchodce, zámečník, dělník. Dobrý kolektiv, dobré prostředí. Benefity -13.plat, 5 týdnů dovolené, jazykové kurzy, příspěvek na důchod, stravenky, firemní akce, relax pasy.Dá se to.

Je to už přes čtvrtstoletí, kdy jsem natrefil na svou práci snů - dělám promítače ve dvousálovém kině s celodenním provozem. Chodím do práce na 12.hod., odcházím kolem 23.hod. Mám biorytmus "sova"- přirozeně se probouzím kolem 9.hod.,usínám kolem jedné po půlnoci. Když jsem dělal v předešlém zaměstnání elektrikáře, tak jsem musel být na dílně už v 6.ráno - každý den vstávat před pátou - ještě teď si vzpomínám, jaké to bylo, permanentě nevyspalý, občas mě probudil až elektrický šok, když jsem si do něčeho "šáhnul". Dřív jak před půlnocí jsem neusnul, a když usnul, tak se v noci probudil a usnout nemohl. Tenkrát, když jsem se rozhodnul pro tohle povolání, tak vyžadovali příbuznost oboru - elektro nebo optika, dále musel člověk půl roku v kině "praktikovat" - tj.za snížený plat tam být "navíc" a učit se obsluhovat a opravovat promítačky, pracovat s filmovou kopií, správně prolínat aby díly na sebe plynule navazovaly a divák nepostřehl, že film se nepromítá kontinuálně z jednoho stroje (takto to bylo v multiplexech,tam se celý film slepoval na jeden velký kotouč a navíjel na tzv.plotter, jeden promítač měl na starosti třeba deset sálů), ale v menších kinech se promítalo ze dvou strojů, přepínalo se buď po jednotlivých dílech, tj.po cca 20 minutách, nebo se film slepil na dvě velké cívky a prolínalo se jen jednou po cca hodině děje, tu prolínačku nesměl divák postřehnout - 7 vteřin se objevil v rohu plátna čtvereček, na něj se rozjel jen motor a zapálila lampa druhé promítačky, ve stroji běžel jen startovací pás s čísly, po 7.sec. se objevilo v rohu plátna kolečko a v ten okamžik se zmáčkla prolínačka - na promítačce se otevřela klapka a objevilo se jedno z prvních obrazových okének nového dílu, přičemž se na té "dojíždějící" promítačce v ten okamžik klapka uzavřela, díl se musel přetočit na začátek a založit další díl. Byla to svým způsobem romantika, člověk mohl koukat na filmy, ale nikdy neviděl celý film v kuse. Ale většina promítačů neměla děti - protože by se nimi člověk neviděl, když byl většinu večerů v práci, což třeba mě nevadilo, po rodině jsem nikdy netoužil, to za mně splnil brácha Jenže tato romantika vzala za své s nástupem digitalizace před cca 6ti lety, kdy se během pár let vyměnila technologie a filmové kopie vystřídaly hardisky s DCP (Digital Cinema Package,soubor s filmem s vysokým rozlišením určeným pro kina). Tyto filmy v digitální podobě jsou chráněny proti zneužití - každé kino musí s distributorem film naprogramovat a ten pak pošle mailem KDM (Key Delivery Message- tzv.klíč, soubor který umožní danému kinu film spustit k projekci) Tento KDM je funkční jen pro ten daný kinosál a pro časové rozpětí programového nasazení, při dalším nasazení musí distributor poslat nový. Promítač v dnešní době má nejvíc práce před vlastním promítáním - ředitel kina pošle promítači s cca týdenním předstihem program kina, ten musí zjistit distributory jednotlivých filmů, rozeslat jim maily s programovým nasazením těch jejich titulů, pak si ohlídat, aby hardisky s novými filmy včas poslali, po nahrání na server projektoru je pošle na další kino, které mu napíše distributor, musí ohlídat, aby k těm filmům přišel včas KDM a film včas mohl vyzkoušet před prvním promítáním (nemělo by se to stávat, ale už se stalo, že byl soubor s filmem poškozený a film nešel spustit, nebo u něj chyběly české titulky, nebo nebyl zvuk synchronní s obrazem). Když je někdy festival, tak je práce nad hlavu - těch souborů se musí zkontolovat spoustu - většina filmů se promítá jen jednou, takže dvousálovým kinem za den proběhne 8 filmů. Z té romantiky běžícího filmového pásu moc nezbylo, z promítače se stal tak trochu kancelářská krysa, která většinu prac.času čumí do monitoru. Bonusy: zářivky s denním spektrem světla - člověk je zavřený pod zemí bez denního světla, vzduch přichází přes trubky vzduchotechniky, svůj vlastní WC a sprcha, dvouvařič (člověk si jídlo musí přinést s sebou a něco si třeba ohřát, protože pak už není možnost během celodenního promítání nikam odejít), varná konvice, služební PC s internetem (kvůli vyhledávání distributorů a komunikaci s nimi, objednávání pošty při zasílání filmů do dalšího kina), možnost se sem tam kouknout na kus filmu a pak další den dokoukat zbytek. Ale tuhle práci bych neměnil, i když není moc placená, rád bych to v ní doklepal do penze, třeba i protože kolegové jsou fajn, i když se s nimi vidím jen čas od času při festivalech, jinak jsem v promítací kabině zavřený celé dny sám