Nevím, co se životem

Od: Datum: 06.10.16 12:43 odpovědí: 24 změna: 12.10.16 09:43

Co když je člověku skoro 30 a nemá žádnou představu o budoucnosti? Neví, zda vůbec někdy bude chtíl založit rodinu a co by chtěl v životě vlastně dělat. Když jsem se v reálném životě parkrát někomu, koho znám lépe náhodou svěřil, tak dotyční lidé většinou pronesli něco ve smyslu, že snad musím znát alespoň směr, kterým bych se chtěl ubírat. Co když ale člověk nemá žádné specifické zájmy, akorát podvědomě cítí, že takový ten klasický konvenční život možná nebude úplně to pravé ořechové.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 06.10.16 12:58
avatar

Ve skoro třiceti letech je člověčí charakter dávno hotový a těžko změnitelný. Nemáte zájmy, nemáte cíle, nemáte motor ani kotvy, holt jste se narodil do špatného biologického druhu.

Nevím co bych radil.

Od: nikc®
Datum: 06.10.16 14:23

S takovým problémem se chodí k psychologům. Tak co zkusit zajít? Já vím, je to drahý, ale od toho jsou právě ti odborníci, aby poradili.

Od: jmlc®
Datum: 06.10.16 14:27
avatar

Tisíce lidí jen tak žijí - chodí do práce, pak hospoda nebo restaurace nebo jen domů a tv, pc,... a po spaní zase do práce. Jejich smysl života je nulový - je jim to jedno. Vy jste udělal správný krok - začínáte o tom přemýšlet - a to je cesta. Ta cesta ke smyslu svého života může někomu trvat celý život, někdo jej najde při nehodě, někdo v lásce... stačí být pozorný a dívat se kolem sebe, chtít pomoct ...

Datum: 06.10.16 16:06
avatar

Já si myslím, nejspíše úplně špatně, že nějaký plán na život mají mimořádně nadaní a mimořádně cílevědomí lidé. Život je jako řeka. Většina z nás se snaží kormidlovat a plavat. Pak je také část populace, která se nechá proudem nést. A ten proud je vždycky nějakým způsobem nese v proudu a neomlátí je o skálu. Každý úsek má svá úskalí a nikdo z nás nevíme, co bude za zákrutou. Jesli peřeje nebo laskavá tišina. ;) Je potřeba včas sáhnout po tom, co řeka přinese a využít toho. Nejstrašnější je, když někdo zůstane trčet na překážce a lamentuje: Kdybych tenkrát. . . A vůbec mu nedochází, že ta řeka teče stále. A stále. Nikdy se nebude vracet. Nikdy!

Moje rada? Nešpekulujte, žijte!

Od: iveta*
Datum: 06.10.16 18:57

Tady je každá rada drahá.Já jsem například vždycky chtěla mít pevně všechno v rukách,plánovat,řídila se heslem,že jaký si to uděláš,takový to máš...a skoro nic,kromě syna se mi nepovedlo.Nic jsem nedotáhla do konce.Ne proto,že bych neměla vůli,ale vždycky mi do cesty přišla nějaká překážka.Až jsem skončila vážně nemocná sama doma.:(Zpětně si myslím,že jsem byla do všeho moc hrr, moc tlačila na pilu.Také vím,že OSUD nám určuje hlavně naše povaha.Takže máte asi takovou povahu,tak se do ničeho nenuťte a žijte,tak,jak Vám to vyhovuje,pokud tím neubližujete ostatním.

Od: ctenar
Datum: 08.10.16 18:08

Ten Váš životní příběh zní smutně, ale moc mě zaujal. Nepsala jste tady na poradně už nějaké delší povídání? Rád bych si to přečetl.

Od: iveta*
Datum: 12.10.16 09:43

Nepsala.Zřejmě to byl někdo jiný.Také jsem si všimla,že jsme tady dvě "ivety",tak možná ta druhá?:)

 

Datum: 06.10.16 19:30
avatar

- nebojte - ono to uteče docela rychle - i když tomu teď nevěříte - a už tak po 50- 60-tce celkem budete vědět, co bude dál...

Od: balzerka
Datum: 06.10.16 21:54

Člověče, Vy jste jak důchodce, co celej život zasvětil svému povolání, své práci a jednoho rána nikam nemusí. A další a další dny jsou prázdné a o ničem. Od okna k oknu, zapnout telku, vypnout telku, do obchodu a zas domů. Stodvacátý díl Ordinace, křížovka a špatně spát. Abyste takhle nedožil, tak si udělejte plán. Vezměte místní tisk, přečtěte, co je na plakátech, naberte si na IC letáky a do svého kalendáře si poznačte akce, přednášky,zápasy či sportovní klání, jazykové kurzy, exkurze, taneční pro dospělé, oddíly, kluby, zájezdy, plavání, divadla, koncerty, vernisáže, kosení luk, malování pro dospělé, otvírání studánek, dožínky, vinobraní...A zkuste se svednout, oblíct a vyrazit. Zatím jako divák. A třeba na věci, o kterých ani nemáte páru. Možná Vás něco zaujme. Možná tam budou lidi, kteří Vás nasměrují. Nejlepší je ale nebýt ten pasivní, ale sám něco podnikat. Pořiďte si kolo a vyrážejte někam. Vezměte mapu a prozkoumejte svůj region. Někdo z práce Vás může vzít někam na volejbat nebo na šipky. Znám jednoho, co se z nudy rozhodl navštívit každý víkend jednu rozhlednu.Při tom fotil. A nakonec měl o tom přednášku s ukázkami a zasvěceným komentářem.

Datum: 08.10.16 04:14

Měl jsem rodiče. Matka, krom práce nic. Od 48 let sedávala u okna

Datum: 08.10.16 13:26

Špatně napsaná odpověd a nebo špatně odesláno? Text byl delší.

Datum: 08.10.16 15:55
avatar

Mečíku, kde se stratil zbytek povídání? Začalo to zajímavě? *hej*


doplněno 10.10.16 07:22:

Mečíku, děkuji, že jste to dovyprávěl. Hmhm, kdopak ví, jak se vaše mamka cítila. Asi nevíme nikdo. Třeba v tom klidu, bez pohybu, bez emocí, byla šťastná. Třeba se modlila, byla to, svým způsobem, meditace. Třeba se tak bránila depresím, špatné chemii mozku. Je to i pro mě nepochopitelné, ale zase, byla spokojená? Kdyby nebyla, změnila by to. Třebas. *nevi*

Datum: 10.10.16 01:44

Zopakuji to. Moje matka od 48 prakticky skončila se životem.Sedla k oknu a krom svých potřeb a jednou za týden kostela se nehnula. Nebyla natolik nemocná, jen ji nic nebavilo. Když jsme s manželkou přijeli na víkend hlásila, podívej na tu pavučinu, dej ji pryč, celý týden se na ni dívám. Hrozný pocit se toho dožít. Otec byl pravý opak, dokud se mohl hýbat žil, když mu přestaly nohy sloužit zemřel.Jsem asi po něm , i v důchodu neznám chvilku, že bych se nudil, naopak, času je pořád málo.

Život máme jenom jeden a je ho třeba žít a užít. Vždycky to naplno nejde, zdraví, finance,různé jiné překážky, ale brečet , že se nudím? Je tolik krásných věcí na světě, které člověk nestihne poznat, užít si jich.

Začni tím, že nebudeš doma- sport, kultura, jakákoliv společnost je lepší než sedět doma a když ne lidi tak zahrada, včely, rybaření. Je přeci tolik možností, jak nepřemýšlet sám nad sebou , ale nad tím, jak co udělat, dávat něco dohromady, přemýšlet nad tím.

Od: kaarel
Datum: 08.10.16 08:03

smysl zivota? - to chce najit si nejakeho konicka - ne piti - to umi kazdy debil - a venovat se tomu k.

Datum: 08.10.16 09:04
Zkuste zacit pomahat ostatnim. Jak rika Goethe:"Clovek je bohaty tim, co udela pro druheho". Nebo si casem zalozte rodinu, poridte si deti a radujte se z jejich pokroku, uspechu, predavejte jim zkusenosti...
Od: hrobnik79
Datum: 08.10.16 09:18

člověk stárne prakticky od narození a mění se v kostru nebo hromádku popela, nezáleží na tom,jak ten čas proměny vyplní, ale hlavně, aby příliš netrpěl,a neškodil ostatním, pocit zbytečnosti a marnosti je horší jak smrt. myslímže o tom moc přemýšlíte, takoví vrazi a grázlové ve věznicích tuhle otázku určitě neřeší

Od: janm
Datum: 08.10.16 10:48

Zdravím

Pořiďte si třeba zahrádku, chatku dle fin. možností a "zvelebujte to tam" najednou zjistíte že je vám den krátký...Smysl života je v životě samém v jeho "bytí" jinak řečeno v činnosti jež by vás bavila naplňovala tak že se v ní úplně

"ztratíte, "přestanete existovat"tam není čas řešit co bylo co bude zkrátka a pouze jen "jste" to je dotek věčnosti, čas se na chvíli zastaví, pocítíte radost jež je "bezpříčinná" tudíž "věčná" vychází "z ničeho" tzn. nemá žádné podmínky, nic co by jste "musel" udělat, nebo mít,

ta radost je kdesi hluboko v nás, ta činnost která vás "baví" je pak jen tím "rýčem" který odhází hromadu suti a hlušiny a narazí kdesi hluboko na "nezměrný poklad" všichni ho v sobě máme. Když budete například rýt tu zahrádku a budete "cele u toho" (vytlačíte hloupé myšlenky coby kdyby) zryjete i tu "hlušinu" uvnitř, budete mít radost z dobře vykonané práce budete na čerstvém vzduchu, uděláte něco smysluplného...

Od: coco
Datum: 08.10.16 17:01

Janm - mate taky nejakou svoji "zahradku"? Ja to vnimam tak, ze takova zahradka je nutnosti pro kazdeho cloveka, jinak je dusevni zdravi v ohrozeni, hrozi nebezpeci pocitu marnosti. Jakou zahradku si kdo troufne obdelavat, tak bohaty zivot prozije, jinak je to jen cekani na smrt (osvobozeni ze zdejsiho ocistce). Ledaze nekdo preferuje duchovni zivot a najde v nem ulevu z nenaplnenych dnu dloheho cekani... *andel*

Od: janm
Datum: 08.10.16 20:07

coco

Ano mám zahrádku ale více než bych se věnoval jí "kutím" na domku, a celkem mně to baví, jde o to že je třeba jisté věci i "vymyslet", od té doby nevím co je nuda...

Se životem je to jasné, jednou každý z nás půjde, otázka jen je, jak a kdy, "počítám s tím" jednou to přijít musí, jen čekám kdy "mně odvelí", pokud si to zasloužím ušetří mně "zdlouhavých špitálů"

Datum: 08.10.16 21:20

Pro takové lidi, jako jste Vy, jsou tu církve. Můžete vstoupit do kláštera a věnovat se řeholi. Pak poznáte smysl života.

Od: kaarel
Datum: 10.10.16 08:52

chce to najit si nejakeho konicka urcit nejaky plan program soustredit se na prijemne veci a nechvatat

Od: wraith92
Datum: 10.10.16 08:45

"Když se na konci života většina lidí ohlíží zpátky, zjistí, že po celou dobu žili prozatímně. Překvapí je zjištění, že právě to, co nechali projít, aniž to docenili a aniž si to užili, byl zkrátka jejich život. A tak člověk, podveden nadějí, vtančí do náručí smrti."

Arthur Schopenhauer

Datum: 10.10.16 09:19

Před mnoha lety jsem měla odpor k zemi -čili i k zahrádce..Dneska jak jsem v důchodu,,neznám nic relaxačního a zároveň zábavného,,já zahradou žiji...asi tak

Jenže chlapi jsou asi jiní,mají jiné zájmy,pokud nějaké mají.Ale jsou i mezi náma a lidičky jak chodí kolem zahrádek,tak mají zájem o pozemek. Tak je třeba se dívat okolo seba a třeba se vám něco zalíbí k činnosti.

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.