Co když je člověku skoro 30 a nemá žádnou představu o budoucnosti? Neví, zda vůbec někdy bude chtíl založit rodinu a co by chtěl v životě vlastně dělat. Když jsem se v reálném životě parkrát někomu, koho znám lépe náhodou svěřil, tak dotyční lidé většinou pronesli něco ve smyslu, že snad musím znát alespoň směr, kterým bych se chtěl ubírat. Co když ale člověk nemá žádné specifické zájmy, akorát podvědomě cítí, že takový ten klasický konvenční život možná nebude úplně to pravé ořechové.
1x
Tisíce lidí jen tak žijí - chodí do práce, pak hospoda nebo restaurace nebo jen domů a tv, pc,... a po spaní zase do práce. Jejich smysl života je nulový - je jim to jedno. Vy jste udělal správný krok - začínáte o tom přemýšlet - a to je cesta. Ta cesta ke smyslu svého života může někomu trvat celý život, někdo jej najde při nehodě, někdo v lásce... stačí být pozorný a dívat se kolem sebe, chtít pomoct ...
0x
S takovým problémem se chodí k psychologům. Tak co zkusit zajít? Já vím, je to drahý, ale od toho jsou právě ti odborníci, aby poradili.
0x
Já si myslím, nejspíše úplně špatně, že nějaký plán na život mají mimořádně nadaní a mimořádně cílevědomí lidé. Život je jako řeka. Většina z nás se snaží kormidlovat a plavat. Pak je také část populace, která se nechá proudem nést. A ten proud je vždycky nějakým způsobem nese v proudu a neomlátí je o skálu. Každý úsek má svá úskalí a nikdo z nás nevíme, co bude za zákrutou. Jesli peřeje nebo laskavá tišina. 
Je potřeba včas sáhnout po tom, co řeka přinese a využít toho. Nejstrašnější je, když někdo zůstane trčet na překážce a lamentuje: Kdybych tenkrát. . . A vůbec mu nedochází, že ta řeka teče stále. A stále. Nikdy se nebude vracet. Nikdy!
Moje rada? Nešpekulujte, žijte!
0x
Tady je každá rada drahá.Já jsem například vždycky chtěla mít pevně všechno v rukách,plánovat,řídila se heslem,že jaký si to uděláš,takový to máš...a skoro nic,kromě syna se mi nepovedlo.Nic jsem nedotáhla do konce.Ne proto,že bych neměla vůli,ale vždycky mi do cesty přišla nějaká překážka.Až jsem skončila vážně nemocná sama doma.
Zpětně si myslím,že jsem byla do všeho moc hrr, moc tlačila na pilu.Také vím,že OSUD nám určuje hlavně naše povaha.Takže máte asi takovou povahu,tak se do ničeho nenuťte a žijte,tak,jak Vám to vyhovuje,pokud tím neubližujete ostatním.
Ten Váš životní příběh zní smutně, ale moc mě zaujal. Nepsala jste tady na poradně už nějaké delší povídání? Rád bych si to přečetl.
Nepsala.Zřejmě to byl někdo jiný.Také jsem si všimla,že jsme tady dvě "ivety",tak možná ta druhá?
0x
Člověče, Vy jste jak důchodce, co celej život zasvětil svému povolání, své práci a jednoho rána nikam nemusí. A další a další dny jsou prázdné a o ničem. Od okna k oknu, zapnout telku, vypnout telku, do obchodu a zas domů. Stodvacátý díl Ordinace, křížovka a špatně spát. Abyste takhle nedožil, tak si udělejte plán. Vezměte místní tisk, přečtěte, co je na plakátech, naberte si na IC letáky a do svého kalendáře si poznačte akce, přednášky,zápasy či sportovní klání, jazykové kurzy, exkurze, taneční pro dospělé, oddíly, kluby, zájezdy, plavání, divadla, koncerty, vernisáže, kosení luk, malování pro dospělé, otvírání studánek, dožínky, vinobraní...A zkuste se svednout, oblíct a vyrazit. Zatím jako divák. A třeba na věci, o kterých ani nemáte páru. Možná Vás něco zaujme. Možná tam budou lidi, kteří Vás nasměrují. Nejlepší je ale nebýt ten pasivní, ale sám něco podnikat. Pořiďte si kolo a vyrážejte někam. Vezměte mapu a prozkoumejte svůj region. Někdo z práce Vás může vzít někam na volejbat nebo na šipky. Znám jednoho, co se z nudy rozhodl navštívit každý víkend jednu rozhlednu.Při tom fotil. A nakonec měl o tom přednášku s ukázkami a zasvěceným komentářem.
0x
Měl jsem rodiče. Matka, krom práce nic. Od 48 let sedávala u okna, zpočátku pletla, háčkovala, ale pak už jen seděla a koukala. A to nebyla zdravotně tak nemožná. Když jsme přijeli na víkend hlásí manželce, prosím tě omet tu pavučinu, celý týden na ni koukám. Hrůza se tohoto dožít. Otec byl pravý opak. Když mu vzali pohyb-zdravotní důvody v 82 letech, byl to pro něho konec života. Já už mám 65. křížků a mohu prohlásit, že jsem se ještě v životě nenudil, naopak, času je pořád málo. Co vám mohu doporučit? Jenom sám to můžete změnit. Snažte se žít ne přežívat. Chodit do společnosti, výstavy, muzea, zámky,hudba, divadla, je toho moc, co by vás mohlo vyvést s té trudné nálady. To už je jenom na vás, jenom nesedět doma a nenechat se užírat beznadějí.Život máme každý jen jeden a škoda každé chvilky, kterou jsme ztratily prázdnem , nudou, nenaplněním radostí z něčeho, co nás potěšilo, co se povedlo.
Hmhm, kdopak ví, jak se vaše mamka cítila. Asi nevíme nikdo. Třeba v tom klidu, bez pohybu, bez emocí, byla šťastná. Třeba se modlila, byla to, svým způsobem, meditace. Třeba se tak bránila depresím, špatné chemii mozku. Je to i pro mě nepochopitelné, ale zase, byla spokojená? Kdyby nebyla, změnila by to. Třebas. 
0x
člověk stárne prakticky od narození a mění se v kostru nebo hromádku popela, nezáleží na tom,jak ten čas proměny vyplní, ale hlavně, aby příliš netrpěl,a neškodil ostatním, pocit zbytečnosti a marnosti je horší jak smrt. myslímže o tom moc přemýšlíte, takoví vrazi a grázlové ve věznicích tuhle otázku určitě neřeší
0x
Zdravím
Pořiďte si třeba zahrádku, chatku dle fin. možností a "zvelebujte to tam" najednou zjistíte že je vám den krátký...Smysl života je v životě samém v jeho "bytí" jinak řečeno v činnosti jež by vás bavila naplňovala tak že se v ní úplně
"ztratíte, "přestanete existovat"tam není čas řešit co bylo co bude zkrátka a pouze jen "jste" to je dotek věčnosti, čas se na chvíli zastaví, pocítíte radost jež je "bezpříčinná" tudíž "věčná" vychází "z ničeho" tzn. nemá žádné podmínky, nic co by jste "musel" udělat, nebo mít,
ta radost je kdesi hluboko v nás, ta činnost která vás "baví" je pak jen tím "rýčem" který odhází hromadu suti a hlušiny a narazí kdesi hluboko na "nezměrný poklad" všichni ho v sobě máme. Když budete například rýt tu zahrádku a budete "cele u toho" (vytlačíte hloupé myšlenky coby kdyby) zryjete i tu "hlušinu" uvnitř, budete mít radost z dobře vykonané práce budete na čerstvém vzduchu, uděláte něco smysluplného...
Janm - mate taky nejakou svoji "zahradku"? Ja to vnimam tak, ze takova zahradka je nutnosti pro kazdeho cloveka, jinak je dusevni zdravi v ohrozeni, hrozi nebezpeci pocitu marnosti. Jakou zahradku si kdo troufne obdelavat, tak bohaty zivot prozije, jinak je to jen cekani na smrt (osvobozeni ze zdejsiho ocistce). Ledaze nekdo preferuje duchovni zivot a najde v nem ulevu z nenaplnenych dnu dloheho cekani... 
coco
Ano mám zahrádku ale více než bych se věnoval jí "kutím" na domku, a celkem mně to baví, jde o to že je třeba jisté věci i "vymyslet", od té doby nevím co je nuda...
Se životem je to jasné, jednou každý z nás půjde, otázka jen je, jak a kdy, "počítám s tím" jednou to přijít musí, jen čekám kdy "mně odvelí", pokud si to zasloužím ušetří mně "zdlouhavých špitálů"
0x
Před mnoha lety jsem měla odpor k zemi -čili i k zahrádce..Dneska jak jsem v důchodu,,neznám nic relaxačního a zároveň zábavného,,já zahradou žiji...asi tak
Jenže chlapi jsou asi jiní,mají jiné zájmy,pokud nějaké mají.Ale jsou i mezi náma a lidičky jak chodí kolem zahrádek,tak mají zájem o pozemek. Tak je třeba se dívat okolo seba a třeba se vám něco zalíbí k činnosti.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.