Dobrý den,
věřím, že mi můžete dobře poradit i v mé speciální otázce. Jen předem prosím o moudré, vážné odpovědi od lidí, co mají zkušenosti.
Chtěla bych se zeptat těch, kdo se brali při studiu na VŠ. Je to moudré? Dá se to zvládnout? Prosím o odpovědi těch lidí, kteří před manželstvím se svým nynějším manželem nebydleli.
Jaké s tím máte zkušenosti? Kdybyste mohli vrátit čas, posunuli byste rok své svatby, nebo myslíte, že to bylo moudré rozhodnutí?
Pokud to je v něčem náročné, mohli byste tyto oblasti vyjmenovat?
Předem děkuji za odpovědi.
Vaše todoitright
Tohle bude asi komplikovanější bavit se o tom s Vámi. Víte, jsem křesťanka a Bible bere téma manželství hodně vážně, stejně tak i já. Pro mě to znamená to, že se tomu druhému naplno vydávám. Bible říká:
Od počátku stvoření ‚Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden. (Marek 10:6-8)
Myslím si, že manželství může být něco nádherného. Pokud ti dva jsou tu jeden pro druhého, pak toho spolu dokážou hodně.
Chápu, že to možná takhle neberete, ale co si myslím, že by mohlo vypadat jako dobrý důvod pro Vás, by mohlo být třeba to, že takhle se jen tak úplně lehko nerozvedete, protože rozvod se často táhne...Takže Vás to alespoň trochu může nutit k tomu snažit se o svůj vztah s manželkou bojovat. Navíc je rozvod blbý už jenom kvůli dětem, ale myslím, že i bez dětí to je něco dost blbého. Tedy pokud proto není OPRAVDU ZÁVAŽNÝ důvod. Bible uvádí za takový důvod cizoložství...
Osobně si jednoduše myslím, že lidé začali brát manželství příliš lehkovážně. Přitom je to něco nádherného. Je to i vyjádření: "Já jsem si Tě vybral/a a chci s Tebou trávit celý svůj život."
To je v podstatě to, co říkáme ve svatebním slibu...
Naprosto s vámi souhlasím. Jinak některé moje spolužačky se na VŠ vdaly (před několika lety) a myslím, že to zvládly v pohodě.
Já si nemyslím, že lidé začali brát manželství lehkovážně, obyčejně se berou z velké lásky, minimálně s jistotou, že je to až do smrti, že je to ten pravý/ pravá. určitě se neberou s tím, že se za dva roky rozvedou, stejně jako Vy... Ale hups - udělali zásadní chybu, že se vlastně neznali, stejně tak Vy, jestli jsem to pochopila se vlastně ve spousta situacích neznáte, a skáčete do toho, aby jste je poznali a protože možná máte chuť na "pomanželské aktivity".. Takže bůh nebůh, za půl roku si můžete lézt na nervy jako každý jiný pár, nebo se milovat víc.. Škola v tom roli nehraje. Spousta mých známých se bralo při vejšce, někteří jsou spolu, jiní ne. Tak jako když se berou až po škole.. Tak hodně štěstí.
0x
Nechapu, ale duvod. Dejte si prvne bydleni spolu, praci, reseni problemu. Nejde jen o krasu svatby. Jde i o penezni situaci.
Dívejte, já věřím, že sex patří do manželství. O opaku mě nepřesvědčíte. Takže Vás žádám, abyste na to bral ohled. Děkuji.
Fanatismem, zdá se, trpíte spíš Vy... Nedokážete pochopit, že někdo má prostě na svůj život jiný náhled a chce si ho žít podle sebe. Toto je právě podstatný znak fanatismu. 
ildika
- pokud má tazatelka na život jiný náhled - tak na co se tedy tady ptá? Nemůže očekávat, že zde budou odpovídat jenom lidé věřící - ale i lidé normální a na základě svých vlastních zkušeností.
Ať se klidně vdá, když se svým partnerem nemůže žít "v hříchu" - ale ať si pak nenaříká, když jí to třeba nevyjde...
Samozřejmě, že můj partner má stejné hodnoty. Old school je to možná pro Vás, ale pro mě je to každodenní život. Mimoto, s Bohem jsem si zažila svoje a mám úctu k manželství.
Vyzkoušet? To si snad děláte srandu...! Myslíte si, že by snad manželství mělo být postavené na tomhle? Co když Vaše partnerka ochrne? To ji opustíte, nebo co? Před manželstvím hold nevíte, co se stane, ale jde o to, že s tím člověkem zůstanete, ať už se děje cokoliv. Jde přece o nejbližšího člověka ve Vašem životě...
Bohuzel jsem realista a rikam vse narovinu.
Ochrnuti je mimo, to je jiny stav.
Ano sex patri k manzelsvi. Ne kazdy si vyhovuje.
Církev je nejvetsi fail jiz od stredoveku a nejvetsim zdrojem problemu.
A ted do me.
Ano ja vim, realitu a pravdu je tezky slyset.
Realita a pravda je nyní to, že si své nevyžádané rady (tazatelka se neptala, jestli je moderní se vdávat na VŠ) strčte za klobouk.
Asi byste si měl ujasnit to, co to znametá církev a co to znamená být křesťanem. Myslíte si, že když někdo ve jménu Ježíše zabíjí, že to znamená, že Bůh s tím souhlasí? To asi těžko! Vy mluvíte o církvi jako o těch různých církevních hodnostářích, apod. Ve skutečnosti je ale význam slova církev trochu jiný. Jsou to všichni opravdoví křesťani po celém světě - ti tvoří církev.
Dokonce i Ježíš, když byl na zemi, odsuzoval chování farizeů a zákoníků. To, že se člověk nazývá křesťanem ještě nemusí znamenat, že jím je, nebo že se chová svatě, když to tak řeknu. Navíc, žádný člověk není dokonalý.
Říkáte, že jste realista a vše říkáte na rovinu. Fajn, já taky. Nic nemá v mém životě větší roli než Bůh. Vím, že každý příkaz, který v Bibli dal, má svůj smysl. I když to někdy nechápeme. Ve Starém zákoně se například vyskytuje kniha, kde jsou různé příkazy, ale když si to čtete, zjistíte, že jde vlastně o hygienické předpisy. A myslíte, že to v té době lidé chápali? Ne, jen důvěřovali Bohu.
Takže mi tu nepovídejte, že je církev fail a největším zdrojem problémů. Pokud jste někdy poznal někoho, kdo Boha opravdu miluje, pak nemůžete takovou věc říct. Člověk, který poznal Boha by měl kopírovat chování Ježíše, který říkal: "Milost chci a ne oběť."
Takže si vyslechněte tuhle realitu. Ježíš proměňuje můj život a je základem mého života. Vím, že nemá lidské vlastnosti a právě proto se na Něj můžu 100% spolehnout. On ví, proč řekl věci, co řekl a já mu naplno důvěřuji. Nedával by sex až do manželství, kdyby věděl, že to tak nemá být. Je dost moudrý na to, aby to posoudil.
Je na Vás, čemu věříte, ale buďte tak laskavý a respektujte prosím to, že já se na věc dívám takhle. Možná jste to právě Vy, kdo by měl sundat klapky z očí a podívat se na to, co to znamená být opravdovým křesťanem.
Vse tohle vam bohuzel prida jen problemy do budoucna.
Jasně, že se na tohle téma budu bavit i s Ním, ale on nám dal mozek, abychom byli moudří a moudré je se zeptat na zkušenosti ostatních. Třeba se alespoň připravíme na věci, ve kterých ostatní páry mívají problémy
0x
Já jsem se na VŠ vdávala ve druhém roce studií. (nemusela jsem, nečekali jsme mimčo). Školu jsem zvládala v pohodě. V jeden rok v létě jsem dělala státnice a za měsíc na to se mi narodila dcera. Taky vše v klidu a v pohodě. Ale dnes s odstupem 36ti let bych to asi už neudělala. Proč? Vzalo mi to studentský život.
A je rozdíl mezi časem stráveným nad školou a časem stráveným v práci? Mám na mysli, jestli když chodíte do práce, máte na sebe s manželem více času? A dá se to zvládat finančně?
Pak teprv clovek dospeje.
0x
Vdávala jsem se "až" po 10letech vztahu, po společných studentských letech, společném bydlení na koleji i v "skorogarzonce" o 30m2, několika společných dovolených a po stavbě domu svépomocí...asi nejsem úplně ten člověk, kterého žádáte o odpověď, ale pročetla jsem si diskuzi a myslím, že pokud máte partnera, který sdílí Vaše hodnoty, tak by neměl být problém spolu zkusit bydlet ve společné domácnosti i bez sexuálního styku - nebo se této myšlence bráníte z jiného důvodu? Ono žít v malém bytě, stačí pár měsíců, dávat své výdělky na jednu hromádku a společně plánovat výdaje, to bohatě stačí na to, abyste o svatbě s panem dotyčným začala uvažovat jinak, než jakože problémem je studium na VŠ. Ne, toto studium problémem není a nebude. Náročný bude ten každodenní život "až po svatbě", kde budete narážet na rozdílné názory Vašeho partnera, jiné zvyklosti a představy - nejenom o finančních výdajích, ale celkově. Pro svatbu jsme se rozhodli cca měsíc před konáním a 3týdny příprav s pomocí svědkyně není nic náročného. Pak jsem za 2 úřední dny oběhala všechny instituce na změnu příjmení a vyzvedla si nové doklady. Nic víc. Pokud jste v dnešní šílené době potkala "kompatibilního" partnera, nehledejte problém ve studiu (pokud si tedy neplánujete termín svatby na zkouškové období...). Moudré rozhodnutí je zkusit spolu chvíli bydlet a nebo pokud Vám to Vaše přesvědčení (nebo Vaše okolí...) zakazuje, za předpokladu, že půjdete do církevního sňatku, je tu přece ten "přípravný kurz" v kostele, kde své obavy a otázky můžete probrat s těmi nejpovolanějšími, kteří už mají zkušenosti s mnoha páry před Vámi. Za sebe radím, běžte do společného bydlení a za cca 6-9měsíců bych ráda slyšela, jestli stále ještě chcete zestárnout po boku tohoto muže - jestli spolu fungujete jako tým na společných projektech, zvládnete se domluvit nejenom na tom, co bude k večeři, ale i na zásadnějších tématech, jestli Vám nevadí jeho zlozvyky (protože každý nějaké máme), jestli on Vás hýčká jako ženu a dívá se na Vás láskyplně, i když vylezete ráno zmačkaná a rozcuchaná z postele...
0x
Co do toho pletete Boha? Chcete se vdávat tak do toho. Ano, je to náročné, starost o domácnost, děti, zaměstnání a ještě k tomu škola. Zvládnout se to dá ale dnes bych to řešila jinak a neokradla se tak rychle o bezstarostné mládí.
Chápu dobře, že jste něměli sex? Vidím to jako velkou chybu a myslím, že ani ten Pan Bůh nic takového neměl na mysli, když řekl, bežte a množte se.
doplněno 03.10.16 13:17:
Figurku ani já toho po 35 letech nelituji ale náročné to bylo. Z práce domů, práce doma, učit se a do toho malé dítě, peníze trochu chyběly, žádná dovolená v luxusu ale týden v ČR pod stanem...
Záležitost s Bohem teď nebudu rozebírat, byli by to na dlouhé debaty.
Bůh v Bibli říká, že sex patří do manželství. To, že ho Bůh stvořil nikdo nepopírá... Jen ho dal do manželství.
Mně to jako chyba nepřijde. Já se raduji z toho, že něco takového můžu uchovat pro svého muže a dát to jemu jedinému. Nepřijde Vám, že je ve skutečnosti krásné, když si člověk počká až do manželství?
Ostatně to vůbec nebylo předmětem mé otázky. Já se ptala na zkušenosti a to praktické. Jak se to zvládá finančně, časově, apod.
0x
Hmmm. Připoměla jste mi moji minulost.
Moje nejbližší a intimní kamarádka ještě studovala VŠ a měla kvůli mě doma peklo. Jednou jsem toho měl právě tak dost, přijel jsem, odvezl ji přes dva kraje, nikoho jsem se na nic neptal a vzal jsem si ji za ženu.
Nelituji vůbec ničeho, udělal bych to zas. 
Ano, dá se to zvládnout. Ale tady asi hlavně záleží na tom, koho si chcete vzít. Jestli vás zabezpečí, pak nevidím problém. Jestli je taky ještě student, tak jakési potíže nastat skutečně můžou. Jde samozřejmě především o peníze na živobytí, o možnosti bydlení atd. No a hlavně se podívejte po okolí, jak rychlé můžou být konce lásek. Jak si můžete všimnout i tady na poradně, konce někdy přicházejí jako rána z děla.
0x
Znám několik párů, které se braly na VŠ (mezi nimi i křesťané) - některým to vydrželo dodnes, některým ne. Mně osobně by tedy ale nenapadlo vdávat se na škole, protože fakt nevím, kde bych s tehdejším partnerem bydlela - nejspíš asi na studentských kolejích a živili by nás oba na škole i nadále rodiče - to by tedy byly parádní vyhlídky. Člověk by měl vstupovat do manželství až když trochu stojí na vlastních nohou. Nevím, jak je na tom váš přítel, jestli taky studuje nebo už pracuje, ale z vlastní zkušenosti vám můžu říct, že studentské lásky jsou úplně něco jiného než vztahy dvou pracujících lidí. Já myslím, že chybu neuděláte, když ještě chvilku počkáte. Když jste vydrželi sexuálně abstinovat doteď, tak nějaký ten rok navíc už vás asi nezabije.
0x
Moc tomu nerozumím. Pokud neplánujete dítě, tak jaký bude rozdíl, když se dva studenti VŠ vezmou, nebo ne? Mezi mými známými na koleji byly páry, které spolu bydlely bez svatby a nijak je to ve studiu neomezovalo. Jedni se vzali ( dítě po dobu studií neměli ) a žili společně na koleji stejně jako předtím. Jestliže se dva studenti vezmou a nebudou mít dítě, tak jaké vyšší finanční nároky- před svatbou museli též někde bydlet a něco jíst ne?
Jedna spolubydlící se vdala v prváku, ona studovala, její muž pracoval a doma stavěl dům. Po dvou letech si ona našla bližšího člověka , z okruhu kolejí, rozvedla se. S druhým mužem žije dodnes.
asi jak na kterých kolejích. U nás byla možnost, pro dvojice, že bydleli společně v pokoji ( pokoj byl pro dva ) . V kolejním " bytě " byly dva pokoje a společné příslušenství - koupelna, wc, vařič v předsíňce. Takže takto bydlely třeba dva páry - každý pár měl svůj pokoj a předsíňka s příslušenstvím byla společná. Sama jsem takto bydlela, vedle zase jiná dvojice. Tehdy nám to postačovalo.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.