Co byste udělali jinak,kdyby Vám bylo opět 22

V žádném případě bych nechtěl, aby mně znovu bylo 22 let a těm, kterým dvaadvacet je, ani trochu nezávidím.

Speciální agent Gibbs: Vynikající postřeh!

Dobrý den, určitě bych byl více aktivní a udělal bych něco navíc pro získání "modré knížky". Přezkum zdravotního stavu a odklad vojenské služby se později ukázal jako neefektivní a byl nedostatečný . Zdravím!

Kdyby mi bylo znovu 22 (a měl bych přitom zkušenosti, které mám teď), spoustu věcí bych samozřejmě udělal jinak.
Na druhou stranu, namísto chyb, kterých jsem se dopustil, bych nadělal hromadu jiných, takže by to nakonec nejspíš vyšlo nastejno.

Na to ti samozřejmě dá každej jinou odpověď, protože každej má jiný zkušenosti a jiný priority.

Já bych se asi ve vztahové oblasti choval jinak. Byl bych více iniciativní a snažil bych se aktivněji, než když mi 22 fakt bylo. Dnes už totiž vím, že čekat a doufat, že se něco změní, nestačí. Když něco opravdu chceme, tak pro to musíme dělat všechno, co je v našich silách.

Určitě bych se neženil a neměl děti. Na vojnu bych šel klidně 2x, ta mi nevadila.

Záleží na tom, jestli by mi byly zachovány zkušenosti, jaké mám nyní, v 66 letech. Jestli ne, tak bysem zřejmě znovu udělala spoustu blbostí a jestli ano, byla bych velmi opatrná např. při výběru životního partnera, možná až tak moc, že bych ani nebyla schopná se vdát, na každém bych něco viděla...těžká otázka

Vracet bych se nechtěla ale kdyby k tomu došlo zcela jistě bych od 5 měsíců dcery neletěla do práce a u toho ještě studia, určitě bych neopravovala starou chalupu ale stavěla novou, určitě bych se učila angličtinu.

Ve 22 letech už by bylo pozdě něco vracet, potřebovala bych se vrátit do patnácti. Stejně bych asi všechno neukočírovala, dopustila bych se zas jiných chyb. Je dobře, že to nejde, nakonec jsem se svým věkem ( 69 ) celkem spokojená

Znovu bych neudělal nic, protože všechno bylo super! Asi jsem měl kliku...

Nechodila bych s tehdejším přítelem. A nevzala bych práci na SŠ plné fracků, co mají 22letou studentku pedagogické fakulty totálně... víte kde. A pokud bych ji vzala, tak bych učila jinak. Aby mě v onom místě měli o něco méně ale jinak to byl dobrý rok, třeťák na VŠ, zvládala jsem neskutečné spousty věcí a ještě si život vcelku užila.

Tohle vím naprosto jistě, šla bych studovat stomatologii.

22 je docela pozdě, ale budiž!

Kdybych měla tu možnost a věděla to, co vím teď, tak bych odsud zmizela, šla do ciziny, asi se nevdala, pokud ano, tak neměla děti. Zřejmě časem v něčem podnikala,nerada se podřizuji.

22..? to bych zrovna nic neměnila... v té době jsem začala studovat vš, přitom jsem pracovala, vrátila jsem se do rodné Prahy - všechno vypadalo růžově... osudové chyby jsem udělala až později..

Zcela určitě bych si nevybrala za manžela toho,koho jsem si vybrala.To byla asi moje největší osudová chyba.Možná bych si nevybrala nikoho a kdyby přeci jen ano,měla bych alespoň 2 děti.Tak mám jen jedno,ale zaplať pánbůh za něho.Jinak bych nic neměnila.Možná ještě chovala se zodpovědněji k financím,víc šetřila a neutrácela tolik za parádu.

Asi bych jen omezila vysedávání u PC a hraním blbostí a dala ten čas do nějakého sportu nebo programování. Sport a vědomosti jsou dobrá investice.